curil

S hlavním hrdinou francouzské komedie cesťákem Henrim sdílím zálibu v určitých ženských   oblinách a tak není divu, že je mi od první scény, kdy se snaží skicovat spící manželku, navýsost sympatický. Příběh více než bujnou komedií je spíše posmutnělou cestou Henriho k hledání svého "já". Útěchu v   nesnadném životě mu přináší seznámení se   svérázný malířem Émilem a seberealizace při   malování obrázků nahých dívčích těl.   Líbí se mi rovněž v jedné části filmu   bretaňské kroje, ve kterém je oblečená   prostitutka Marie Pape v podání krásné   Dominique Lavanant, a později i sám Henri Serin.   Jean-Pierre Marielle je ve filmu kapitola sama pro   sebe, když zcela dominuje v hlavní roli   čtyřicátníka se zachovalou postavou, kterou   herec tak rád ukazuje.

Spíše než o horor jde o sociální drama. Film i po letech neztrácí nic na své výpovědi, dnes by byl natočen s obtížemi. Některé scény by určitě byly napadeny ochránci zvířat anebo náboženskými fanatiky. Obě dívky vypadají velice mladě, zvláště představitelka Lore, ale film se natáčel v průběhu dvou let, a herečkám již bylo dvacet a jednadvacet let. Představitelka Anne Jeanne Goupil se vdala za režiséra tohoto filmu a vytvořila několik dalších hlavních rolí v jeho filmech. Naopak Lore - Catherine Wagener zahrála neúspěšně několik úloh v erotických filmech a zemřela v zapomnění a chudobě v padesáti osmi letech. I při svém uvedení byl film ve Francii částečně zakázán, i když nahota ve filmu není vůbec okázalá, ale decentní, ale celkové vyznění chování mladistvých dívek bylo pro tehdejší společnost nepřijatelné.

Nikdy jsem nepřišel na chuť výchově amerických dětí. Jak je rodiče nejen tolerují v jejich naschválech, ale ještě podporují tzv. osobnosti, ze kterých vyrůstají nehorázní frackové. Samozřejmě není to vždy. V tomto příběhu názorně předvádějí prarodiče normální přístup k dětem. Zaujala mě třeba hodina logopedie, to je síla. Vynikající Billy Crystal v roli Prďocha.