kOCOUR

Mrazák padá ze stráně. Mrazák plave kraula v peřejích. Mrazák lítá. Mrazák div nehledá hřiby v mechu. All hail mrazák! Fakt jsem se snažil si to užít, ale je to daleko za hranou všeho, co jsem ještě schopen naházet do cheesy guilty pleasure krabičky. Ani Jackson to neustál, neměl lézt do mrazáku.

Jediný způsob, jak tenhle prokletý, odkládaný, přepisovaný a rušený projekt uvést do provozu, bylo vsadit všechno na jednu kartu – vykašlat se na vážného hrdinu s vážnými problémy a mravenčího chlápka zkrátka prodat přes humor (taky kdo by těm vážným mravenčím dilematům věřil?). A daří se. Začíná to úslovím „když potřebujete hláškaře, zavolejte Michaele Peñu“ a pokračuje v podobném duchu... no vlastně každou druhou minutu. Ant-Man se snaží, seč může, abyste mu věřili sympaťáka, co má pod čepicí, je hodným tátou a nemá žádné charakterové vady, protože to na něj osud prostě vždycky nějak ušije a on je v tom nevinně. Paul Rudd možná poprvé před kamerou nevypadá jen jako kámoš od vedle a na popředí klasického stokrát viděného scénáře "from zero to hero" servíruje poměrně chytrou sympatickou postavu, se kterou si ty necelé dvě hodiny dokážete opravdu užít. Kašle se tu na vysvětlování a origin, věci se prostě dějí, fyzikové ať se jdou zahrabat, zábava je na prvním místě. Ant-Man jako žánrově téměř čistá heist movie má tah na branku a není do sebe ani trochu zahleděná (mrk mrk, Avengers 2). Ano, je z toho cítit, že na to nebylo extrémně moc peněz, že herci se rekrutovali spíše ze seriálů a že napojení na existujicí marvelovský vesmír mohlo být kvalitnější, ale v Marvelu na Ant-Mana očividně zase tolik nevsázejí a jenom si museli splnit povinnou představovačku méně známého Avengera. O to příjemnější je výsledek; z tak trochu odepisovaného outsidera vznikl hrdý film, který to na plátno dotáhl s takovou dávkou důstojnosti, že bych tomu po těch úvodních tahanicích s režií a scénářem ani za mák nevěřil. A z čeho mám největší radost - Wright je tu pořád cítit na každém rohu, což je přesně to, co tahle látka potřebovala. Příjemné překvapení.

No konečně. Epstein se tentokrát dobře vyspal (a vypsal) a je vidět, že Trojanův osvědčený "něžný zmatkař" v úderné "povídkové" formě sedí scenáristovi výrazně líp, než když má tvořit nějaké hlubší příběhové kejkle (Signál bolí dodnes). Rozjezd je trochu žánrově nejasný, ale na pomezí bakalářské etudy a normalizační deprese nakonec nezůstávají Osmy přehnaně dlouho a jasně si vytyčí za úkol vydestilovat ze všech (i těch nejtemnějších zákoutí tehdejšího režimu) aspoň špetku té legrace. Trojan ladně proplouvá situačním humorem a kličkuje mezi povídkovými karikaturami (o nikom nic pořádně nevíme), aniž by se výrazně zaškobrtnul. Do karet mu přitom moc nehraje fakt, že je film pomyslně časově ohraničen a díky tomu se množství náhod a nehod zdá poněkud neuvěřitelné (na jeden den trochu moc!), na druhou stranu to do sebe všechno relativně zapadá a jednotlivé scény dramaticky fungují i bez kontextu těch dalších. Celkově hodně příjemně strávených 80 minut, kterým by slušelo i to plátno. Palec nahoru za oživení Josefa Dvořáka, který s věkem herecky zraje jako víno a odpustíte mu i ten Vodafone. A druhý palec nahoru za scénu s prasklou trubkou a zdevastovaným bytem, kde se hrdinové brodí v normalizačních hov*ech svých a doslova i cizích. 70-80%. P.S. Brainstorm zůstal nepřekonán, na to se bude muset Epstein vyspat ještě líp ;)

