Honza.Coural

Jagna adaptuje esenci Slovanství ve impresionistických a naturalisticky realistických konturách. Výtvarná stránka je na absolutním vrcholu a bude nutit ke znovu zhlédnutí, s příběhem, který má svůj předobraz v Nobelovou cenou ověšené literatuře, nezůstává pozadu. Nám to dobou a tématem může připomenout třeba Maryšu, celé vztahové vesnické drama je ale k tomu rámované čtyř ročním obdobím a obyčeji k nim vázanými. Celkově tak vzniká pestrobarevná mozaika, která by umělcům z hnutí Mladé Polsko vytřela zrak, jaké možnosti fúze dnešní techniky umění umožňují a vytvářejí tak zážitek absolutní. Herecké výkony, hlavně po mimické stránce jsou velice úderné a silné, hlavně při burácení soundtracku, který se v mém playlistu na nějakou dobu zabydlí. Ten jisté tancovačkové momenty s kamerou a choreografií dožene až k psychedelicky euforickým momentům. Silný adept na film roku.

She was a Edgy tubler girl, he was a shy anime boy.. Falcon Lake přinese vzpomínky na letní čas na chatě u jezera v dospívání a to ani nemusíte v té době projít submisivním až manipulativním románkem. Scenérie a celé minimalistické uchopení vás do nálady dostane. Lelkovaní u vody, čutaná a jízda na kole, nebo první sexuální zážitky první zblití se z vína, prosazování se skrz sick dance moves... Je to feel good, je to atmosférické, něčím i mysteriózní.. skoro jako když vás přátelé strašili na chatě svými lokálními historkami. Takhle před létem ideální kino zážitek.

Infinity Pool, nový snímek od Cronenberga mladšího s Mia Goth a Alexandrrem Skarsgårdem v hlavních rolích, je psychedelický pohled na čas trávený v dovolenkových rezortech, zachycujicí kulturní kastraci/globalizaci otáčení pravidel pro ty kdo se přichází bavit a jsou ochotni platit s přívlastkem animalistické extáze, transformace osobnosti v šamanistickém stylu s komerční perverzí, submisivita, ejakulace, krev, moře a víno. Atmosféru podtrhavá drone soundtrack od Tima Heckara, podobný tomu u The North Water, kamera a střih on point, obzvlášť úvodní rezortové rotování. Ústřední dvojice si tu jízdu herecky dává s žánrovou oddaností hlavně Mia Goth je správně creapy, body horor tu je, mrkání na Francouzkou extrémní vlnu taky, letos nejspíš už wierd shit této kvality nebude *(ok je tu Baeu is Afraid) a tomuhle má smysl věnovat pozornost.

Beau is afraid od Ari Astera je autorská vize mysli úzkostlivého paranoika ve velkolepém provedení jaké se nejspíš nebude opakovat. Film začíná a končí jako bad trip, neexistuje kotvící bod pro diváka ani hlavní postavu který by dělil surrealistické výjevy od běžné reality, nedá se ani říct jestli je to celé sen nebo halucinace vyvředávající z úzkosti návštěvy matky, jestli se to dá k něčemu připodobnit tak snad jen k Lynchově Mazací Hlavě, jinak mně nic moc nenapadá, ale tahle mazací hlava má v hrudníku zabodnutou adrenalinovou injekci a pobíhá všude kolem s rozpočtem 35 milionů dolarů, takže možnosti uplatnění autorské vize nemají žádnou hranici, což je trochu na škodu páč poslední třetina z tohoto titána šílenství ztrácí tempo a nápaditost prvních dvou, dokonce se tu recyklují scény ze Slunovratu nebo Dědictví, přichází tedy dojem vyčpelosti a tříhodinová stopáž působí zbytečně a neobhajitelně. Pocit zhlédnutí něčeho výjimečného (trochu jak procházka obrazem od Bosche v moderním kabátku s ocáskem strachu a sebe mrskačství) tu je a při vší velkoleposti je dobré vidět v kině, svým rodičům bych to nikdy nedoporučil ale pro fanoušky nevšedních stimulů mysli to je povinnost.

White Buildig, snímek o klukovy co sní o tom že se svými přátelil vyhrají telentovou televizní show se svým tanečním vystoupením, brzy se začnou ale sny rozpadat a místo snů bohaté a slavné budoucnosti přichází noční můry jež vychází ze situace která postihuje jeho rodinu která musí řešit nemoc a ryziko ztráty domovaWhite Buildig, snímek o klukovy co sní o tom že se svými přátelil vyhrají telentovou televizní show se svým tanečním vystoupením, brzy se začnou ale sny rozpadat a místo snů bohaté a slavné budoucnosti přichází noční můry jež vychází ze situace která postihuje jeho rodinu která musí řešit nemoc a riziko ztráty domova. Snímek umí údeřit bezmocností která hlavní postavu postihuje, díky délce ta osekavací deprese nezačne nudit, celé je to hezky natočené, hlavně noční projížďka na motorce a poslední až Lynchem zavánějící snová sekvence.

Prey zvládá doručit vše co si fanoušek původního Predátora může přát ale nejedná se jen o boha pustý fun servis. Vzhledem k délce série se nedá hrát na napětí ze skryté hrozby a tak místo toho pozorujeme zrcadlící se cesty dvou hlavních postav, z toho jen jedna na konci může přežít. Nejlépe nasnímaná krajina v sérii, originální vizáž a zbraňový arzenál u Predátora, atmosférický soundtrack a sound design, zmasakrováni tupejch bělochů a pejsek.. aneb mnoha dílčích částí co vám dopřávají pocit blaha z kvalitní podívané. Odkazy na jedničku nejsou prvoplánové, jsou spíš pomrkáváním na fanouška s dovětkem pojďme to vzít tentokrát tudy, zapojení lovné zvěře a ostatních pozemských predátorů do děje je geniální a kritický komentář na bezbřehé vraždění bez cti dává Predátorovi páteř a poukazuje na to že nám lidem občas chybí.. hehehe