pumpkinqueen

Na Addamsově rodině jsem vyrůstala, ale později jim moje srdce ukradla jiná rodinka. Munsters jsou moje number one v celém hororovém světě. Typický americký humor, kombinace nejznámějších monster a k tomu jedna obyčejná lidská kráska Marilyn, která je tu paradoxně tou "černou ovcí" rodiny. Už jen ten nápad sám o sobě je senzační a božská hororová retro atmosféra s perfektními vtípky a milými postavami se postarají o zbytek. 11/10!

Nejsem si jistá, zda jdou pocity vyvolané tímhle seriálem vůbec vyjádřit slovy. V první řadě musím říct, že tohle je v mých očích mistrovským dílem ve všech směrech; máme tu perfektní stránku vizuální, ať už se jedná o kvalitní práci s kamerou, filmové efekty, nebo o vyobrazení atmosferického prostředí a práci kostymérů. Síla atmosféry se nedá popsat. Je to jako návrat v čase. Stejně perfektní je i soundtrack v podobě chytlavé elektronické hudby K. Dixona a M. Steina a klasické starší odhrávačky z konkrétních let, které atmosféru podtrhují. Skvělým tahem je i herecké obsazení malých nováčků, kteří se stanou hrdiny seriálu a tvoří spolu fiktivní, ale přesto nepopsatelně uvěřitelnou dětskou partu, jejíž dobrodružství chceme rozhodně sledovat. A nejen to; chceme se stát jeho součástí. Příběh nám nabízí v podstatě vše, co chceme na obrazovkách vidět, takže není divu, že si seriál získal široké spektrum diváků. Máme tu v první řadě dobrodružství říznuté mysteriózními a hororovými prvky, ale klasická rodinná dramata, neskutečně procítěné love story v pozadí a především spoustu, spoustu emocí! Zbožňuji odkazy a drobné detaily (ať už ty schované nebo na první pohled zřejmé), na díla, kterými se bratři Dufferovi inspirovali. Tomuhle se říká kvalitně odvedená práce. A Winona Ryder? Ta je pro mě třešničkou na dortu. Dost už řečí, shrnu to dvěma slovy - MILUJU TO.

Pamatuji si, jak jsem na základní škole nenáviděla Gilmorky. Kdykoliv jsem zapnula televizi a slyšela ty jejich šílené a zrychlené dialogy, ježily se mi vlasy hrůzou. Přišlo mi to tak strojené a nereálné, skoro až trapné. S přibývajícími roky jsem se ale přehoupla přes pubertu a nakonec nastal nějaký zlom a já si je zamilovala. A s nimi i celé kouzelné Stars Hollow, ve kterém žít musí být sen. A ty neuvěřitelné dialogy? Ty na tom miluju nejvíc. Hlášky Lorelai jsou nenahraditelné. S Gilmorkama se směju, brečím, cítím, žiju. Gilmorova děvčata se pro mě stala něčím, bez čeho si nedovedu představit zářijové dny. Už se mi rozhodně vlasy hrůzou neježí, vystřídala je příjemná husí kůže, kterou mám pokaždé, když slyším ten snový soundtrack a popíjím u toho horký čaj. :)