Jakkob

Navzdory skutečnosti, že film spadá do žánru sci-fi a má se odehrávat ve městě budoucnosti, jsou všechny kulisy ve skutečnosti existující lokace v dobové Paříži roku 1965 a všechny zbraně jsou konvenční střelné zbraně.

Píseň „End of the Night“ od americké rockové skupiny The Doors byla inspirována citátem z tohoto filmu.

Několikrát během filmu Natacha (Anna Karina) přikývne hlavou „ne“, ale přitom řekne „ano“. Nejedná se o chybu. Její postavě byla naprogramována obrácená symbolika, kde jsou významy slov obráceny.

Kdo propůjčil hlas počítači Alpha 60 se neví. Je známo pouze to, že šlo o muže s mechanickou hlasovou schránkou nahrazující jeho rakovinou poškozený hrtan, který chtěl zůstat v anonymitě.

Martin Scorsese do filmu s zakomponoval odkaz na skutečnou fotografii Howarda Hughese. Jde o snímek, na kterém Hughes sedí v kokpitu svého letadla H-4 Hercules a je otočený dozadu. Fotografii je možné vidět zde. Ve filmu by na tuto fotografii zřejmě odkazuje scéna předcházející vzletu Herkula, kdy se profesor Fritz (Ian Holm) dívá z okna v pilotní kabině, náčež je osloven Hughesem (Leonardo DiCaprio) a poté následuje rychlý, ale přímý záběr na jednoho z fotografů, který Hughese vyfotí. DiCapriovo vzezření je v ten moment velice podobné vzezření skutečného Hughese na zmiňované fotografii.

Některými místy, která vidíme ve filmu se svým způsobem můžeme "projít". Ve videohře "L.A. Noire" je postava Howarda Hughese (ve filmu Leonardo DiCaprio) zapletena do jednoho z případů, které hráč coby detektiv Cole Phelps vyšetřuje. Vyšetřování pak hráče zavede do hangáru, kde bylo stavěno Hughesovo obří letadlo H-4 Hercules, jež se zde v rozestavěném stavu nachází a lze ho též navštívit. V témže hangáru se i odehrává závěrečná přestřelka, kterou případ končí. Samotný Hughes není při vyšetřování přítomen, lze ho ale spatřit v úvodních titukách hry, popř. na některých fotografiích.

Pro realizaci verze Final Cut byl uskutečněn den zcela nového natáčení. Účelem bylo především opravit chybu z původní verze, kdy herečku, ztvárňující replikantku Zhoru (Joanna Cassidy), zastoupila při nebezpečných záběrech (prorážení skleněných vitrín) kaskadérka Lee Pulford, přičemž jednotlivé záběry obsahovaly určité neshody. Za účasti Cassidy byly pořízeny záběry zcela nové, které pak byly s pomocí moderních technologií zkombinovány s těmi starými. Ve výsledku se tak původní obličej herečky propojil s jejím současným tělem. Cassidy byla sama velmi překvapena, že jí kostým Zhory stále padl – a stejně tak uvedla v úžas i štáb tím, jak i po dvaceti pěti letech snadno a přesně napodobila své pohyby.

Ridley Scott několikrát uvažoval o pokračování. Některé ze scénářů byly nakonec vydány knižně, nicméně během práce na DVD verzi Final Cut v roce 2007 Scott opětovně přemýšlel o dalším dílu, popisujícím život Rachael (Sean Young) a Deckarda (Harrison Ford) po událostech tohoto filmu. Sama Sean Young projevila veliký zájem o zopakování své role. Na Comic-Conu v roce 2007 Scott znovu zmínil své úvahy o sequelu, přičemž v září 2008 se již psal scénář, za kterým stálo duo Travis Wright a John Glenn. Tato verze měla mj. popisovat život v mimozemských koloniích a též objasňovat osud společnosti Tyrell Corp. po smrti jejího zakladatele. Nakonec na příběh přímo navázalo až pokračování v roce 2017, režírované Denisem Velleneuvem.

Režisér Ridley Scott měl už od samého začátku neshody s Harrisonem Fordem (Deckard) ohledně scénáře. Ford především nesouhlasil s myšlenkou, že by Deckard mohl být replikantem. Měl totiž pocit, že by to podkopávalo myšlenku příběhu o tom, kterak Deckard coby člověk objevuje svou lidskost (v tomto ohledu se Forda zastal i kolega Rutger Hauer). Podle Forda byli on a Scott původně domluveni film natáčet tak, aby z příběhu vyplynulo, že je Deckard člověk. Nakonec ale Scott otočil a do filmu zakomponoval náznaky toho, že by Deckard replikantem být mohl.

Počáteční scéna filmu, známá též jako "Hades landscape", byla nafilmována pomocí uměle vytvořeného pohledu z perspektivy. Samotný model měl 13 stop na délku a 18 stop na šířku (396 cm x 548 cm). Bylo též použito skoro 11 km vláknové optiky a k celkovému nasvícení bylo zapotřebí více než 2000 světel.

Hotel Bradbury, v nemž se odehrává závěrečný střet mezi Deckardem (Harrison Ford) a Royem  Battym (Rutger Hauer), je tatáž budova, která se vyskytuje v epizodě seriálu The Outer Limits (od r. 1963) s názvem "The Demon With a Glass Hand".

V roce 1997 byla společností Westwood Studios na motivy filmu vytvořena stejnojmenná hra. V ní nehrajete za Deckarda (Harrison Ford), ale za nováčka mezi Blade Runnery Raye McCoye, který je pověřen zcela jiným případem, než jeho filmový kolega. Přesto se ve hře pohybujete po stejných lokacích (ale i v řadě zcela nových). Navštívíte a promluvíte si se spoustou postav známých z filmu, jako jsou například Rachael, Dr. Tyrell, Chew, Leon nebo J. F. Sebastian, z nichž většina byla nadabována původními herci.

Ash zmiňuje na začátku příběhu jména Same Spade a Philip Marlowe. Jde o postavy, jejichž vznik mají na svědomí spisovatelé Dashiell Hammett a Raymond Chandler, zakladatelé a nejvýznamnější zástupci "Hard-Boiled" literatury.