Niktorius

Na Bod obnovy mnozí vyráží jako na mimořádnou podívanou (s dodatkem "na české poměry"), ukázku nové krve v tuzemské filmařině, seriózní sci-fi přicházející po několika dekádách atd. K mojí spokojenosti s filmem ale asi nakonec nejvíc přispěl fakt, že jsem do kina zamířil bez očekávání (i předsudků) a neměl jsem pak problém s tím, že jsem dostal typickou českou detektivku (takovou tu, kde detektiv sám nic nevyřeší a je závislý na tom, co mu prozradí podezřelé osoby) vsazenou do lehce cyberpunkového prostředí. Fotogeničnost a sošnost Andrey Mohylové mi stačila k tomu, abych se moc netrápil s křečovitým dialogy (úvodní rozhovor u klavíru!) a orientace vyprávění na hledání pachatele zase pomáhá tomu, abych si nedělal velkou hlavu s tím, že v charakteristice fikčního světa zůstává mnoho mezer, a více či méně skřípajících prvků. Některé jsou závažnější (film se vůbec nevěnuje společenským dopadům zálohování, které muselo zásadně proměnit jednak každodenní chování lidí, jednak podobu kriminality), jiné zase méně podstatné (ve světě, kde existuje potřeba stavět výškové budovy v historickém centru Prahy, má obyčejná policistka nebývale prostorný byt a ulice působí spíš vylidněně). ______  Následující není výtka, ale spíše poznámka: Ačkoli tvůrci v rozhovorech říkali, že chtěli, aby měl film český ráz a nebyl jen odvarem vysokorozpočtových zahraničních vzorů, reálně v Bodu obnovy nevidím mnoho prvků, jimiž by se jasně odlišoval od vizuálních konvencí cyberpunku, které vznikly už v 80. letech; tedy ještě předtím, než se velká část štábu narodila. Vynechali vlastně jen inspiraci Tokiem, Hongkongem a obecně východní Asií, jinak by podoba města, futuristických aut i kostýmů klidně zapadla do mnohem starších filmů. Cyberpunkové vize budoucnosti zrozené v 80. a raně 90. letech ovšem reagovaly na tehdejší společenské klima. Bod obnovy to nedělá a je ukotvený čistě v popkulturním světě.

Největší hardcore masala nářez od dob 24. ________ Jawan rozhodně není film, který by se extra snažil zaujmout globální publikum. Vlastně ani nevím, jestli zaujme to severoindické, protože jde o bollywoodský film spíš papírově. Ano, hraje v tom Shahrukh, produkovala to jeho společnost Red Chillies Entertainment a mluví se tam hindsky, ale má to formu jižanského masala filmu, který navíc každou chvíli odkazuje k nějakému jinému snímku. Jednou je to Lví král :) , ovšem převažují aluze na filmy jihoindické + ty bollywoodské s jižanskými prvky. Někdy jde jen hlášky, ovšem třeba jedna z akčních scén je otevřenou citací Rajamouliho Vikramarkudu. ________ Nejde o to, že by divák ke své spokojenosti musel všechny ty odkazy pochytat. Jde o to, že ten film prostě je typicky jižanský v mnoha ohledech – je nadprůměrně násilný, epizodický, stylisticky ultra-excesivní a nedělá si velké starosti s motivovaností hudebních scén (nebo zkratkovité milostné linky). I ústřední motiv byl často zpracovávaný právě v jižních filmech, třeba těch Shankarových. ________ V propagačních materiálech se člověk nedozvěděl nic o ději a z šíleného traileru se vyčíst nedal. Dokonce se šířily mylné informace o tom, jaké postavy (jo, je jich víc) hraje Shahrukh. Což je pochopitelné vzhledem k tomu, že Jawan vyloženě stojí na tom, že o postavách i situacích neustále předhazuje nějaké nové informace a chce diváky překvapovat. Několikrát je pointa určité sekvence jasná dopředu, ale přesto je tenhle postup docela efektní. ________ S čím jsem měl problém? Režisérovi Atleemu (ano, je z jižní Indie) nikdo nemůže vyčítat, že by neuměl cool záběry, jenže je to prostě spíš klipař. Takže Jawan je rozhodně film pro velké plátno (fakt vypadá velkolepě a draze a i ty hudební scény, které se na Youtube nezdají nijak mimořádné, na plátně vynikají), ale také je svou cool efektností za každou cenu docela únavný a hrozí přetížením smyslů. Těžko jsem si užíval akční scény jako atrakce, protože jednak jsou často natočené jako ty špatné hollywoodské (s nepřehledným rychlým střihem a roztřesenou kamerou) a jednak prostě nemůžou působit příliš mimořádně ve filmu, který potřebuje zpomalené záběry a poskočný střih i na scénu, v níž si postava nasazuje brýle. ________ Spokojenost přesto bohatě převažuje, takže dávám 9 falešných pleší z 10.

Vím, že je Marwan Hamed relativně šikovný režisér, ale na film mě nalákal především příslib "egyptského RRR". Toto přirovnání docela sedí, pokud řeč o ději - v obou filmech najdeme inspiraci reálnými událostmi, dva charakterově odlišné revolucionáře, karikaturně naduté a kruťácké Brity a jednu hodnou / nadrženou Britku, kterou se revolucionáři snaží využít. Dávám půl bodu za to, že ta zdejší není blondýnka (hraje ji Arabka se světlou pletí a nejvíc britskou angličtinou v historii britské angličtiny). _______ V rovině filmové formy už ale mnoho podobností identifikovat nelze. Kira & El Gin drží vesměs seriózní tón a snaží se být lokální odpovědí na výpravné hollywoodské spektákly do takové míry, do jaké mu to egyptský rozpočet umožňuje. Nadsazenost (ale ta hollywoodského typu) se projevuje hlavně v četných kontaktních soubojích a přestřelkách. Na těch se podíleli maďarští filmaři a kaskadéři a je z nich cítit, že všichni zúčastnění by jednou rádi natočili něco jako "Džán íbn Wick". _______ Že nejde Kiru & El Gina jednoduše srovnávat s RRR, je pro něj dobře, protože se ani vzdáleně nechytá na strukturní i inscenační důmyslnost indického blockbusteru. Takže třeba akční scény jsou si vlastně vzájemně podobné a mají minimální význam pro vyprávění. Velkým emotivním momentům (tm) zase obvykle chybí patřičný build-up, takže většina z nich dostatečně nevyzní. _______ Kira & El Gin je ovšem vlastně emblematickým filmem pro současnou egyptskou audiovizi, které prezident as-Sisí vládne tvrdou rukou propagandisty a cenzora. Na jednu stranu sledujeme vymizení dříve částečně přípustné kritiky aktuálních poměrů, jíž nahrazuje důraz na sebeoslavná nacionalistická témata. Na straně druhé vidíme sympatické pokusy filmařů jít za hranice banálních, stylisticky fádních komedií a vztahových melodramat a nabídnout jiné druhy žánrových podívaných. _______ Dávám 3 fezy a 1/2 z 5.