Litsarch

Asi obsahově nejlepší film na toto téma a takový bráška obsáhlého dokumentárního seriálu "Häxornas Tid (2005)". I když by se spíše měl jmenovat "Čarodějnictví v průběhu středověku". Häxan ale má asi větší tématický zápřah (viděna 104 min verze). V první části jsme krásně uvedeni do problematiky čarodejnictví pomocí statických obrazů/kreseb/fresek a taktéž se nám naskytá pohled na tehdější naivnější pohled na svět a celkové jeho chápání očima středověkého člověka. Od druhé části se nám naskytá fascinující podívaná, kde Christensen diváka seznamuje, pomocí hraného děje, s jednotlivými fakty, situacemi a dalším. "Jak můžete chtít, abych se přiznala k něčemu, co není pravda?" je asi v té době nejčastější věta obviněných a není se čemu divit. Obviněni jsou z většiny jen na základě nedoloženého svědectví jiného obviněného, který v mučírně řekne po nějaké chvíly cokoli, jen aby ho inkvizitoři a svatí pánové pustili. Taktéž staré dámy a hezké slečny byli často v nebezpečí. Häxan celý průběh krásně divákovi popisuje osobitým a i v dnešní době bravurním vizuálním hororovým stylem kdy ukazuje i obcování s ďábly, rození jejich potomstva přes samotné obřady při kterých milenky líbají ďáblovi řiť, kacířsky plivou, skáčí a ničí Boží symboly a nebo také ukazuje některé ze způsobů uhraní člověka a další čarodějnické praktiky, kouzelné lektvary nevyjímaje. Je tedy naprosto jasné, proč byl tento snímek několik desetiletí zakázaný (s vyjímkou Švédska). Věta "Jestliže se stavíš proti uvěznění čarodějnice, musíš ty sama být čarodějnice." už jen dokazuje jakou, až nepochopitelnou, logikou mysleli tehdy lidé a jak snadné bylo vnést obvinění. "V průběhu několika staletí je upáleno, coby čarodějnice, osm milionů žen i dětí." podtrhává celé to šílenství. Velmi poučná a zajímavá je také ukázka mučících nástrojů, při které je pochopitelné, že 99% obviněných dříve nebo později řeklo cokoliv, jen aby kat přestal s mučením. Útrpné právo už ani pak nikoho nepřekvapí. Neméně zajímavá je také poslední část, kdy Christensen názorně ukazuje některé současné stavy hysterie a poruchy mysli a větou "Mezi středověkou čarodějnicí a dnešní hysterickou osobou se dá nalézt dost spojitostí." společně s "Ve středověku jste se dostali do sporu s církví,v dnešní době se zákonem." nasazuje svému bravurnímu dílu parádní závěr a poukazuje na neznalost lidí v té době, kdy vše nenormální bylo povážování za paktování s ďáblem a trestáno. Krásně také tím ukazuje, že se dodnes nic nezměnilo, jen se věcem říká jinak. Skvělý výběr hudebního pokladu, a závěrečná Beethovenova Měsíční sonáta, jen dokazuje jakou raritou tento děsivý dokumentární horor v kinematografii je. Moc dobré efekty na rok 1922 jsou jen dalším důkazem.

Téma astrální cestování mě velice zajímá a tak jsem byl zvědav, jak s tím film poradí, jaký bude děj. Že to bude něco takového, jsem nečekal ani v nejmenším. Že to bude tak gradovat a zvyšovat napětí a strach v divákovi. To jsem nečekal už vůbec. Přikovaný k sedačce jsem byl již od cca 15té minuty filmu, a to se film teprve rozjížděl. Od cca 45 minuty by mě ze sedačky odtrhla maximálně parta chlapů a od 60 minuty by mě neodtrhl nikdo. Žádné trapné a 100% předvídatelné lekačky, žádné potoky krve. Jen čirá nejistota, strach a hrůza. Nehty zarývající se hlouběji do sedačky s každou nadcházející minutou a s každým zvukem. A když už člověk myslí, že je všemu konec, dobře to dopadlo a jediné co ho nyní čeká, jsou závěrečné titulky, tak přijde taká šleha, že mě to zarazilo zpět do sedačky (ze které jsem se už tak pracně odlepoval) a asi navždy tam bude můj obtisknutý obrys. Ano, film má "pár mušek" a věřím, že mít film větší rozpočet, tak by bylo ještě větší divadlo, ale James Wan dokázal z toho co měl k dispozici vytěžit maximum. Nicméně jsem rád, že Wan neměl více prostředků, jelikož to bych se ze sedačky myslím už opravdu neodlepil. Za mě je tento film opravdu INSIDIOUS!

