Tomas.Abi

Je to totální slátanina ? Ano. Zaloužil si Bruce Willis zlatou malinu ? Ano. Je hloupost, že hoří ve vakuu vesmíru ? Ano. Je naprosto očividné že to útočí na nejzákladnější americký patriotismus, kdy parta naftařů, společně s NASA zachrání celý svět ? Ano. Uvidíte v každém pátém záběru vlajku USA ? Ano. Je to přesto správně epicky natočené, aby Vás to bavilo a útočilo to ve správné míře na vaše nejzákladnější emoce ? Ano. A má to skvělý soundtrack ? To každopádně. Nic hlubokého nehledejte. Vezměte si něco dobrého k jídlu a pití, vlezte si s přítelkyní pod jednu deku před televizi a plně si tu jízdu plnou výbuchů, infantilního humoru a přeslazené romantiky užijte, protože je to skvěle a funkčně natočená blbost, ke které se vždy rádi vrátíte. A také to obsahuje tu nejlepší hlášku v americkém filmu tohoto typu. "Nešahej mi na dědu, on národní hrdina. Montoval vršky raket, co zaměří New York nebo Washington"

Kevin Costner je prostě můj oblíbený herec, atmosféra filmu s ústředním hudebním motivem je povedená a i když je scénář plytký a předvídatelný, tak vše ostatní to vyvažuje na příjemný průměr. Ne že bych ho měl ve sbírce na DVD, ale když poběží v televizi, tak se na něj znovu rád podívám. Příjemná devadesátková záležitost.

Španělská kinematografie je pro mě velkou neznámou, ale tento film španělským temperamentem dýchá, takže na mě absolutně fungoval. Bergoňa Vargas, hlavní hrdinka našeho příběhu mě očarovala stejně jako našeho mladíka, který nemá žádné přátele a  je šikanovaný svými vrstevníky. I když pochází z dobře situované rodiny, tak je vyvrhelem. Proto se ani není co divit, že když na něj dělá oči, které má herečka skutečně nádherné, tak se v nich utopí a začne jí navštěvovat v části města, která patří k těm chudším. I přes prvotní pochybnosti, zda se chce scházet s lidmi, kteří patří do spodní třídy a jsou vyvrheli španělské společnosti, je rád, že si nakonec našel nějakou partu lidí, do které může patřit. Aby dívku ještě více okouzlil, vyzkouší i přes počáteční odpor lehké drogy, posléze i tvrdé drogy a pak začne pomáhat malému gangu i s krádežemi. Chemie mezi našimi postavami je elektrizující a i když mi není dávno sedmnáct let, tak jsem naprosto chápal motivy našeho mladíka, který se s každým dalším prohřeškem dostává více do víru kriminální činnosti, ze které nemusí být cesta zpět. A protože je náš gang hladový po penězích, které jim ani dlouho po úspěšném lupu nevydrží, tak je ve svých aktivitách velice aktivní a vyšetřovatelé po nich začnou aktivně pátrat. Navíc ani není jasné, zda celá parta s chlapcem pouze nemanipuluje a nechce ho využít, pro své obohacení. Jak toto vše dopadne ?  I přes dvouhodinovou stopáž, která je na tento film poměrně dlouhá, jsem prostě nemohl od filmu odejít a chtěl vědět jak celá tato partička nakonec skončí. Ve filmu se sice objevuje nějaké to klišé a některé scény jsou předvídatelné, ale konec Vás stejně překvapí a některé snad i dojme. Pro mě byl tento film příjemným překvapením na které budu ještě dlouho vzpomínat. O filmu jsem nevěděl vůbec nic, neviděl jsem ani ukázky. Kamarád, Argentinec, to prostě pustil na svém Netlixu.

Skvěle přihlouplé akční béčko se stejně přihlouplou béčkovou zápletkou, ale v áčkovém kabátě. John Rambo Wick v obleku, jež není veteránem z Vietnamu, ale veteránem z války východoevropské mafie v USA, vykopává z podlahy svého sklepa zbraně, aby z pomsty zabil syna muže, kterého dostal na vrchol. Proč se chce mstít ? Je v depresi po smrti své ženy a kluk mu ukradl jeho Ford Mustang Shelby a ještě zabil štěně bígla, který byl dárkem od jeho ženy poté, co jí pomalu zabíjela rakovina. Už jen na papíře to zní tak blbě, že víte do čeho jdete. Film má 90 minut a akce je prvotřídní. Nakonec i mafiánský boss řekne v závěru Johnovi s upřímným respektem, že bylo hezké se opět vidět. Nejlepší popcornová akční zábava, která přebírá hrdé žezlo blbých ale zároveň skvělých filmů jako je Komando, Rambo a další.

Tak jsem viděl po čtvrté skvělou akci, která se táhla téměř tři hodiny. Rozdíl mezi prvním a posledním Johnem Wickem je pro mě ten, že jsem u posledního filmu v kině usnul na nějakých 30 minut, a vlastně mi nic neuniklo. Vzhledem k tomu, že jen bojová scéna na schodech je natočená třikrát různými způsoby, než John konečně vyjde až na vrchol mi zavřela na dalších pár chvil oči. Až budu chtít vidět skvělý akční film, se skvěle blbou zápletkou, zajímavým vztahem mezi Johnem a hlavním záporákem a tajemným světem assassinů, shlédnu první díl od Leyche, který je perfektní ve všech ohledech. Toto je dvakrát delší, dvakrát více akčnější a čtyřikrát násobně nudnější.

