J*A*S*M

Tam, kde je John Wick jenom o vymazelné choreografii a pěkně nasnímané bombastické akci, přidává Monkey Man lidštějšího hrdinu s mně bližší motivací, živočišnost, neokoukané a atraktivní prostředí Indie, mystiku a podnětné sociální motivy (byť ty jen lehce nahazuje). Jo, v téhle podobě si "akčňák" užít dokážu. Audiovizuálně špička, fantastický režijní debut.

Řemeslně moc pěkně zvládnutá dobrodružná hororová naháněčka v podzemí. Výpravou skvělé prostředí pro horor, navíc to pracuje s indianajonesovským motivem objevování zapomenutých prostor po starých civilizacích - na papíře to zní, jak kdyby ten film vysoustružili přesně pro mě. Potěšilo mě také, že je v úvodu dostatek času věnován představení postav, a ty proto nepůsobí jen jako zaměnitelné maso na porážku. Proč tedy jen mírná žánrová spokojenost? Zaprvé, ten film je sice atmosférický, ale vůbec ne strašidelný. Příšera nadesignovaná docela pěkně, ale působí divně strnule ... a jako že když by do ní člověk jen lehce žďuchnul, tak se rozpadne. A zadruhé - a to pro mě byl větší problém - scénář je v druhé polovině filmu fakt bolest. Dlouhé minuty stopáže trávíme tím, že profesůrek chodí s deníčkem po jeskyni a velmi scenáristicky nuceně vypráví mytologii, aby divák věděl, s čím má tu čest. No a úplně se dojem scenáristické příčetnosti ztrácí ve chvíli, kdy se v tom profesorově deníčku (shrnujícím prý 27 let výzkumu) začnou hrabat ostatní postavy (v oboru nikterak kvalifikovaní horníci!) a úspěšně podle jeho poznámek luští starodávné písmo. To jsem v duchu tvůrcům vzkazoval, ať proboha nechaj ty postavy jen bezmyšlenkovitě běhat podzemními chodbami a nevymýšlí takové kraviny ...

Během prvních dvou epizod jsem uvažoval, že sledování ukončím - vůbec mě to nebavilo. Ty dva hlavní mysteriózní motivy řešené na ploše prvních dvou dílů mě vůbec nezaháčkovaly. Odpočet whatever, tajemná videohra mi vyloženě lezla na nervy. A moc tomu nepomáhaly ani postavy, u žádné se mi nezdálo, že by mi měla nějak přirůst k srdci. K zapnutí dalšího dílu mě vždy přinutilo až pár posledních minut se zajímavým cliffhangerem. No od epizody třetí, v níž se naplno ukáže, o co vlastně v celkovém měřítku jde, mě 3 Body Problem bavit začal. Ten námět je fascinující. Cítím ale i jako nečtenář, že se z knižní předlohy muselo výrazně škrtat. Řada věcí vzbuzuje otázky. Jsou to nevysvětlitelné nesmysly, nebo jen nevysvětlené jednotlivosti, které kniha na větší ploše dokázala podat lépe? Pokud se Benioffovi s Weissem neco povedlo, tak vzbudit ve mne chuť si knižní trilogii přečíst.

Matthew Vaughn úspěšně kopíruje tvůrčí trajektorii Zacka Snydera. V cíli ještě není, ale blíží se. Únavné, mechanické vršení zvratů (kdy nejpozději za polovinu stopáže už nikdo nemůže být schopen říct, zda na té které úrovni film ještě dává nějaký smysl) zabalené v místy esteticky až odporném kabátku, doplněné humorem pro žáky prvního stupně základní školy. Ani herecky to nesedí. Jako režisér tu Vaugh zvládá dát drive alespoň vybraným akčním scénám, ale zdaleka ne všem (např. ta úvodní akce ve vlaku mi tím přepínáním mezi dvěma herci přišla naprosto rozstřelená a ve výsledku otravná).

Vermines lze nejjednodušeji popsat jako mix Arachnofobie, REC a posledního Evil Dead, a opravdu se nedivím, že Vaniček dostal na starost právě další přírůstek do posledně jmenované série. Tenhle debut je instantní vstupenkou do první hororové ligy, podařilo se mu natočit řemeslně bezchybný, velmi intenzivní snímek, který v rámci pavoučích hororů nemá moc konkurenci. Zvlášť dokud jsou ty potvory malé a hbité, fungovalo to na mne stoprocentně a škubal jsem sebou s velmi vysokou frekvencí :D Ani si nechci představovat, o kolik více by ten film ještě fungoval, kdyby měl sympatičtější postavy, na kterých by člověku záleželo. Hrdinové jsou alespoň pro mě největším kamenem úrazu - zvlášť to, že z jejich charakterů vyplývají určitá velmi pochybná rozhodnutí, což v jednom momentě překročilo míru mojí tolerance. To, co jedna z postav udělá zhruba 15 minut před koncem, by totiž v té chvíli neudělal ani ten největší antisystémovej debil, to prostě nejde ospravedlnit. Přesně ten moment, kdy coby divák přestanu dění na plátně "prožívat" a začnu si místo toho říkat wtf.