Pro mne tento snímek ani tak nebyl o nějakých "lekačkách", ale o opravdu nepříjemné atmosféře. A té je ve filmu opravdu dosti. Ano, z velké části Ellison pídí po příčinách toho a onoho, zkoumá případ apod., ale sakra je to krimi horor, co kdo jiného může čekat? Já osobně jsem spokojen. Nepříjmně příjemná atmosféra je již od úvodních titulků a neupadá až do konce filmu. Herecké výkony se mi líbily, děti to zahrály super a celý zážitek pro mně ještě umocnila hudba, která z poloviny pochází od mích oblíbených, dark ambientových, Aghast. Asi jsem si od hororů odvykl nebo tohle je velká pecka, jelikož jsem to měl co dělat dokoukat na jeden zátah. Za mě bravo! P.S.: Jen škoda že démon Bughuul je vymyšlený a nestaví se na reálném, historicky doloženém, démonovi.

Když nepočítáme remaky Evil Dead a Carrie, tak The Conjuring byl asi nejočekávanější horor letošního roku. O to více, když ho režíruje James Wan, jehož první díl SAW je již legendou a který nás minule zazdil do sedaček svým Insidious. Rozpačiteji ale někteří, včetně mě, koukali na bratry Hayesovi, kteří se chopili scénáře. Jejich House of Wax je totiž spíše znám jen kvůli Paris Hilton a The Reaping pod taktovkou Hopkinse také moc nadšené ovace nesklidil, zato zase já si to nemohu vynachválit. Bishara na skladatelské pozici je po Insidious přijímán kladněji. Organizace MPAA, která určuje přístupnost filmů v USA, označila snímek jako příliš děsivý a proto mládeži nepřístupný. Otázkou, kterou si kladou všichni fanoušci už měsíce zní: Vyčaroval nám Wan takový horor, po kterém nám slezou chlupy hrůzou? Očekávání fanouška je na nejvyšším stupni. |-----| Zahraniční hodnocení na IMDB a RottenTomatoes veskrze srší samou chválu a již úvodní sekvence nám slibuje dosti a postupně nás zasvěcuje do historie, která souvisí s nadcházejícím dějem a také zjišťujeme, že Wan od svých oblíbených panenek neopustil. Ta zdejší má jméno Annabelle. Podle zajímavostí si Wan přál natočit film ve stylu starých duchařských hororů ze 70. a 80. let a musí se uznat, že atmosféra se mu povedla. Jak vizáž herců, interiér a exteriér domu, tak i vybavení a hudba jsou ve stylu starých klasik a člověk místy nemá pocit, že sleduje snímek z roku 2013. Hodně těch klasik také film připomíná. Aspoň já jsem několikrát cítil inspiraci u filmů např. Poltergeist (1982) či později The Exorcist (1973). Nicméně filmů, které Vám snímek bude svými segmenty připomínat, naleznete, stejně jako já, určitě více. A nejen ze starší "zlaté" hororové éry. Celkový old-school dojem ale malinko kazí dobrá technická stránka kamery, kterou ale musím vyzvihnout za dosti úžasných scén a záběrů. |-----| Není to jen look, který připomíná staré klasiky, ale i celková forma děje. Od idylického začátku, přes houpavý průběh děje a velké finále, až po klasický happy end závěr (jakoby to z oka Poltergeistovi (1982) vypadlo), což může řadu fanoušků zklamat. Očekávané strašení ale naštěstí přichází brzy po naštěhování rodinky Perronových, nicméně jede také podle klasické šablony, kdy nejdříve jde o strašeníčko menšího rázu které se postupně zvyšuje a zvyšuje. Zde se ale znatelněji projevuje to, kdo film režíruje. Wan totiž i obyčejné zatahání za nohu umí podat tak, že atmosféra vyletí strmě vzhůru. Se vzrůstající tendencí ataků je Wanův styl vidět více a více. Velké plus má u mě třeba za druhou scénu v pokoji (Trying to sleep), kde by se atmosféra dala až krájet a malá Christine byla naprosto skvělá. Také jsem rád, že lekačky nebyly z poloviny až tak předvídatelné, což mělo za následek to, že když jsem ji čekal, nepřišla, a v momentě kdy jsem ji už nečekal, bum! |-----| Značnou část jede snímek v rytmu, že divák netuší s kým nebo s čím má přičinění, díky čemuž se dostává do stavu "strachu z neviděného", což mám u duchařských hororů velice v oblibě protože člověk se vždy bojí více, když nezná protivníka. Díky tomu je dost scén opravdu dobrých a v kině jsem skoro ani