KASUGI

Tentokrát odpad nedávám kvůli věcem, které mně iritovaly v prvních dvou dílech. I když ano, monstra jsou stále debilně neprůstřelná a stále rozeznávají zvuky podle toho, jak to chce scénář. Namátkou: Dvojice hrdinů tiše utíká halou a pronásledují je emzáci, kteří rozbíjejí jednu skleněnou tabuli za druhou, ale ano přesně víme, že to sklo rozbil můj kolega z vesmíru a ne ti dva, kteří utíkají a které přes to rozbíjené sklo slyšíme. Jo, ale nedej bože, jak spustí nějaký kompresor v místnosti, to se tam neobjevíme. Počkáme, až ho někdo vypne a teprve až si v tom tichu natrhne košili, tak to slyšíme a pochopitelně neskočíme po tom zvuku roztržené košile, ale přesně na chlapa, který už stojí dál. Uf, nicméně těhle demencí tam tolik není. Třetí díl má tři úplně jiné problémy. První je kočka. Co k tomu říct? 12 let chovám kočky a kocoury, takže mě žádný debílek nebude tvrdit, že to, co v tom filmu předvádí kočka hlavní hrdinky je normální. Druhá věc je, že  tímto prequelem scénáristi perfektně podrazili nohy prvním dvěma dílům, jelikož se zde hned první dny lidé přesvědčí, že emzáci neumějí plavat. Jak by řekl Václav Klaus v devadesátkách: "Hmnnno ehnnno oni nnnedomluvení byli..." Jednou se tak stane v kanále, podruhé armáda odstřelí most, který se skácí do řeky, takže to mariňáci zákonitě museli zmapovat a po třetí, na konci pluje parník na řece a samozřejmě celé osazenstvo lodi musí vidět, že jsou v bezpečí a emzáci na ně nemůžou... Ale tak přesto pořád v prvním díle choďme několik let po lesech a městech a k vodě si zajděme, jen když si chceme zakřičet, že? UF! A třetím problémem je už takový současný folklór ve filmech - nevyužitý potenciál level max. Znáte to, máme dospělého Johna Connora, který místo toho aby válčil se skynetem, tak v komorním duchu se nahání s nějakým polidštěným androidem. Nebo v Jurském světe máme dinosaury rozlezlé po celé civilizaci, ale raději se zase nahánějme v džungli a skrývejme v labolatořích... Mno tak tady je to v bledě modrém. Film se jmenuje První den a my v něm vidíme úplně to samé, co v díle druhém. Světýlka na obloze, pak jeden výbuch, který zahalí celé město do kouře, takže vidíme prd a v tom kouři několik lidí odzáduje. Tečka. Jako vážení přátelé to je opravdu vše. Zbytek (většina) filmu už se nese opět v duchu - tiše našlapujeme v prázdném městě a hledáme potraviny, či léky. Uáááááááá. Jak by řekl můj spolupracovník: "Do prdele KURVA ŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮž" (ž je neznělé). Jako fakt strrrrašný opruz a vážně nepobírám, proč ten film vlastně vznikl. Kdyby měl Prometheus a Covenant ještě třetí díl, byla by to nejhloupější trilogie všech dob. Takhle tu zlatou medaili přebírá trilogie Tiché místo.

