freddy

Co když novinář dostane nabídku stát se detektivem a vypátrat dívku, která se nachází neznámo kde? Má vůbec šanci na úspěch? A i když ji náhodou najde, dokáže splnit zadání a dopravit ji na místo určení? A pokud při tom narazí na zločince s nabitými zbraněmi, dokáže vyváznout se zdravou kůží? Film Ditirambo na mě působil tak trochu jako zjevení, a to zejména pro svou odlehčenost a jistou komediální nadsázku, stejně jako díky tomu, že hlavním hrdinou je zde sympatický mladík, který postrádá drsný zevnějšek stejně jako všechny šablonovité vlastnosti tolik typické pro detektivy. Abstinent, nekuřák a vlastně amatér, který neví, co a jak dělá a je mile naivní. Díky tomu se pro mě film stal zajímavým a nadprůměrným zážitkem. [10. Noir film Festival 2022]

Odvaha nebo zbabělost? Peníze nebo život? Obstát vstříc namířené zbrani nebo kapitulovat? A jak má pak s výsledným rozhodnutím člověk nadále žít a existovat? Nakolik naše přesvědčení o správnosti svých činů může nabourat názor našeho okolí? A dá se vůbec začít znovu? Hlavní hrdina filmu si zhodnotil situaci a rozhodl se. Zda jeho čin byl zbabělý či spíše rozumný si musí každý divák zhodnotit sám. Film klade divákovi zajímavé otázky, jak by se asi zachoval on sám. A já sám za sebe musím říct, že i mé názory se v průběhu filmu měnily. Což nejlépe svědčí o jeho kvalitách. Film je zajímavý nejen svým strhujícím dějem, ale i dokonalým hereckým výkonem Karla Högera. Tohle byl rozhodně nevšední zážitek k zamyšlení. [10. Noir Film Festival 2022]

Co má dělat žena v domácnosti, když už není spokojena se svým životem? Postačí jen odchod manžela, nebo to může být jen začátek cesty za úspěchem, kýženou svobodou a samostatností? A co když je tím hnacím motorem především touha zajistit svým dětem vše, po čem touží? A nezaplatí za to vše hlavní hrdinka až příliš vysokou daň? Hollywoodský velkofilm oceněný Oscarem nabízí velmi pohnuté okamžiky ze života jedné nebojácné a odvážné ženy, která si jde za vším, co chce, a vše má vydřené. Jenže její dcera chce pokud možno stále více. Výtečné herecké výkony, stejně jako napínavý děj činí z tohoto filmu vskutku impozantní a nezapomenutelný po všech směrech bezchybný a dokonalý zážitek. [10. Noir Film Festival 2022]

Když je někdo shledán vinným, nemusí to ještě nutně znamenat, že je skutečně vinen. Pak je důležité najít spojence, kterému jde o spravedlnost a neváhá ji najít za každou cenu, třeba i za cenu osobních obětí. Hlavní hrdina tohoto filmu přesně takovým člověkem je, a tak nejen, že pomůže dívce odsouzené za vraždu utéci, ale ještě s ní pátrá po pravdě. A ta pravda je ve výsledku zajímavější, než by možná divák očekával. Film je svým dějem velmi zajímavý a nedává příliš příležitostí k nudě. A čím více se blížil závěr, byl jsem stále zvědavější, jak to všechno skončí. V rámci žánru sice asi nevybočuje a možná bude v mé paměti patřit k těm zapomenutelnějším, ale i tak jej krátce po zhlédnutí hodnotím jako zajímavý a obstojný zážitek. [10. Noir Film Festival 2022]

Někdy může vést k lásce i obyčejná náhoda. A když už láska vzklíčí, je potřeba se o ni porvat. Jenže co všechno je schopen pro lásku člověk obětovat? Je schopen i zabít? A co když je láska i tak trochu zištná? Příběh působí vcelku obyčejně, dokonce zpočátku jsem ho vnímal spíše jako divadelní hru, které je pro plátno škoda. Zkrátka upovídaný film, který se ale ve druhé polovině změnil v docela solidní drama, jehož konec divák možná tak nějak tuší, ale stejně je vtažen do děje na maximum. A právě konec je na filmu asi to nejzajímavější. Obstojný film, který určitě není ztrátou času, ale divák se musí prokousat trochou té nudné vaty. [10. Noir Film Festival 2022]

Ona je nešťastná, protože jí zemřela sestra. On je nepředvídatelný, samotářský a divný. A oba dohromady se snaží žít a přežít ve světě, s nímž si neví tak úplně rady... Tahle teenage romance není primárně taková ta veselá optimistická záležitost, jako spíš hodně závažná studie toho, jak složitý může být život s bipolární poruchou, a že ani láska nemusí zachránit člověka, nad nímž nemoc přebírá kontrolu. Ale zde je z mého pohledu největší kámen úrazu. Ve filmu se totiž divák snad ani nedozví, že Finch trpí bipolární poruchou. Kdybych nečetl knihu, řekl bych si, že je to prostě jen takový ten depresivní typ člověka, který k depresi vlastně ani nemá důvod. Ale já knihu četl. A je to snad moje nejoblíbenější kniha v rámci žánru young adult. Poprvé jsem knihu četl v březnu 2017 a od té doby pak ještě minimálně dvakrát. A konec mě pokaždé rozbrečel a totálně rozsekal! Proto nemohu být s filmem spokojený. Mám totiž pocit, že ve filmu a hlavně v chování a vztahu ústřední dvojice jsem se dokázal orientovat jen díky tomu, že jsem dobře znal knihu. Film vynechal mnoho věcí a řadu dalších věcí zjednodušil. Nedozvíme se například, že si Finch rád vyhledává na internetu způsoby sebevražd i se statistikami, kolik lidí se o ní pokusilo a jaká byla úspěšnost. Ve filmu se také neseznámíme s Finchovými rodiči, byť v knize je jedna poměrně důležitá scéna konfrontace Finche s jeho otcem. Je toho mnohem víc, ale nebudu to zde zbytečně rozepisovat. Film je spíše takovým průletem celého příběhu popsaného v knize, který na papíře funguje fantasticky. A taková poslední výtka je v obsazení Finche. Justice Smith prostě není Finch! Nemá charisma knižního Finche, a to je bohužel špatně. V knize je Finch popsaný úplně jinak, jako vysoký, hubený, modrooký. A určitě to v knize není černoch ani míšenec. Když jsem četl knihu, představoval jsem si na roli Finche Nicholase Houlta. Hned by to vypadalo jinak... Závěrem přemýšlím, jestli by se mi to líbilo, kdybych nečetl knihu. Asi bych to označil za průměrný příběh se smutným koncem. Ale byl bych zmatený, proč se postavy chovaly tak, jak se chovaly. A tak hodnotím jako slabší průměr.