Boží akce nacpaná velkolepými komiksovými momenty, nádherně přehledná a stravitelná i ve 3D. Jediný obrovský klad, kvůli kterému tenhle film budu hájit. Mimo to už jenom klasická trojka prkenný Garfield (omg!), velkolepě ohraná klišé a stará známá dilemata, ve větším měřítku a omšelejší než minule. Fakt nemám pocit, že by už pátý Spider-Man za posledních 13 let mohl otevřít dveře někam šířeji, už teď mu to nevěří ani sousedovic pětiletý Tonda. Zkrátka a dobře - všechno už bylo vyřčeno, životní patálie teenagera zanalyzovány na všech možných levelech, stále stejně motivovaní záporaci nudí; uspěte pavouka a nechte ho prosím konečně být (...takže nashle u trojky). 50%

Líbívá vyprázdněná instagramová jednohubka, která jenom tak klouže po povrchu. Ale je to dost vtipný a dobře se na to kouká, vlastně se na to kouká mnohem líp než na většinu produkce tenhle rok. Stiller s věkem a přibývajícími šedinami řemeslně roste přímo exponenciálně a za pár let z něj bude stejná režijní jistota jako Affleck (dejte na mě). Momentka s Buttonem skvělá!

Intenzivní zážitek, pro který se staví velká kina. Jde to krásně a lehce sejmout za povrchnost a schematičnost, ale přijde mi to jako hledání chyb za každou cenu. V okamžiku, kdy jsem plul vesmírem a zavíral poklopy spolu se Sandrou, mi bylo všechno ostatní úplně jedno, a to si na dobře odvyprávěné (neklasické) příběhy potrpím v první řadě. Takhle si představuju milník, který nezkouší opatrně nové technologie a postupy, ale prostě je sebejistě čapne a vyždíme z nich veškerý potenciál, aniž by dělal nějaké úlevy a zkratky. Navíc to stálo jen 80 mega, c'mon. Sebevědomý technologický vzor pro další dekádu a asi nejlepší one-(wo)man survival, který jsem na plátně viděl.

Serious brain damage alert. Ale bitky výrazně přehlednější než u Snyderovy Pláštěnky.

John McClane? Spíš ROFL McLOLane. Vlastně mi přišlo, že Willis je tu jen tak jako omylem, přišel se podívat na plac a aby se neřeklo, tak párkrát zapózoval za kanónem a utrousil sem trochu patosu a tam nějaký ten one-liner. Jinak ze Smrtonosné esence tu zbyla jenom nostalgie pod tučnou vrstvou prachu a útržky hlavního hudebního tématu, které se asi nikdy neoposlouchá a fungovat bude za jakýchkoliv okolností. Finále ve své digitální pompéznosti předčilo i dálnici a chození po stíhačce ve čtyřce a jasně delkaruje, že McClane už fakt zaslouží důchod. Nechte tu sérii dožít s trochou důstojnosti, proboha. Tedy jestli to ještě vůbec jde.

1. série: Ta přiznaná béčkovost mě ohromně baví, ale scenáristické zvratky v rámci posledních dílů první série jsou fakt na přesdržku. Přesně ten typ seriálu, kde se hov*o uměle natahuje, aby se doplazilo aspoň na deset dílů, a dělá z diváka tupce bez mozku. To je i na béčko trochu moc. Ale ty postavy jsou strašně super a závěrečná akce hodně guilty. 70%. 2. série - každý díl opravdový originál, skvělá akce a dobře rozvíjející se příběh. Akorát ten záporák a všechny ty flashbacky jsou zase vytažené z hlubin scenáristkých střev, chjo. Obrovská škoda. Epizoda s Kurýrem geniální. 70%. 3. série - 100%. Wow. Spolehlivě nejodvážnější televizní projekt současnosti, který kašle na konvence a veškeré mantinely "televizní zábavy". Sofistikovanost odkazů (Přepadení 13. okrsku), bezbřehá láska k 80s béčkovým momentům a totální fuck-off diváckým očekáváním, je kombo, které jsem v takové míře mimo plátno ještě neviděl. Klobouk dolů.

All hail Heisenberg. Původně jsem byl na 5*, ale 4. série už prostě netáhne. Zdlouhavé, natahované dialogy, nula děje, nepravděpodobné zvraty vycucané z prstu (zakopnutí o koberec = lol/wtf). Plus přepálené finále, totálně shazující celou dosavadní "serióznost" do pekel (Two-Face huh?). Do té doby ale vážně nejlepší seriál, co je teď k mání. Berte všemi deseti. EDIT: 5. sezóna je po 2. sezóně Aliasu to nejlepší, co se na seriálovém poli urodilo. Zpátky na 5* s klidným svědomím. Will miss you Heisenberg.