Adramelech

Každá doba má témata, proti nimž se vymezuje a která démonizuje, a pak zase jiná témata, jež propaguje a předkládá občanům, aby věděli, jaký mají, ba přímo musí mít názor. Tento film je ukázkou toho, vůči čemu se vymezoval režim, který zde panoval v padesátých letech minulého století. Tříminutový sestřih filmů z oblasti pozitivní propagandy z oné doby lze shlédnout zde: https://www.youtube.com/watch?v=OA0ewf5CS5Y  - - - Zvláště jsem ocenil scénu, která začíná v 0:25:50. Protirežimní aktivista utíká se štosem kopií textu Charty 77 a pronásleduje jej příslušník SNB. Kdyby byl disident dopaden, byl by zadržen, obviněn, souzen a uvězněn nebo by ho přinejmenším vyhodili z práce, tedy pokud někde pracoval. V parku natrefí na muže a ženu a žádá muže, aby u sebe kompromitující materiály schoval. Muž odmítá s tím, že se o politiku nezajímá, ale statečná žena si ochotně strčí papíry pod kabát a pak ještě pošle esenbáka špatným směrem. Možná jsem to trochu popletl, ale nějak takhle to v tom filmu bylo. Občané, kteří smýšlejí jinak, než se od nich vyžaduje, jsou pronásledováni státní mocí bez ohledu na momentálně vládnoucí režim, jenom míra represí se liší. Někdy jsou popravováni, někdy zavíráni do vězení, jindy jen šikanováni, ostrakizováni nebo očerňováni, aby tak či onak zmizeli z veřejného života. Mimochodem by mě zajímalo, kam zmizel protislámský politický aktivista Martin Konvička. Na Wikipedii údaje o jeho osobě končí rokem 2019. Pak se po něm nějak slehla zem. V každém totalitním režimu samozřejmě existuje také cenzura, jejíž snahou je potlačovat názory a informace, které jsou v rozporu s tím, co hlásá oficiální propaganda. Příklad ze současnosti viz zde: https://www.novinky.cz/clanek/kultura-knihy-nevratne-poskozeni-albatros-nevyda-knihu-zpochybnujici-transgenderovou-identitu-40465793#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&source=hp&seq_no=6&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz  - - - Zkrátka mi to všechno přijde v principu furt stejné, stejné, stejné, přestože politické režimy se střídají jak apoštolové na orloji. Ale proč tady tohle všechno vykládám? Inu proto, abych divákům nabídnul pohled na toto filmové dílo v trochu širším kontextu.

Anglický název filmu, Secrets Exposed, je výstižnější, byť mnohovýznamovější. Studentka odkrývá, odhaluje, ukazuje, vystavuje, vystrkuje, obnažuje a dává na pospas (expose) svá – dle kontextu i dle krátkého reklamního videa na jejích webových stránkách – intimní tělesná tajemství kvůli přivýdělku, což se jí nevyplatí. O kapitalistické společnosti to mnoho nevypovídá, protože některé studentky tohle dělaly i za socialismu v ČSSR. Znal jsem jednu takovou slečnu, která se díky své činnosti seznámila s bohatým cizincem a někdy v polovině osmdesátých let se provdala do Švýcarska. Prostě někdo má v životě štěstí a někdo zase ne. O tom to je. Český překlad názvu filmu jako Temná skládanka má patrně naznačit, že toto filmové dílo je z nezanedbatelné části postižené fenoménem černé obrazovky a dost možná se snaží diváky varovat, aby si film nepouštěli. Při sledování jsem uvažoval o tom, jak to s těmi prostitutkami ekonomicky vzato vlastně je. Děvče ve filmu je zároveň podnikatelkou i svým vlastním výrobním prostředkem. Zkrátka přichází stát, protože holka ze svých příjmů neplatí daně. Jiným případem je, když někdo zaměstnává ženy za účelem poskytování sexuálních služeb klientům a okrádá své zaměstnankyně o nadhodnotu; to už je ryzí kapitalisticko-vykořisťovatelský vztah. Kdyby film byl zábavnější, asi by mé myšlenky takto nebloumaly. Snaha o nějakou zápletku s překvapením tam sice je (vydírání, kryptoměny), ale vyznívá dost vyumělkovaně a ploše.

