Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Akčný
  • Animovaný
  • Komédia
  • Sci-Fi
  • Dráma

Recenzie (227)

plagát

Saikjó onmjódži no isekai tenseiki (2023) (seriál) 

Tady je tolik ztraceného potenciálu až to je člověku líto. Typické isekai anime v prostředí "v minulém životě byl X, teď je Y" na kterém se veze celý děj. Na rozdíl od podobných generických anime má toto ale docela dobré nápady a přístupy k postavám. Děj nebyl utahaný ani moc rychlý. Postavy měly svůj character development a ten svět dával smysl. To ovšem dokud nepřišla poslední cca 1/3 anime. Začaly se přeskakovat roky tím stylem, že divák by si ani nevšiml, že se něco takového stalo, protože vše bylo naprosto identické, pokud by mu to hlavní postavy neřekly. Děj začal být chaotický až trochu nesmyslný k tomu zbytku celku před tím a moc to do sebe navzájem nepasovalo. Celý konec se zdá být vlastně strašně uspěchaný. Ani souboje v tomto anime moc nepřekročily určité hranice a neměly nějaké wow momenty. Ve výsledku je toto lehký nadprůměr a je otázka, jestli by třeba další série tomu trochu nepomohla nebo je takhle ten příběh špatně vystavěný i v předloze. Rozhodně ale anime s velkým potenciálem, který jednoduše a bez problémů zahazuje téměř v každém díle.

plagát

Jókoso džicurjoku šidžó šugi no kjóšicu e - Season 3 (2024) (séria) 

Tahle season mi přišla trochu utahanější a to především ze začátku, než ty předchozí. Jak divák postupuje postupně k poslednímu dílu, tak se zápletky zlepšují, přibývají nové postavy, dějí se zajímavější zvraty a konečný díl postavený na několika cliffhangerech je skvělý. Ovšem ten začátek je až moc utahaný na to, abych si to užil asi stejně jako předchozí části. Na druhou stranu, především ta 2. polovina staví očividně dobré základy pro další sérii a já spíše uvažuji, že by bylo přínosnější začít číst novelu než čekat na další sérii, která tu může být také klidně za 2 roky.

plagát

Mušoku tensei: Isekai ittara honki dasu (2021) (seriál) 

Na úvod musím říci, že vážně lituji lidi, kteří tohle anime berou až moc vážně a nedokáží si ho užít. Je to jeden z nejlepších hidden gemů (vlastně zas tak skrytý není), který se za poslední dobu vyloupl a i když asi není po všech stránkách perfektní, je vážně zábavný. Problém na straně diváka je ten, že některým nejde moc po chuti ecchi/harém složka anime a odsuzují ho. Přitom se stačí dostat jen pár epizod do příběhu aby člověk pochopil, že tohle asi nebude klasický stereotyp anime, které staví vše především na tom ecchi. 1. série tak nějak představuje postavy, svět, systém fungování věcí. A cokoliv absurdního se tam může stát, to se tam stane. To je vlastně ohromné plus tohohle kousku, nebojí se jít do čehokoliv. 1. polovina 2. série mě přesvědčila o tom, že jakmile člověk u toho dokáže vypnout, nebudou mu stačit díly. Je to zábavné, absurdní, ecchi stránka je tam pojatá opět spíše absurdně a přehnaně a v důležitých momentech se to s ní nepřehání. A je tu prostor pro hned několik paralelních příběhových linek. A pokud je někdo fanouškem dobře vytvořených isekai jako já a dokáže něco nebrat vážně a jen si to užít, tohle prostě potřebuje vidět. Protože pokud to ještě neviděl, přichází o hodně.

plagát

Kurošicudži - Sono Shitsuji, Toukou (2024) (epizóda) 

Plnohodnotný návrat, ještě ke všemu specificky dle mangy, po několika letech se vážně projevil naplno. Doufám, že mě tohle konečně dostane k manze, kvůli které hodně lidí haní část 1. a celou 2. sérii. Začátek vypadal více než slibně.

plagát

Kono subaraší sekai ni šukufuku o! Kurenai densecu (2019) 

Seriálová verze je vážně dost zábavná, ovšem u tohoto filmu bych neřekl, že si drží svůj standard. Trochu to od 2. série sklouzlo dolů, především kvalitou a dávkou humoru, která je docela důležitá pro tuto sérii. Přijde mi s odstupem, že film se tehdy spíše svezl na vlně hype kolem Konosuby. Každopádně o tom zase nemůžu říci, že to bylo strašné, spíše tentokrát nadprůměr oproti tomu, jak běžně hodnotím Konosubu, tak z 9/10 to sklouzlo na 6/10, což je znatelný propad. Ovšem hodně vtipů je stále vtipných a hodně situací k zasmání, konec filmu trochu vázl a přišel mi spíš jako filler na vyplnění času? Dokážu si představit hlavní postavy v lepší situaci, která tam byla nastíněna. I když tohle mi tak moc nesedlo, tak si nemyslím, že Konosuba by byla obecně nějak špatná, spíše naopak a spíše si myslím, že příště by potenciálnímu filmu více prospělo, kdyby byl tvořen jako film a ne jako několik epizod anime v sobě. Ono to na tom dojmu taky udělalo své...

plagát

Keiken zumi na kimi to, keiken zero na ore ga, ocukiai suru hanaši. (2023) (seriál) 

