T-pack

Doknalý britský sitcom, který prostě nemá chybu. Olezlé sklepení nádherného mrakodrapu, ve kterém sídlí firemní IT oddělení nabízí spoustu možností a postavy, ať už se jedná o patetického Mosse s hlavou přirovnatelnou k procesoru, ještě o něco horšího Roye, Jen, která v oddělení nemá co dělat nebo geniálně gotického Richmonda, sou prostě doknalé. Možná že zabíhám příliš daleko, ale možná se jedná o přístí kultovku. Osobně v to doufám.

Legendární briský sitcom! Jestli je nějaký seriál skutečně kultovní, pak je to právě Červený trpaslík. U ničeho jiného nedokážu tak přesně vyjmenovat postavy a jejich povahové rysy jako u těžařské lodi Červený trpaslík. A je jedno jestli je tam zrovna líný bezstarostný Lister, narcistický Rimmer, metrosexuální Kocour, inteligentně-přihlouplý Holly (a mohu pokračovat), vždycky mě zaručeně dostanou.

Na první pohled je South Park prostě jen sprostý animovaný seriál, jehož hlavní appeal tkví právě v kombinaci nevinných barevných "vystřihovánek" a nejsprostších slov vyřčených dětmi. A na první pohled je jednou z nejikoničtějších postav Kenny. To vše, dokud nevidíte několik epizod. Rázem zjistíte, že tím hlavním tahounem je a vždycky bude Cartman, a že kouzlo seriálu tkví hlavně v satiře a kritice. Protože Mattovi a Treyovi není nic svaté a po pravdě, proč by mělo - berou si na paškál každý a jakýkoli druh pokrytectví a jsou jedni z mála, kteří na to mají koule. A svět takové lidi potřebuje. Ať už se vám South Park líbí nebo nelíbí z jakéhokoli důvodu, vězte, že za ním stojí dva talentovaní a upřímní lidé. Protože humor nemusí sednout každému, satiru nemusí postřehnout všichni, ale tenhle seriál je jednoznačně pokladem televizní tvorby. A jen tak mezi řečí, kulervoucí český dabing seriál neuvěřitelně zabíjí.

Lost fungoval naprosto skvěle jako seriál. Kolikrát jsem zatínal pěst při cliffhangerech na koncích epizod a později už to ani ten týden nevydržel a začal koukat na stažené díly z internetu (ach, ta nostalgie, Lost byl asi první seriál, na který jsem koukal z počítače). Začíná to jako příběh ztroskotaných na ostrově, snažících se přežít na pláži a vyjít jeden s druhým, s životy a postavami tak rozdílnými, že nutně musí dojít k hádkám a konfliktům. Pak se začnou hrnout tajemství a bizarní minulosti, až nakonec získává celý seriál vlastní mytologii. Byla to podívaná, jako žádná jiná v té době a svého diváka si dokázala udržet a dokonce inteligentně skončit, když už bylo zapotřebí. S takovou kupou rozličných postav a charakterů, s dostatečnou dobou na obrazovce danou každému přeživšímu, si každý našel svého oblíbence a v mnohých případech plakal nad jejich překvapivým skonem. Když už mám seriál komplet za sebou, shrnu ho jako sporťák na české silnici - je to jízda, na kterou se dá koukat, která mnohdy překvapí a často nechá oněmělé, i když občas najede na hrbol nebo se vyskytnou komplikace. Málokterý seriál si budu pamatovat tak dobře, málokterý ve mně zanechal takové stopy.

Black Mirror je seriál, který si mě podmanil už prvním dílem, který jsem viděl, totiž druhým dílem druhé série, White Bear. Co začínalo jako hororová historka, se rychle proměnilo v bizarní dramatickou epizodu, aby vyvrcholilo ve finále podivnějším a strašidelnějším, než by mi bylo příjemné, jelikož hypoteticky od něčeho takového nejsme daleko. Ten nepříjemnej pocit úzkosti provází konec snad všech epizod, jelikož ukazuje tu zvířeckost uvnitř nás i v obklopení technologií. A není divu – tohle je svět, kde jsme technologiemi a sociálními sítěmi málem ohroženi a uvězněni. Dystopická a nedaleká budoucnost. Držíme se sami v šachu. A ať už je to příběh tajemného valu „znovuzrozeného“ přítele, nechtěné fascinace v The National Anthem, nebo ona stará pravda o sladké nevědomosti připomenutá skrze implantovaná Zrna, všechno to, co se nám zdá vzdálené, ale přitom až nepříjemně blízké a hrozící, seriál servíruje s brutálním naturalismem a poutavým vyprávěním a ačkoli se nevyjadřuje k ničemu konkrétnímu, mluví pekelně srozumitelně a (bohužel) mu až moc dobře rozumíme.

