AppleCore

Můžete po fanoušcích pomrkávat sebevíc, sázet jim před zrak tunu referencí, easter eggů, vlastně věrně převést veškerý propriety z počítače rovnou do televize, ale když nezachytíte to nejpodstatnější, co z předlohy činilo skutečnou hrůzu, těžko to divák při smyslech sežere. Atmosféru herní předlohy se totiž nedaří zachytit v žádnym myslitelnym směru! Hra je ujetá, úchylná, děsivá, strašidelná, zvrácená, vtipná, satirická, tajemná, prohnilá, zlá a špinavá – show ale – byť prezentuje všechno z toho – je v tom všem samoúčelná. Nic z toho totiž nevychází z hnusnýho, post-apokalyptickýho světa a bytostí ho obývajících, ale jenom ze stránek scénáře a našeptávačů, aby u toho každej fanda mohl řádně zahonit. Hodně barviček a sluníčka, málo šedi a hrůzy! Když ovšem pominu hru a vyhnu se srovnání, je Fallout docela slušná série - sice neobjevná, zato dostatečně zábavná a svým způsobem i docela aktuální.

Tematicky i příběhově fantastická, originální hardcore sci-fi, která je ale zpracovaná tím nejkomerčnějším a nejdebilnějším způsobem, navíc s chybným obsazením a ne úplně povedenym soundtrackem. Přesto diváka dokáže kovat ke křeslu napříč každou epizodou. Tím spíše je evidentní, že zajímavější pojetí to mohlo vystřelit do zcela jiných dimenzí. Tak snad v jiný realitě.

Průměrný hodnocení je někdy známkou průměrnosti filmu, často ale i známkou průměrnosti diváka. Kosmonaut z Čech je těžká pocitová odysea ztrátou, odcizením, samotou a strachem. Nalaďte se na existenciální psychologickej teror plnej poetiky a metafor, protože když budete čekat epickou sci-fi, akorát vás to nasere! Ale pokud se proderete skrz, možná vás čeká vstup do novýho začátku.

Příběh zrady, lásky, moci, války, víry a osudu zaobalenej do dokonalýho audiovizuáho hávu, kterej dalece převyšuje všechny blockbustery posledního desetiletí, snad s výjimkou Interstellaru a Fury Road, a přidává se k etalonům výpravných sci-fi, jež svět filmu po dekády ovlivňují a ovlivňovat budou. Hlavně ale nesmí divák očekávat akci, ze který uvidí jen mohutný glimpsy, protože Villeneuve jede striktně komplexní příběh, ve kterym válka je vedlejšim produktem jednotlivých rozhodnutí, která mají - pro diváka až téměř hmatatelný - dopad na všechny zúčastněný!

Málo True Detective, hodně Mare of Easttown. Aneb když tvůrci nepochopí, co původní sérii učinilo slavnou, a místo temný, zvrácený a drsný kriminálky s neskonale hutnou atmosférou a dokonalou charakterovou studií naservírují jen nahodilá osobní dramata několika osob ze zapadlýho městečka kdesi na Aljašce, který kromě ledu a tmy nemá co nabídnout. Bude vám stačit posledních deset minut každý epizody a pak ta poslední, kde vůbec prvně pocítíte, jaký to celý mělo bejt, všechno ostatní je Night Boredom!

Bratři jsou tak ploší, chladní, povrchní a jejich motivace tak mizerně načrtnutá, že člověk, kterej nemá tušení, kdo byli, za čím stáli a v co věřili, napálí jednu hvězdu už jenom proto, že film prostě vyobrazuje dva vrahy, jejichž násilný činy jsou po dekády společensky i mediálně glorifikovaný, a který vedly k nevyhnutelnýmu rozkladu všech přímo i nepřímo zúčastněných. Soudnej divák s povědomím, za co a proč „bojovali“, napálí ty hvězdy dvě prostě proto, že ten film je další ukázkou dramaturgický a scenáristický impotence českých filmových tvůrců. Udělat z tak silnýho, podnětnýho, inspirativního a zároveň polarizujícího tématu něco tak beztvarýho dovedou fakt jenom Češi. Tady je navíc hnusnej i vizuál, nezvládnutej střih a nevýrazná režie!

Po Úsvitu další krásnej důkaz toho, že i čeští filmaři (zejména ti mladší) mají světovej vizuální cit s potenciálem vyprávět příběhy. Taky ale smutnej důkaz toho, že prostě nemáme schopný scenáristy a dramaturgy, kteří by těm příběhům dokázali napsat funkční dialogy a dát jim lidskej rozměr. A tak divák sleduje pletenec všech možnejch zahraničních předobrazů s naprosto topornými přednesy bez jakýhokoliv citovýho zabarvení. A tehdy člověk pochopí, že nám chybí i režiséři se schopností vést český herce (kteří byť talent mají, nedokáží sami od sebe přicházet s kvalitními výkony). Škoda, protože kromě skvělý kamery fungují i vizuální efekty, soundtrack, střih a zvuk.

Řemeslně mistrná filmařina, který věříte každou sněhovou vločku, každej výdech páry i veškerý útrapy plný nekompromisní přírody, kterými si přeživší prochází. Proto si nejednou vzpomenete třeba na Revenanta, jehož živelnost a autenticita Bayonu zaručeně inspirovala, stejně jako třeba záběrování (široký objektivy snímající utrpení osob z bezprostřední blízkosti). Giacchino navíc složil dost možná svůj nejlepší soundtrack! Zhruba v sedmdesátý minutě si ale uvědomíte, že koukáte už pět minut do telefonu, protože film nepřichází s ničím novým, že nic a nikam nerozvíjí. Takže v klidu mohlo zmizet patnáct minut, což by podpořilo divákovu pozornost a ve finále by to strhlo tím víc. Kdo ale nemá nakoukáno, příběh nezná a neviděl Alive, bude pro něho Sněžné bratrstvo survival událost roku, především proto, že to je true story.

Čeští tvůrci snad vůbec poprvý od příchodu barevnýho filmu porozuměli kompozici, kameře, barvám a color-gradingu, ale třeba taky hudebnímu podkresu. Vzniklo tak vizuálně nádherný dílo s fantastickou Eliškou Křenkovou, který nemá daleko ke světový produkci. Zároveň je příběhově aktuální, se správnou mírou provokace směrem k primitivům a fóbům všeho charakteru, kteří s vervou popírají křehká fakta a raději se oblouzní neotřesitelnou lží – typicky komunistický. Snad je to i důvod, proč ČFTA poslala do boje o Oscara fádní a už teď zapadlý Bratry, kteří nikdy neměli šanci. Holt we have never been modern… and we never will be!

Děsivě realistickej vhled do velkýho civilizačního krachu, kterej nám skrze sedm charakterů vysvětlí, jak moc v prdeli náš svět aktuálně je, a jak moc v hovnech bude ve chvíli, kdy vypnou internet. Tehdy budou fyzický nosiče spásou a příroda náš největší kamarád. Sam Esmail se inspiroval u Finchera, Hitchcocka i Shyamalana a po fenomenálním Mr.Robot opět zaútočil na všechny divákovy smysly, který budou žasnout nad fantastickou kamerou, skvělým, znepokojivým soundtrackem, a ještě více znepokojivým scénářem, ale hlavně nad celkovým vyzněním příběhu a jeho podáním (tohle dost možná zažije spousta z nás).