kotilion

Remake kultovního italského hororu z roku 1977 od Daria Argenta si vzal na paškál talentovaný Luca Guadagnino (Call Me By Your Name). Půjčil si hlavní premisu, ponechal kostru, zbytek osekal a na pevných základech originálu vystavěl zcela odlišný film. K prachobyčejnému dojení slavného snímku tak rozhodně nedošlo. Jádro příběhu je stejné, americká dívka (Dakota Johnson) se vydává do poválečného Berlína studovat prestižní taneční konzervatoř. Jak je zřejmé od prvních minut filmu, s učitelkami není něco v pořádku a závan čarodějnictví na nás dýchá z každého rohu. Tvůrčí tým navíc upustil od pestrobarevné stylizace originálu a nabízí chladné a prázdné, přesto vizuálně opojné prostředí. Kamera hrdiny snímá z podivných úhlů, rychle se otáčí, sleduje odrazy v zrcadlech, prudce zoomuje a se střihy se také nešetří. Vše vyvolává dojem neustálého sledování postav zvenčí a evokuje přítomnost čehosi nadpřirozeného. Hudba Thoma Yorka, frontmana skupiny Radiohead, je nepřekvapivě úžasná, nadmíru hypnotická a udržuje vaši pozornost a soustředění v jinak chaotickém světě. Samotný horor pak vychází jak z celkové atmosféry filmu, příběhu a v neposlední řadě i tuctu nekompromisně brutálních scén. Nová Suspiria není jen vizuálně dokonalá, ale nabízí abstraktní a překvapivý příběh, plný vrstev. Zasazení do poválečného Berlína není náhodné a kultem čarodějnic v tančení škole děj nekončí. Moc a její využívání k sobeckým účelům je úzce spojena s nacistickým Německem a postava doktora, jenž přežil holokaust, má ve filmu větší roli, než se zdá. Ať jde o choreograficky perfektní tančení scény, historické detaily či hororové pasáže, vždy je v pozadí něco více. Brutální přepálené finále nahání husí kůži a je jen sladkou tečkou za novou ambiciózní hororovou klasikou. 8/10

Naprosto jedinečný scenárista Charlie Kaufman, jenž napsal pecky jako Being John Malkovich, Adaptation a Eternal Sunshine of the Spotless Mind, se již podruhé ujmul také režie a spolu s Dukem Johnsonem nám nadělil stop-motion animované drama Anomalisa. Film nás zavede do surreálního světa, ve kterém sledujeme příběh osamělého experta na zákaznické služby Michaela. Snímek není snadno uchopitelný a nejde moc psát o příběhu, aniž bych se dotknul některých jeho významových rovin. Michael již od prvních interakcí se svým okolím působí uzavřeně a dává najevo, že mu jsou dané konverzace nepříjemné. Všichni lidé jsou na Michaela přehnaně milí, on sám ovšem o jejich laskavost nestojí. Postupem času u něj můžeme postřehnout známky narcisismu, misogynie a krutosti. Zprvu navíc působí Michael ublíženě a my jako divák s ním máme tendenci soucítit, jen aby se ukázalo, že on je tím, kdo někomu blízkému ublížil. A právě výše zmíněné motivy jsou perfektně vyobrazené také skrze animaci. Všechny postavy až na tři výjimky namluvil stejný dabér a mají shodné obličeje, což podtrhuje Michaelův pocit, že všichni ostatní jsou stejní. Lidmi opovrhuje, nerozumí jim, a i když to nedává vždy najevo, chová se egocentricky. V jádru každé emoce je skryt sobecký pud. Anomalisa je tak komplexní dekonstrukce některých lidských vlastností, je neuvěřitelně originální, nápaditá a atmosférická. Jen je těžké se sžít s postavami a musíte sledovat pozorně, abyste si odnesli i nějaké ty emoce. 8/10.

Oceňovaný rumunský snímek režiséra Cristiana Mungiua nám přiblíží jeden den života dvou vysokoškolských studentek Otilii (Anamaria Marinca) a těhotné Gabiti (Laura Vasiliu) v komunistickém Rumunsku osmdesátých let. Gabita jde podstoupit nelegální potrat a její loajální kamarádka ji v tom pomáhá. Samotná tématika potratu je citlivá, nepříjemná a vydala by na dosti depresivní film. 4 měsíce jdou ovšem mnohem dál. Režisér se nezaobírá pouze potratem samotným, ten je ve filmu sice v popředí, ale v celkovém vyznění filmu tak trochu druhořadý. Snímek nám primárně podává komplexní obraz o pokřivené době a režimu, v kterém hrdinky žijí. Fungování komunistického Rumunska, mentalita lidí a situace, do kterých je režim přímo či nepřímo dostává, hrají první housle, i když jsou v samotném snímku zobrazené spíše v detailech. Film je naprosto zdrcující, jedna extrémní situace střídá další, postava Otilii se nikdy nezastaví a vše se propadá do stále větší temnoty. 4 měsíce jsou naprosto silná, lidská, emotivní a zdrcující podívaná. Film je vizuálně dokonalý, plný skvělých kompozic, přirozeného nasvícení a středně dlouhých záběrů. Bez hudby. Kamera často následuje protagonistky zpovzdálí a my jen čekáme na další problém, který se jim připlete pod nohy, nebo ho přinese jejich jednání. Obě herečky jsou dokonalé a finální scénu bychom mohli řadit k těm nejlepším. 4 měsíce jsou naprosto úžasný film, z kterého se budete oklepávat hodně dlouho po jeho konci. 9/10.