Ilidien

Sedíte doma. Ve vedru, v klidu, v myšlenkách na další den, v myšlenkách na včerejší den, ale plán na dnešek nikde. Otevřete lednici, kouknete z okna kouknete na telefon,kde je jedna jediná zpráva. Ta vás ale zachraní protože přijde jeden, pak se objeví druhej a třetí. Dva z nich sou kamarádi na jednu noc. Sou to ti, co nadrtite a zabalíte do prostěradla z papíru a pak jim date pusu na dobrou noc. Hodí vás do pohody a vytvoří ve vás chuť si pustit něco jinýho. Něco co se vám líbilo. Dostanete chuť na blízkou obloučkou kameru. Uslyšíte v pozadí bubny, ale ty který hrajete když nikdo neposlouchá. Ty bubny, který vám ukážou co zabubnujete, až někdo poslouchat bude. K tomu dialogy dlouhý jak noc, ale hrocený až zapomínáte na čas a smrad z nohou. V tom všem zmatku pocitů utečete z domácího klidu a běháte po broadway. Jste utíkavý kameraman co je vždy o krok napřed a přesně ví kam zahnout. Vnímáte to všechno i s tím co tam neni, protože části jsou jen ve vás. To vytváří originalitu a rozdílné konce.

Z toho vedra se vám chce blejt, chcete zdrhnout od toho všeho. Nasednete do auta a vystoupíte až u chatky. Ale žádnej klídek. Zapnout proud, vodu tam neni, otevřít okenice, otevřít sklep, vypumpovat zrezlou vodu z pumpy. Odměnou je osmá v přítmí s malou tv. Ještě chvilku, aby večer zhasnul venku, vy vnitř. A čumíte na tu samou atmosféru i ve filmu. Blbý že real je lepší. Uděláte sváču, pochčijete pole, zaplácnete pár komarů, opravíte dveře, nasekáte dřevo a ještě hodina. Bezduše čumíte, co jinýho. Mělo to bejt fajn, ale neni. Kráva, šílenec, další kráva, charaktery prostě k sežrání. Vybrující motorovka, to bylo vlastně jinde. Vlastní hlava přehrává lepší dílo. Naštěstí už na mě de spaní. První titulek je rozhodujicí, vůle dát kvalitní hodnocení povoluje, už neni třeba. Tv vypnu ráno.

Dlouho jsem nebyl na trháku v předpremiéře. V roli pozorovatele se při vůni popkornu, za který dáte celý tátův plat, dokážete vžít i do atmosféry MovieTheatru. Kort když je to tam samej umělec a znalec. Když si po pěti minutach filmu pět striptérek vydloubne oči a vyběhne ze sálu víte že jste na správnym místě. Koukat se na zelenej varlatovej hnus pářící se s přísnou posádkou městečka Willisov vytvářejícího měkoučká výbušná těla s vředíkama, za který by se nemusel stydět ani elefantman, je prostě radost. Střiháž, absurdita a škvarky od tetičky vás bombí do ksichtu, kde jste nejzranitelnější. Je to výplod pro novodobého náročného diváka, kladoucí důraz na obsah a formu.

Bylo to jako sledovat plazici se vyfluslej kemr na okně. Furt čekáte, že ty Jeníčky dá čarohnuska na lopatu a připálí si s nima jointa. Radši je rozšmelcuje na kaši kterou si olubrikuje vlastní koště. Symbolickej nabubřilej křestvěrnej hnus rozpláclej na celej můj polochráp. Až vedlejši slečna mě štouchem vrátila do obýváku s oknem. Asi jí vadila moje apnoe. Konec zkončil jak film začal, jen tam těch kemrů bylo víc. A neplazili se dolu jak popisuje Newton. Nicméně filmový splín byl koukavý.

