blans

I přesto, že nemám ráda lekačky, tady jsem vydržela koukat do konce i přes prsty. Tak nějak jsem čekala, co bude v závěru. Hudba skvěle doplnila tajemnou atmosféru a BW taky přidalo na celkovém dojmu. Jsou tu dobře ukázané myšlenkové pochody, které mají občas hodně přepracovaní lidé. Trochu mi chybělo v závěru ukázat, proč se rozhodl to udělat. Úzkost mi nepřijde jako důvod k takovému konci.

I přesto, že jsem tento film viděla několikrát, vždy si všimnu něčeho nového nebo na mě nějaká scéna zapůsobí. Tentokrát mě ani tak nezaujal hlavní příběh Jacka a Rose, ale všímala jsem si příběhů lidí z nižších tříd. Jako nejsmutnější scénu nepovažuji, jak Jack s Rose byli po utopení Titaniku na dveřích a loučili se. Jednoznačně ve mě vždy vyvolá slzy scéna, kdy staří manželé leží na posteli v objetí a pod nimi protéká rychlostí voda. Za zmínku také stojí protiklad odhodlanosti kapitána a dalších, zemřít na lodi, kterou "špatně" postavili versus zbabělý útěk Bruce Ismaye na člun. V závěru se mi také líbil přístup stoleté Rose k diamantovému náhrdelníku.

Opravdu nemám ráda horory, ale po přinucení dívat se na tenhle jsem z něj měla zvláštní pocit. Obdivuji děti, jak se postavily strachu s partou. Až na moje následné noční můry se mi to v některých částech i líbilo.