Pěkná výprava - a tím to hasne. Všechno ostatní je nějak divně out of order, film nefunguje na žádné z potenciálně zamýšlených úrovní (horor / komedie / romance). Chtělo by to líp vybalancovat, tu ubrat na herecké přepjatosti, tam přidat pár dialogů, aby chování hlavní hrdinky působilo alespoň trochu smysluplně. Plus to má nepříjemně vychýlenej smysl pro morálku, vůbec to na mě od jisté chvíle nepůsobilo sympaticky. A to mám Diablo Cody historicky zaškatulkovanou jako šikovnou scenáristku, ale sakra, co se divím, od Juno už je to 17 let.

Zpočátku docela otrava, když seznamovací půlhodinka s tlupou pravěkých lidí působí jako nutné zlo, ale jakmile se přepne do survival módu, tak je to paráda. Nádherně natočené, atmosférické, napínavé. A v závěru se ukáže, že Out of Darkness není jen očekávaná pravěká variace na Predátora, ale že má ten příběh i nějaký smysl a že je dobře konceptuálně vymyšlený. Hrdiny bych si ideálně představoval o level zdrchanější, nepůsobilo to na mě stoprocentně autenticky, ale na módu a péči o tělo lidí před 45 tisíci lety odborník nejsem, takže více neřeším. Každopádně první dobrá letošní žánrovka.

Měřítko teroru je v Calamity of Snakes v rámci porovnání takřka se všemi konkurenčními animal attack horory úplně mimo tabulky. To jsem fakt asi nikdy v životě neviděl, kdo má fóbii z hadů, tak to buď velmi brzo vypne, nebo umře. Na druhou stranu, dnešníma očima to bohužel není zrovna dobrý film. Srandovní herecké výkony, nemístný humor, mizerný střih, při útocích na oběti ty hady evidentně někdo zpoza kamery hází ... samostatnou kapitolou pak je zabíjení reálných zvířat při natáčení, na to nechci koukat dnes a nechtěl bych na to koukat ani v roce 1982. Morálně odpad, filmovou kvalitou ledva za dva, hororovej dojem klidně na čtyřku, tak si vyberte. Seriózně pojetý remake bych bral všema deseti.

Zajímalo by mě, jestli se ta první vlna recenzentů, kteří před odvysíláním unisono provolávali (takhle zpětně vyhodnoceno) blouznivě vyznívající hlášky o nejlepší sérii True Detective, pouze nechala opít rohlíkem (dojmem exkluzivity, že to vidí jako první), anebo jim za to od studia regulérně něco káplo. Nejpravděpobobněji si HBO dobře spočítalo, komu to exkluzivně ukázat může, aby se dočkalo kýžených ohlasů. Asi to nebylo zrovna dvakrát těžké - po finální epizodě se zdá, že největší pozornost byla věnována tomu, aby na "děj" byly navěšeny všechny progresivní motivy, za které "novináři" automaticky přičítají body. Takže je tu dominantní hlavní hrdinka (a je jedno, že extrémně nesympatická), silně reprezentované menšiny (a je jedno, že Kali Reis na to herecky nestačí), environmentální téma a pozitivně rámovaní teroraktivisti nebo domnělá inuitská mystika spočívající v občasných ezoblábolech a bloudící digitální zvěři. Já sám stokrát radši zhlédnu prorgresivní věc než konzervativní věc, ale nebetyčně mě štve, že si někdo myslí, že to bude stačit samo o sobě. Natočte sakra v prvé řadě dobrou kriminálku. Pět epizod jsem Night Country toleroval jako otravně natahovanou, ale - dejme tomu - průměrnou kriminálku, nicméně finále považuju za výsměch příčetnému divákovi. To bylo blbé na tolika úrovních! U flashbackové rekonstrukce toho, co se na té základně ve skutečnosti stalo, jsem smíchy vyprsknul nahlas.

Pěkně atmosférická lokace, chytlavý námět a pár slušně zpracovaných nechuťáren, tím se The Breach chlubit může. Ale také je krkolomně napsaný, přinejlepším ochotnicky zahraný a především příšerně zrežírovaný. Vůbec nefunguje, jakejkoli náznak atmosféry nebo napětí je okamžitě něčím zabitej. Do filmu jsem šel i přes nic moc ohlasy kvůli jménu režiséra, jehož prvotina se mi před pár lety dost zamlouvala, ale nevím teda. Buď z nějakého důvodu tentokrát předvedl o několik levelů horší výkon, anebo jsem byl tehdy při sledování Rosalind Leigh ožralej na sračky, že jsem si nevšiml, jaká je rejža lopata.