nodirectionh

Obsahuje spoilery Předně nevím, kdo to překládal titul filmu, ale proč se to jmenuje Za borovicovým hájem, místo Za borovým hájem? Je to kravina, ale štve mě to. TLDR: film, který docela překvapí příběhem, s dobrými hereckými výkony (až na AJ, ten kluk byl jak parodie sám na sebe, i když jsem možná jen dementní a bylo to záměrné) a zanechá diváka se spoustou otázek a morálními dilematy. Na druhou stranu rozuzlení působí fakt levně a předvídatelně. Modlil jsem se, aby Cianfrance nesměřoval příběh tímhle směrem a na místo toho udělal efektivní konec, kdy obě postavy budou žít na dále se svými kostlivci ve skříni - nestalo se.  Další věc, co mě vytáčela byla postava Goslinga. Přivandrovalec, který akorát jezdí na motorce, udělal frajerce syna. Okay okay...tak teď by samozřejmě dávalo smysl, že nebude parchant a pokusí se s ní dát nějak dohromady a starat se o syna. A další věc, co udělá je, že se rozhodne vykrádat banky. Já nevím, co jsem měl k té postavě cítit, ale od začátku mi přišla odpudívá. Gosling měl prostě šanci sehnat si normální job a starat se o prcka, jenže to úplně zkazil. Chtěl všechno a hned, a dojel na to, end of story.  Pak tu mámě Cooperovo trápení, který chudáka grázla, co dělal ozbrojené loupeže zastřelí potom, co po nevydařené loupeži se zabarikáduje v baráku, z něhož pod pohrůžkou násilím vyhnal lidi. Tohle byl nejslabší policajt, co jsem kdy viděl. Jinak byl ale Cooper dobrá postava, potěšil mě jeho story arc.  Co víc k tomu říct...příběh není nijak unikátní, ale bezduchým se taky nedá nazvat. Tahá to dobrý výběr herců a zhruba první půlka filmu, respektive po moment "o 15 let později".

Poselství hrozně krkolomný, jak kdyby Gerwig nevěděla, co vlastně říct. Respektive ona věděla, co chce říct ale nakonec se na to vykašlala a ukončila to jinak než měla, whatever. Esteticky zábavný, vtipný to bylo spíš místy - hlavně v souvislosti s Kenem. Úplně mi taky není jasný, kdo byl vlastně cílovka filmu. Pro děti to rozhodně nebylo, pro dospělý ale zas taky ne, tak na koho to vlastně bylo mířený. Zas ale že bych byl vyloženě zklamaný, to zase ne. Po týdnu, co jsem to viděl, mi v hlavě zůstaly stejně jen scény s Goslingem a jeho patriarchátem. Podle mě odkazem filmu bude hlavně nějaká nová zásoba sigma editů s Goslingem na gramu. Ještě celá linka s Ferrellem mi přišla úplně zbytečná a nechápu, proč se vůbec dostala do finálního cutu, když tam akorát párkrát přeběhl. Další, co bylo hrozný byla ta malá feministická komouška, to byla vyloženě hrozně napsaná role. Kupodivu mě ani tak neštval ten feminismus, až do chvíle, kdy tam matka malý Naděždy Krupský měla proslov o ženách, což je nakonec reprogramovalo. Celý to bylo cringe až po uši a působilo to jak kdyby to psal někdo ze základky.     Závěrem: relativně jsem se bavil, místy to byla sračka a příběh debilita (což ale nevyčítám a čekal jsem to), ale Gosling s Robbie to prostě potahaly, a díky nim z toho vylezl celkem v pohodě film na nedělní odpoledne.

Vzhledem k tomu jaký byl hype kolem celého Barbenheimera jsem byl poměrně skeptický k tomu, co Nolan vymyslí. V minulosti jsem se nechal podobně zlákat Dunkirkem, který i přes skvělý zvuk a dobrou kompozici nedokázal tak věrně zachytit atmosféru evakuace. Nolan tentokrát ale v žádném případě nezklamal a Oppenheimer je skvěle vystavěné drama od začátku do konce. Z hereckých výkonů mi překvapivě byl nejvíce sympatický Downey jr., který má výborný  character arc. Pro někoho může být nudnější pasáž po Trinity - a už jsem slyšel kritiku, že by film s klidem mohl skončit v tu chvíli -, avšak Nolan zde nasadí snové, symbolické prolínání s realitou, a to i z byrokratických her ve Washingtonu udělá dojem. Nehledě na to, že by nedávalo smysl zakončit Oppenheimerův příběh na vrcholu a zbytek - tj. jeho pád ve společnosti i vědecké komunitě - přenechat na dívakovi, aby si o tom přečetl na Wikipedii.  Mojí jedinou starostí je, jak bude film fungovat bez IMAXu. Je evidentní, že Nolan stavěl film přímo na míru a velkou část zážitku z filmu tvoří právě gigantické plátno a excelentní zvuvkové efekty, jaké jsem ještě nezažil. Poslední výtkou je postava mladého Oppenheimera ve filmu, kdy jen stárnoucímu Murphymu dali na hlavu paruku a divák si měl představovat, že není stejně starý jako jeho profesor. Celkově se ale Nolanovi povedlo zachytit složitou, rozpolcenou postavu Oppenheimera a to je podle mě to nejdůležitější.