The Boondocks jsou o tolik víc, než se můžou na první pohled zdát. Já sám do seriálu šel s tím, že jsem na internetu viděl několik vtipných scének a myslel si, že jde o normální komedii, nicméně po pár epizodách jsem dostal něco mnohem propracovanějšího. Show s humorem zachycuje celou mentalitu jisté „okrajové“ skupiny v hrstce postav. A přestože má každá z nich velkou řadu much, je vážně těžké s nimi nesympatizovat. Pro mě tak nějak přirozeně nejvíc s Huey Freemanem. Pro sledování seriálu však musíte splňovat jednu podmínku – vědět něco o černošské kultuře. A to nezahrnuje pouze jednou vidět 50 Centův videoklip na Óčku. Problematika černé subkultury ve státech je poměrně komplexní věc a Boondocks si nedali za úkol jí řešit, ale pouze jí nastínit – ze všech možných úhlů, vždy ale přes komedii. Někdy tím sám sobě seriál škodí, jelikož dost epizod (především v druhé sérii) je postavených čistě na komice a pomáhá si i vyháněním děje do přílišného absurdna Absurdita sice jindy působí jako integrální součást celé show, nicméně v některých scénách je ta hyperbola až příliš velká. Pro mě však tyhle řehtací díly „o ničem“ vyváží těch pár naprostých klenotů, které zaujmou právě spíše hnací myšlenkou a vážnějším tématem, kde je humor spíše jako přízdoba, respektive jako hezký balící papír. Ve druhé sérii to pro mě byl díl Home Alone, ve třetí The Color Ruckus, v první zaručeně The Itis. Když se k tomu připočítá velmi nadprůměrná animace ovlivněná stylem anime a bojové sekvence, které by hravě strčily do kapsy i Naruta, vyjde z toho celkově jeden z nejzábavnějších a sebe nejuvědomělejších seriálů, který v Americe vzniknul.

Dávám pět, ale s těžkým srdcem. Totiž podle mého (velice omezeného) úhlu pohledu je to seriál jednoznačně pětihvězdičkový. Ale u jiných se zasměji o třídu výš. No, Barney to hodně tahá nahoru, tak snad to přežiju... ah, OPRAVA: po díle s ódou na obleky už si nemyslím, že by si snad seriál zasloužil míň, než ostatní seriály. Je jinej a naprosto jedinečnej a ta umělecká hodnota tu potřebu komedičnosti převáží. OPRAVA č.2 - wow, tohle mě naučí nechválit den před večerem. A následuje zřejmě i hromada spoilerů (varuju vás, jako fakt spoilerů), ale doporučuju si je stejně přečíst, jestli si právě k seriálu budujete nějakou citovou vazbu, protože závěr JÍ ROZTRHÁ NA KUSY: Moje sestra mě varovala, že poslední dvojdíl je naprostá katastrofa a popravdě, se směřováním celé poslední série a vůbec celého seriálu už pěknou řádku epizod, jsem neměl důvod jí nevěřit. Takže jsem proseděl první polovinou celkem skeptickej, říkal si "už asi vím, o čem ségra mluvila", jelikož se díl rochní v citový horský dráze, bez mrknutí oka rozdělí pár, o jejichž svatbě je celá poslední sezóna a už tim mě pěkně rozladí - já nikdy neměl Robin tak úplně v lásce, ale za celou show jsem se naučil jí tolerovat a když pak byla ona tím, kdo donutí Barneyho vyspět, jéj, proč ne. Při závěru seriálu jsem přešel do hate módu mrknutim oka. Naopak Barneymu rozvod celkem prospěl... no dobře, ne jemu, ale seriálu... to kecám, co se snažim říct je, že Barney se na ty dva díly vrátí ke svýmu starýmu já ve vší parádě a je asi jedinej, komu se zasmějete - Marshall má tušim taky jeden dobrej fór, jinak se smíchem pusto. "OK, zbytečně se řeší něco, na co divák fakt neni při závěru zvědavej, nahodí se zpátečka ne celou poslední sérii, matka je tam minimálně a neni to moc vtipný," řikám si v průběhu sledování, zase ale: Barney má spoustu světlejch momentů a Ted s mamkou jsou v každý scéně naprosto rozkošný, tak to snad neni až taková katastrofa, nebo... počkat, cože jsi řikal, budoucí Tede? Nemoc? Jaká nemoc? A od týhle chvíle koukám s hubou otevřenou. Vážně ti nebaštim, jak moc jsi svojí ženu miloval, Tede, rád bych ti to věřil, ale jinak jasně, vrať se k Robin... JDI DO PRDELE, NESNÁŠIM TĚ, TEDE! A ke komu, že se vracíš? K ženský, která překazila Barneymu jedinej vztah (Nora), díky kterýmu mohl fakt dospět a kterýmu jsem fakt fandil? JDI DO PRDELE, ROBIN, NESNÁŠIM TĚ TAKY! Jdu se klanět rozpačitýmu závěru Lostů, protože co předvedli tvůrci HIMYM, to je teda terno. Po posledních sériích se samozřejmě nedala čekat žádná pecka, ale člověk tak nějak doufá, že to skončí alespoň důstojnou "yay, tak jste se snažili." Rozhodně jsem nečekal, že ten konec sice pecka bude, ale namířená do mejch koulí. Odteď budu předstírat, že minimálně poslední dvě série neexistujou a v tom případě klidně nechám pět hvězdiček... a teď mě omluvte, jdu se podřezat a/nebo něco zapálit.