Auva jauvajs! Nevybavuju si jediný seriál, který by se jedním jediným posledním dílem takhle zprasil! Někdy méně je více a scénárista nám tak kombinoval, až překombinoval. SPOILERY: Nemám problém s tím, že jeden z účastníků soutěže je zhýralý miliardář, který si chce soutěž vyzkoušet na vlastní kůži. Mám problém s tím, že oním miliardářem je děda, který nám pár dílů nazpět hrál na city a diváky tak pouze na efekt tahal za nos. Nemám problém s tím, že američtí hosté hrají jak z ochotnického divadla a celé to působí, jako kdyby si dvacetiletí herci na youtube hráli na dospělé chlapy, tvář si proto zakryli maskou a dospělé hlasy vygenerovali v základním text speecheru. Nemám ani problém s tím, že dějová linka s vražděním se mezi sebou, podrazila seriálu logiku, neboť se tak děje zase pouze na efekt (a zaplnění dějové linky) a v dalších dílech už je klid, ač se klidně mohli žduchat na rampě při soutěži s provazem. S čím mám opravdu problém je hlavní hrdina dement, který nejenom, že nechce zabít kamaráda podrazáka, který by mu tu kudlu bez váhání do zad vrazil, ale HLAVNĚ nejede za dcerou, kvůli které byl ochotný i umřít a kvůli níž do soutěže šel. Nedává to absolutně smysl. Na to neexistuje žádná obhajoba. Ten scénárista mi připoměl jednoho známého, který, když skládal písničky, tak se do nich zdráhal vkládat pěkné akordy, protože nechtěl být "předvídatelný". Tak radši složil hnusnou píseň. Tady je to v bledě modrém. Prostě za žádnou cenu tam nesmí být happy end, radši budu originální a zakončím to debilně. Mimochodem, on by to ani nějak extra happy end nebyl, těch věcí se tam totiž podělalo mnoho, vlastně všechno. To setkání s dcerou mělo krásně vybalancovat celou tu negativitu. Takhle člověk devět dílů čekal na nic. NA NIC!!! Fakt bych chtěl dát aspoň čtyři hvězdičky za ty geniální momenty v mnoha dílech, ale prostě to nejde. Představte si situaci: Váš kamarád Pája vás vezme na týdenní výlet a všechno platí. Jeden den jste v Hollywoodu, kde potkáte Stalloneho. Pokecáte s ním, vyfotíte se. Další den vás Pája vezme do sídla Playboy, kde jste celý den v obležení playmates. Třetí den vás vezme do obřího zábavního parku a tak dále. Poslední den vás vezme na lov do divočiny, ale tam se ožere a zmizí. Pája nikde, nemáte signál, tak se plahočíte divočinou, až narazíte na autobusovou zástavku, na které staví autobus jednou denně a zrovna vám ujel, tak přespíte jen tak pod širákem, kosa jak blázen. Ráno vás teda autobus, ve kterém dostanete po tlamě od místních ožralů, doveze na letiště, kde ale nemáte na letenku a tak musíte prodat zlatý řetízek, ke kterému máte citový vztah. Konečně doletíte domů. A když budete někdy vzpomínat na tento výlet, nikdy si nevybavíte focení se Stallonem, nikdy si nevybavíte den s playmates. Vždycky si vzpomenete pouze na ten poslední den, který vám to všecko zkurvil. Tak to je přesně Hra na oliheň - výlet s Pájou.

Tak tohle já fakt můžu! Italské mafiánské prasata, co dostanou pořádně po tlamě - to je filmový balzám pro mou duši. Ano, je to komornější. Ano, akce je tam méně. Ale v kontextu toho, jak je stavěný ten příběh, je to zcela adekvátní. Jak tu někdo trefně napsal - nejsatisfakčnější díl. Fuqua dokonale pochopil, jak stavět kladné a záporné charaktery. Nenechte se mýlit, že je to rutina. Poslední dobou totiž pozoruju u akčních filmů častý jev, kdy jsou vám záporáci sympatičtější, než kladný hrdina, za což může právě špatně napsaná postava, její interakce v ději a neschopný casting. Tady je to na jedničku. Mafiáni jsou ti správní italští zmrdi a hodní občané jsou ty správné přátelské tváře, kterých je vám líto. Denzel  dobře hláškuje, tedy ne, že by měl cíleně odříkat vtipné repliky. Mě prostě baví, jakým způsobem Robert McCall v celé trilogii mluví s padouchy. Dalším plusovým bodem je fakt, že ač se nejedná o nějaké oscarové drama, tak ve filmu většinou slyšíte italštinu. Italové mluví mezi sebou italsky, mluví na Roberta  italsky i v případě, že mu anglicky rozumí. Italský policejní ředitel se baví s americkou agentkou skrze překladatele. V hollywoodském akčním béčku tohle opravdu potěší a ať už vědomě, či podprahově (mně rozhodně vědomě), to přidá na zážitku. Není to v žádném případě dokonalý film.  Určitě bych to jako pětihvězdičkovku (nedávno typově stejně hodnocenou Godzillou -1) neměl odvahu postavit vedle majstrštyků jako Zachraňte vojína Ryana, Statečné srdce a spol. Plně pochopím lidi, kteří toto budou považovat za průměr. Mně osobně to ale zkrátka zasáhlo ty správné smysly přesnou ranou do černého. Zamiloval jsem si tenhle díl. Série Equalizer je snad jedinou sérií, která má vzestupnou tendeci kvality. A jak se říká, v nejlepším přestat. Takže čtverku už netočte. Trojka končí krásně a důstojně. Prosím, neničte to.