nedutal. Bohužel při prvním odhalení oného protivníka jde předchozí vybudovaná atmosféra víceméně do kytek, i když se ještě po nějaký čas obstojně vrací, a stává se z toho až "klasická duchařina" (nicméně nadprůmerná klasická duchařina). A ono vychvalované a opěvované tleskání, které tak dobře působí v traileru, celkový film značně kazí. Abych to tedy upřesnil. Kazí to fakt, že ruce, které tleskly, jsou viditelné a působí až jakoby z jiného filmu. Aspoň mě do celkové atmosféry naprosto nepasovaly. Být to jen zvuková záležist, tak je to asi jiná. Takto ale pro mě ne. |-----| Po příchodu Eda a Lorraine Warrenových, proslulých vyšetřovatelů paranormálních jevů kteří připomínají Indiana Jonese s manželkou v para stylu, je stav "strachu z neviděného" už z většiny úplně pryč, díky Lorraininému daru vidění, a naše Bathsheba s Rorym a dalšími nabírají na tempu viditelnosti ve scénách. U Roryho by to ani nevadilo, ale maska a použití Bathsheby bylo pro mě prostě špatné a celkový dojem z filmu mi dost kazila. Na druhou stranu, pokud měla být maska taková schválně, aby byla co nejvěrnější 70. a 80. letům, tak se i povedla. Jak se ale snímek začal chýlit ke konci, The Conjuring mělo opět mou plnou pozornost a "final scéna" byla naprosto parádní. Naprosto skvělá hororová podívaná ve které až excelovala Lili Taylor. To co předvedla za výkon je něco nepopsatelného. Tak enormě ty poslední scény procítila, až mi místy tuhla krev v žilách a oči nevěřícně zírali na plátno. Bravo! |-----| Musím ale podotknout jeden fakt. Diváky, kteří znají horory ze 70. a 80. let (třeba zmíněného Poltergeista a dalších) závěr finalní scény asi nijak nepřekvapí, spíš ho budou takový očekávat a očekávali. Ostatní asi budou zaskočeni a možná i zklamáni. Žádná velká "herda nakonec" se totiž nejedná. A to, prosím, neberte jako spoiler. Závěrem musím pochválit úplně poslední scénu filmu, která naštěstí nebyla stejně hloupá, jako v radě jiných filmů. Doporučuji také dokoukat následné titulky, jelikož obsahují fotografie reálných rodin Perronových a Warrenových spolu s novinovými výstřižky ze případu apod., což osobně beru jako krásnou tečku a osobně doufám, že se opravdu jedná o autentické materiály. |-----| Závěrem musím říci, že osobně nechápu označení snímku jako příliš děsivého a proto mládeži nepřístupného. Rating 15 by byl tak přiměřený, jelikož i přes pár opravdu dobrých scén s parádní atmosférou, jakou Wan prostě umí, pro mě snímek nějak příliš děsivý nebyl a nemyslím, že pro většinu bude. Čekal jsem daleko větší "nářez". Nutno ale uznat, i přes mé výtky výše, že The Conjuring je i v dnešní době nadprůměrný hororový kousek a Wan své kvality nejednou ve filmu dokázal. A z hlediska toho, že snímek je, a nebo i má být, ve stylu starých duchařských hororů ze 70. a 80. let, tak se jedná o až bombu, která skoro věrohodně vypadá jako z té doby a upřímně, kdybych v té době žil a The Conjuring viděl v kině, tak nevím nevím. :) A případně jako pocta starým duchařským klasikám to skoro až nemohlo býti lepší a zaslouží si minimálně 80%. |-----| P.S.: Panenka Annabell mě fascinovala a zároveň ve mě vyvolávala nepříjemný pocit. Stejně jako celkově panenky Wana, jejichž největší přehlídka je v jeho filmu Dead Silence. I tak ale staré panenky pro mě mají své nezaměnitelné kouzlo. |-----| P.S.S.: Naprosto nechápu, jak ohlušující rámus padajících a tříštících se věcí nemůže ani jedno z dětí v domě probudit. ----->> EDIT: První projekci The Conjuring jsem se do snímku nemohl nějak pořádně dostat. Dnes 23.7.2013 jsem se na druhé projekci konečně do snímku pořádně "zažral" a sakra... Stálo to za to! Nyní už vím na 100%, že těch 5* jsem filmu dal opravdu zaslouženě. Neskutečný zážitek při druhé projekci a kupodivu mi to tleskání už ani tak nevadilo. Naopak jsem uznal, že se tam hodí dobře. Předchozí mírně rozpaky jsou pryč, tenhle snímek je bomba s krásně děsivou atmosférou. Wan je v tom borec.

