Miller

Můj nejoblíbenější film. "Je těžký, se zlobit se, když je na světě tolik krásy. Někdy mám pocit, že ji vidím všechnu najednou, a je toho příliš, a mé srdce se plní jako balonek, co za chviku praskne. A pak si uvědomím, že musím zvolnit, a přestat se snažit to všechno zachytit. A to všechno mnou proplouvá jako déšť, a já cítím jen vděčnost, za každický moment, svého pitomého, hloupého života. Asi ani nemáte ponětí, o čem to mluvím, ale nebojte se, jednou, to pochopíte." 100% Rotten Tomatoes: 93% | FDb.cz: 84% | kfilmu.net: 84% | IMDb: 84% | Kinobox: 84% | průměr: 86%

Nepopsatelný zážitek. Emoce převedé na plátně.

Vše už bylo vyřčeno - nejlepší film všech dob.

Jeden z nejlepších filmů všch dob. Kubrick je prostě záruka kvality. Jakmile stát, ale i jiná podobná autorita, třeba soudy, začne ukazovat jedinci jeho perverzi a snaží se jej převychovat, nejedná se o perverzi individuální, ale o perverzi státní. Stanley, ale i jiní odpůrci psychiatrie, školství a podobných institutcí, se bouřil proti chybám každé vlády, jelikož nebyla dokonalá. Všechny tyto státní zřízení, včetně policie, školství, ale i justice považoval na jednu stranu jako nástroj na zrovnoprávnění, ale na druhou stranu jako nástroj na kolektivizaci myšlení, níčení individuality a svobody volby. Sám ale nevěděl, čím vládu státu, kterou považoval za krajně zvrhlou, nahradit, dle něj by vláda demokratická, ale i vláda jednoho diktátora, tedy fašistická, vyšly nastejno. Kubrick je velmi nadčasový a pokrokový tím, že neukazuje zvrhlost státní moci v totalitním režimu, ale naopak ve zcela demokratické zemi, díky tomu nám to přijde mnohem nebezpečnější, protože takovéto metody by do demokracie neměly vůbec proniknout, a přesto, když se na to člověk díval před čtyřiceti lety, přišlo mu to jako sci-fi, ale jak dnes vidíme, děje se to a děje se to běžně.

Pro mě ten nejlepší Eastwood, sorry Gran Torino. Million Dollar Baby je jeden z těch nejdojemnějších filmů, co znám, a poslední tři čtvrtě hodinu jsem brečel jak holka, naštěstí jsem vše mohl svalit na pot, zimu a rýmu. Film o tom, že člověk musí žít, a chytit šanci za pačesy. Clint Eastwood zde předvádí něco neuvěřitelného. Poté je zde oscarový Morgan Freeman, který snad musel zaprodat duš ďáblu, aby to zahrál takto. A naposled je zde roztomilá Hilary Swank, která by si oscara též zasloužila. I vedlejší role jsou zvládnuty dobře, ale toto jsou jednostoprocentní výkony. Pak je zde další výkon - ten režijní, který je také neuvěřitelně dokonalý, až neuvěřitelný. Poté se nám musel Eastwood předvést ještě jednou, a tak složil perfektní hudbu. Pak zde máme scénáristický ráj od Paul Haggise, kamerový orgasmus Toma Sterna, střihačsky perfektního Joela Coxe, a další funkce. Ještě nesmím opomenout zvukaře. Příběh je vtahující, a hned člověk zaujme. Hned ho zajímá, zda klaďas Eastwood ustoupí roztomilé Swank jako Freeman, nebo zda bude bojovat s jejím duchem. K charakteru Mary Fitzgelardové se nejvíce hodí citát ze Simpsonů "Velký duch povznese i malého človíčka". Bouchač je také nezapomenutelná postava, a když šel do ringu, bylo mi toho pomalejšího naivky vážně líto, ale jelikož mi Eastwood vidí do hlavy (jinak si to nedokážu vysvětlit) tak nám seslal Freemana, který hrál ubohého starce, ale pak arogantního debila zvládnul třemi ranami. Dále filozofickou otázku ohledně euthanasiea uvědomění. Tento film v mém srdci zůstane ještě dlouho, ne-li navždy. Zkrátka to putuje do topky, to bez debat. Tomuto klenotu nemohu dát méně, než maximální počet hvězd, tudíž pět. 100%

