Anarvin

Pro mě zatím nejslabší Harry. Rozhodně za to nelze vinit Davida Yatese, který dělá, co může. Depresivní atmosféra se (ne)příjemně valí z plátna, mladí herci ze sebe dostávají maximum a řada jednotlivých scén je zábavná a působivá. Zvlášť většina první poloviny filmu je parádní podívaná. Ale jakmile se děj přenese do lesů, něco se zasekne a o slovo se nevybíravým způsobem začne hlásit tetička nuda. Na vině je předloha, nebo snad její obtížný přepis na plátno, potažmo dělení knihy na dvě části. To nejpodstatnější si Yates schovává do druhého filmu, avšak přes veškerý získaný čas působí řada věcí bez knižních vysvětlivek zkratkovitě, či vyloženě hloupě. (Příhodné nacházení magických mečů jen tak po lese atp.). Navíc se po většinu času tak nějak dramaticky povídá. Od závěru epické ságy čeká člověk přeci jen něco ostřejšího. Nicméně je asi dobře, že ze sedmé knihy vznikají jeden rozvleklý a jeden (doufejme) nabušený film. Lepší, než kdyby to všechno filmaři cpali do jedné stopáže, za cenu dalšího zjednodušování a neúnosné stopáže.

Příjemné překvapení podzimu! Trailery mě navnadily, recenze lehce znejistěly a výsledek naprosto uspokojil. Bruce Willis je ve formě, ostatní důchodci mu parádně sekundují. Hláškuje se, akce možná není kdoví jak originální, ale uspokojit bez problémů dokáže. I když je pravda, že to nejlepší vyspoiloval trailer. Ale především je partička staroušků pěkně bad-ass, a o to tu jde až na prvním místě. Dost možná jednohubka roku.

Občanský průkaz lehce trpí tím, že stěžejní úlohy dostala čtveřice mladíků, která na to přes upřímnou snahu chvílemi prostě nemá. Druhým největším problémem je špatný sestřih (nebo scénář, kdo ví, kdo za to přesně může). Spousta motivů, které v jednu chvíli působí stěžejně, najednou beze slova mizí, aby je nahradily příběhové linky úplně jiné. Některé scény jdou pak bokem úplně, asi slouží pouze k dokreslení doby. Řadu z nich by navíc šlo libovolně přesouvat nebo dokonce ubírat, aniž by to zanechalo vážnější následky. Zkrátka by to ještě chtělo trošku doladit celkovou strukturu. Ale kdo ví, třeba šlo autorům jen o to, zachytit na jednotlivých mikropříbězích realitu dané doby a na nějaké komplexnější vyprávění rezignovali. Samy o sobě jsou ty mikropříběhy ale perfektní. Spolu s hrdiny zažíváme jak klasickou pubertální vzpouru, tak vzpouru proti marnosti doby. Mrazivé výjevy se rytmicky střídají s těmi bezstarostnými, jindy se vám sice chce smát, ale nemůžete, protože trpíte spolu s hrdiny. Mezi totalitními tragikomediemi většina lidí volí Pelíšky. Já volím Občanský průkaz!

Já, padouch možná nedisponuje sofistikovaností filmů od Pixaru, jenže se za to vůbec nestydí. Všechno co v Padouchovi uvidíte je předem jasné, nalajnované a prvoplánové, ale zároveň (nebo snad díky tomu) vybroušené ve své jednoduché podstatě k dokonalosti. Ať jde o beaty groteskní, parodické či dojemné, všechny perfektně sedí. Tedy za předpokladu, že v sobě máte kus malého dětiny, protože spousta vtípků je poněkud infantilního charakteru a s roztomilostí se opravdu nešetří. Především nejmladší z holčiček a banda "pohůnků" (minions) jsou naprosto k sežrání a kdykoliv se objeví na plátně, umírá cílová skupina blahem. Takže zapomeňte, že je to o nějakém kradení měsíce, podstatné je stejně to, že padouch Gru je v jádru dobrák, holčíčky jsou ztělesněním roztomilosti a poťouchlí pitomečci minionové v roli humorného křoví hravě zastíní i veverku z Doby ledové. Originální dabing asi do dějin nevejde, ale funguje na jedničku. 3D varianta v paměti neutkví, snad vyjma poměrně realistické jízdy na horské dráze.

Někde jsem se dočetl, že Legenda o strážcích v sobě zhušťuje první tři části mnohadílné knižní série a bohužel je to znát. Většina postav je povrchní a neprokreslená a ty vedlejší si budete vyloženě plést, protože sovy jsou si přes veškerou snahu docela podobné. Navíc mají tendenci do příběhu vstupovat a zase z něj vystupovat, aniž byste tušili, proč jste se s nimi v jejich velkolepé nepodstatnosti museli seznamovat (nejspíš úlitba fandům předlohy). Podobným dojmem působí i nechutně zhuštěný děj, všechny ty "velké" úkoly a překážky, které ve skutečnosti trvají několik málo minut filmového času, a pak už rychlík frčí dál. Navíc je celá story pouhým derivátem jiných epických děl. Nejvíc jsou cítit asi Star Wars a Pán prstenů. Dalším silným vlivem je nacismus a genocida, ale těžko říct, jestli jsou takhle hluboká (nicméně stále povrchní a zkratkovitá) témata cílena na děti nebo na dospělé. Každopádně si trofnu říct, že naplno si je neužije nikdo. Jedinými pozitivy tak zůstávají dech beroucí vizuální stránka a několik cool bojových sekvencí. Jinak jde jednoznačně o nejslabší Snyderův film.