Nemá smysl srovnávat knižní předlohu s filmem co se děje týče, protože se zde odehráli úpravy, které filmu jako vizuálnímu médiu pouze prospěli. Denis Villenueve potvrzuje, že patří k nejlepším režisérům současnosti, který dokáže odvyprávět příběh nádherným vizuálem bez zbytečně dlouhých dialogů. Film vypadá od efektů až po kostýmy nádherně a je radost ho pouze sledovat. Současně vizuální stránku podtrhuje úžasná hudba od Hans Zimmera, která je téměř na chlup stejná, jako u prvního dílu. Co nám tedy dává druhý díl navíc ? Dává nám více akce a uvádí nás hlouběji do světa politických her ve vesmíru Franka Herberta. Je nutno uznat, že Villenueve ve filmu lépe zpracoval politickou situaci Duny, která je v knižní předloze lehce zmatečná. Kostýmy jsou úžasné a už dlouho mě nebavilo dívat se pouze na to, jak jsou naše charaktery oblečené. Epické scény jsou opravdu epické a nejsilnější momenty knihy jsou zpracovány poměrně přesně a dodávají sílu příběhu s mystickou atmosférou. Přesto v něm něco chybí. I přes epičnost, mystiku, legendy, politické intriky a napětí, je tento film možná až zbytečně dlouhý. I když tento originální vesmír zbožňuji jak na papíře, tak na velkém plátně, tak zde byly momenty, kdy jsem se při sledování nudil a příběh ztrácel na tempu. Scény a dialogy byly podobné a byly zabrány z jiného úhlu jen na efekt. Ono je také těžké vyprávět poutavý příběh skrz vizuální stánku v prostředí, kde je pouze písek, duny, písek a pak nějaké skály. Možná by neuškodilo buď 20 minut vystříhat a nebo je nahradit opravdovým vývojem Paula Atreida alisa Muad´Dib alias Kwisatz Haderach, se kterým se celý život manipuluje proti jeho vůli. Duna je nakonec přeci jen něčím výjimečná a zaslouží si místo ve filmové siní slávy. Postavy jsou komplikované a nejsou zde vysloveně žádní padouši a hrdinové. Je to spíše Hra o trůny, kde chce každý vládnout impériu nehledě na prostředky, kterými jich dosáhne. Je nádherná na pohled jako Avatar, ale není tak přihlouplá, aby jí chápal každý hned, protože je k hlubšímu zamyšlení. Ve chvílích kdy, by si zasloužila jít daleko více pod povrch a prozkoumat zblízka postavy, nastupují další krásné obrazové scény.

Tak to byl opravdu dlouhý film. Poslední hodinu filmu už jsem kontroloval čas a počítal minuty do konce. Christopher Nolan je výborný vypravěč, ale být k němu shovívavý by nebylo správné. Jeho nejlepší filmy byly už natočeny a poslední tři filmy jsou pro mě podprůměrné vzhledem k jeho jménu a filmové historii. Ovšem protože ho mají všichni rádi, tak nadhodnocují něco, co zas tak hodnotné není. Dlouhé záběry, poté dlouhé rozhovory a nakonec dlouhé záběry kde postavy zadumaně konverzují o životě či dumají o dumání, by se vešlo do dvou hodin a bylo by to určitě daleko lepší. Bohužel jsem měl opět vyšší očekávání, vzhledem k jménu režiséra a nabitému castingu, kde je mnoho špičkových herců současnosti, která nebyla naplněna.

Člověk by si řekl, “Taková hloupost a kolik to dalo práce”. Jako laický milovník hudby mě tento dokumentární film o vzniku jedné písně velmi potěšil. Píseň samozřejmě znám, ovšem netušil jsem že se na ní pěvecky podílelo 40 amerických hudebních superstar a že nebylo vůbec jednoduché vše naplánovat a dostat je v jeden večer do jednoho nahrávacího studia bez jakéhokoli nároku na honorář. Můžeme dále polemizovat o tom, jestli byl tento počin opravdu nezištný, neboť jak Lionel v dokumentu zmínil, s myšlenkou společné písně přišel Harry Belafonte se slovy, že v Evropě bílí lidé zachraňují Afričany před hladomorem písní Do They know it´s Christmas time a koncertem Live Aid, zatímco Američané nedělají nic, ale ve finále je to stejně jedno, protože se podařilo něco naprosto mimořádného. Největší hudební hvězdy, nejen své doby se sešly po vyhlašování hudebních cen v jednom hudebním studiu, kde celou noc a kus rána, kousek po kousku dávali dohromady píseň, která vydělala miliony dolarů a veškerý její zisk šel na pomoc v boji proti hladomoru bez jakéhokoli nároku na honorář. Vzpomínání některých zpěváků na tento výjimečný večer vás dojme. Když Lionel přirovnal začátek večera jako první den ve školce, kdy se největší hudební star sešli ve studiu bez svých manažerů a asistentů a byli ze sebe navzájem nervózní, protože sami ani dost dobře nechápali, co dělají zrovna oni vedle hvězd jako Michael Jackson, Steve Wonder, Bob Dylan, Tina Turner a mohl bych pokračovat dál a dál je v mých očích nějak polidšťuje, protože i přes své úspěchy a talent, si připadali vedle svých hudebních idolů jako něco méně. Detaily vyprávění, kdy se počítala každá minuta a hrálo se o čas, protože jindy nebylo zkrátka možné se opět sejít a i neskutečná trpělivost všech zúčastněných přes horko a smrádek v jednom studiu, kde spolu přes 40 lidí nahrávalo jednu píseň, aniž by se někdo pohádal či odešel, až na jednu výjimku, je opravdový výkon a akorát to ještě podtrhuje výjimečnost večera, kde nikdo neodešel dříve, i když neměl co dál zpívat, dokud se neřeklo, že skladba je hotová, ukazuje, že i sami zpěváci si uvědomovali, že něco takového už se nikdy nezopakuje.