Dva mimoňové, McDělo a hasičBale soubojicí s vykopanym ohňofoukem, kterej po mileniovym spanku vyleze z metrovy ďoury uprostřed vesničky se spoustou lidu. Ostrika miliony imaginárních vajec, ze kterej se narodi miliony rychlokvasek, co sfouknou vsechno co se hybe nebo zelena. Je jich tolik, že by je nerozbrousilo ani samotny Luftwaffe. Ovšem tři andílci ve vrtulovce střílející síťky a doufající, že když to vystřelí rovně tak se trefí, to zvládaj jako po másle. McDělo jako jedinej ve vesmíru mezitím vším vymyslí super story, jak tu novou zemskou populaci uklidnit a pokud možno vyhladit. HasičBale se zatim potyka se sfouknutou babiččinou zahradkou, která ho dovede do myšlenkove postele s McDělem. Společným úsilím vykoumákujou, jak aplikovat tudle úžasnost. Co jednodužšiho než proniknout do oblehnuté vesničky s tisícovkou rychlokvašek a odpálit párátko do zubu přímo ohňofoukovi v držce. Výsledek je nepodstatně překvapující a prakticky minimálně dopadající na náročnejší klientelu dívačů.

Konečně! Pokračování veleúspěšného filmu Pavoučí Terrrror. Tentokrát ale v propracovanějším měřítku. Podobně jako u chytrých opic film popisuje postup ovládnutí světa. Zde ale obřími pavouky, jelikož ti nemusejí být extrémně inteligentní, jelikož mají schopnosti spidermana a k tomu 8 nohou! Film pravděpodobně navazuje na vypuštění toxických odpadních látek, stejně jako u prvního dílu, které ale tentokrát nezmutovali pavouky, ale naklonovali člověka. Vytvořili dva jedince, kteří jsou zcela identičtí a oplodňují ženy, ze kterých se stávají nemilosrdní pavoučí zabijáci. Oba kloni měli jedinečné schopnosti, první učil pavouky principy diktatury a druhý je učil jak mají hrát(jak se chovat a vypadat), aby zapadli nepozorovaně mezi společnost a infiltrovali ji. Režisér nám dokonce i nechal prostor pro naší interpretaci. Neukázal zda se to pavoukům povedlo či ne. Jen nadhodil myšlenku, CO KDYBY SE TO OPRAVDU STALO?!?! Jak by se lidstvo zachovalo, to už nechal na představivosti diváka. Krásně ukázáno, že nepřítel, může být opravdu kdokoliv z nás...

Georgi Georgi, ty se snad nedočkáš, máš prostě na ty konce pořádnou smůlu. Bairda omlouvá alespoň to, že se o dokonalé ztvárnění snad ani nesnažil. Od začátku vše vypadalo velice nadějně. Příběh se odehrával na irské farmě, kterou majitel Orwell pojmenoval Edinburgh. Manipulativní prasácký prase Charles Xavier, využívajíc svých mentálních schopností, ovládá ostatní zvířátka na farmě a šikanuje je. Vše dělá, aby byl povýšen na ministra ministerstva Lásky. V tom ovšem nalezne u krbu novodobé koksové látky, které začal míchat a užívat, aby utišil svou nekontrolovatelnou a v poslední době nenaplněnou sexuální touhu. Do této doby by Orwellovo srdce plesalo. Vše ale končí naprosto jinak, když konec pohltí klasický a musím přiznat i nepostradatelný a nutný happy end. Snad už jen chyběly poslední titulky, že všechna zvířátka žila šťastně až do smrti!! Od filmu jsem nic nečekal a dostal jsem plnou porci jak zábavy k zamyšlení, tak skvělých hereckých výkonů! Bravo!

Sweet job, sweet home, sweet girl. The only thing that is missing... sweet car. It works for me :) ***

Nadechnout a jedem. Čim víc, tim líp, ať je na konci filmu co vydechnout. Po prvních pár minutách jsem nevěřil, zda se opravdu koukám na film a nebo žiji cizí život. Emocí byla spousta, jen vědět, které z nich jsou moje a které iluzí filmu. Každá scéna byla překvapením, snaha předvídat děj se po půl hodině ukázala jako naprosto bezúčelná a k ničemu. Co záběr, to naprosto úžasná Natalie Portman zasazená v rukopisu Darrena Aronofskyho, který snímkem utvrdil své neodmyslitelné místo ve světové kinematografii. Před puštěním filmu jednoduše vypněte telefon, zamkněte dveře a sledujte co jste nečekali, že ve filmu kdy uvidíte.

Ta hvězdička je tam jenom diky Praze, z které se vyklubala Paříž (člověk by nevěřil, jak si někdo může poplést Karlín a Paříž) . Jinak totální kravina, ze který si člověk musí dělat srandu, aby to vubec dokoukal.