maneki_neko

Miniaturní * za Pierce Brosnana - filmovou legendu a dnes již poněkud postaršího, avšak stále velmi okouzlujícího hřebce, který dozrál jako kvalitní portské víno v italské vinici, na jehož obličeji není vidět známka botoxu, fillerů či jiných omlazovacích jedů, jak je v této zábavní branži často zvykem.

Až do samotného závěru filmu jsem očekávala premisi typické korejské teen-romanťárny. Onen nečekaný zvrat na konci však můj původní záměr ohodnotit tento film pouhými třemi hvězdami zapudil. Herci zde hráli s lehkostí a uvěřitelností. Především herecký výkon hlavního protagonisty mě zaujal, protože i přesto, že mu zde již bylo přes třicet let, dokázal realisticky pojmout projev sedmnáctiletého kluka, který si právě prochází krkolomným, avšak místy i úsměvným obdobím dospívání, ještě bez jakékoli zahořklosti hodné třicátníka. Atraktivní dojem filmu vytváří i stylová retro atmosféra období konce 90. let (digitálky, oblečení, absence sociálních sítí atd.) Mou jedinou výtkou je snad jen přestřelená stopáž filmu, kde mohlo být snad i něco málo vystřiženo.  Stručně řečeno, tento film doporučuji všem beznadějným romantikům a obdobně citlivým duším, které se rády zasmějí i dojmou během zhlédnutí tohoto něžně pojatého příběhu o té první, nevinné a opravdové lásce, kterou většina z nás aspoň jednou v životě zažila a ráda si na ni s odstupem času občas vzpomene.

Celkem působivý snímek z démonického prostředí cvokhausu odehrávající se koncem 60. let, jenž mi místy připomínal kultovní Přelet nad kukaččím hnízdem, jen v ženské verzi.  Suverénní herecký výkon Angeliny Jolie, coby zlomené duše s prožízlou pusou, hravě strčil do kapsy Winonu Ryder, která zde jako hlavní hrdinka příliš nevybočuje z řad typických protagonistů. Zkrátka -  neurazí, ale ani nenadchne. “Vedlejší“ role empatické pečovatelky Whoopi Goldberg také stojí za zmínku. Ta doprovodná hudba tam ani být nemusela. Možná by stačilo ponechat prosté ticho (jako v reálném životě), což by nabylo na té ponuré atmosféře, ale nu což. Poselství filmu by si asi každý měl určit sám, ačkoliv se to Wynča snažila vnutit divákovi v závěru filmu z jejího pohledu. Nelze jí však upřít výrok, že všichni jsme svým způsobem ignoranti utápějící se ve vlastní pravdě.

Japonci jsou známí svou někdy až přehnanou rezervovaností a oddaností vůči autoritám. Nicméně, stále jsou to jen lidé s touhami a sny, o nichž si můžou ve svých vytížených životech nechat jen zdát. To mnohdy vede k sexuální frustraci a závislosti na pornu. Možná v ještě větším rozsahu, než v jiných zemích.  Toru Muraniši býval nevýrazným prodejcem učebnic angličtiny. Pak ale v jeho prostém životě nastal zásadní zlom, který ho tak trochu zprasil, ale zároveň z něj udělal neuvěřitelně schopného člověka. Rozhodl se totiž, že způsobí v prudérním Japonsku sexuální revoluci. Troufalé, ale ne zcela nemožné.  Jeho ambicí bylo pomoci lidem objevit své sexuální touhy, které neustále potlačují, skrz své poněkud netradiční filmy pro dospělé, v nichž si dokonce párkrát zahrál.  Ten muž nepostrádal odvahu, odhodlání ani ambice. Několikrát ho zabásli, hold často riskoval, aby posunul japonské AV na vyšší level. Navzdory pohrdání ze strany upjaté japonské společnosti se Muraniši v 80. letech brzy stal nekorunovaným králem japonského péčka.  Přestože na sklonku devadesátek nakonec neskončil úplně tak, jak si sám představoval, rozhodně udělal velkou díru do tohoto zábavního průmyslu lidských neřestí.   Tenhle seroš je zvrhlý a ujetý. Chvilkami i přehnaný a přitažený za vlasy. Pár postav, i když sympatických, bylo do seriálu patrně přidáno jen kvůli atmošce, aby se nám Muraniši jevil víc jako anime postava, než člověk. ALE - ta přisprostlá, přidrzlá troufalost seriálu nakonec na člověka přesto zapůsobí. Zcela se to vymyká seriálům běžného japonského formátu. Ačkoli se tu nejspíš snažili ukázat Muranišiho v o něco lepším světle, než jaký doopravdy byl, stále se jedná o zajímavý filmařský počin japonské kinematografie, který tak trochu vybočuje a září. Stejně jako kdysi nějaký Toru Muraniši v Japonsku před 40 lety.