Vánoční New York, dvě osamělé duše, dva introverti, zkrátka dva teenageři vymykající se běžnému chování svých vrstevníků. A jeden červený zápisník, přes který se vzájemně poznávají a plní úkoly, aniž by se osobně setkali. Na rovinu říkám, že knihu, podle níž je seriál natočený, jsem si zamiloval a četl jí poprvé asi tři roky před Netflix premiérou a asi dva roky na to jsem si jí přečetl znovu. V knize se mi tento nápad velmi líbil, stejně jako charaktery hlavních hrdinů a situace, do nichž se vzájemně přivádějí a dostávají. Koneckonců, David Levithan, který psal kapitoly z pohledu Dashe, patří k mým nejoblíbenějším současným autorům. Proto jsem byl hodně zvědavý na seriálové zpracování, a ono to překvapivě funguje úplně stejně skvěle jako v knize. Zfilmováním příběh nic neztratil ze svého kouzla, Dash a Lily našli ve svých hereckých představitelích skvělé opory, jež jim dokázaly vdechnout vše, co je v předloze činilo pro čtenáře zajímavými a výjimečnými. Možná je to jednoduché, ale je to sakra zajímavé a dobré! Navíc mám slabost pro vánoční filmy a příběhy, a zde bylo vánoční atmosféry fakt hodně. Takže nemám nad čím váhat. Tyhle toulky vánočním New Yorkem jsem si užil od začátku do konce a těší mě, že tvůrci příliš nezasahovali do předlohy a dali tak knize docela krásnou filmovou ilustraci.

I mladá muslimka ve střední Evropě má právo žít jako její vrstevnice. Točit videa, zpívat, malovat se, pít alkohol. Tak proč to nezkusit? Asi o tom měl být primárně tento film z Rakouska, který nenabízí žádný ucelený děj a neřeší nic konkrétního, ale prostě si jen plyne a my sledujeme život pohledem hlavní hrdinky. Občas je to život nevzrušivý, jindy zamotaný a jindy zmatený. Jako vhled do života současné multikulturní mládeže v Rakousku to pro mě je rozhodně velmi zajímavá exkurze. Překvapilo mě, že film nabízí i prostor pro zasmání, kdy obzvlášť cool taťka boduje. Já si to užíval, já se nenudil příjemně to uteklo a to je asi u filmu to podstatné. A závěr přesně odpovídal tomu, že film nic neřeší. Kdo ve filmu nehledá nutně nějaký konflikt a katarzi, ten bude spokojený. Protože tohle byla milá filmová jednohubka. [29. Art Film Fest Košice]

Láska. Nemoc. Zoufalství. Touha po životě. Touha po štěstí. Touha po zázraku. Anebo prostě obyčejné přání strávit zbytek života někde, kde se člověk bude cítit vyrovnaný a spokojený. Hlavní hrdinka bojující se selháváním ledvin přesně toto hledá v Norsku. Film o hledání, smíření, pochopení. A především o lásce. O čemž diváka přesvědčí naprosto intenzivní konec téměř beze slov, který nabízí tolik bezpodmínečné lásky, tolik síly, tolik souznění, že je to až srdcervoucí. Ale celý příběh, byť je možná až zbytečně dlouhý a ne vždy si udržel mou pozornost, dokáže na téma umírání a nemoci přinést nový a zase trochu jiný pohled, než jsem zvyklý. Herecky i režijně bravurně zvládnuté, ode všeho je zde něco a všeho tak akorát. Život není snadné žít, ale není snadné ani vědomí, že se blíží konec. Těžký příběh, těžký zážitek. Ale skvělý! [29. Art Film Fest Košice]

Poté, co téměř padesátiletá žena málem zemře, rozhodne se přijít o panenství. V srdci svobodné a bezdětné ženy tak zažehne jiskra, jež může stejně dobře intenzivně vzplát jako uhasnout, kdykoliv bude touha po svobodě silnější než láska. Uhrančivá studie života absolutně obyčejných lidí, jejich každodenních životů, snů a tužeb je dokonalá ve své jednoduchosti. Nebojí se ukázat nahotu a intimitu lidí, které asi nahé vidět nechcete, ale v tom je právě krása a kouzlo celého filmu. A já vlastně hlavní hrdinku chápal, protože sám mám podobnou povahu a dost možná jsem koukal na vlastní budoucnost, takže o to více zajímavé či znepokojivé mi to připadalo. A prostředí, kde se film odehrává, totiž zapadlá gruzinská vesnice, to je už jen takové zajímavé dotvoření mého výsledného dojmu z filmu, který je více než kladný. A ten konec, to byla opravdová lahůdka. [29. Art Film Fest Košice]