toos

Co si budeme povídat, dobrosrdečnej a osamělej balík Olof by se zamiloval i do té druhé, co neposlala fotku. Ale s trochu tajemnou kráskou Ellen to má pro všechny větší šmrnc. O Olofovi víme všechno, o Ellenině minulosti a motivaci odejít z města do zapadákova pramálo a nakonec se i tak dozvíme jen to nejnutnější. Pak tu máme citově nezralýho tzv. přítele Erika, kterej Ellen, která přirozeně převezme řízení statku, z pochopitelných důvodů nesnáší, ale taky by ji rád dostal do postele. Jenže chytrá třicátnice Ellen ho má od první chvíle přečtenýho a světe div se se i ona najde na statku svoje štěstí. A tak Erik zneužije tajený negramotnosti Olofa a minulosti kdesi ve městě vdaný Ellen, pokazí jim, co se dá a uteče. Ústřední dvojici jsem jejich happyend přál...

Viděl jsem to náhodně po letech v tv. A stále platí, že je to Menzelovo nejslabší převedení Hrabala na plátno. Je tu spousta, až příliš, pitoreskních figurek a karikatur. Forma vítězí nad obsahem. Je to pestrý a svlíkne se tu dost holek. Film nepůsobí celistvě. Vážnost se mísí s groteskou. I to je Menzel v závěru svý kariéry. Ale pořád zbylo i to lepší. Kaiser jako starej Dítě, Huba jako vrchní nebo Abrhám jako hoteliér. Julia Jentsch jako sudetská učitelka působí autenticky. Jen tu nechutnou proměnu v Hitlera si fakt mohl režisér odpustit. Slabý tři hvězdy.

Scéna, kdy Kozák uprostřed pole kousek od dvou mrtvol pochopil, že mají "tu čest" se sériovým vrahem, byla silná. Pražák je zneuznanej, Kozák už Korejsovi říká "Pepík". :-)

Nenadchlo mě to, ale rozhodně ani neurazilo. Mozaika příběhů imigrantů a lidí okolo. Na většinu z nich hned zapomenu. Zaujal mě Ray Liotta a jeho úředník, kterej vycítil, že je v postavení, kdy by si mohl užít s hezkou holkou, která je ve slepý uličce a nemá moc na výběr, pokud chce zůstat. Ztrestán je pak nejen profesionálně, ale i lidsky, když pochopí, že byl vlastně úplně bláhovej.

V skutečně maximální stopáži sledujeme herecky i řemeslně skvělej průřez životem asociální zrůdy. Upřímně, občas tímto tématem nepohrdnu, ale rozhodně to není něco, co by mě fascinovalo a nějak bych o tom zbytečně přemýšlel. Spíš než vrah mě zaujal pohled na jeho normálního otce, kterej se to snaží nějak pochopit a zdůvodnit. Jenže je co chápat? Že spousta sériových vrahů je tak dlouho "úspěšná" není tajemství. Stačí, aby příslušný úřady přehlédly nějakej detail nebo se na něco prostě jen vykašlaly. O to je pak odhalení víc šokující.

Je to moralitka? Je to satira? Je to absurdita? Co to vlastně žánrově bylo?

Obrazově krásná cesta životem kulturní ikony druhý poloviny 20. století, která se soustředí především na dvě vrcholná období jeho hudební kariéry. Austin Butler Elvise zvládl výborně. Stejně tak Tom Hanks kontroverzního manažera plukovníka Parkera. Chmurný konce jsou nakonec z úcty ke Králi a taky z důvodu už tak napjatý stopáže jen vkusně naznačeny.

Mně by nevadil pokus o kontroverzi, mně bohužel vadí, že většina postav jsou karikatury.

Do filmu se nedá vložit kompletní charakterový profil kohokoli, ani Emila Zátopka ne. Přesto je filmovej Zátopek plastická postava. Smíšek, u kterýho nevíme, do jaký míry je jeho žoviálnost maska. Prosťáček, kterej není prostej. Sobec, ale přitom milující manžel. Člověk z masa a kostí. Neužil byl vynikající, ostatní mu sekundovali zdatně. Velmi příjemně strávený dvě hodiny.

V prvním díle se stala aspoň vražda, v druhým už snad vůbec nic. Hodinku po konci si člověk ani nevybavuje, co se během 70 minut stalo.