Moc pěkná surrealisticky laděná pohádka, od níž nemůžeme požadovat striktní logiku reálného života. Netřeba se nad tím pozastavovat. Když třeba malý princ tvrdnul na nějaké planetě a vykecával se tam se sentimentální liškou, tak se nikdo nechytal za hlavu, jaké je to WTF. Pokládám tento film za důstojné Jakubiskovo rozloučení s filmovou tvorbou. Děj je výrazně signovaný živlem vzduchu: větrný mlýn, různé vrtulky, padáky, prapodivné létací stroje a hodně tam fouká. Nejvíc se mi líbilo, jak se ženské snášely z oblohy. Stačilo by jen chytat.

Takový primitivní humor nedokážu ocenit. Doporučuji porovnat s divadelními hrami Jiřího Suchého nebo Cimrmanovců. Rozdílná úroveň vysloveně bije do očí. Výstižné komentáře: D.Moore, pytlik..., míba, gonga, S.Dedalus, Pafnuc, filmovyfan, evangelik, Rumplcimprca.

Nemnohým uživatelům, kteří sledují mé komentáře, asi neuniklo, že nejsem žádným velkým filmovým znalcem. Hlavně si moc nepamatuji jména ani tváře hereček a herců, zvláště těch zahraničních, takže nemohu porovnávat, jaký výkon podali v tom či onom filmu. Nicméně jsem si náhodou všimnul, že v tomto filmu hraje Dakota Johnsonová. Zaujalo mě její křestní jméno. Věděl jsem, že v USA existuje Severní Dakota a Jižní Dakota, ale že by tam měli i nějakou Johnsonovou Dakotu? Rozkliknul jsem její profil na ČSFD a zjistil jsem, že hrála už v mnoha filmech a že má hodně fanoušků. No dobře, beru i tuto Dakotu na vědomí. – Vzhledem k tomu, že Madam Web se zde momentálně pyšní označením 825. nejhorší film, jsem nečekal žádné umělecké arcidílo; kromě toho jsem si předem přečetl asi dvacet komentářů. Dakota vypadá pěkně, ale film má totálně slaboduchý scénář. Možná by pomohlo, kdyby se děj hojně prošpikoval erotikou. Tím se dá zachránit ledasco. Každý si jistě vzpomene na scénu z Goethova Fausta, která se odehrává v čarodějnické kuchyni a kde figuruje kočka. V upravené verzi Fausta, která se svého času hrála v Národním divadle, je tato scéna pojatá trochu jinak než u Goetha. Kočka, představovaná herečkou, tam říká: „Když to kolem chcípá, já se začnu svlíkat, vsadím na neřest.“ To jsou docela rozumná slova, která lze chápat i jako radu, jak vylepšit jinak plonkový film.

Satira na osoby závislé na mobilním telefonu, bohužel nijak zvlášť zábavná. Mobilní telefon nemám, ale nedávno jsem stejně musel koukat na jeho displej. Šel jsem si do vietnamského obchodu koupit minerálky. Řekl jsem prodavači, co chci. On mi začal před obličej strkat mobil a ukazoval na modré kolečko s nápisem Mluvit. Prostě jsem měl své přání sdělit jeho mobilu. Tak jsem to udělal a na displeji naskočila má slova v překladu do vietnamštiny. Zajímalo mě, jestli ta mašinka funguje i opačně, tedy tak, že on do ní bude mluvit vietnamsky a já si to přečtu česky, jenže elektronické hejble touto schopností nedisponovalo. Nicméně se mi podařilo nakoupit kýžené jedno balení Mattoniho minerální vody. Chtěl jsem chlápkovi říct, že podle zákona musí prodejce umět česky a že mi tento způsob komunikace nevyhovuje. Pak jsem si vzpomněl, jak hrdinní Vietnamci vypráskali ze své země nejdřív Fracouze a pak Američany a jak u nás v období covidfašismu kašlali na lockdown a prodávali oblečení, když byly ostatní obchody s textilem zavřené, a usoudil jsem, že je třeba jim sem tam něco prominout.