Misfits dokázali to, u čeho Heroes selhali a to udělat vážně dobrý seriál o „normálních“ lidech, kteří získají schopnosti. Ani to není chyba toho druhého hrdinského seriálu, ten to pojal jinak, vzal to z jiného konce a možná až Misfits ukázali, že to byl konec špatný. Ani nevím, proč porovnávám, ale když už jsem v tom: Heroes měli příjemné postavy, ale naplácali jich tam hrozně moc a sympatie se daly vytvořit k malé hrstce, pokud ne vyloženě k jedné. Byla to šílená sci-fi pobíhačka, která se táhla skoro do nekonečna a když jednou skončila masivní explozí nebo bůhví čím, přišla nová řada s úplně jiným globálním nebezpečím a jen se ředila ta už tak řídká kaše. Misfits se točí okolo pěti nezvedenců, který maj na povrchu hodně nenormální slupky, ale seriál hezky pomaloučku odkrývá jejich sympatický a dokonale lidský jádro. Netáhne se a to nejen kvůli malému počtu epizod v sérii, ale především protože neustále předvádí něco nového a hodně často i nečekaného. I žánrově je to seriál pěkně bohatý, protože se vám zdá, jako když každým dílem získá nějaký další za lomítko. Když k tomu připočítám skvělou hudbu a unikátní look, nejde tenhle seriál nemilovat. Po třetí sérii si ho házím do topky.

Je takové nepsané pravidlo, že když máte rádi Star Wars, neměl by se vám líbit Star Trek a naopak. Je to hloupé pravidlo a krátkozraké jsou obě krajně fanouškovské základny. Star Wars pro mě vždycky zůstane číslem jedna, ale rád bych se označil trošku za trekkieho. Star Wars je srdcovka a jako taková zůstane mé duši blíž, ale TNG je hodně o hlavě a pro vyzrálejší publikum. A nezabývá se ani tolik dospělými věcmi, jako spíše dospělostí společnosti. Krom vší té zábavy a fikce, dobrodrůža a sci-fi nabízí hlavně hodně stravitelné filosofie. Je to vize utopistické budoucnosti, která se zdá tak přirozená a krásná, jak ji jen lidské pokolení dokáže teoreticky sestavit. Seriál mi ukázal, co na něm vždy bylo dobré, co jsem nemohl znát, dokud jsem se nedíval - nejde vůbec o proslavený technobabble, nejde o romantické vyhlídky na cestování vesmírem. Klíč k impozantní kráse seriálu je v setkávání s jinými civilizacemi, kulturami a rasami. V takových situacích tvůrci ukazují ty nejideálnější vlastnosti lidské morálky, to nejlepší, co ve člověku je. Jenže je to pořád seriál. A snad i jeho délka přispěla k tomu, aby si sám občas zatloukl hřebík do rakve. Ani TNG se nevyhne občasnému filleru, některé epizody vyloženě obtěžují a nudí, i když je show nasáklá vědou, je zároveň prošpikovaná nelogičnostmi a hloupostmi nejrůznějšího charakteru. Katastrofický scénář osmdesáti procent celé stopáže se rychle zají. Léta vzniku jsou hrozně poznat na všem od záběrů, přes masky až po účesy a hodně to kazí jak iluzi budoucnosti, tak možnost nadčasovosti. Ačkoli je údajně flotila Hvězdné federace to nejlepší místo, kde pracovat, je plná nadřízených kokotů. Triky z kritiky vynechám, protože mi vlastně přišly hrozné maximálně na začátku první série. První sekce mého hodnocení vypovídá o pěti hvězdičkách, druhá se kloní ke slabým třem. Kdyby byla každá epizoda tak bravurní, jako Já, Borg, neváhám a dávám hvězdiček sedm. Čtyři je teď ale nutný průměr. Dám je, i když má seriál na mnohem víc a je to asi nejcennější čtyřka, kterou na ČSFD něco ohodnotím. Je to totiž seriál, který vám výměnou za velkou dávku vašeho času dá asi ze všech seriálů nejvíce.