Nádherný film, obzvláště pokud znáte trochu podrobněji příběhy Andyho Kauffmana a Jima Carreyho, dlouho jsem se u filmu tak nezasmál a zároveň mě hodně dlouho nedojal žádný film jindy, než u konce. Jeden z nejlepších filmů, co znám. Koukal jsem na porovnávání scén Andyho Kaufmana a Muže na měsíci, hrozně mě mrzí to, že když jsem se koukal do komentářů, tak většina tam tvrdila, že Carrey přehrával, že nevystihl Kaufmana, že to nebyl věrohodný výkon… Peter Steele z Type O Negative kdysi dostal otázku, proč žádný z coverů, na kterém se kdy podílel, nezní skoro vůbec jako originál. Steele na to podal briliantní odpověď, která stírá tyhle pseudoargumenty, a to je, že zahrát to úplně stejně to umí každý, to najdeš kdekoliv, v každém klubu ti někdo zahraje Paranoid tak, jak to zahráli Ozzy Osbourne a Tommy Iommi. Reinterpretovat, na druhou stranu, to, dát do toho kus sebe a přesto ctít ten originál, zároveň však se snažit ho nějak změnit, to je to, co je umění, to je to, co by ten interpret, pokud je hoden toho, aby se na něj dělal cover, by měl chtít. Dá se to aplikovat i na filmy. Nádhera tohoto filmu je v tom, že Carrey to neudělal úplně stejně, krása tohoto filmu je i v tom, že Carrey do toho dal i Carreyho, i když to o Kaufmanovi a myslím, že každý fanoušek filmu by si toho měl vážit více, než kdyby pouze Forman přetočil záznamy Kauffmana a jediným rozdílem by byla lepší kamera a vyšší herec...

Největší kinozážitek, co jsem kdy měl, od doby, co jsem viděl, také od Villeneuvua, Blade Runnera 2049. Denisův úm skloubit atraktivní mainstreamovou pompéznost s artovým jemným, křehkým sdělováním příběhu, se v Duně projevila naplno. Celá jeho filmová kariéra spěla právě tímto směrem, který nám přivedl to, co věřím, že je nový Pán Prstenů, Harry Potter či Star Wars. Villenueve by to ale nezvládl bez absolutně geniálně pro film upraveného scénáře a tvůrcovských špiček svých oborů - speciálně pak Zimmera, který nic tak originálního nesložil už nějaký ten pátek. Duna také pro mě osobně vykupuje herce, které jsem moc nemusel - Bautistu (který tolik prostoru tedy neměl) a Momou (který byl úžasný). Celý film ale táhnou nádherná Rebecca Ferguson a především naprosto dokonalý Timothèe Chalamet, který se pro roli Paula snad narodil - jeho talent herectví očima je něco nevídaného. Kdyby měl film dvojnásobnou stopáž, stále bych po projekci naříkal, že ještě nechci konec. Pro mě osobně nejlepší sci-fi film od Vesmírné Odysey a jeden z nejlepšísch filmů, co jsem kdy měl tu čest je zhlédnout.

Krásný, obyčejný film, který má sice jednoduchou, ale přitom velice silnou zápletku. Lynch se vás nesnaží vydírat, pouze prezentuje opravdový příběh o rodině a lásce, a leč jsem jeho velkým fanoušekm delší dobu, tento film je podle mě to nejlepší, co kdy nabídl.

"Když na to teď vzpomínám, nebojovali jsme s nepřítelem, bojovali jsme sami se sebou a nepřítel byl v nás. Pro mne už válka skončila, ale zůstane ve mě do konce mého života. Vím určitě, že Elias bude dál bojovat s Burnsem o mou duši, jak to řekl Rhah. Od té doby si připadám jako dítě, které mělo tyto dva otce. Ale ať je to jak chce, ti z nás, kdo to přežili, máme povinnost znovu stavět, učit ostatní co víme, a snažit se ve dnech, které nám zbývají, najít v tomto životě dobrotu, a smysl" K tomuto si přidejte Adagio Strings, a konec jednoho z nejlepších filmů všech dob. Životní role většiny herců. Tom Berger hraje na oscara, ještě lépe hraje Charlie Sheen, který svou kariéru dojebal, a nejlépe ze všech zde hraje člověk, co chtěl jen svobodu, mír, a lásku - William Defoe. Scéna, kdy se Elias plazí před Vietnamci je  válka ve Vietnamu v jedné scéně - Zoufalí muži utíkají před jistou smrtí, a ani ten nejsilnější duch jim nepomůže. Osobně nechápu "až" 60. místo. Já jsem ve Vietnamu byl. Nevím jestli díky, a nebo kvůli, ale je to zásluha tohoto filmu. Já viděl to zlo, tu paranoiu, tu bezmoc, to, jak jeden podráží druhého, to, jak jeden šikanuje druhého, to, jak jeden nadává druhému, to, jak jeden zabíjí druhého, to, jak vojáci zabíjí nevinné lidi a zvířata, ale i to, jak jeden chrání druhého, to, jak jeden zachraňuje životy jiných, to, jak jeden věří druhému, to, jak jeden zachraňuje ženy před znásilněním, to, jak vojáci berou malé děti, to, jak rovný poručík trestá podlého poručíka - to všechno díky, a taky kvůli, Četě.

Neuvěřitelně citlivej film. Dokonale prokreslený postavy, nádhernej audiovizuál, teplá i chladná atmosféra naráz. Takhle mě emočně nerozebralo nic hodně dlouho, snad Fontána.