Slečna nastoupí do podivínské rodiny, aby tam pracovala jako opar. Děj se vleče hlemýždím tempem od jedné nudné pidizáhady k druhé. Několikrát jsem byl v pokušení film vypnout, ale zajímalo mě, jestli se na scéně objeví bubák, o němž byla na začátku řeč. Protože se mi začaly klížit oči, proložil jsem sledování filmu krátkým odpoledním spánkem a poté jsem statečně pokračoval v koukání, přestože do konce zbývalo ještě dlouhých pětačtyřicet minut. Po pěti minutách se můj organismus začal bránit a spustil u mě záchvat alergické rýmy. Hodil jsem do sebe jednu tabletu Zodacu, dal jsem si čtvrt hodiny pauzu a znovu jsem zapnul ten film. Když na to přijde, dovedu být pěkně zarytý parchant, jak by řekl Stephen King. Takže jsem to přetrpěl až do konce. Otřesná ptákovina!

Čínský film ozvláštněný slovenskými titulky. Nejprve jsem si ujasnil, co za tvora tam vlastně figuruje: anglicky octopus (řidčeji devilfish nebo jellyhead), latinsky octopus, novořecky χταπόδι, slovensky osmonoh nebo také chobotnica. Zvíře je to inteligentní a zajímavé, ale chutná jak umělá hmota. Hned na začátku vidíme, jaké problémy dokáže způsobit pěkná, ale rozmazlená ženská, zvláště ocitne-li se poprvé v Antarktidě a umane si, že chce vidět tučňáky. Na výzkumnné stanici pracuje další moc hezká Číňanka. Nevím, proč se takové holky stahují do Antarktidy, když by v se zemích s větší hustotou obyvatel a příznivějším klimatem mohly procházet po molu jako modelky. Žádnými dalšími přednostmi se však toto filmové dílo, určené spíše nenáročným divákům, nevyznačuje. Vlastně ještě ten kraken, jak ťuká do klávesnice počítače, nebyl tak úplně marný. Nenapsaly scénář náhodou inteligentní chobotnice?

Velmi informativní dokument. Mé postřehy: 1. Elektromobily prosazované v EU životnímu prostředí nijak zásadně nepomohou. Pohon lodí a letadel na baterky, který by byl ekologicky vzato více žádoucí, není myslitelný. 2. Věřím, že příroda si se znečišťováním poradí sama. Nebude-li to možné jinak, odstraní živočišný druh, který ji tímto způsobem likviduje. 3. Proč je kokain v Evropě tak drahý, když se sem pašuje po celých kontejnerech?

Moc jsem od toho nečekal a byl jsem příjemně překvapený. Třeba hned úvodní scéna je parádní. Dva chlápkové jedou v autě, rozmlouvají spolu a vedou paranoidní řeči. A ejhle! U jednoho z nich byly obavy zcela opodstatněné. Další scéna: Chlápek doprovází manželku, bývalou Miss, která žádá v bance o půjčku za účelem založení kadeřnické firmy. Ženská je vykulená, vyzubená (keep smiling), již na pokraji odkvětu, ale pořád žádoucí a šukatelná. Zkrátka je ve věku, kdy ženy hledají milence, aby si v životě ještě stihly trochu užít. Nejinak i tato. Manžel, jenž se právě dozvěděl, že ho manželka podvádí, je myšlenkami jinde a svoji polovičku při jednání právě dvakrát nepodporuje. Děj je vtipný, protkaný svěžími dialogy a zápletka je docela důmyslná. Nerad to říkám, ale mnozí současní břídilové z řad českých filmových tvůrců by od Američanů mohli učit.