Renfield

Úvodní část, která dává vzpomenout na bratry Lumièrovi, o filmu prozradí mnohé. Vidíme zde velkou skupinu lidí, putující do hlubokého údolí, někteří nijak nalehko, ale v plné zbroji, nechybí dokonce nosítka a samozřejmě kostýmy, které na takovou cestu opravdu nejsou vhodné. Jakoby Werner Herzog zesměšňoval dobyvatelé a není tomu tak naposled. Vzhledem ke skutečným událostem a zápiskům, dle kterých je film natočen, nebude daleko od pravdy. Ale zpět k úvodní scéně, ta je totiž díky kompozici opravdu výborně natočená, navíc dokonale doplněna silnou, přesto minimalistickou hudbou - zase, jako celý film. Ten plyne podobně jako řeka v něm, převážně pomalejším tempem, kdy kamera zabírá břehy, na kterých se na první pohled nic neděje, přesto možná... jakoby právě tam mělo čekat zlo, přitom skutečné zlo pluje po řece. Klaus Kinski je jeho ztělesněním, k tomu nepotřebuje dlouhé dialogy, stačí pár pohledů šílence a zbytek posádky se stává nedůležitým. Přesto i oběšený de Ursua, je jedna z nejsilnějších scén... tou nejsilnější ale bezpochyby zůstává bible a indián, není co dodat. 80%

František Vláčil poprvé "ve svém"... poetická zvuková a obrazová dokonalost! Žel s příběhem, kterému by i přes krátkou stopáž filmu stačila polovina jeho času a se závěrem, který je řekněme značně nevláčilovský. Tímto by vlastně mohl komentář končit, jenže, nelze nerozvést. Prolnutí kamery a hudby je fantastické, obzvlášť ve scénách sečení, nebo zábavy ve stodole. Kamera je potom výborná po celý film, nejvíce snad v detailech tváří při monolozích, či rozhovorech, například otec a syn. Co se monologů týče, několik jich tu má herecky dokonalý Miroslav Macháček, kolikrát stačí pohlédnout na jeho tvář a člověk ví. Také proto je závěr podivný, uspěchaný, jednoduše jako z jiného filmu a především od jiného režiséra.

Nezbývá, než být rád, že i mé mládí bylo podstatně jiné, vlastně úplně normální, tedy pro postavy ve filmu pravděpodobně divné. Amateur Teens působí až neskutečně, přesto tak opravdově, chladně. Svým způsobem je závěr, který odrovná opravdu šťastný, Lara dosáhne svého, dostane přesně to, po čem toužila - smutné. Silnější scénu film nenabídne, přesto cesta k ní není nezajímavá, naopak... jedinečný pohled na věc. 70%

To, že je Rara natočena z pohledu dětí, je její silnou stránkou, jenže je to prakticky také vše zajímavé, co nabízí. Většina scén začne a končí, hlouběji nezasáhne a právě takový pocit jsem měl i z celého filmu. Nic výrazného totiž nečeká ani v jeho závěru, ten je vlastně očekávaný. Přesto na debut slušné a poutavé, i kdyby šlo jen o ten pohled na věc. 60%

Nádherně zrestaurované, do povedených kapitol poskládané klenoty kinematografie! Thierry Frémaux jimi žije, z jeho výborného komentáře je to znát. Nejen že filmy doplňuje zajímavými informacemi, on jim přímo dává širší rozměr, kterého by si leckdy divák možná ani nevšiml. Ve filmech je vidět velké umělecké nadání bratrů a také to, že nejsou pouze dokumentární, takových je tu vlastně vcelku málo. Ten nejlepší těžko vyzdvihnout, každý něčím jiným, je to každý z nich. Pocit naprosté radosti po zhlédnutí stále přetrvává, tohle je dílo, ke kterému se budu často vracet. 90%

