Adramelech

Pozoruhodná artová bizarnost, bohužel nepříliš zábavná. Velká část filmu je postižená fenoménem černé obrazovky.

Poprvé jsem tento film viděl v kině v roce 1970, ale jaký jsem z něj tenkrát měl dojem, si už nevzpomínám. V paměti mi utkvěla pouze scéna se zajícem s hodinkami, protože je obšlehnutá z Alenky. Jde o alegoricky pojatý snímek kritizující tehdejší politické a společenské poměry. Současné mladé generaci už asi mnoho neřekne, protože někdejší režim i problémy už dávno neexistují. Dnes tady máme jiný režim a s ním jiné problémy. Zkuste dnes natočit film kritizující multikulturalismus, Green Deal, LGBT a jiné absurdity, které prosazuje někde v oblacích se vznášející a od reality odtržená eurounijní Laputa! Současný mocenský aparát s vámi zatočí podobně, jako ten komunistický zametl s Pavlem Juráčkem. Největší přínos tohoto filmu současnému divákovi spatřuji v tom, že zachycuje ženské účesy z konce šedesátých let. Tehdejší krásky měly něco do sebe. (To samozřejmě neznamená, že by ty dnešní nebyly půvabné.)

Mizerný film. Co je tam špatně, zde již zmínili jiní uživatelé (Mamlas, SeBig, mdf, Arsenal83, Chicharron, Zagger), takže nebudu opakovat už řečené. Pomyšlení na to, jak Američané dopadli ve Vietnamu, mi vždycky spraví náladu. Amíci by mohli v rámci boje za světový mír zkusit importovat tu svoji demokracii do Severní Koreje, tam se na ni jistě všichni třesou. Zdá se však, že jejich tajné služby tuší, že nasrat Korejce může být ještě horší než nasrat Vietnamce.

Psychologické drama, které se odehrává v kulisách postmortální existence, i když závěr filmu nabízí jiný výklad. Četné působivé scény, jako třeba ta na oslavě Día de Muertos. Mám pro taková témata slabost, takže film možná mírně nadhodnocuji.

Příběh je založený na otřepaném motivu dvojníků a je prošpikovaný notnou dávkou sentimentality. Na Brittany Underwoodovou se sice kouká docela dobře, ale celkový dojem z filmu to nezachránilo.

Nepříliš sofistikovaný, leč přesto koukatelný oddechový akční film. Vzkaz pisateli anotace: Správně se píše syndikát, nikoli sindikát, intelektuále!

Existuje spousta zajímavých osobností, o nichž člověk nikdy neslyšel. Je fajn, že Italové zfilmovali pohnutý životní příběh Letizie Battagliové, této talentované, tvůrčí a odvážné ženy.

Film je zřejmě míněn jako varování gamblerům: Nepřehánějte to, nebo vás herní automat spolkne! Pochválit je třeba výběr tří hlavních hrdinek: bruneta, blondýna a zrzka, všechny bílé pleti. Pěkně jim to v těch plavkách i jiných oblečcích slušelo. Samotný děj filmu je extrémně slaboduchý, ale počítačové hry takové možná bývají. Co já vím, když jsem nikdy žádnou nehrál? Kvůli naprosté nekoukatelnosti příběhu jsem se soustředil na ony tři ženské postavy. Nejlepší mi přišla ta zrzka, ale to by ji museli ukázat celou, abych dal takovému filmu aspoň jednu hvězdičku.

Pěkný katastrofický film, který ocení zvláště diváci trpící klaustrofobií. Aby to nebylo jenom o zaplaveném metru, zakomponovali filmoví tvůrci do děje ještě milostný trojúhelník. To byl dobrý nápad i z důvodu přehlednosti. Některé ženy mají totiž sklon vytvářet milostné víceúhelníky až mnohoúhelníky. Kdyby se v tom manželé takových žen chtěli vyznat, museli by schémata milostných aktivit svých drahých poloviček vymodelovat na počítači.

Knižní předlohu jsem nečetl, ale film je velmi působivý. Připomínám dvě další zázračně zmizelé osady, jejichž příběhy byly rovněž zfilmované: Německá vesnice Gremelshausen, kdysi prý ležící v Durynsku, je staroněmeckým motivem, jež se objevuje v dílech Müllera, Heineho, Uhlanda a dalších. Nejznámější je zpracování v povídce Germelshausen od Friedricha Gerstäckera. Tato vesnice se před dávnými časy propadla do země patrně kvůli kacířství, neboť tamější farář vedl spor s papežem. Jednou za sto let však vystupuje na jediný den na povrch. Hlavním hrdinou povídky je mladý malíř Arnold, který do vesnice náhodou zabloudí právě v takový den. Zamiluje se tam do mladé ženy Gertrudy, která mu vypráví příběh o Gremelshausenu. Mládenec na dívčino naléhání zmizí z vesnice právě včas, aby nebyl pohřben s jejími obyvateli, a zůstává navždy odloučen od své lásky. Téma inspirovalo muzikál Brigadoon a jeho filmovou adaptaci. - - - Kitěž (Китеж) je zmizelé město z ruských legend, které bylo pro zbožnost jeho obyvatel ukryto v jezeře, aby bylo uchráněno před mongolskými nájezdníky. Údajně se nacházelo na místě dnešního jezera Světlojar v Nižněnovgorodské oblasti. Pověst zpracoval Pavel Melnikov v románu V lesích, Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov v opeře Vyprávění o neviditelném městě Kitěži a panně Fevroniji a Werner Herzog v dokumentárním filmu o ruské spiritualitě Glocken aus der Tiefe – Glaube und Aberglaube in Rußland.