CullenSkink

Ke shlédnutí série mě přiměla chuť si poslechnout mou oblíbenou Bossa Novu. Bohužel jí tam bylo méně, než jsem očekávala. Ale teď stručně k příběhu. Děj se odehrává v Brazílii na přelomu padesátých a šedesátých let minulého století. Je poměrně silně zdůrazněno, jak se ženy této doby musely ve většině oblastech podřizovat mužskému vidění světa. Když se hlavní hrdinka dozví, že ji opustil manžel, přestěhuje se do Rio de Janeira, kde ji napadne vybudovat hudební klub. Během dvou řad série sledujeme nejen úsilí Marie Luizy o vybudování fungujícího a úspěšného klubu, ale i životní peripetie jejich přítelkyň, které ji v tomto úsilí podporují. Pokud oko střízlivě uvažujícího a emocemi šetřícího Středoevropana přivykne uměleckému výrazu jihoamerických herců, tak si může tuto sérii celkem užít. Občas zazní Bossa Nova a portugalština příjemně lahodí uchu, ale řekla bych, že dvě řady jsou tak akorát.

Sophie Brown, americký klon Rosamunde Pilcher, se rozhodne pro krátkou dovolenou, aby si odpočinula od rozezlených fanoušků, kteří se nedokázali smířit se smrtí hlavní mužské postavy v jejím posledním románu. Rodinná historie ji zavede do Skotska, země plné provlhlých středověkých hradů, nesrozumitelného dialektu a milovníků pletení. Brzy po příjezdu do malebné vesničky Dun Dunbar potkává protivného zahradníka, ze kterého se „překvapivě“ vyklube majitel místního panství. V podobném duchu se pronudíte již k mnohokrát a často lépe zpracované pointě. Jednu hvězdičku dávám za skotskou krajinu.

Městečko v Kalifornii s temnou minulostí obývané lidmi, ke kterým si jen stěží tvoříte sympatie. Mimo stínu nevyšetřených vražd mladých dívek, zápasí každá z hlavních postav s vlastními démony. Detektiv Mike je posedlý odhalením sériového vraha natolik, až hrozí, že postupně přijde o rodinu, kariéru i profesionální nadhled. Dokonce si nechává dělat stejná tetování, jaké měly oběti, aniž by tušil, že vyřešení případu může být na dosah. I přes pozvolnější tempo vás atmosféra příběhu vtáhne do děje. A pokud máte pocit, že jste identitu vraha odhalili už na počátku - věřte, že vás některá rozuzlení na konci mohou ještě překvapit.

Nahoru po schodišti dolů Boleyn band aneb střípky ze života tudorovské šlechty z paralelního vesmíru. Pokorně přiznávám, že před shlédnutím proběhla jistá psychická příprava. Šlo o to, co nejvíce se oprostit od obsazení hlavní role. Bohužel to nebylo jednoduché, protože v ní herečka působila značně rušivě. Jako celek nelze hodnotit lépe než ‘odpad.‘ Herci proplouvají nemotorně prostorem odnikud nikam, generují nesmyslné dialogy přerušované nenavazujícími střihy. Erotické scény by nevzrušily ani vězně odpykávajícího si doživotní trest. Ačkoliv … jako výlet s Doktorem Who by to nemuselo být marné. Mohlo by to probíhat asi takto:   Doctor: It’s your birthday today. Choose a year and a place. Me: 1536, Henry VIII’s court. Doctor: Your wish is my command. Me: How exciting! Doctor: I know. Me: Interesting clothes. Doctor: I know. Me: Young Elizabeth has dreadlocks. Cool! Doctor: I know. Me: And what a cute couple, her parents … Anna and Jane. Doctor: I know. Me: Wait … I can hear something … Distant voice: You will be deleted … Doctor: RUN!!!!!!!!!!!!!!!

Aneb co se vám může přihodit, když si najmete na práci do svého zapáchajícího řeznictví na okraji Buenos Aires mentálně nekomplikovaného a pologramotného chasníka z tisíce kilometrů vzdálené argentinské pampy. Co všechno se může stát, když jej budete sdírat z kůže šestnáct hodin denně po sedm dní v týdnu těžkou prací a když z brlohu, který mu za hříšný peníz pronajímáte vyhodíte jeho těhotnou manželku. Prostě a jednoduše, když pedál jeho sebeúcty stlačíte až nadoraz. Sociální drama si díky výbornému zpracování a slušným hereckým výkonům tři hvězdičky zaslouží.

Petra Hřebíčková má velkou smůlu na špatné filmy a ještě větší na herecké partnery. V tomto filmu je jím dobrácký až přihlouplý Karel Zima. Dvojice bezstarostných netáhel, jejichž jedinými záchytnými body v životě jsou data exekucí a podpor, náhlým zázrakem přijde ke kulaťoučké sumě peněz. Lehce nabyl – lehce pozbyl a tak na konci této smutnohry jsou oba tragédi tam, kde byli na počátku. Jen bohatší o zkušenost, že štěstí si za peníze nekoupíš. Impotentní scénář, který by horkotěžko vydal na bakalářskou povídku by ke dvěma hvězdičkám nevytáhl ani Costa-Gavras, natož nezkušený Jiří Diarmaid Novák. Film při závěrečných titulcích přivádí diváka k otázkám: kdo vše schválil, kdo to platil a jaká další filmová apokalypsa na nás čeká příště.

Vezmi nezkušeného scénáristu důchodového věku, vraž tam režiséra rutinéra, posbírej hudbu z televize šlágr, nemáš-li vtipné dialogy použij otřepaná klišé, posyp toporným hlavním hrdinou a pořádně zamíchej. Před uvedením nezapomeň nelogicky nastříhat. V tomto receptu se bohužel není čeho chytit tak, aby bylo hodnocení vyšší než odpad. Snad by to mohlo fungovat jako parodie letních komedií, ale je až příliš znát, že to nebylo původním záměrem autorů.

Množství ocenění, které film posbíral mě navnadilo k jeho shlédnutí. Bohužel, moje očekávání film nenaplnil. Když jsem se v zajímavostech dočetl, že vznikl na základě autorčiny představy, ve které žena reaguje na sundávání spodního prádla dvojím způsobem /opile a střízlivě/ došlo mi, že zbytek filmu byla jen vata vycpávající uvedenou scénu. Možná by ten námět mohl ve filmu působit zajímavěji, kdyby se autorka dokázala rozhodnout, zda točí thriller, kriminálku nebo drama. Takhle vzniklo rozbředlé cosi. S mužskými postavami si autorka taky moc práce nedala. Vykreslila je ploše jako toxické maskulině-zbabělé bytosti. To, že herečka v hlavní roli působila značně vysloužile se mi už skoro ani nechce po ostatních komentářích opakovat.

Solidní průměr typu nenadchne a neurazí. Devadesáti-minutová stopáž mi chvílemi připadala až zbytečně dlouhá. Možná ve formě dílu seriálu s podobnou tématikou by vše působilo kompaktněji a dynamičtěji. Námět zabývající se počátky patologie mi přišel zajímavý, jen si nejsem jistý, jak moc by si v reálu detektivové nechali patologem a jeho sekretářkou zasahovat do vyšetřování.