Elerrina

Bohužel mnohem více "klasický film s Jeanem Maraisem" než adaptace barvitého a místy i docela drsného Sueova románu. Z rozsáhlé předlohy zbyla jen jména některých postav a pár motivů, přesto se podařilo alespoň trochu navodit to kouzlo společenských a kriminálních intrik, díky kterým se pozoruhodně splétaly dohromady osudy pařížských šlechticů, chudáků i lidské spodiny. Romantickou linku ovšem dost kazí věkový rozdíl mezi tehdy už padesátiletým Maraisem a tou sladkou osmnáctiletou blondýnkou. (Fantaskní pointou tohoto vztahu v románu bylo odhalení, že je markýzovou ztracenou dcerou, ale z filmu nám to "drahá, jsem tvůj otec" jaksi vypadlo, ehm, ehm).

Teda, i když letadlům rozumím jako koza petrželi a u těch stíhaček fakt nepoznám, jestli letí nahoru, dolů, doprava, doleva nebo do prdele, stejně mě tahle akrobatická show pevně chytla za srdce a už nepustila. Z hlediska narativní tématiky je to vlastně vynášení dávno ztracených pokladů z temných jeskyň zapomnění zpátky na denní světlo, ale ta milovaná klišé osmdesátkových filmů nikdy nebyla tak přitažlivá jako právě dneska. Tom Cruise je lucky bastard.

Animovaný předfilm o čem kočky sní je spíš jen taková lehce zneklidňující anekdota (a pokud máte doma kočku, tak ji raději nechtějte znát :)). Následná historka o uvězněné můze, které se nakonec podaří dovolat se pomoci, by byla výborná, kdyby tam jaksi nechybělo to hlavní, co divák od Sandmana očekává. Tedy mnohem víc rozvedené a detailněji zobrazené přesvědčování sobeckého majetnického chlapa, aby se vzdal svého zdroje příjmů (kde jinde by se hodilo použití nějakých těch děsivých nočních můr, když ne právě tady, že). Takhle to má trochu pachuť promarněné příležitosti.

Indiánská televizní pohádka, ve které je tolik digitálních nerealistických výjevů z přírodního života, že výsledná neschopnost Predátora, který nikdy neměl dostat řidičák na létající talíř, už pak působí jako skoro jako samozřejmost.

Ještě o něco lepší než první série, nejspíš proto, že se jedná o dva kompletní arcy. Je tu vše, co fanoušek od Demon Slayera očekává, tedy pátrání po démonech a následné dlouhé, ale opravdu dlooouhéé souboje plné emocí (a tradičních sebemotivačních proslovů). S čímž souvisí jediná postatnější výtka, kterou k tomu mám. Když během jednoho souboje vidíme už asi tak popáté, jak se těžce zranění hrdinové za pár desítek vteřin zregenerují, protože ovládám zázračné dýchání nebo nějaká podobná pitomost, začíná to trochu otravovat. Mugen Train 100%, Entertainment District 80%.

První příběh: 90%, druhý příběh: 20%. Ale celkem chápu i ty, kteří tomu rovnou hází odpad, protože Netflux drze zneužil tuto atraktivní látku k tomu, aby se ve svém milovaném zvýrazňování sexuální a rasové diverzity urval ze řetězu ještě víc než obvykle (takže například koncentrace černošek na metr čtvereční tu překračuje všechny povolené limity a dosahuje vyloženě toxických hodnot). Ovšem tohle není žádné přiblblé Kolo času nebo nějaký podobný stopadesátý recyklát obvyklých fantasy. Tohle je vzácně originální vize, které bohatý streamovací strýček pořídil náramně slušivý vizuální kabátek, a navíc se opravdu kongeniálně podařilo obsadit hlavní postavu. Těm prvním šesti epizodám se tedy určitě vyplatí dát šanci.

Zúčtování s Korinťanem dost zklamalo a vyřešení hrozby víru vlastně taky. (Jak velkou mocí Rose vládla a zda skutečně mohla Morfea nějak ohrozit, se totiž nakonec nedozvíme). Ale hlavně, že jsou všichni happy a radostně spolu žijí v jedné velké multietnické a multisexuální rodině.

Vrahouni v množství větším než malém. Ale nic víc, celá ta zápletka s vírem narušujícím Snění je jen šíleně natahovaná nuda se spoustou zbytečných bizarních postav.

Černošské rodinné trable a vrahouni pokračují. Jediná zajímavá scéna je Morfeův soud nad uprchlou noční můrou Gault.

Začátek nového příběhu: nudné černošské rodinné trable. A vrahouni.