majka02

Tajná invaze pracovala s hvězdným obsazením a potenciálem významně ovlivnit současné dění v MCU, scénáristé však oba tyto aspekty silně podcenili a z celé show učinili jedno z největších zklamání posledních let. První tři epizody jsou relativně poutavé, mají dostatečnou stopáž pro objasnění veškerých nastolených problémů, nabízí zajímavá překvapení a drží se slibovaného žánrového zasazení, tj. politického špionážního thrilleru. Druhá polovina tohoto seriálu ale kompletně ztrácí svůj směr a s ním trochu i můj respekt. Snaha o nelogické urychlené zakončení podpořená o otázky, na něž tvůrci vyloženě odmítají poskytnou odpovědi, je velice rušivá, obzvláště víme-li, že žádné tyto otázky nebudou v dohledné době zodpovězeny v žádném z navazujících seriálových i filmových projektů a budou tak s nejvyšší pravděpodobností navždy zapomenuty. Jediným zajímavým prvkem z finále seriálu je současný postoj společnosti k jiným druhům koexistujícím na této planetě, který dle mého názoru měl být prvkem tématicky podporujícím tento seriál a měl být úplným počátkem všeho, co jsme během minulých týdnů sledovali, nikoliv koncem. Co se týče hereckých výkonů, musím vyzdvihnout Olivii Colman, která si získala každou scénu, v níž se objevila. Ráda bych totéž prohlásila i o Emilii Clarke, ta však s výjimkou několika minut ve finální epizodě nedostala ke hraní žádný prostor. Její postava je po celý seriál hanebně přehlížena, a i když nakonec získává svoji chvilku slávy, nejsem v žádném případě přesvědčena, že to bylo kvůli budování napětí. Tvůrci zkrátka netušili, jak Emilii Clarke využít, což je hanba. Věřím tomu, že kdyby seriál měl více dílů, respektive delší stopáž u jednotlivých epizod, mohl by být skutečně kvalitním. V současné podobě ale nevidím, v čem přesně by měl spočívat jeho přínos. Veškeré linky byly ukončeny těsně před jejich vysvětlením (DNA, Rhodey, rozsah invaze, apod.), takže pocit satisfakce je tak pro diváka absolutně nulový. Samuel L. Jackson aka Nick Fury zde zakončuje svoji cestu na stejném místě, na němž ji započal, přičemž osobně se obávám, že totéž se dá prohlásit i o nás divácích. Seriál má své kladné i stinné stránky, ale nikam nás neposouvá a nic nám nepředává. A z tohoto důvodu nelze hovořit o ničem jiném než průměrné show s promarněným potenciálem.

Merve Kült je ukázkou filmu, jež si až bolestně silně není jistý vlastní identitou. V úvodu se vám skrze přímé promluvy k divákovi snaží prodat veselou komedii, po několika minutách se bez vysvětlení jakýchkoliv motivací stylizuje do mystery thrilleru s nádechem stalkingu, a aby zmatenost diváka přetrvala, v poslední třetině filmu vám bez jakýchkoliv uspokojujících odpovědí naservíruje roztomilou, avšak stále nedotaženou romanci. Hlavní myšlenka tohoto filmu je velmi prostá, až příliš na to, aby měla až takto odbytý scénář. Hlavní postavy si zde neprochází žádným vývojem, v jednu chvíli se jednoduše jejich chování změní a vás napadá, že najednou sledujete zcela rozdílný film. Jako kdyby někdo omylem sešil dohromady scénáře ke dvěma zcela odlišným filmům. Celý tento pocit je paradoxně umocněn relativně kvalitními hereckými výkony představitelů hlavních rolí, kteří tyto žánrově rozdílné polohy hrají skutečně přesvědčivě, a vy tak velice zřetelně vnímáte, že došlo k jisté změně. Bohužel, scénář vám nedává možnost pojmout důvod a veškeré otázky tak zůstávají nezodpovězeny. Již zmíněné bourání čtvrté stěny skrze přímé promluvy k divákům považuji za hezký nápad, v úplném úvodu mě to dosti bavilo. Bohužel, tento prvek začal být po chvíli dosti otravný, jelikož se jej tvůrci rozhodli používat v naprosto každé scéně. Iracionální vnitřní představy Merve znázorňující její vnitřní touhy trpí stejným problémem. Nemohu tvrdit, že bych při tomto filmu trpěla – jako kulisa k jiným činnostem může být fajn. V divákovi však nezanechává žádné jiné pocity než nepříjemný zmatek, což nikdy není dobrou vizitkou.

Je zajímavé, jak moc vás dokáže zklamat seriál, od kterého máte takřka nulová očekávání. Předvídatelná klišé a laciné zápletky jsou mým guilty pleasure, užívám si je však pouze v případě, kdy si daný projekt nehraje na nic většího, než čím ve skutečnosti je. Bohužel, Citadela si se svým enormním rozpočtem a kvalitním hereckým obsazením hraje na velkolepé špionážní drama, které ale ve výsledku není schopno divákovi naservírovat to, co mu dle relativně chytlavého námětu a traileru přislíbilo. Jednotlivé scény se snaží působit majestátně, téměř jako kdyby měly vypadnout z filmového plátna, po relativně krátkém čase si ale divák uvědomí jejich prázdnost a začne se nudit. Ničemu není nápomocný ani žalostně neoriginální scénář postavený na principu ztráty paměti, který z nepřátel dělá milence a z milenců nepřátele. Dílčí problémy řeší náhoda, hlavní konflikt se pak v závěru fakticky rozpíjí do prázdna. Ačkoliv se na další sérii podívám, nemohu tvrdit, že by mi finále první série nabídlo cokoliv, kvůli čemu bych se nutně měla těšit na pokračování. Zjevně vykalkulované plány na další sérii a fakt, že si tvůrci v mezičase stihli natočit první spin-off, vypovídá o snaze vybudovat mohutný špionský vesmír, ve kterém bude kladen důraz na kvantitu nežli kvalitu. Od veškerých pokračování lze tak zjevně očekávat obdobné zklamání, pouze jen oděné v bledě modrém. Velká škoda, Richard Madden má pro takovéto role vlohy a tímto seriálem si mohl vystavět vlastní bondovskou značku. Scénář mu v tomto případě ale hází tak velké klacky pod nohy, že to není ani s pomocí relativně talentované Priyanky Chopry schopný ustát.