boro123

Etrémně předvídatelná a schematická komedie, která místy zabíhá až do trapnosti (japonci jako velké wtf), celkově nenadchne, ale neurazí. Oba hlavní představitelé jsou dobře vybraní i zahraní, hlavně Jena Reno to táhne celé nahoru. Pro fandy vaření a věcí okolo nenáročná jednohubka.

Vzhledem k tomu, že jsem krátce po sobě viděla Iron Lady a tento film, nabízí se jejich srovnání. Narozdíl od Iron Lady se Eastwoodovi podařilo zvládnou střípkovité vyprávění, místy je sice trochu nepřehledné, rozhodně ale film zaujme, má vývoj a není jen sérií momentek. Tam, kde Iron Lady selhává ve vzbuzení zájmu o postavy a události na plátně, se u J. Edgara výborně daří vykreslit charakter a není jen hereckou exhibicí Di Capria, ale i živým charakterem a postavou, ke které je nucen divák zaujmout postoj a citově se angažovat. Vzhledem k tomu, že jsem o životě Hoovera příliš nevěděla, oceňuju i informativní přínos filmu, který ale zdaleka neříká vše a motivuje tak k dalšímu zájmu o postavu Hoovera. Na plný počet to nestačilo, místy bylo vyprávění extrémně něpřehledné a zmatené, také starší masky herců nebyly, snad kromě ucházející Di Capriovi, příliš přesvědčivé a zejména Clive vypadal, jakoby vypochodoval z muzea voskových figurín. Film patří ke slabším Clintovým kouskům, nicméně pořád je to dobře řemeslně odvedená práce, převyšující velkou část produkce za minulý rok.

Nechápu to nízké hodnocení, ač nejsem žádný skalní fanda Muppets a znám jen pár nejznámějších skečů, v tomhle filmu si mě hned získali nejen svou hravostí. Takovou kupu originálních nápadů jsem dlouho pohromadě neviděla. Písničky jsou taky chytlavé a výborně dotváří atmosféru. Segel, Adams i ostatní camea výborní, i záporák jak má být. Pro mě filmu nic nechybí, naladil mě do výborné nálady, pobavil i dojal, jen víc takových filmů.

Nudný a zbytečný film na námět, kteří jiní natočili dřív a lépe... Jediné, co na filmu stojí za vidění, je výkon Hopkinse. I když o hlavu převyšuje všechny ostatní kolem, tak zdaleka nejede na plný plyn a celé to na mě působí tak, že si udělal výlet do Říma a bylo mu celkem jedno, v čem to vlastně hraje.

Mad men mě chytli až napodruhé, poprvé jsem nejspíš nebyla v tom správném rozpoložení, seriál mi přišel až příliš pomalu plynoucí a postavy mě příliš neoslovily. Přesto jsem mu dala o něco později ještě jednu šanci a jsem za to ráda. Po pár dílech se mi postavy Donna a spol. dostaly pod kůži a na seriálu jsem si vytvořila závislost. Mezi dramatickými seriály patří mezi naprostou špičku. Svými propracovanými postavami, dialogy a zápletkami válcuje seriálnou konkurenci. Nemluvě o technických a stylových kvalitách. Ať už jde o kameru, mizanscénu, hudbu a další, všechny složky do sebe perfektně zapadají a tvoří tak kompaktní dílo. Navíc si Mad men drží stále stejnou úroveň po 4 série a některé díly se nebojím označit přímo za geniální. Velmi se těším, jak se budou osudy postav dále vyvíjet, tvůrci už nejednou prokázali, že dokáží přinést zásadní zvraty plně zapadající do příběhu, které jsou schopny seriál oživit a posunout dál.

Lituju, že sem se nechala nalákat Harrisonem Fordem, jeho role sice byla to jediné dobré na filmu, ale jak se říká, mezi slepými.... Rachel McAdams mi svou postavou jako směsí diblíka a neurotičky hrozně lezla na nervy to její neustálé pobíhání a zmatené blábolení bylo fakt na pěst. Všechno je hrozně předvídatelné, nudné a tisíckrát viděné jinde a líp. Těch pár dobrých gagů to opravdu nevytrhne, navíc konec se nechutně topí v patosu a závěrečný dialog o prostatě v záři vycházejícího slunce radši ani nebudu komentovat.

Místy přehnaně ukecané, ale jinak sympatický debut, kterému hodně přidává na atmosféře správně volená hudba. Jen ty zápletky trochu utíkají všemi směry a řadu z nich se nepodaří pořádně dotáhnout do konce. Radnor ale má talent a jsem zvědavá, jak s ním naloží do budoucna.

Měla jsem náladu na trochu té old school romantiky a tenhle film je přesně to pravé. Skvělé herecké výkony obou představitelů, pomalu plynoucí, ale ne příliš klišovitý děj, ale hlavně výborné dialogy navodí tu správnou melancholickou náladu. Filmy jako tento jednoduše nestárnou.

Ideální film na mrazivý lednový večer, vtáhne prosluněnou atmosférou létní Provence a nepustí až do konce. Je sice jasné, jak to všechno dopadne, ale to vůbec nevadí, stačí se jen nechat unášet tóny francouzských šansonů, kochat se pohledem na vinice a nádherný dům a na konci zůstane příjemný pocit z dobře natočeného filmu.

Tento film šel naprosto mimo mě, podobně jako Mairiel nemůžu vystát postavy, které se absolutně podřizují někomu jinému a nechají se sebou dobrovolně zacházet jako s hadrem. Zážitek z filmu mi tím pádem kazilo, že jsem musela celou dobu myslet na to, jaký je Gyeon-woo neskutečný idiot a srab a ona sebestředná mrcha, která, jak se ukázalo, má sice nějaké hlubší pohnutky pro své jednání, to ale nic nemění na tom, že jsem měla chuť jí vrazit pár facek. Upřímně jsem tedy doufala, že nakonec pod ten vlak skočí. Ke konci se naštěstí změnila atmosféra filmu a z rádoby vtipných eskapád, neustálého zvracení a wtf scén s vojákem se film naladil na romantičtější notu, v této poloze už byly obě postavy snesitelnější. Konečná pointa sice celkový dojem trochu vylepšila, ale to utrpení předchozích dvou hodin nepřebila.