andaflower

Film je na můj vkus příliš ukecaný a příliš dlouhý. Náhled do života černošské rodiny někdy po válce. Denzel jakožto hlava rodiny neustoupí ani o píď a dostane vše, co chce. Viola hraje manželku, která strpí a obětuje svému muži uplně všechno. Ozve se, to jo, každý pátek od něj dostane celou výplatu, ale tím to tak končí. Špatně se mi dívá na film, kde muž sebestředně upřednostňuje v podstatě pouze sebe, názorově se zasekl v minulosti, zatrpkl a nebere ohledy ani na to, že se doba změnila a jeho syn může bez obav hrát fotbal. Navíc se dopustí nečeho, co naprosto neschvaluji, a ještě si myslí, že mu to projde.

Již poněkolikáté jsem se setkala s dobrým izraelským filmem, tentokrát komedií s prvky dramatu. Starší manželé přišli o syna, končí týden smutku a každý se s tragédií snaží vyrovnat po svém. Dvojici skvěle doplňuje ztřeštěný soused, dřívější kamarád zemřelého syna. Žádná z hlavních postav ani nemusí mluvit, jejich výraz často mluví za vše. Člověk se musí smát, i kdyby nechtěl. I když je to mnohdy smutný smích.

Ačkoli anotace slibuje zobrazení vlivu uprchlické krize na normálního život obyvatel italského ostrova Lampedusa, není tomu tak. Život sledovaných osob běží jako kdekoli jinde. Jediným propojením mezi ostrovany a úprchlíky je osoba doktora, která se stýká s oběma skupinami. Film je poněkud zdlouhavý, nicméně zpětně zajímavý. Scéna návštěvy chlapce u doktora je fantastická.

Film nás seznamuje s méně známými událostmi, které se děly na pobřeží v poválečném Dánsku. Zde konkrétně byla přivezena skupina německých mladíku, kteří mají za úkol odminovat dánské pláže. Údajně uklidit, co tu po sobě zanechali. Jenže se jedná o tak mladé kluky, kteří tomu všemu snad ani nemůžou rozumět. Jsem ráda, že za každý takovýhle film.

První film natočený kompletně na souostroví Vanuatu. Mám pocit, že většina domorodců hraje lépe než na oscara nominovaný Casey. Člověk jako by se ocitl přímo na ostrově a vše prožíval s jeho obyvateli. Velmi působivé, autentické, dojemné, lidské. Skutečný příběh o lásce, které není přáno. Ale nejen o ní. Přestože film není dokumentem, krásně ukazuje život kmene. A přestože máme v našem světě víceméně jiné starosti, v jádru jsme všichni stejní.

Hodně netradiční, hodně zvláštní, chvílemi drsnější, těžko popsatelné. Každopádně zajímavý námět. Asi nenajdu jiný výraz, než že je to celé tak nějak haluz. Nemyslím si, že zrovna tohle je film, aby z něj lidé v průběhu odcházeli (MFFKV), ale dělo se to. Scéna na mostě, kdy se v jednom okamžiku protnou snad všechny dějové linky a zároveň dojde k neskutečné smršti událostí, je jednoznačně nezapomenutelná.