Nejslavnější Polanského bytové drama (či horor) bezpochyby opět nadchne, tentokrát ovšem trochu jinak. Úvodní seznámení s hlavním párem a jejich novým bytem střídá již ne tolik idylické poznávaní značně podivných sousedů. Jejich přehnaná péče a především vlezlost samozřejmě budí pozornost a také dává vzpomenout na nábytkem zastavěnou komoru. A co teprve seznámení s Terry, podivný amulet a její brzká, překvapivá smrt? K počáteční atmosféře nejistoty se brzy přidává značné napětí a po výborné snové scéně, taktéž horor... vše postupně graduje do naprosté šílenosti, vlastně společně s Rosemary, jejím životem a dítětem. Roman Polanski natočil film, jaký by mu mohl i Alfred Hitchcock závidět a to včetně hereckého obsazení, poněvadž Mia Farrow je více než výborná a kvalitně ji doplňují i John Cassavetes, nebo Ruth Gordon. To ovšem platí pouze do finále celého příběhu, i když, je to sporné... Výše popisovaná atmosféra končí, dění se jakoby uklidňuje, přesto šílenost zůstává. Polanski děj tentokrát nezamotává, nedoplňuje, vše se naopak vyřeší a až příliš doslovně vysvětlí. Právě ta doslovnost překvapila, což by vlastně mohlo býti plus, svým způsobem nečekaný závěr, o jehož síle netřeba pochybovat. Jenže zvláštní pocit tentokrát převládá... což má zase dvě stránky pohledu, hm. 80%

Za věčného vyhrávání orchestrionu, se v jednu chvíli rozpadne celý pečlivě budovaný příběh, celé skvostně vystavěné vyšetřování. Josef Abrhám a Jan Tříska hrají výborně, ovšem Josef Somr je svým výkonem prakticky zastíní. Hraje totiž natolik dokonale, že jsem mu věřil každé slovo, gesto. Hraje totiž tak dokonale, jak by měl léty zkušený vojenský zvěd hrát! Nepochopitelný a nereálný příběhový zvrat mě velice mrzí a to i přesto, že tato scéna je ozdobou filmu, navíc opět skvostně zahranou. Jenže, proč jít dobrovolně rychle na smrt, když stačí jedna malá lež? Malá lež, jakých jsou v životě vojenského zvěda spousty... 60%

Zajímavé, divadelně komponované, statické a dlouhé scény, dialogy podpořená dobová atmosféra a samozřejmě hudba, to vše by ve filmu bylo nejsilnější, kdyby ovšem hlavní hrdina nebyl Woyzeck, jímž žije Klaus Kinski. Těžko popsat mé pocity z něj... snad lítost? Svým způsobem ano. Kinski do sebe (nelze říct do své postavy) nenechá nahlédnout a tak pocit lítosti vzbuzuje právě chování jeho okolí k němu, to ho nenávratně mění. Finální scéna je čisté nejen herecké, ale i filmové mistrovství (je třeba nezapomenout i na Wernera Herzoga), ale ten záběr na tvář Woyzecka po činu, ten je nepopsatelný. Náročný, za to jedinečně podaný příběh. 80%

Bezpochyby silný film, který ovšem v příběhu nenabízí nic, co by se o Íránu nevědělo. To samozřejmě nevnímám jako jeho zápor, jde jen o to, že šokovat známými fakty příliš nelze a to i když jsou poddané v té nejlepší formě, což se zrovna zde podařilo. Nadchla mě atmosféra nočního města, pro hraný film možná nic výjimečného, ovšem v tom animovaném se něco takového ne vždy podaří. Animace samotná je úchvatná, především právě život ve městě, ještě lépe lidé, ale například na takové kočce by ještě bylo možno zapracovat. Jednotlivé příběhy jsou výborně odvyprávěny, ovšem ještě povedenější je jejich plynulé propojování do jednoho, k čemuž dopomáhá i velmi zajímavá hudební stránka filmu. 75%

Je to vlastně vzhledem k velmi solidním akčním scénám překvapivé, ale mám pocit, že spád úvodní seznamovací části byl po nástupu Jerryho do hry pryč. A nebyl to jen spád, ale i humor, kterého na úkor dramatu postupně ubývalo. Vážnější scény sice samostatně fungují, ale spojení s řekněme odlehčenou komedií mám pocit už tolik ne. Nakonec i ten Jeremy Renner mi sem prostě nepasuje, ostatním jsem hru na babu věřil více, obzvlášť Ed Helms to celé táhne. Přesto nápad a především jeho akční pojetí je opravdu výborné. Dlouho jsem neviděl takhle dokonale využité zpomalené záběry a do nich trefně vložené myšlenkové pochody. Kamera je jednoduše fantastická, navíc ve spojení s trefně vybranou hudbou dokáže navodit tu pravou atmosféru, jednou dokonce jako z Ramba. Spokojenost tedy tak nějak poloviční, přesto jsem za dobrou komedii rád a zajímalo by mě, nakolik byla ovlivněna těmi skutečnými... 65%