Já to věděl že ten parchant neukázal všechno ze svého umění v předchozím dílu! Motejlista jeden! Z hotelu si udělá nedobytnou pevnost a pokud se někdo z jeho sbírky rozhodne z něho utéci, je to víceméně to poslední, co udělal. Z ostatních si udělá zdrogovanou stráž a v klidu si píská, když novým přírůstkům ukazuje svůj um. A pokud chce někoho do sbírky, tak probít si cestu přes desítky lidí mu nedělá problém. Má ale pech, že ten přeživší hajzl si tenkrát vyřezával do haksny pomůcku k tomu, aby jeho krásný hotýlek mohl později najít. I když, pro něj je to vlastně jen další hra. :) Zkušenosti a nápady, co Dunstan nasbíral při scenářích SAWu, a už se mu nevešlo do Sběratele, naplno ukazuje v jeho Sbírce. Marcus musí být šílenec, protože nikdo jiný by tak perfektní gore slasher festival napsat a natočit nemohl. To co dokázal ve Sbírce "nacpat" do 75min filmu je skoro až neuvěřitelné. Tolik skvělých nápadů a děj, který šlape jako na drátkách od prvních minut až do poslední vteřiny, je až dechberoucí a přichystal mi něco, s čím jsem nepočítal. Sběratel je parádní postava, který narozdíl od Jigsawa na změnu lidí sere a ty co se mu nehodí do sbírky nemilosrdně morduje. Pastičkama je SAWu podobný, ale to je tak jediné v čem je mu podobný. Nedává lidem šanci přežít, nechce je napravovat. Má je jen jako hračky do sbírky a ke své zábavě. The Collection je vizuálně až dokonalý gore horor, s potoky krve, všelijakými nástrahami, s místy nádherným interiérem starého hotelu a v neposlední řadě skvělou hlavní postavou, ze které jde strach a respekt. Některé scény byly prostě skvělé a snímek zaručuje fanouškům tohoto žánru hororů přesně to, co na něm mají rádi + bonbónek navíc. Pro ostatní to ale vždy bude jen prvoplánová, nudná, brutální hloupost bez ničeho.

"Ve Švédsku byl až do roku 1972 film zakázán kvůli nadměrné hrůze." Toto nám dnes přijde až úsměvné. Snažil jsem se do filmu vcítit jako divák té doby a jsem rád, že jsem to udělal. Snímek sice nebyl pro mě úplně strašidelný, ale nepříjemnou, krásně hororovou, atmosféru jsem cítil. Neskutečně silnou atmosféru. Černo-bílé provedení (v té době ani jiné nebylo, že) film jen umocňuje a jsem hrozně rád, že tenkrát nebyly všechny kopie zničeny, ale tento klenot a umělecké dílo kinematografie se do dnešní doby zachovalo. To, že Max Schreck skoro líčit nepotřeboval jen značí, jak moc se do role Nosferata hodil a zahrál ho skvěle. Nosferatu, symfonie hrůzy je vyjímečný ve svém pojetí, atmosféře a také v tom, že udal základy všem dalším hororům a filmům s upírskou tématikou. Je to film, na který by se nemělo zapomínat a měl by ho vidět každý správný fanoušek hororových filmů. Toto je prostě základ a nesmím opomenout skvělý hudební podklad celého filmu. Tento film je naprostý klenot.

