Dikaiarchos

Sedm neviditelných lidí, svůj šestý celovečerní film, zasadil litevský režisér Bartas na Krym. Hlavní hrdina se svou dívkou Mášou (Rita Klein) a dvěma kumpány prchají v ukradeném voze před rukou zákona. Cesta pustou stepí končí na zapadlé farmě, kde stojí dům a kde žije rodina jednoho z nich. Jak se záhy ukáže, odlehlé místo je pro všechny bezpečným útočištěm jen zdánlivě. Zákon totiž není tím jediným, před čím utíkají.

Když poslední den roku 1976 objeví skupina lovců ve sněhu ležící neporušené tělo partyzána, padlého v závěru řecké občanské války v roce 1949, vyvolá to mezi místními patřičný rozruch. Objev těla v nich oživí vzpomínky na křivdy a palčivé události řecké poválečné historie, které se najednou zdají být stejně čerstvé jako dosud mokvající rána na nalezeném těle.
Snímek, který byl v roce 1977 nominován na Zlatou palmu a na kterém režisér Theodoros Angelopoulos spolupracoval se svým dvorním kameramanem Arvanitisem, disponuje stejnou estetikou, symbolismem a smyslem pro jemný humor jako režisérova mladší díla.