Carlie

Po druhém shlédnutí musím konstatovat, že jsem filmu křivdila a soudila ho příliš předčasně. Kniha se odehrává na pomezí snu a reality a to Stanley Kubrick vystihl docela báječně, protože Cruisovo toulání New Yorkem opravdu působilo dost melancholicky a snově. Avšak jeden problém mám stále a to ten, že jsem do dnešního dne nepochopila o čem ty dvě a půl hodiny děje vlastně jsou a celá ta myšlenka mi unikla (tedy pokud se nejedná o to, co krásně řekla Nicole v poslední minutě). Stále si nemyslím, že by byl film geniální analýzou manželství, nebo že by nesl nějaké hluboké psychologické poselství, ale oproti prvnímu shlédnutí jsem se teď nenudila, protože na rozdíl od tohoto filmu Kubrick geniální opravdu je a tak se zdá být každá scéna uměním sama o sobě a v kombinaci s Nicole Kidman a Tomem Cruisem je to vcelku zábavný film. Scény, které by od jiného režiséra mohli vypadat lacině jsou nám v Eyes Wide Shut prezentovány opravdu dobře, což je překvapivé, protože málokdo by to takhle zvládnul, vzhledem k tématu filmu je nadmíru složité ho odprezentovat vkusně, a ne tak aby se to tvářilo jako 50 odstínů šedi 2.0. . Jako u většiny Stanleyho filmů mám veliký problém se stopáží a budu trvat na tom, že první hodina mohla být kratší, ale to je především otázka preference a hádám, že to spoustě lidí vyhovovalo. Pokud bych měla ještě nakonec něco pochválit, pak je to Dmitri Shostakovich, jehož valčík hrál na začátku a na konci filmu a já si ho díky tomu už nikdy nepustím, aniž bych si na Spalující touhu nevzpomněla. A Kubrick  se svým posledním filmem rozloučil opravdu důstojně a s grácií a já jen smekám, před jeho celoživotní filmovou kariérou.

Životopisný film, který se staví převážně do opozice vůči zakladateli Facebooku a vykresluje ho jako egocentrického, arogantního a především jako člověka, kterého za kamaráda rozhodně nechcete, ale to nevadí, protože mě zajímá filmařina Davida Finchera, nikoliv Mark Zuckerberg. Tady jde o to, že film o tématu, kterému jsem nikdy nepropadla byl natočen tak dobře, že i mě zaujal a ačkoliv je to deset let stará záležitost (facebook se od té doby dost vyvinul-tedy alespoň koupil instagram) stále se na to lze koukat. Má to bezvadný spád, snímek ani chviličku nenudí, herci jsou báječní a námět je krajně zajímavý. Ani nevím jestli to tu někdo napsal, ale film jOBS (2013)je o podobném tématu a natočen o dost hůř, ale to bude asi režií, protože David Fincher je jeden z nejlepších žijících režisérů (ne-li ten nejlepší) a to je na filmu vždycky znát.

První půlhodina mi připadala žalostně blbá a nezábavná, jakmile však hlavní hrdina poprvé "odcestuje", začne být film docela dobrý. Vadí mi, že je to komedie, která mně sice náladu zvedla, ale upřímně moc nepobavila, příběhově je to kýč střídaný ještě větším kýčem a hlavní postava mi moc sympatická také není. Naopak se mi líbila spousta významných jmen (manželé F. Scott Fitzgerald a Zelda Fitzgerald, Hamingway, Picasso a mnoho dalších). Neskutečně mě také překvapila Kathy Bates (ta snad ani špatně hrát nedokáže). Ve finále je to taková sympatická oddechovka, která ničím nenadchne, ale špatná není. Jsou to sice lepší tří hvězdy, ale na čtyři to nevidím, a tak je nemohu dát.

Už hodně dlouho jsem se takhle nenasmála.  Je to sice cílené na mladší diváky a já obecně moc neuznávám filmy, které nesou štítek "rodinná komedie", ale díky báječným hercům (hlavně Robin Williams) jsem se neuvěřitelně bavila. Na rodinnou komedii se mi to dokonce zdálo i inteligentní. Moc milé překvapení na to, že režiséra zrovna neobdivuji.

