Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Animovaný
  • Akčný
  • Dráma
  • Krátkometrážny
  • Komédia

Obľúbené seriály (10)

Šingeki no kjodžin

Šingeki no kjodžin (2013)

Těžko se hledají slova, jimiž bych popsal dílo, jakým je Attack on Titan. Takových děl je totiž jen velmi málo a přicházejí a odcházejí znenadání, zanechávajíc však za sebou nesmrtelný odkaz. Je jen málo takových děl, jež si zaslouží svá místa v síni slávy audiovizuální kultury.  A jen některé z nich lze označit termínem PEAK FICTION. Dosáhnout perfektního sloučení kvalitního příběhu, vhodné formy jeho vyprávění a dechberoucího audiovizuálu se totiž podaří málokdy a málo komu, a proto budu až do konce svého života obdivovat trilogii Pána Prstenů, Interstellar nebo Avatara: Legendu o Aangovi, při jejichž sledování jsem zažíval nejsilnější emoce a po jejichž dokončení mi zůstala v srdci díra a v mysli vyvstávaly myšlenky. Myšlenky o duševním dědictví díla, o jeho filosofickém a sociálním přesahu, o jeho audiovizuální velkoleposti. V kombinaci s vírem emocí v srdci tak vznikl prazvláštní pocit blaženosti, psychické naplněnosti a současně vnitřní vyprázdněnosti a zármutku, který jsem v jeho nejryzejší podobě nepocítil již řadu let. ___ Attack on Titan mi učaroval hned v řadě oblastí. Jednak strukturou jeho sérií, kdy první funguje jako brilantní naviják, druhá převrací nastolená očekávání, třetí připravuje podklad pro pokračování a vyjasňuje dějové pozadí, přičemž její druhá část přichází s ultimátní kombinací akce a expozice, a čtvrtá geniálně mění příběhovou perspektivu (otočíte šestku a je z ní devítka). Také mi přijde fascinující potenciál retrospektivní analýzy již od začátku přítomného naznačování, které ve finále dosáhlo takové míry, že mnozí fanoušci před oficiálním ukončením mangy/anime všemožně spekulovali, přehnaně teoretizovali a za foreshadowing považovali i sebemenší nejednoznačný výjev či náhodu. Nemohu ale opominout také kulturní vliv a fenomén, jenž AoT vyvolal. Jeho úvodní znělky jsou dnes již legendární (a to nejen díky implementaci němčiny), cosplayové a fanartové komunity vzkvétají a dokonce i všichni členové Trash Taste nakonec AoT označili za jeden ze sedmi divů anime. ___ Po stránce stylu lze AoT vytknout jen málo. Animace je úžasná – od malicherností, jako jsou nádherné oblohy, přes dechberoucí výjevy s impozantní prací se světlem a barvami až po absolutně strhující akci, jež hojně využívá neuvěřitelné kamerové otočky a přelety prostředím v realitě takřka nenatočitelné. V určitých pasážích se ale naopak objeví animačně značně (ale záměrně) zjednodušené mapy a plánky, které jsou ovšem velmi návodné a zpřehledňující.  Za jediné „problémové“ aspekty animace by se dala považovat částečná cenzura brutality a ošemetné CGI koní, lidí (pouze v první části čtvrté řady) nebo Kolosálního titána. V takových chvílích tyto „nedostatky“ však plně kompenzuje fenomenální soundtrack využívající orchestr, zpěv, pěvecké sbory a jemné ženské vokály, ale i moderní elektrické nástroje a synťák. Soundtrack diváka nešetří a několik svých nejopulentnějších skladeb na něj vybalí hned v pilotních epizodách, jen aby v pozdějších dílech přidal ještě více na epičnosti a v kombinaci s neskutečně motivujícími proslovy postav diváka zařezal do sedačky nebo ho z ní bleskově zvednul. No a výkon dabérů? Sakra, takových emocí do projevu tady na Západě prostě nedáváme. ___ Avšak obsahově stoupá AoT na ještě vyšší úroveň. Téměř každá epizoda je dějově nabitá nebo rozvíjí postavy a příběhové zvraty se s různými rozestupy vyskytují více méně až do konce. Tyto zvraty vlastně podkopnou divákovi nohy – ten se však zachytí pomyslného zábradlí v podobě jiného zvratu, který se mu podaří předvídat. Jenže zábradlí nedrží pevně v zemi – přichází další náhlý zvrat – a divák stejně skončí na zemi. Hajime Isayama, autor předlohy, se zřejmě už kolem svých dvaceti let pomalu stával vizionářem. Jeho dílo totiž pokrývá neuvěřitelně širokou škálu témat a myšlenek. Příběh o lidstvu uvězněném mezi Zdmi, za nimiž se vyskytují děsuplní titáni, začíná jako boj se nepoznaným zlem o svobodu.  Touha po volnosti a možnosti prozkoumat svět se následně stává jedním z ústředních motivů, v poslední třetině seriálu ovšem nastupují i další, vrstevnatější motivy. Válka, revoluce, koloběh nenávisti a pomsty, propaganda a její vliv, různé výklady historie, rasismus a segregace. Jenže co nakonec rámovalo celý příběh zřejmě nejvíce? Láska. Stará dobrá láska člověka k člověku, jež překlene propast utrpení, neporozumění, hněvu i času samotného. ___ Příběh se nafukoval a bobtnal do nepředstavitelných rozměrů, až by se snad mohlo zdát, že se trochu vymknul z rukou. K vysvětlení využiji varování před menšími SPOILERY – Isayama ani režiséři anime se nakonec zcela nevyhnuli menším dírám v příběhu (ačkoliv bych se možná divil více, kdyby tam žádné díry nebyly). Počet expedic za Zdi je přinejmenším zvláštní, příležitostně jsou opomíjeny vzdálenosti mezi různými místy, původ injekcí využívaných královskou rodinou zůstal neobjasněn, postavy přežijí pád z neuvěřitelné výšky, cestování časem je výrazně problematické a došlo také zřejmě k opomenutí nemožnosti měnit vzpomínky daným postavám a záměně měst Stohess a Trost – KONEC SPOILERŮ. Znamená to ale, že tím celý AoT (i se svým občas ošemetným načasováním flashbacků vysvětlujících skoro každé rozhodnutí či plán) a samotný závěr seriálu, který zdá se mnoho lidí úplně nepochopilo, trpí? Že všechna ta tvrdá práce (nejen) animátorů snášejících mizerné pracovní podmínky, mezi něž patří např. Arifumi Imai tvořící nezapomenutelné akční sekvence, přišla vniveč? No ani náhodou. Attack on Titan zůstane klenotem fikční audiovizuální tvorby a zanechá za sebou v průmyslu jednak přetrvávající odkaz, jednak obří díru na poli velkých příběhových seriálů. Podaří se ji někomu/něčemu zaplnit? Nezbývá než doufat. Holt jsem se narodil příliš pozdě, abych mohl žasnout nad Pánem prstenů v kinosálech, a příliš brzy, abych mohl být ohromen remakem Berserka.

Ovládací panel
4 body