Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Akčný
  • Animovaný
  • Dráma
  • Komédia
  • Fantasy

Recenzie (311)

plagát

Kravaťáci - She Knows (2012) (epizóda) 

Na to, že mezi řadami měly uběhnout podle všeho tak 2 dny, se nám tu odehrávají docela zásadní změny. Mike je zničehonic chladný, vypočítavý a úspěch mu stoupá do hlavy, zatímco Harvey ho začal mít rád tak, že se raději nechá vyhodit? To bych nečekal a přijde mi zvláštní takto o 180 stupňů otočit charaktery obou postav. Jinak skvěle napsaný úvod, závan béčkovosti občas přítomný v první řadě se vytrácí

plagát

Velma (2023) (seriál) odpad!

Zkusil jsem dva díly a nemohu dál. Tohle totiž není ani seriál o Scooby-Doo, to je čistě politický hate-speech plný rádoby vtipných jedovatých poznámek zabalený do kabátku milovaného dětského seriálu. Degenerát, který více než cokoliv jiného zosobňuje zkaženost dnešní doby, promítající se čím dál silněji i do televizní produkce. Nedokáži si představit, jak silný komplex ublíženosti musejí tvůrkyně mít, aby místo vyprávění příběhu neustále manipulativně navážely do (dle progresivního narativu) nežádoucích tříd, tedy mužů, bělochů a heterosexuálů (ideálně v jednom) a vykreslovaly je v nejhorším světle, přičemž jim není vůbec cizí doslova rasisticky blackwashnout Velmu i Shaggyho, Dafne naopak změnit na Lgbt, prostě otřesné, co dnes těmto aktivistům projde. Tvůrkyně by měly distancovat od filmotvorby, jelikož toto pouštět dětem je zcela nepředstavitelné, pokud ovšem nechcete svým potomkův do hlavy nasadit pečlivě budovanou nenávist a pomatené předsudky. 0%

plagát

John Wick 4 (2023) 

Budu tvrdý, ale je mi to jedno. Co jsem na trojce kritizoval, tak čtyřka dotáhla ad absurdum a při sledování filmu jsem si kolikrát jen říkal, že tvůrci to asi tentokrát úplně vypustili a už si jen dělají srandu sami ze sebe. Ještě více divných nových tajných organizací, více samurajů, více neprůstřelných sáček a více Keanuova "Yeaah". Vše je akorát větší, zamotanější a absurdnější. Ta tam je uvěřitelný zabiják z prvních dvou dílů (trojka v tomto byla na hraně), nastupuje nezničitelný terminátor s tělem, které bez problému vstřebá tucty kulek, úderů, nárazů aut a především pádů tak z miliardy schodů. Skoro se mi chce smíchy plakat při vzpomínce, jak si minulém filmu Wick nechával zašívat rameno po bodnutí nožíkem. Ze stínů pořád vylézají noví generičtí padouši, zatímco kdysi se rýsující zajímavé postavy (Winston, Bowery King) klesly na úroveň asistentů, jenž mají za úkol akorát Wickovi podat pistoli. Vlastně i ty bojové scény, tedy jediný zůstavší klad této série, začínají působit příšerně přepáleně. No a minutáž je úplně šílená. 40%

plagát

Sherlock Holmes (2009) 

Neotřelá a svěží adaptace slavného detektivního příběhu, která zjevně nesedne každému, avšak u mě jde o jasnou trefu do černého. Hlavní podíl na tom má režisérský styl Guy Ritchieho, který se mi již delší dobu zamlouvá. Takový rembrandtovský styl s přítlakem na pochmurný, tmavě šedý vizuál, umně využívající povedené slow-motiony, kdy ve svých scénách klade důraz spíše na efekt, na první dojem, okamžité ohromení diváka. Preferuje komorní akci a vyšperkované dialogy před monumentálními explozemi a technicky dokonalé je i dobové prostředí špinavého industriálního Londýna, pro který mám slabost už od Peaky Blinders. Co se týče hereckého ansámblu, tak chemie Roberta Downeyho Jr. s Juda Lawa funguje právě díky jejich rozdílnosti, současně oba přináší do filmu obrovské charisma a spoustu humoru. Své místo si tu našla i Rachel McAdams, které jsem (jako herečce) dlouho nemohl přijít na chuť, nicméně v roli Sherlockovy osudové ženy Irene se dokonale zabydlela a neumím se tam již představit nikoho jiného. V záporné roli výborný Mark Strong sice neměl moc prostoru, i přesto si pro sebe ukradl pár děsivých momentů a skvělé dotvářel atmosféru. 95%

plagát

Avatar: Cesta vody (2022) 