Docela obstojný dokument, který dost povrchním a stručným způsobem shrne to, co většina lidí mající povědomí o dějinách 20. století beztak ví. Na můj vkus to bylo opravdu až moc stručné a zjednodušené, ale na druhou stranu je to cynicky, oddechovým způsobem natočený materiál pro lidi, kteří se do tématu nechtějí nořit hloupěji a zároveň nechtějí působit za blbce, když o tématu nic nevědí. Také je důležité, že je v dokumentu vychytána každá chyba, které se kdy nějaký psychopat s kapkou štěstí (tedy pardon- diktátor) dopustil a tak jen doufám, že to někdo opravdu nepojme jako návod a nebudeme opakovat chyby, které by se nemají stát.

Oproti prvnímu dílu se mi to zdálo méně nápadité a už značně ohranější. Po dějové stránce už mi to prostě přišlo až příliš jednoduché. Začáteční prequel mile překvapil, ale stále jsem se o příšerkách nedozvěděla prakticky nic a tak jen zůstává velký otazník. Bylo to o něco slabší, než díl první, ale stále jsou to hodně slušné tři hvězdy, které dávám hlavně kvůli nudě, kterou jsem občas při sledování prožívala. Emily Blunt   byla super, ale to mimino mi lezlo krkem.

Horory miluju a tenhle mě zaujal především netradičním námětem a zpracováním. Tiché místo je hodně zvláštním filmem. Tvůrci se nijak neobtěžují vysvětlit co jsou ty roztomilé kreaturky zač a kde se vzali, nemá to žádnou mysteriózní linii a celá hlavní pointa je dle mého názoru spíše na psychologické úrovni, kdy se řeší pocit viny, kterým si na sebe klade ta hluchá holčička. Líbil se mi způsob pracování se zvukem ticha (něco jako Gravitace (2013), ale horší) a téměř úplná absence dialogů mi také vyhovovala, ačkoliv po vizuální stránce neměl film nic moc k nabídnutí. Po spoustě hororů s tématem nadpřirozena, kde se ti démoni chovají naprosto idiotsky a celý film je založen na laciných lekačkách bylo Tiché místo opravdu příjemná změna a za to chválím. Co se mi naopak opravdu nelíbilo je fakt, že si ti manželé (?) pořídí děcko do dystopického světa (Kdo je takový idiot?), příšerky jsou v jednu chvíli přecitlivělé na zvuk a pak přeslechnou rámus, který by probudil mrtvého, také závěřečná scéna působila béčkově. Jako celek se mi to ale líbilo opravdu hodně moc a já musím kouknout i na dvojku.

Robin Williams je naprosto dechberoucí. Koukla jsem na to dvakrát za sebou (jednou dabing a pak původní znění) a pořád stejné nadšení. Film, který ještě hodně dlouho nerozdýchám a ani rozdýchat nechci. Peter Weir natočil nenápadný film, ale o to krásnější. Tak snad jen "carpe diem", protože to je ta správná filosofie života.

Poslední marvelovka, která mě takto zklamala byl Venom a celkově si myslím, že po Avengers dochází k menšímu úpadku celého MCU. Ze začátku se to zdálo velmi nadějné a obešlo se to i bez humoru, který jsem tam beztak nepotřebovala, problém začal cca někdy před polovinou, když už to zajelo do moc známých kolejí a opakoval se scénář, který by pasoval do každého Marvel filmu, (akce, povídání, dojemné scény, mega akce a zase další "dojemné" scény) prostě nic inovativního, obecně mám asi největší problém se scénářem. Hlavní antagonista byl opravdu vycucán z prstu a vše to bylo takové nedotažené do konce a povrchní. Ale nechci jen kritizovat Scarlet Johansson a Florence Pugh jsou báječné a v kině s popcornem v ruce se při sledování nudit nebudete + se mi nehorázně líbil ten cover na Nirvanu, který byl někdy na začátku. Celý problém filmu spočívá v průměrnosti.

Je to přesně to, co si představíte pod komedií z šedesátých let. Peter Sellers s  parukou hrající psychiatra nymfomana a Peter O´toole naprosto báječný. Woody Allen se nejspíš postaral o dobré dialogy (scénář) a sám si ve filmu zahrál. Tady jde spíš o to, že se vám podobný styl komedií buď líbí a nebo ne a od toho se pravděpodobně odvíjí hodnocení a i přes to, že to není úplně můj styl humoru se mi tahle šílenost zamlouvala a párkrát jsem se i upřímně zasmála.