Naprosto famózní žážitek u tohoto filmu.. Hltal jsem každou vteřinu a nemohl se ho nabaštit... Šílené, brutální a přesto nádherné!

Jeden z nejkrásnějších, nejemotivnějších a nejlepších filmů, co jsem kdy viděl... Ji-hyeon Jeon předvedla bravurní herecký výkon a ukázala, že dokáže zahrát jak komedii, tak romantiku a drama naprosto parádně, přesvedčivě a osobitě.... Začátek spíše komediální, postupem ale film začne nabírat na obrátkách a stává se z něj, prolévané krásnou romantikou, drama tak husté, že by se dalo krájet... Nebudu lhát a přiznám, že jsem posledních cca 30-45 min bulel jako želva a bylo mi to naprosto, ale naprosto ukradené.... Příběh mě tak strhul a pohltil, že bych nedokázal dělat nic jiného než koukat ani kdybych chtěl... Emoce se mnou lomcovali snad stejně tak, jak Ji-hyeon Jeon v hlavní roli... Prožíval jsem každou minutu, každou sekundu, až jsem se dostal až na samý konec filmu a se potoky slz stékajími po tváři jsem doma tleskal celé titulky... Toto je pro mě snímek, který ve mě zanechal veliké emoce a ještě více mi potvrdil, že Asijská kinematografie je nejlepší na světě v romantických filmech, jelikož nikdo je nedokáže natočit tak, jako oni....

Excelentní snímek, kde od začátku člověk neví co od toho čekat... Přijde mu to podivné, leč zábavné, ale stejně neví nějak na čem je... A pak to přijde! První co ho zaujme je povaha postavy Ji-hyeon Jeon... Přiopilé, drzé dívky, která navenek působí velice sebevědomě, až namyšleně, ale uvnitř se klepe jak malé koťátko... Gyeon-woo se k ní chová asi jako málokdo, vidí to koťátko v ní od začátku a to ho žene dál být s ní... Za jeho trpělivost smekám... Snímek tak přeplněný emocemi a skvělými hereckými výkony, kterému dá konečný Epilog rozhodující tečku a diváka utvrdí ve své excelentnosti a pět hvězdiček je málo.... Je až k neuvěření, jak asiati dokáží zahrát romantiku tak přirozeně, krásně až divák má pocit, že děj prožívá on sám a ne jen se na něj kouká... Toto dokáží jen v Asii a kdokoliv jiný se o to pokouší, tak pohoří...

The Runaways řadím mezi to nejlepší co jsem kdy viděl. Rozhodně a nesesaditelně pro mě patří mezi Top10. Floria Sigismondi moc dobře shrnula cca 5 let do hodiny a půl filmu. Bylo to plné energie, kde se člověk nemá šanci ani na chvíly nudit. Emotivní, rebelské, s klady a zápory popularity. Dakota Fanning s Kristen Stewart to zahrály prostě naprosto skvěle a i když originální The Runaways miluji, tak písně přezpívaly opravdu moc dobře. Dakota Fanning alias David Bowie je pro mě prostě nezapomenutelná. Michael Shannon byl v roli Kima Fowleye excelentní. To co do role dal se podle mě nedá naučit. Líbilo se mi, že při koncertu v Japonsku měla Dakota stejné oblečení jako Cherie Currie v roce 1977 a celkově ten koncert vypadal až identicky stejně jako tenkrát, což dodalo filmu hodně. Film má toho tolik, od začátku legendy, přes její vrchol až po její pád. Velmi skvěle natočeno, zahráno a ještě k tomu s úžasnou hudbou. Chtěl bych o tomto filmu napsat tolik chvály, ale prostě nenacházím slov. Sex, drugs and rock&roll!