slunicko2

Před sledováním důkladně prostudujte obsah filmu, jinak budete za blbce. 1) Nejvíce úsilí mě stálo zorientovat se v tom, kdo je právě v obraze, ve kterém okamžiku kterého děje se nacházíme a co mají všechny postavy vlastně společného._____ 2) Spoiler. Po skončení jsem nahlédnutím do obsahu zde na ČSFD zjistil, že ve filmu běží souběžně tři příběhy: v rybářské vesnici Čibě, v Tokyu a na ostrově Okinawa. Společné mají to, že všude se vyskytuje podezřelý mladý muž (hrají ho tři různí herci). S touto informací, k níž jsem se sám nepropracoval, lze pak film pochopit a sledované začne dávat smysl._____ 3) Jak vidím z komentářů, nejsem sám, kdo měl potíže s porozuměním a jen bezradně čuměl jako puk._____ 4) Přihoďte hysterický řev zejména ženského osazenstva filmu, přeskakování v čase a prostoru a pro běžného Evropana hůře rozeznatelné japonské obličeje a je jasné, že vás čeká nezapomenutelný zážitek._____ 5) Velmi se mi líbili 36letý herec, zpěvák a baskytarista Satoši Cumabuki (dominantní gay Juma Fudžita) a 32letý Mirai Moriyama (Šingo Tanaka na Okinawě). No alespoň, že jsem mohl koukat na ně.

Pseudopřemýšlivý falešný film o ničem.

90letý (!!!) Pavel Kohout vypravuje o svém životě - jak jinak, než duchaplně, přehledně, vtipně a pravdivě. 1) Je dojemné a neobyčejně poučné poslouchat člověka, který hodně prožil a o jehož zážitky se díky jeho talentu můžeme podělit i my, ať už jako čtenáři, posluchači nebo diváci. 2) Sebevědomý starý provokatér svou bezelstnou upřímností nastavuje zrcadlo nám všem, ať už jsme se v popisovaných dobách chovali tak či onak. Pro jeho mladický dobový budovatelský zápal mám pochopení. O to bolestnější muselo být pozdější prozření. Se vším se vyrovnal tak, jak od spisovatele očekávám - situaci popsal a umožnil poučit se tomu, kdo je schopen a ochoten naslouchat. 3) Líbila se mi cover verze písně Zítra se bude tančit všude, tuším, že od skupiny WWW.

S Homolkovými to má společného pouze jméno režiséra. 1) Výborná ukázka dokonalé vyprázdněnosti díla. Herci hrají, hudba břinká, slova plynou, kamera zabírá, ale ve skutečnosti se neděje absolutně nic. Navenek je vše normální. 2) Hvězdičku dávám za učebnicový příklad toho, jak lze vyprázdnit obsah při zachování formy. 3) Je smutné a rovněž velmi poučné vidět, jak skvělého scénáristu a režiséra režim dokopal k takovéto bídě. Nebo to bylo jinak?

Ve filmu se ve vzácné jednotě snoubí protivné stránky jižanského temperamentu, buranská tupost a scenáristická neschopnost. 1) Může být veselé sledovat, jak si burani poradí, když přijdou k velkým penězům. Může být zajímavé podívat se, jak se s takovou výzvou poperou nepřipravení lidé, zkonfrontovat jejich a svůj potenciální přístup k věci a nakonec si zanadávat na osud, že takové štěstí sám nemám. 2) Může to být veselé, ale v tomto případě není. Snad někdy jindy...

Je zajímavé vidět typickou dietlovinu poprvé až 32 let po jejím vzniku. 1) V době vzniku seriálu jsem měl zcela jiné zájmy, než sledovat televizi. To přetrvalo dost dlouho i po převratu. Vlastně až dnes se dívám, poprvé, v osobní premiéře, na seriál, zřejmě jeden ze slabších, českého seriálového génia Jaroslava Dietla. 2) Nelze přehlédnout naivní plakátový děj, jednoduchý život víceméně podle socialistických normativů i postavy - hrdiny nové doby. Nechybí pro Dietla typické unylé nebo šablonovité ženské hrdinky, předvídatelnost děje i všezahrnující šedivá dobová nuda.

Nepříliš věrohodné okénko do duše socialistického sportu. 1) Školometské poučky se z herců sypají jako moli ze skříně. 2) Herecké výkony jsou takové...hm...televizně inscenační. 3) Přidejte příšernou hudbu a je hotovo. 4) Naštěstí je tu 23letý Marcel Vašinka (trenérův syn Roman) a 24letý Ivan Luťanský (talentovaný běžec). Nic zvláštního kromě svých těl chlapci nepředvedli, ale já jsem skromný.

Příjemně krátké americké béčko. 1) Spoiler. Základní otázkou je, zdali Todův výstřel na matku byl úmyslný anebo nehoda. To se ovšem nedozvíme. 2) Spoiler. Todovo jednání před i po výstřelu je nejasnou směsí improvizace a promyšlenosti, aniž by bylo zřejmé, co je co. Pokud přijmu, že Tod v zájmu zachování svého životního standardu chce udržet i zdroj peněz - přiblblou nákupní show, pak je jeho jednání po výstřelu navýsost promyšlené. Jiné jeho kroky naopak působí naivně až hloupě i na jeho věk a elitářství. Tato neujasněnost je zdrojem stálého lehkého napětí až do titulků. 3) 30letý pěkný Australan Rhys Wakefield (Tod) a 33letý Američan Nathan Keyes (malíř Jacob) jsou dalším příjemným bonusem.

Dva holubi v bytě dostanou nevítané nájemníky. 1) Během sledování mě napadla souvislost s holandským Borgmanem, ale Freehold je o dvě třídy níže. 2) Naštěstí jsem nečetl obsah od Cinemaxu, který vyzradí pointu hned na začátku, takže i ta trocha možného napětí, kterou by tento horor - thriller (?) snad mohl poskytnout, odpadne. 3) Vůbec jsem nepochopil linku se španělsky rozprávějícími holuby. 4) Podstata nechutnosti snímku není jen v tom, co utajemný nájemník provádí, ale i v tom, že narušuje jedno z největších tabu - intimní soukromí. Navíc 40letý Javier Botet vypadá fakt děsivě.

Lehce (velmi lehce) zajímavé.