toos

Co si budeme povídat, dobrosrdečnej a osamělej balík Olof by se zamiloval i do té druhé, co neposlala fotku. Ale s trochu tajemnou kráskou Ellen to má pro všechny větší šmrnc. O Olofovi víme všechno, o Ellenině minulosti a motivaci odejít z města do zapadákova pramálo a nakonec se i tak dozvíme jen to nejnutnější. Pak tu máme citově nezralýho tzv. přítele Erika, kterej Ellen, která přirozeně převezme řízení statku, z pochopitelných důvodů nesnáší, ale taky by ji rád dostal do postele. Jenže chytrá třicátnice Ellen ho má od první chvíle přečtenýho a světe div se se i ona najde na statku svoje štěstí. A tak Erik zneužije tajený negramotnosti Olofa a minulosti kdesi ve městě vdaný Ellen, pokazí jim, co se dá a uteče. Ústřední dvojici jsem jejich happyend přál...

Viděl jsem to náhodně po letech v tv. A stále platí, že je to Menzelovo nejslabší převedení Hrabala na plátno. Je tu spousta, až příliš, pitoreskních figurek a karikatur. Forma vítězí nad obsahem. Je to pestrý a svlíkne se tu dost holek. Film nepůsobí celistvě. Vážnost se mísí s groteskou. I to je Menzel v závěru svý kariéry. Ale pořád zbylo i to lepší. Kaiser jako starej Dítě, Huba jako vrchní nebo Abrhám jako hoteliér. Julia Jentsch jako sudetská učitelka působí autenticky. Jen tu nechutnou proměnu v Hitlera si fakt mohl režisér odpustit. Slabý tři hvězdy.

Scéna, kdy Kozák uprostřed pole kousek od dvou mrtvol pochopil, že mají "tu čest" se sériovým vrahem, byla silná. Pražák je zneuznanej, Kozák už Korejsovi říká "Pepík". :-)