novoten

"Tak kdo bude mojí další obětí? Vy?" Mistr Allen si našel novou múzu, přesedlal do Londýna - a šokoval celý svět totální změnou žánru. Šokoval i mě, ale tím nejpozitivnějším způsobem. Woody sahá do svědomí všem hříšníkům a provinilcům a zároveň s nimi opatrně sympatizuje. Tím, že se navíc ve filmu sám neobjeví, dává divákovi pocit jakéhosi životního díla a možná i zpovědi. V tuhle chvíli mám pocit, že takovýhle majstrštyk tu od něj nebyl už moře let, tím spíš ve vážnější žánrové odnoži. Navíc jak ultrasvůdná Scarlett, tak neskutečně věrohodný Meyers jedou naplno a z Match Pointu dělají dost možná jedno z režisérových Top 3.

Překombinované a zároveň nedořečené. Vypravěčský um Spikea Lee mi prostě ne a ne pořádně sednout. Po 25. hodině mě znovu nedokázal první polovinu oslovit, aby mi naložil téměř krásný závěr. Tomu pomohl hlavně geniální Clive Owen, ale jinak tahle jednohubka ve své vševědoucnosti a zároveň rádoby-lehkosti zarážejícím způsobem selhala.

Geniální animace, nad kterou jsem celou dobu žasl a úžasné akční scény, které bych klidně sjížděl pořád dokola - na druhé straně příběh na úrovni krátké povídky začínajícího spisovatele a postavy, ke kterým si divák v žádném případě nestihne vytvořit jakýkoli vztah.

Ve chvíli, kdy u každé nové shakespearovské adaptace vyvstává otázka, zda bude natočena zmodernizovaně, muzikálově či převedena do teenagerské verze (všechny možnosti mi vyhovují), se Michael Radford odhodlal k odvážnému kroku - natočil film přesně podle předlohy. Proto mi chvíli trvalo, než jsem akceptoval vzletnost a mírnou rozvláčnost divadelních dialogů, ale jelikož Pacinovo božské herectví by mě dokázalo strhnout, i kdyby hrál v tom nejhloupějším filmu a stejně tak mi vyhovuje skromný výraz Fiennesův a smutný pohled Ironsův, zůstala po závěrečných titulcích vysoká spokojenost. V žádném případě se ale nejedná o film pro všechny, Shakespearova extrémní romantika je zde používána v hojné míře a kdo sentimentálním koncům nebo dialogům neholduje, mohl by film znechuceně vzdát snad ještě před jeho polovinou.

Svižně ubíhající a solidně zahraná krimi, která si bohužel v některých místech hraje na něco, čím není, představuje příliš velké množství postav a každou chvíli si pomáhá samoúčelnými sexuálními scénami. Přesto v době vzniku důležitý důkaz o tom, že to s mizérií českého filmu není tak kritické a směrovka, po které se vydal nejeden Svobodův následovník.

Perfektní film pro všechny, kteří si myslí, že nejde skloubit laskavý a přitom morbidní humor. Smoljak je jako spojka geniální.

Po vizuální stránce naprosto parádní záležitost a ať už se objevil Pyramid Head, Alessa nebo jakékoli jiné zjevení, jenom jsem žaul, co všechno Gans divákovi s parádním klavírním doprovodem předkládá. Bohužel jakožto osobě, která nehrála herní předlohu, jsem se docela silně ztrácel, abych se na konci ztratil úplně a nebýt toho, že jsem si hodně věcí dohledal, asi bych doteď nevěděl, jestli se mi Silent Hill líbil nebo ne. Po docvaknutí hlavních souvislostí trochu ustřelené čtyři hvězdy s tím, že v téhle atmosféře se mělo pokračovat hned o rok později a nedělat z podezřelého města mlhy lacinou horrorovou značku.

Byla to tehdy hrozná rána. Po čtyřech dobrodružstvích s elegánem Brosnanem přišel drsňák Craig, nekompromisní ostrostřelec, krvácející rváč, mučený jízlivec a neotesaná hora agentského potenciálu. Před jeho charizmatem jsem z respektu málem zalezl pod sedadlo, ale k dosavadnímu vnímání bondovské značky mi neseděl. Suché hlášky zůstaly, technické hračky ustoupily špinavé akci a já až dlouhých čtrnáct let po premiéře v rámci revize konkrétní "regenerace" prohlédl, jak dokonale vyvážená nakonec černohorská karetní podívaná je. Od černobílého úvodu až po italskou střelu.

Těžko obhajitelný nebo naopak zatratitelný film. Nevím, jestli knižní předloha měla nějakou hlubší myšlenku, ale v adaptaci jsem ji nenašel. Herci sice předvádějí výtečné exhibice, ale příběh se ztratil už při prvním tripu.

Když jsem se rozhodl, že oproti původnímu záměru na Skrytou identitu přece jenom zajdu, byl jsem skálopevně přesvědčen, že se nebudu snažit ji srovnávat s předlohou. U filmu, kde nejlepší momenty jsou ty, které ji přesně kopírují, nemůžu jinak. Co se týče hvězdami nabitého hereckého obsazení, tak DiCaprio, Damon a Sheen skvělí, Baldwin a Wahlberg průměrní a Farmiga a hlavně k mému obrovskému překvapení i Nicholson hrozní. Hlavně v jeho postavě Departed dokazuje, proč remake neměl vzniknout. Místo nenápadného vůdčího gangstera je Costello oplzlým a zbytečně vulgárním arogantem, kterému nezáleží na ničem a na nikom a mezi dva hlavní hrdiny scénáristé vložili hloupě se chovající ženskou postavu, díky které navíc vzájemné míjení obou infiltrantů ztrácí na věrohodnosti. A hlavně Scorsesemu neodpustím zásadní věc, z napínavé, emocemi nabité a v mých očích navždy nezapomenutelné závěrečné scény u výtahu, která pro Volavku byla korunkou jejího triumfu, se v remaku stala fraška, která nacpala tři zvraty do několika vteřin a absurdně podané závěrečné střílení hlavních postav vyvolalo v sále zasloužený a téměř nevěřícný posměch. Scorsese zničil film, který mohl redefinovat žánr gangsterky, ale místo toho jen vypreparoval předlohu a zběsile ji překroutil - a tím si u mě zadělal na všechno možné, jen ne na slibovaný vrchol kariéry.