Carlie

Viděla jsem oba díly  a stejně se mi ta méně dobrá jednička dost líbila. Neobsahuje to žádný strukturovaný příběh, který by nastínil co tomu předcházelo, ale toho se divák dočká v pokračování a ničemu to nevadí. Tarantinovka je synonymum pro kultovní film a to platí i u Kill Billa, který mě oslnil vším audiovizuálním a i po několikátém shlédnutí mi přišel neuvěřitelně zábavný.  Uma Thurman mě do děje vtáhla prakticky hned a finální zápas byl hodně dobrý. Tarantinovo vyobrazování násilí si také vždycky užívám, protože se nesnaží působit vážně (doufám). Vol. 2 je pořád mým favoritem, ale jedničku mám také moc ráda.

Frida je opravdu citlivě pojatý film. Dozvíme se spoustu o jejích politických názorech, způsobu života a pohledu na svět, který zastávala a zároveň je to všechno předváděno dost přirozeným způsobem. Připadá mi, že ani tak  nejde o děj, ale spíš o emoce a pocity, které Salma Hayek prezentuje doopravdy přesvědčivě, ale v tom jí pomáhá i Alfred Molina , který hraje také výborně. Tragický život měla tato krásná, talentovaná a chytrá žena a já budu nad filmem ještě hodně dlouho přemýšlet.

Četla jsem knihu a musím uznat, že tak obsáhlé dílo se pro účely filmu zkrátilo dost dobře (i když na tom asi nebylo nic těžkého vzhledem k tomu, že je to prachobyčejné, ač geniálně napsané vztahové drama zasazené do ruské společnosti). Navíc jsou tyhle role pro Kieru Knightley přímo stvořené (Vévodkyně  Pýcha a předsudek ) Celkově mě to téma moc nechytlo a možná by nebylo na škodu ten film pojmout lehce vážněji a nenechat ty herce tak přehrávat (ono to bylo záměrně, ale nesedí mi to). Je to hezké, skončí to dramaticky, je to podle skvělé knižní předlohy, hraje v tom Kiera, ale pořád to není dostatečně dobré, abych to mohla považovat za něco víc, než jen neoriginální historické drama, které se pustím večer z nudy a do týdne ho zapomenu.

Ze začátku jsem se cítila spíš jako divák nějakého dokumentu o náboženské komunitě a bylo tam na mě příliš málo hororových prvků. Takhle to pokračovala 3/4 filmu a něčeho pořádného se divák dočká až v poslední půlhodince. Film si jednoduše hraje na něco, co není a místo perfektního hororu jsem koukala na místy groteskní snímek s nesnesitelnou stopáží a nepromyšleným scénářem. Mohlo se to povést alespoň na té mysteriózní úrovni, protože odlehlá náboženská komunita je u hororu sice dost okoukaná, ale pořád se dá leccos vymyslet. Režisér má potenciál, protože Děsivé dědictví (2018) je opravdu povedený horor a je pod ním podepsán ten stejný člověk. Úplně špatné to nebylo, kdyby se to narvalo do menšího časového úseku, tak to vidím i na čtyři hvězdy.

Na větší debilitě jsem ještě v kině nebyla. Je to nudné, kýčovité, trapné, nenápadité a opravdu příšerné. Moc ráda bych řekla, že ten film měl potenciál a bylo to zmařené režisérem, nebo něco takového, ale on už i ten scénář musí být čistě koncentrovaný děs. Hlavní postavy jsou silně nesympatické a otravné, dialogy jsou spíše hloupé tlachání o ničem. herecká výkony jsou sice obstojné (na naši zemičku), ale pořád ne dost dobré. Děj to nemá prakticky žádný, je to spíš o tom sledovat pár snímků, které se střídají a ukazují příběh nějaké maminy. Filmy jako tento mě jen ujišťují o nesmyslnosti pořizování děcek, protože kdo by měl zapotřebí procházet tím co hlavní postav (minimálně já ne). Čistokrevná zrůdnost a od odpadu mě dělí jen fakt, že jsem nejvzdálenější od cílové skupiny a navíc jsem k tomu od začátku přistupovala se skepsí.

Další nudný film o drogách, který ničím nevybočuje z řady a nepřináší nic nového. Co se filmu musí nechat je ukázka zoufalství a neštěstí, které braní tvrdých drog způsobuje, ale jinak tak vysoké hodnocení není můj mozek schopen vstřebat a já jen kroutím hlavou. Ale herci jsou fajn, to je fakt.