Věčně mrzutá, lakomá a krásná majitelka hotelu pro bloudícího duše zemřelých v podání popové hvězdy IU svůj herecký výkon podala bravurně. Díky své cynické povaze a černému humoru je takovým tahounem seriálu. ''Doprovodné'' postavy v podobě mladičkého portýra, jež zahynul během Korejské války, elegantní správkyně nebo sympatického barmana s knírkem, co míchá stylové koktejly, byly velmi příjemným zpestřením celkové atmosféry, hlavně když v seriálu nastane nějaký dramatický moment (a takových tam je opravdu dost) a někdo to tam prostě rozsekne vtipnou poznámkou, která jejich šéfku Man-Wol potom pořádně rozzuří.To je pak teprve sranda! Jediná postava, která občas působila dost fádně, byl Chan Seong v podání Jin-goo Yeo. Je pohledný a oblek businessmana mu padne jako ulitý. Herecké nadání bezesporu má, ale chvílemi mě jeho styl hraní unavoval. Jako by zde jeho působení bylo jen pro okrasu a nikoliv pro vyjádření nějakých ''emocí''. Soundtrack se jim zde vskutku povedl, dokonce mě několikrát dovedl k slzám i smíchu zároveň.

Experimentální utopická dystopie. Zhlédnuto při obnovené premiéře. Tenhle film svým námětem zřejmě nikdy nezestárne.

Ačkoliv je samotná myšlenka filmu daleko, předaleko vzdálená realitě, tak to na mě přesto působilo reálně, nenásilně a křehce. Dvouhodinový, ale velice citlivě podaný, působivý snímek o mladé ženě, která vzpomíná na svou starou lásku a postupně se dozvídá o jeho životě.

U disneyovských sequelů většinou platí, že čím více pokračování, tím více celková kvalita filmu upadá. Závěrečnému dílu z trilogie o Aladinovi však musím vzdát hold. Kolik toho dokázali podělat u Jafarova návratu, tady zase všechno dokázali dát zpátky do kupy. Děj šlape vcelku dobře a animace se na rozdíl od druhého dílu více přiblížila úžasné jedničce. Džinovy neustálé komediální výstupy narážející snad na všechny ostatní disneyovky tu šlapou jak na běžícím páse. Slušně u mě zafungovala poutavá dějová linka, kdy se Aladin shledává se svým otcem a zároveň váhá, jestli mu po tom, co opustil svou rodinu, má dát ještě šanci a pustit ho do svého života. Princezna Jasmína mi tu sice trošku připomíná Kylie Jenner, když si vyplnila rty lip fillery, ale proč ne, když už tu Džin imituje Ramba a přitom žije v době Osmanské říše, i princezna má právo být nadčasová, ne? Za mě silné ****

Skvěle typově vybraní herci, nádherně upravené písně v moderním kabátku, super CGI efekty, trefný humor a úžasná práce s kamerou. Prostě pecka! Nechápu ten přehršel absurdních hejtů typu ''Není tam Robin Williams, takže je to trash.'' Samozřejmě, že tam nemůže být, když je to mrtvola. Will Smith to pojal po svém, což mě velmi potěšilo. Kdyby si tady Will hrál na Williamsova Džina, tak by hateři zase řekli, že je to fake. Animák a hraný film je prostě lepší nesrovnávat, páč doba se hold mění a je potřeba brát v potaz, že když animák běžel v kinech někdy na začátku devadesátek, tak se logicky musí po tolika letech využít trochu té moderní technologie a nového humoru, který dokáže nadchnout poněkud nevděčnou mentalitu některých dnešních lidí. Velkou výhodou téhle verze je taky to, že si zde scénáristé fakt dobře poradili s bližším vysvětlením toho, proč se z Jafara stal takový hajzl a taky zde velmi dobře zdůraznili důvod, proč se z Jasmíny stala natolik emancipovaná princezna, aby si ve své době byla schopná dupnout při výběru manžela. Za mě *****

Oproti jedničce hodně velký úpadek na animaci a příběhu. Slabý děj však skvěle vytáhnul Džin s jeho všemožnými grimasy a groteskami. Jágo zde celkem taky perlí: ''Ptáček dá opičce banánek jestli mu otevře klec.'' Do toho Ivan Vyskočil v podání Jafara, který zde působí už jen jako zesláblý pseudo-záporák. Zkrátka to tak trochu působí, jako když byste si pustili 3 díly seriálu za sebou, co dávali každé ráno pro děcka na tv hovna. Za mě průměr. ***