m4xp4yn3

Louis CK toho za uplynulých deset let dokázal strašně moc. Aniž by kdy přistoupil na umělecké kompromisy, dostal se z pozice kultovního komika do ohniska mainstreamové pozornosti. V seriálu Louie ukázal, že komedie a drama mohou koexistovat v jedné esteticky vytříbené nádobě, aniž by si byly vzájemně na úkor. Horace and Pete jde ještě dál - humor a tragika se zde navzájem podmiňují, tvoří jedno tělo. I přes výraznou stylizaci jsou postavy uvěřitelné, a naopak - i přes prosté zápletky je drama a napětí v jednotlivých scénách i napříč selou sérií hutné a hmatatelné. Důležitost a význam jednotlivých scén nelze často odhadnout, někdy polovinu dílu sledujeme blábolící připité postavy, jindy některá z postav šokuje neuváženým činem, jehož důsledkem je radikální změna klimatu celého seriálového mikrosvěta. Přestože se to celé ze začátku tváří jako obyč sitkom z knajpy, velice záhy autor začne své postavy vláčet morálním blátem, podobně jako ruští realisté ve svých románech je nešetří. Svlékne je před námi a rozebere do molekul. Tohle je prostě mistrně napsané a důsledně zrealizované dílo.

Výborný sitcom s originálním nápadem, kdy jsou všichni okolo "normální", ale jen hlavní hrdina je skutečně zdravě myslící člověk, který je akorát často až moc upřímný. Většina epizod je mistrně vygradována a obsahuje jen minimum slabých míst.

Když má talentovaný komik co říct, má vizi, sám si napíše scénář, sám si ho zrežíruje a sám ztvární hlavní roli, nemůže to dopadnout jinak než výborně. Vážnější tón celé věci mi sedl, střídání komediálních a dramaticky existenciálních pasáží je plynulé a přirozené.

Původní Twin Peaks si zaslouží svůj status, přeci jen divákům naznačilo, že od televize mohou očekávat hutnější zážitek než kulisu k vypnutí mozku a odreagování. Přesto mám, zejména k druhé sérii, výhrady, a můj obdiv není nekritický. Seriál si drží hlavně ambientní kvality, každé nahlédnutí do Twin Peaks je pohlcující. Díky barvám, hudbě a dokonalé volbě lokací se v seriálu cítíte čím dál víc jako v důvěrně známém prostředí. Problém paradoxně není v roztříštěné režii (navzdory častému střídání režisérů je tón jednotný), ale ve scénářích, na nichž je až moc vidět, že jednotlivé postavy a příběhové linky nepsal od začátku do konce jeden člověk, ale že se na nich střídalo více hlav, bez jasného plánu a pevného uchopení zejména vedlejších charakterů. Druhá půle druhé série tedy výrazně ztrácí moji pozornost a zájem. Příběhům Donny, Jamese, Josie a řadě dalších je věnován neúměrně velký prostor, neladící k únavné nezajímavosti jejich postav a zanedbatelným důsledkům jejich jednání na celkovém fungování děje. Jakmile se od nich odlepí pozornost, vše zas ožije. Ovšem i hlavní linie kolem agenta Coopera trpí na přílišnou nahodilost. Postrádá-li děj logiku, vše je nepředvídatelné a hraje se na "divnost", odpadá důvod o něm přemýšlet a hledat souvislosti. Přesto zásadní počin.