Dnes jsem to viděla podruhé a musím konstatovat, že se jedná o opravdu dobrý film. Akce tu sice kupodivu moc není, ale když už nějaká je, tak to stojí za to. Všechno je perfektně propletené dialogy, které jsou opravdu geniální a každá kapitola filmu do sebe tak perfektně zapadá a spěje ke konci, který byl minimálně dost zajímavý. Většina scén byla natolik absurdní, až vtipná a překvapila i velká spousta odkazů na hodně staré film (ale lhala bych, kdybych tvrdila, že jsem z nich něco pochopila). Hans Landa je jeden z nejzajímavějších záporných postav a Christopher Waltz byl dokonalá volba a ostatní herci (hlavně Brad Pitt) jsou také opravdu dobří. Moc se mi líbilo to rozčlenění do kapitol a po Pulp Fiction a Nespoutaný Django je toto moje nejoblíbenější Tarantinovka a já jsem si jista, že ani při třetím sledování se nebudu nudit.

Miloš Forman je nejlepší režisér, ale tady mu to moc nevyšlo. První polovina je opravdu dobrá a dala bych jí pět hvězd, ale pak to začne působit, jako kdyby se nemohl rozhodnou o kom ten film má pojednávat a tak se skáče od člověka k člověku a dohromady to moc nefunguje. Po nějaké době to začalo působit poněkud televizně. Nechápu, co se pokazilo, protože Amadeus je jeden z nejlepších filmů a ukazuje, že na podobné věci by měl mít Forman talent. jako ukázka pokrytectví a zkorumpovanosti církve dobrý, ale na mě to prostě dojem neudělalo a vyloženě mi vadilo to skákání mezi tématy (inkvizice, Francouzská revoluce a Napoleon). Trošku nad vodou to možná drží herci a ten konec (protože ten Lorenzo mě štval od začátku a tak mě jeho osud dost potěšil).

Film o válce prostě nemůže být veselý, ačkoliv se tak může tvářit a to je přesně příklad této komedie. Ta nejdůležitější zápletka byla sice opravdu hodně předvídatelná (už od výbuchu baru), ale nerada bych to spoilerovala a navíc si ani nemyslím, že to bylo podstatné. Robin Williams je báječný v každé roli (a vždy když koukám na jeho filmy je mi smutno, protože nedopadl zrovna moc šťastně). Ani minutku jsem se nenudila a rádio "rozhovor" s Nixonem mě upřímně dost rozesmál. Ve stejném roce si Kubrick natočil Olověnou vestu a tenhle film se jí celkem i vyrovná (i když Kubricka lehce favorizuju) a o rok dřív Oliver Stone svoji Četu, která je pro mě nejlepším filmem, který pojednává o této válce. Jsem ráda, že jsem měla tu čest vidět film v původním zněním, ale já ještě žádný film s Williamsem česky neviděla a tak bych si asi nezvykla. Nemohla jsem se rozhodnout zda dát pět, nebo čtyři hvězdy, především kvůli slabé zápletce, ale herci jsou tak dobří, že musím dát pět.

Balet je opravdu nádherný, ale tenhle film takový (alespoň ze začátku) rozhodně nebyl. Billyho cesta k vysněnému sportu nebyla snadná a dost mu to komplikoval otec (kterého jsem měla chuť praštit lopatou po hlavě), ale lidé občas dostávají rozum, a tak i on nakonec začal svého syna podporovat. Čekala jsem od filmu něco úplně jiného a rozhodně jsem si nemyslela, že to bude takhle dobré. Prostředí bylo dost depresivní a nepůsobilo ani trošku optimisticky a vesele, tedy možná až na tu učitelku klavíru, protože ta byla trošku odlehčující postavou. Ve finále se mi film zamlouval snad ještě více, než další film o baletu Černá labuť (2010)  (ale ta je postavena více na psychologické úrovni ,a tak nelze porovnávat). (Spoilery!) Je to sice lehce sentimentální a hraje se tu na usmířenou rodinku a kluka s chudých poměrů, co nakonec uspěje (jak jinak ne? však je to film), ale to mi vrásky nedělalo, já když četl závěrečný dopis pomalu nedýchala a ačkoliv byl happy end předvídatelný jsem se stále zvládla radovat a dokonce i dojmout. Jediný problém, který s filmem mám je to, že na konci ustřihnou Tchaikovskyho Labutí jezero, ale to je jen můj osobní problém, protože já klasickou hudbu miluji a tu, která byla složena pro účel tohoto baletu obzvlášť Nádherný film, opravdu nádherný .