Já si v tomhle libuji: romcomy a obecně drama/romantické příběhy jsou u anime vážně něco speciálního, když se tedy autoři trefí. Když bych to měl shrnout se vším, co jsem doposud viděl v rámci romantiky u anime, tak tohle je podprůměr. Příběh se staví prakticky na středoškolských stereotypech, které zkouší každý 2. příběh, jenže tenhle k tomu nic moc navíc nepřidává. A jak příběh postupuje dál, tak si pozornější divák může všimnout, že postavy nemají nic moc jako character development ale spíše se točí v jakémsi kruhu. Některé postavy vlastně nejsou absolutně důležité ani pro vyústění příběhu a troufal bych si říct, že ani pro jeho průběh. Co mě ale pochopitelně asi nejvíce štve u podobného typu anime - je to brutálně odtržené od reality. Tyhle příběhy mají ve zvyku většinou někde něco nedotáhnout nebo naopak někde něco přehnat, ale tohle je vážně brutálně odtržené od reality v mnoha aspektech. Člověk může u podobného typu anime většinou mít takové ty až na kraji pocity divnosti, protože některé scénky jsou na hraně, ale má z nich většinou na konci dobrý pocit a dobrou zábavu, která dává smysl. To se tady někdy v půlce anime láme a anime je divnější a divnější až je toho možná i škoda. A jelikož většina anime působila spíše průměrně (něco pobavilo, něco ne) a ke konci se to vážně dost zhoršovalo, vyšší hodnocení tomu dát nemůžu. Prakticky bych tím tak trochu znehodnotil ty ostatní kousky, které mají domyšlené detaily, jsou více realistické a více zajímavé.

plagát

Jókoso džicurjoku šidžó šugi no kjóšicu e (2017) (seriál) 

1. série: pomalejší záběr ze začátku a nutno představit hlavní postavy. Chvíli to trvalo, než se mezi některými rozběhla chemie, ale nakonec z toho vzniklo dost povedené psychologické drama, které umělo i pobavit. Psychologické drama, které prakticky vytrhlo tradiční středoškolský příběh a povýšilo ho na kompetitivní úroveň. I když by tam pár věcí šlo zlepšit, do cíle to dojelo zdařile. To především díky závěrečným epizodám na ostrově, kde se anime poprvé naplno projevilo příběhem a character developmentem. 8/10... 2. série: 2. série začala na podobné notě, ovšem už přibližně od poloviny bylo poznat, že ta kvalita se zvyšuje. Mj. i skvělé venkovní soutěže a "side ploty" některých postav hodily divákovi hodně možností, jak si užít příběh. Série držela prakticky celou dobu velmi konzistentní vlnu napětí skrz několik postav a nových pravidel. 9/10 3. série: To co 2. série načala se ovšem nevezlo dál. Ve 3. sérii se veze několik zvratů, stejně jako konec školního roku. Přichází nová postava trochu zamíchat kartami a některé vztahy mezi postavami dostávají jasnější kontury nebo jsou konečně více vysvětleny. Konečný díl postavený na několika cliffhangerech je skvělý. Tohle vše ale trochu zabil začátek série, který byl neskutečně pomalý a nudný. A pokud člověk sleduje anime po čase a nesjel si nějaký recap, je ke všemu ještě dost matoucí. Měla by být práce anime přilákat diváka a udržet ho u příběhu, ne ho unudit. Proto je 3. série trochu rozporuplná (SPOILER) a nezachraňuje to ani závěrečná scénka Kiyotaky, kde začíná mít vztah, který dle light novely potrvá dost dlouho. 7/10

plagát

Ready Player One: Hra sa začína (2018) 

Jakožto nadšenec do sci-fi, VR, virtuálních světů a elektroniky obecně, mi tento film sedl přesně do noty. Těžko bych hledal na této více jak 2 hodinové radosti něco negativního. Je tam romantická linka, skvělý záporák, skvělý svět, tak bambilion známých, očividných i méně zjevných narážek na hry, filmy, seriály a anime všeho druhu. Korunu tomu prakticky nasazuje to, že to dostal pod svá křídla Spielberg. Více než akční film je tohle vlhký sen každého, kdo sní alespoň o vzdáleně podobném VR systému a každého fanouška sci-fi dobrodružných filmů.

plagát

Návrat do budúcnosti (1985) 

Neotřelá klasika a můj oblíbený kousek. Sci-fi film na kterém dodnes staví mnoho knížek, povídek, příběhů, filmů, seriálů... I když by se možná po všetečném pátrání dala najít chybka nebo dvě, celá trilogie stojí za to. Na to, že je film z 85., přináší vlastně dost aspektů, které moc filmů dodnes nepřekonalo. Ikonický Delorean spolu s Foxem a Lloydem je něco, co by měl každý fanoušek sci-fi alespoň 1x zažít. Škoda, že už to není kinová záležitost.

plagát

Kimi no suizó o tabetai (2018) 

Přečetl jsem mangu, viděl film a jsem spokojený. Pokud se člověk u něčeho potřebuje vybrečet a chce vidět vážně zajímavý romantický příběh, který paradoxně skoro v ničem není jako typické romantické anime, tak tohle je to pravé. Manga a film se s menšími detaily trochu liší, ale vlastně ani jedno není na škodu, protože ty detaily nemění nějak pointu. Po nějakých zkušenostech s romcomy byla tohle příjemná změna. Tenhle typ příběhů je často dost složité uchopit, protože autor může zanechat v divákovi pocit prázdnoty nebo naopak do něj naládovat tolik pocitů, že to přestane být výjimečné. A jelikož tento film naprosto perfektně balancuje mezi těmito extrémy, člověk může odejít se skvělým zážitkem. Název filmu a věta hlavní hrdinky tomu dodává trochu satirický nádech, který rozhodně přináší do trochu ponuřejší atmosféry i trochu humoru.