Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Dráma
  • Dokumentárny
  • Horor
  • Krimi

Recenzie (3 001)

plagát

Šepkajúci fantóm (1975) 

Něco tak strašlivě naivního a hloupýho jsem dlouho neviděl. Magor, kterej ženským po ksichtě kreslí břitvou je jasnej od prvního okamžiku, to samý vrah, co se na něm přiživuje. Policajti v čele s kapitánkou Hroncovou (Sylvia Turbová) jsou úplní idioti, ke konci jim na pomoc přispěchá major Jakubec (Ladislav Chudík) a logika se nadobro mění v demenci. Dialogy jsou fakt naprostej nářez, jako parodie na zahraniční kriminálky by to asi fungovalo, ale já se obávám, že tohle bylo myšleno vážně. Vrcholem byl útěk vraha, když se chtěl dostat přes hranice. Ani ta Janička Švandová neodhalila své vnady, jak je u ní skoro v každém filmu zvykem. Andrej Lettrich asi moc italských giall nenakoukal.

plagát

Nemocnica na okraji mesta - Únos (1977) (epizóda) 

Díl nabitý emocemi v takovém spádu za sebou, že mi padá brada dolů. Všechno je samozřejmě zásluhou Jaroslava Dietla, Jaroslava Dudka a všech herců, kteří svoje role dokážou dotáhnout k dokonalosti. Když Josef Bláha drží pod krkem Josefa Abrháma, to je neskutečná síla. Jóóóó, tohle je první liga!

plagát

Týden v tichém domě (1947) 

Sedm dní v domě U Dvou slunců. Žádná velká dramata, příběh v poklidu plyne po dobu jednoho týdne v duchu atmosféry Nerudovy poetiky. Jiřímu Krejčíkovi se malostranské kouzlo podařilo zachytit úžasně. Kulisy barrandovských ateliérů filmu dodávají onu potřebnou krásu pražského devatenáctého století. Všechny postavičky jsou bezvadně obsazeny, žádná nijak výrazně nevybočuje, všichni jsou stejnoměrnou součástí malostranského domu. Pro Jiřího Šusta to byla jedna z prvních skladatelských prací. Jako debut Jiřího Krejčíka je to dílo velmi zdařilé, které by si zasloužilo oprášit a dát mu remasterovaný háv.

plagát

Zlaté šesťdesiate - Jiří Krejčík (2015) (epizóda) 

Největší démon, nejosobitější režisér českého filmu, jeho povídání bych vydržel poslouchat celé hodiny. Nenechal se zlomit bolševickými prasaty a žádné ústupky jim neudělal, bohužel na to doplatil několikaletým zákazem činnosti. Byl to borec, nenapodobitelná persona. Jeho filmy totálně žeru, dokázal zfilmovat jakýkoliv žánr, namátkou jen pár titulů z jeho bohaté filmografie: Svědomí, Polnočná Omša, Svatba jako řemen, Vyšší princip, Probuzení, O věcech nadpřirozených, Probuzení, Nepočestná, Povídka malostranská, Morálka paní Dulské, Penzion pro svobodné pány, Čintamani a podvodník, Božská Ema. GÉNIUS!

plagát

Rozbité zrkadlo (1980) 

Jsem zvyklý na dabing Hany Talpové, která v seriálu "To je vražda napsala" namluvila Angelu Lansbury, v tomhle případě ji ale rozválcovala Alena Kreuzmannová. Původní dabing je opět lepší, než cokoliv jiného na tomto snímku. Každá postava žije naším hercem/herečkou. Libuše Švormová, Eduard Cupák, Bohumil Švarc, Věra Galatíková, Stanislav Fišer, Gabriela Osvaldová, Jana Drbohlavová, Čestmír Řanda a mnoho dalších. Když Kim Novak hlasem Aleny Vránové zaječí "zkurvenej Skotlentyárd", tak jsem se rozesmál na celé kolo a okamžitě si vybavil Alenu Vránovou, jak ve filmu "Já už budu hodný dědečku" podobně vystřelí na Miloše Kopeckého, aby navštívil lékaře, psychiatra! Ona celkově je tato detektivka perfektně nahláškovaná : "Lolo, jen jediná drobnůstka se mi na tobě nelíbí." "Vážně, jaká?" "Tvůj ksicht!" :D

plagát

Ten chlap je magor! (1989) 

Takeši Kitano svým debutem jasně ukázal, kam jeho filmová cesta bude směřovat. Originální rukopis je cítit už zde, i když ještě chybí pořádný tempo, rytmus vyprávění a styl, který nadobro zúročil v pro mě nepřekonatelném Samuraji. Český název "Ten chlap je magor!" možná film vystihuje lépe, mně ale mnohem více sedí americký překlad "Violent Cop". Kitano si, jak je u něj obvykle zvykem zahrál i hlavní roli, v tomto případě policajta Azumiho, kterej se s nikým moc nepáře a pro kopanec nebo facku nejde daleko. Když mu banda překupníků drog unesou jeho sestru, tak se nasere ještě víc a bez zbytečných servítek si to jde s nimi vyřídit po svém. Kitanova poetika, snoubící se s brutalitou je tu už cítit, chybí jí však ještě jeho pověstná preciznost. Nejvíce mě uhranula hudba, ta kytarová melodie, prolínající se příběhem je naprosto kouzelná, nebo ten klavír se saxíkem, krásnej jazzík! To abych se zase porozhlédnul po soundtracku. Určitě bych ještě vypíchl remasterovaný obraz, který je na blůčku pastvou pro oči.

plagát

La Grande Frousse (1964) 

Místo obšírnějšího komentáře napíšu jen to, co tento film ve své podstatě a se všemi podivnostmi, absurdní černohumornou atmosférou vystihuje naprosto dokonale. Je to Zámek od Franze Kafky. Nepamatuju si, kdy jsem viděl něco tak podobně identického. Přitom žádná kopie, ale ta Kafkova atmoška tam je všudypřítomná, číhající v každém záběru a v každém slovu. Jakmile inspektor Triquet (Bourvil) navštíví městečko plné bizarních postaviček a hledá uprchlého trestance, je to jakoby přišel zeměměřič na zámek a Kafkův temný a groteskní svět se zadírá pod kůži stále více a více. Na druhou stranu je to chvílemi neskutečná prdel, herecký ansámbl je prvotřídní, karikatury postav nemají chybu. Černobílý háv snímku velice sluší a já abych se poohlédl po další tvorbě Jeana-Pirre Mockyho.

plagát

Zapomenutý atentát (2023) (TV film) odpad!

Běžte už někam s těmi hranými dokumenty! To je tak nechutně amatérské, že veškeré archívní záběry jdou potom do řiti! Bylo mi vyloženě trapně, když přišlo na hrané scény. Co na tom, že téma je zajímavé, dobové videomateriály poutavé, ale banda diletantů to sráží do kytek! Kdyby radši vzniknul film se skutečnými herci, kvalitním scénářem a dramaturgií. Jako reprezentační dokument o oné historické události bych se styděl tohle nabídnout kamkoliv, do televize anebo na filmový festival. Nedám ani jednu hvězdičku, protože ani slova historiků a archivních materiálů s hranou dokumentární rekonstrukcí absolutně nefungují. Příště se něčemu podobnému vyhnu velkým obloukem.