Jim Cameron skrze dlouhá léta své filmové tvorby nastavil laťku tak vysoko, že už se tak nějak očekává, že každý jeho film musí být svým způsobem revoluční. První Avatar představil překrásný fantaskní svět, únik do nějž byl pro řadu snílků tak silným zážitkem, že tvrdý návrat do reality přinesl mnohdy jen úzkost a beznaděj. Druhý si vzal místo toho na paškál moře a zase o kousek posunul hranice digitálních efektů, hlavně to renderování vody je pastva pro oči. Co se týče děje, tak kdo hledá hluboký příběh, je na špatném filmu. Už jednička byla především monstrózní opus o záchraně přírody před zhoubnou chamtivostí lidstva, Way of Water toto poselství ještě posiluje. Příběh hraje druhé housle, přesto film dokáže ve správné chvíli napnout, pobavit i dojmout, přesně tak, jak to Cameron umí. Postavy jsou v podstatě jen hybači vyššího děje, přesto působí velmi lidsky a člověk si je dokáže zamilovat. Suma sumárum naprostá spokojenost. 95%

plagát

The Last of Us - Long Long Time (2023) (epizóda) 

Co na to říct. Víc než cokoliv jiného mi paradoxně vadí, jak tento díl ošklivě deformuje Billův velmi zajímavý herní oblouk a nabručeného badass samotáře tu přetváří v strejdu cukrouše, který prožívá apokalyptické líbánky. Setkání s Joelem a Ellie, tedy celá pointa jeho postavy a ve hře jedna z nejlepších pasáží, se tu ani neodehraje. Co se týče "té" romance, tak pro fanoušky hry nejde o nic nového, rozdíl je převážně v prezentaci. Zatímco ve hře dávala Billova (podotýkám jen naznačená) orientace docela smysl v rámci narativu a vlastně hezky dokreslovala jeho charakter, tady krom účelového progresivismu nenacházím jediný rozumný důvod, proč ze všech hrou jen nakousnutých témat rozvést právě tohle a v takovém měřítku. Stručně řečeno, komu připadala hra málo teplá, tak si tu přijde na své. Zbytek populace bude marně hloubat nad tím, co měl tenhle díl vlastně přinést příběhu, na kterouž otázku odpověď tipuji nezná ani samotný Neil

plagát

Päťdesiat odtieňov sivej (2015) 

Asi jsem staromódní, ale romantiku si představuji trochu jinak. Talentovaná Dakota Johnson jediným pozitivem tohoto otřesného BDSM výtvoru.  30%

plagát

The Last of Us - Když se ztratíš v temnotě (2023) (epizóda) 

Pro nezasvěceného diváka možná fajn úvod do postapokalyptického seriálu, pro mě jako srdcového fanouška The Last of Us těžká podpásovka. Nevím, co se tento seriál vlastně snaží nabídnout. Nejlépe funguje, když doslova kopíruje hru a nejhůře, když se pokouší vymýšlet něco nového. Emoce, které ze mě při úvodní 15 minutovce hry doslova tryskaly, tady neexistují. Výběr herců podle očekávání otřesný, jelikož Neil DrunkMan při tvorbě Tlou2 již zcela zwokeovatěl a důležitější než podoba s milovanými herními protějšky je pro něj obsazení všech etnik a pohlaví. Protagonisty tu tedy tvoří mexický Jole, černá Sarah a šikmooká Ellie, mladou badass Tess pro změnu nahradila seschlá šedesátnice. Pedra mám rád, ale tohle není role pro něj a sebelepším herectvím to nezachrání. Rovněž Bella Ramsey, která není a nikdy nebude Ellie. Nevěřím, že s tím další díly cokoliv zmůžou.