Anarvin

V komediální rovině A-team funguje skvěle. A můžou za to především salvy hlášek a skvělí herci. Interakce ústřední čtyřky, to je pastva pro bránici. Ani stupidní děj by nevadil. Od nostalgického béčka snad ani nikdo víc než pospojování akčních scén nečeká. Kámen úrazu tkví v tom, že ty akční scény (jeden ze dvou pilířů filmu) povětšinou za moc nestojí. Často se odehrávají ve tmě, kamera dění zabírá strašně zblízka a stříhá se dřív, než se jeden stačí zorientovat. Zkrátka jsem většinou ani pořádně nevěděl, co přesně se na plátně děje. Finále se tváří velkolepě, ale díky stejným problémům je dost možná nejslabší částí celého filmu. Mohla to být oddechovka roku, takhle jde jen o smutné zazdění komediálního talentu party skvělých herců.

Tolik audiovizuálních vypravěčských vychytávek najednou už jsem dlouho neviděl. Nápad střídá nápad, každičký detail dokonale zapadá do stylisticky vybroušeného celku. Výtvarné orgie, našlapaná hudba, humor, neotřelá akce, popkulturní provázanost, videoherní motivy. Komiksovou předlohu sice neznám, ale jako "videoherní adaptace" film funguje naprosto skvěle. Konečně se někomu podařilo hráčskou zkušenost přenést na plátno. Hlavní problém snímku tkví v tom, že toho „pozlátka“ je tolik, že se tu a tam přejí. Přestane být zajímavé, a dokud se příběh neposune dál a gradace filmu neumožní stoupání k dalším audiovizuálním výšinám, může se o vás chvílemi pokoušet nuda. Protože na formu je kladen takový důraz, že upozaděný obsah nemá dostatečný rozmach, aby dokázal sám o sobě zaujmout. Story o sebestředném flákači, kterého k nějakému soustředěnému snažení dokáže dokopat až opojná láska, je sice celkem trefná reflexe dnešních mladých dospělých, ale na tak malém prostoru prostě nedokáže výraznějíi strhnout. Navíc jak díky obsahu, tak formě i všem těm popkulturním odkazům se obávám, že film dokáže plně docenit jen poměrně ohraničená skupina diváků.

Bohužel celkem standardní biopic. Pokud jste jich pár viděli, budete celou dobu naprosto přesně vědět, co vás čeká, žádná překvapení se nekonají. Nicméně pokud se zajímáte o kapelu The Runaways, nebo hudební historii obecně, jde o dějepisnou lekci dějepisu poměrně věrnou a především zábavnou. Necelá dvouhodinovka uteče jako voda, protože co si budeme povídat, sex, drogy a rock and roll byly, jsou a budou přitažlivé. Soundtrack je víc než fajn a Kristen Stewart opět dokazuje, že má v sobě víc, než jen skelný upíří pohled. Dakota je taky v klidu a navíc obě docela slušně zpívají, takže nečekejte zázraky, ale rozhodně palec nahoru.

Zápletka s těhotnou Lopez vzbuzuje naději, že by tentokrát mohlo jít o trošku jinou romantickou komedii. Bohužel se rychle ukáže, že bez sympatického ústředního páru a kompetentního štábu vám žádná zápletka nepomůže. Tvůrci sice asi vědí, za jaký konec se drží kamera, ale jejich výtvor je naprosto bez života. Jako by jen odškrtávali standardizovaný seznam toho, co do filmu musí nacpat. Nezajímavé prostředí, šnečí tempo příběhu, „milenci“ jsou bez náboje a vzájemné chemie. O'Loughlin je naprosto stoický, Jennifer Lopez naopak po většinu filmu protivně hysterická. O nějaké romantice tak nemůže být řeč a s komedií je to stejné. Humor se prakticky nekoná, vrcholnou švandou by mělo být padání do porodního bazénku, zvracení nebo opakování slova vagína. Jedinými světlými body jsou některé vedlejší postavičky (černošský taťka z traileru), jejichž představitelé evidentně už někdy slyšeli o komediálním podání nebo timingu. Ty ale mají ve filmu tak málo prostoru, že tu nekonečnou šeď už opravdu nezachrání.

V první polovině jde o velice příjemnou akční jízdu. Takový trošku nadsazený Bourne – na fyzikální zákony se ohled zrovna nebere, ale pořád si ještě neříkáte „tak to už je moc“. Angelina šplhá po římsách, přeskakuje z auta na auto a bez zbytečných řečí podívaná hezky odsýpá. Bohužel, jakmile se začne rozmotávat příběhové pozadí, je po radosti. Story o dvojitých agentech je překombinovaná, nereálná a plná předvídatelných zvratů. Z Angeliny oběti se stává Angelina vraždící stroj a spolu se sympatiemi k její postavě mizí i potěšení z filmu. Nekonečná akce se bez nových nápadů začne hodně rychle přejídat a chvílemi je vyloženě směšná. Hloupý scénář je k smíchu prakticky pořád a tak jde ve finále pouze o prostoduchou akční slátaninu se slušnou první polovinou.