Netflix pokračuje ve svých hraných dokumentech, které zkrátka dělat neumí. Nevím zda je ode mne i správné tento dokumentární film hodnotit, protože jsem to zkrátka nebyl schopný, i přes vypětí veškerého úsilí, dokoukat. Jedna z nejcharismatičtějších a nejzajímavějších osobností 20. století je zde taková nijaká a příběh se vleče jako nedělní procházka po anglickém venkově, která je zde ve velkém promítaná. Ovšem jedna z nejnešťastnějších a nejzásadnějších věcí, která mi vadila, byl výběr herce. Prokládat hrané scény a dialogy s dobovými scénami a dialogy mi připadalo jako sledovat dva naprosto odlišné žánry s totálně jinými postavami a osobně mě to i fyzicky bolelo. Vše je tak roztahané a snaží se to budovat atmosféru jako u historického dramatu, aby se v nevysvětlitelný moment děj posunul o desetiletí vpřed, kde se najednou z filmu stane dokument, kde herce nahradí dokumentární komentář s reálnými osobnostmi z filmových archivů, aby ho opět nahradil v jedné vteřině opět náš herecký ansámbl ve svém soukromém dramatu s hercem, který i když se snaží, není Albertu Einsteinovi ani vzdáleně podobný. Tento experiment hraného dokumentárního dramtu, který Netflix poslední roky velice rád prezentuje se ošklivě nepovedl a je to ještě horší než Alexandr Veliký, který má tu výhodu, že neexistují jeho dobové filmové záznamy a dá se odpustit to, co si historikové domýšlejí a co si nadále idealizují k jeho celkovému obrazu a obrazu dané doby. Zde to opravdu nefunguje a vše je ve finále tak uměle naroubované na osobnost, která za sebou zanechala mnoho reálných fotek a filmových záběrů, že ta hraná část je jako znásilnění skutečného Alberta s masa a kostí i když odříkává to, co skutečný Einstein napsal či řekl.

Po konečném shlédnutí všech 6 epizod opravdu netuším, jak toto dílko správně pojmout. Je to hraný dokument s prvky legend a mýtů o Alexandrově životě a v neposlední míře i scenáristickou fantazií typu, nevíme nic, ale stejně Vám ukážeme jak to podle nás bylo. Jako velmi hrubé seznámení s jeho životem a kampaní za dobytí Persie je to chvályhodný počin, ovšem má to velmi mnoho much. Herecké scény, kde protagonisté přenáší na obrazovku historické reálie střídají historikové, kteří zopakují a vysvětlí hranou scénu, kdyby to náhodou někdo nepochopil, takže stopáž logicky roste. Více než o daném období a pohledu lidí na svět té doby, se neustále opakuje to, jak byl Alexandr božský a je inspirativní až do dnes. To že Makedonci a celkově Řekové neviděli rádi, jak Alexandr přejímá zvyky Egypťanů a Peršanů a staví se do role boha stačilo zmínit 2x možná 3x, ale opakovat to 2x až 3x v každé epizodě, už je otravné a měl jsem pocit, že tvůrci sází na to, že diváci mají krátkou paměť a nebo při sledování koukají stejně do telefonu a nevnímají dokument. Některé hrané scény vypadají skvěle a jsou zpracovány do detailu a pak jsou vystřídány scénami či záběry, které vypadají tak levně a nebo půjčené ze starých her na PS2. Některé popisy bitev by si zasloužili více záběrů na bitevní mapy s danými strategiemi a pohyby jednotek, protože jim je věnováno málo času. A nakonec, na to, že jsme dostali 6 epizod s takovou stopáží, dozvěděli jsme se opravdu málo. Některé dokumenty vám dají za 2 hodiny daleko více informací a zajímavostí z daného tématu, než toto za své slabé 4 hodiny. Jako dokument to není dobré a není to ani moc dobré jako historické drama. Slabé 3 hvězdičky a už to nechci vícekrát vidět