Spousta lidí Habermannovu mlýnu vyčítá, že je poměrně černobílý a "klasický" až kýčovitý. Zlí náckové, pokrytečtí Češi a pár spravedlivých hrdinů. Možná na tom něco je, ale to nemění nic na tom, že na mě film působil tak silně, že jsem si toho v žádném případě nestačil všímat. Jednotlivé scény fungují na výbornou a dohromady dávají slušně depresivní obrázek válečného marasmu: Smrt, pud sebezáchovy, falešné ideály, cena za uchování svědomí a tak dále. Velkou zásluhu na působivosti má i (na české poměry) velkolepé zpracování. Městečko na severní Moravě nepůsobí ani trochu televizně, jak u nás bývá zvykem, herci nezklamou. Naopak jako největší problém vnímám zvuk, který emotivní zážitek dokáže nepříjemně narušit. Konkrétně tím mám na mysli do uší (a vlastně i očí) bijící postsynchrony a vůbec místy podivnou promluvu postav. Skoro všichni mluví tak nějak nepřirozeně kostrbatě či spisovně, německé postavy podivně střídají němčinu s češtinou s přízvukem. Zkrátka nemilá piha na kráse, která může zbytečně vytrhávat z děje a dát tak divákovi prostor hloubat nad tím „klasičnem“.

Na Wall Street 2 se docela dobře kouká. Audiovizuální stránku má Stone pevně v paži. Douglas si taky pořád ještě dokáže ukrást plátno pro sebe a Shia mu zdatně sekunduje. I když jsem v něm přeci jen pořád viděl kousek toho užvaněného floutka, které hraje obvykle. A ať už mluví tihle dva mezi sebou nebo s někým dalším, má většina dialogů švih. Zaujmou a dobře reflektují dnešní finanční svět, potažmo tedy svět obecně (protože peníze světem hýbou, ne že ne). A právě v tomhle tématu spatřuji nejsilnější těžiště filmu. V politicky korektním světě samozřejmě oficiálně existují daleko větší hrůzy, než je nějaká ekonomická krize, ale ruku na srdce. Co strašlivějšího se může stát typickému konzumentovy dnešních dní, než že mu propíchnete bublinu jeho kapitalistické reality přímo před očima? Stone silné téma bohužel jenom nadhodí. Jinak akorát opakuje to, co už řekl v jedničce a druhá polovina se už vyloženě topí pod nánosem scenáristických nedodělků, jako jsou předvídatelné zvraty, hysterické citové výlevy a mnohačetné konce, které jakoukoliv možnou údernost snímku akorát zbytečně rozmělňují. Dohromady jde tedy pouze o solidní řemeslo, které se nepodařilo ukočírovat k tak sevřenému a sdělnému výsledku, jakým byl díl první.

Na to jak jsem si užil VCB a Užívej si, co to jde, byl pro mě "Muž" celkem zklamáním. To že se Woodymu opět podařilo poskládat úctyhodný herecký ansámbl, už dneska asi nikoho nepřekvapí. Takže problém v žádném případě není v tom, že by ty postavičky byly špatně ztvárněné nebo snad dokonce nezajímavé. On je prostě akorát Allen pořádně nevyužil. Předkládá nám poměrně banální mudrování o tom, jak relativně spokojení lidé chtějí od života něco víc a ta nevděčnost všechno totálně podělá. A také o tom, že iluze jsou snesitelnější než realita. Nic co bychom neviděli už mockrát. A ještě ke všemu s nepěkně malou porcí humoru. Suma sumárum, jako komedie nepobaví, jako drama nepřináší nic nového. Doporučuji spíš skalním Allenovcům.

Čtyři lvi jsou strašlivě nevyváženou komedií. Pořádnými vtipy se v první polovině šetří a ty nejlepší známe už z traileru. Hlavní důraz je kladen na odvážnou politickou nekorektnost, která je sice chvályhodná, ale sama o sobě dobrou zábavu nedělá. Několikrát se o mě dokonce pokoušelo spaní. Všechno zachraňuje až parádní druhá polovina. V té mě Čtyři lvi každou chvíli nahlas rozesmáli a v samotném závěru se jim daří zabrnkat i na smutnější strunu, což vás po hodině a půl nadsazování velmi vážného tématu rychle uzemní zpátky do mrazivé reality.

Vrahouni se skládají ze dvou polovin. Z otravné a snesitelné. V první půlce se tváří jako klasická romantická komedie. Asthon Kutcher je tajemný, Katherine Heigl roztržitá a oproti tisícovce jiným rom-komů to nemá vůbec nic navíc. Spíš naopak. Romantika nulová, o smíchu si můžete nechat zdát. Ve druhé polovině se do děje připlete spousta tajných agentů, trochu akce, zrychlí se tempo a z toho všeho tlačení na pilu sem tam vyleze i nějaký ten ucházející vtip. Mezi kulkami zkrátka ústřední duo překvapivě nudí daleko méně, než při cukrování. Ale na vyhrabání se z vod průměru to pořád nestačí. Takhle nějak by vypadali Pán a Paní Smithovi, kdyby se natáčeli rovnou na video.