Adasin

"The Grid. A digital frontier. I tried to picture clusters of information as they moved through the computer. What did they look like? Ships? Motorcycles? Were the circuits like freeways? I kept dreaming of a world I thought I'd never see. And then, one day... I got in." Vynikající pokračování osmdesátkového kultu (kultu hlavně v USA, u nás prvního Trona z roku 1982 moc lidí bohužel nezná) a můj nejkrásnější filmový zážitek. Ani nevíte, jak závidím těm, co na Tron: Legacy byli v IMAXu nebo aspoň v kině. Já jsem ho poprvé viděla v televizi, snad ani HD to nebylo, ale i přesto mě Tron: Legacy uchvátil tak, že jsem ho nadšeně zhlédla v reprízách několik dní za sebou. Je mi jedno, že o audiovizuální stránce filmu bylo zde v komentářích již x-krát napsáno, já to prostě musím napsat taky, protože jsem toho názoru, že aspoň tohle si zaslouží uznání, takže tedy: Tron: Legacy je filmem, který má neskutečně nádherný a opravdu působivý vizuál s bezchybnými CGI efekty (za mě se povedlo i to omlazení Jeffa Bridgese, hlavně Clu byl dokonalý) - vizuál, jenž v kombinaci s naprosto fantastickým (co fantastickým, geniálním!) soundtrackem od Daft Punk a vynikající akcí (někde, asi na IMDb, jsem četla, že se na ní podíleli tvůrci Johna Wicka) dokáže vytvořit v mysli dobře naladěného diváka až extatické stavy (jak výstižně napsal Tetsuo v recenzi na Aktuálně.cz). Zkrátka a dobře tak DOKONALOU kombinaci/spojení/fúzi obrazu a zvuku jsem u jiného filmu neviděla/neslyšela a asi ještě dlouho neuvidím/neuslyším (jestli vůbec). Tu ignoraci jak efektů, tak i soundtracku a vůbec střihu zvukových efektů na Oscarech Akademii nikdy (!) nezapomenu, nepochopím ji. Hlavně Daft Punk by si to ocenění zasloužili, možná by pak i složili hudbu k dalším hollywoodským filmům... Jejich soundtrack k Tron: Legacy se díky kombinaci orchestru a elektroniky stal mým vůbec nejoblíbenějším, a tak jako "audiovizuál" v tomto filmu u mě nejspíš nebude překonán. Kromě audiovizuálu jsem víc než spokojená i s obsazením, hlavně Jeffa Bridgese a Olivii Wilde jsem si oblíbila, ale on ani ten Garrett Hedlund není tak špatný, jak si tu hodně lidí stěžuje. Jo a taky bych chtěla vidět v nějakém dalším dobrém filmu Bruce Boxleitnera, třeba u Marvelu. Co se týká zde často kritizovaného příběhu... absolutně odmítám tvrzení o jeho absenci nebo oblíbenou frázi o "špatném scénáři", s tím jděte někam. Příběh možná není z nejsložitějších, ale JE tam a funguje. A mně se líbí, vlastně hodně líbí, podle mě je v něm mnohem víc, než se na první pohled zdá. Lze v něm nalézt nejenom úvahu o dokonalosti, ale i mnoho dalších věcí... všimli jste si např. jak text písničky Sweet Dreams (Are Made Of This) od Eurythmycs celkem sedí k ději filmu? (hraje na začátku ve Flynnově herně). Je mi upřímně líto těch, co čekali nevím co a Trona si neužili. Mě pohltil a vtáhl do svého fiktivního světa tak, jako to nedokázal snad žádný film před ním. Kdybyste se mě zeptali, jaký fiktivní svět bych chtěla navštívit, bez váhání Vám odpovím, že Grid (v českém překladu Síť). Vůbec celé "tronovské" univerzum se pro mě stalo srdceční záležitostí a kultem, jakým jsou pro někoho např. Star Wars nebo Matrix aj. Tron: Legacy mě navíc přivedl ke kyberpunku, zajímavému subžánru sci-fi a mnoha dalším jak filmovým tak literárním dílům (např. knihy Neuromancer, Schismatrix, kniha i seriál Altered Carbon, manga, filmy i seriál Ghost in the Shell...). Také je to film, který změnil můj pohled na filmové umění a přiměl mě se filmy zabývat nad rámec běžného sledování. Fakt mě s*re, že u Disneyho stopli další pokračování a trilogie tak zůstala nedokončená, když si, co vím, Tron: Legacy na sebe vydělal - jiné filmy s takovým rozpočtem vydělaly podobně a pokračování dostaly. Myslím, že jiná studia by do toho pokračování šla. A vůbec, proč Disney práva na Trona neprodá, když už s ním stejně asi nemá žádné plány? Opravdu doufám, že se tahle audiovizuální lahůdka zase jednou dostane do kin (třeba v obnovené premiéře za dvacet let) - přála bych si Tron: Legacy nejen vidět (v dobré kvalitě, jinak to není možné), ale i prožít v IMAXu. P.S.: Proč zrovna tady neexistuje režisérská/rozšířená verze nebo speciální edice? P.P.S. 8.6.2023 konečně viděno na stříbrném plátně a s patřičným ozvučením. Díky moc Jiřímu Flíglovi a kinu Aero! Třeba někdy vyjde i ten IMAX ;).  10/10

Sportovní filmy jdou obvykle totálně mimo mě (hlavně ty, kde je nějakej podceňovaněj hlavní hrdina, totální outsider) a vyhýbám se jim. Nebýt kámoše, asi bych se vyhla i tomuhle. ------------- Daniel Brühl Nikiho Laudu nehrál, on se jím stal – nejspíš neúžasnější herecká proměna, co jsem kdy viděla, ignorace tohohle mistrovskýho výkonu ze strany Oscarů jen ukazuje, jakou Oscary (ne)mají výpovědní hodnotu. Tohle bylo geniální a ještě je k tomu fajn storka o tom, jak se Brühl s Laudou seznamoval. Chris Hemsworth je samozřejmě taky super, určitě jeho nejlepší role, myslím, že tohle už asi nepřekoná. Bylo by fajn, kdyby s Waititim netočil dalších deset Thorů a třeba se zase spojil s Brühlem a Howardem kvůli nějakýmu dalšímu trochu serióznějšímu filmu. Osobně jsem fandila Nikimu, ale ani Jamese nejde nemít rád, tak nějak chápu, proč mu Niki záviděl. Laudu prý mrzelo, že film tolik nezachytil jeho přátelství s Huntem, ale kdo se pozorně dívá, vidí, že to není vyloženě nepřátelství, ale že ten vzájemnej respekt a řekla bych i obdiv, tam je celou dobu, akorát že to nejvíc vyzní a všechno do sebe zapadne až při závěrečným rozhovoru. Trochu škoda, že nevyšla třeba nějaká Extended Edition, kde by to přátelství víc bylo, ale to už by byl jen takový bonus. Celkově neuvěřitelně inspirativní film, kdyby se všichni s odlišnejma názorama a životním stylem dokázali respektovat jako Lauda s Huntem, hned by svět byl lepším místem.  Je skoro až k neuvěření, že je to real life story, kde umělecká licence příběh jen doplňuje a dovykresluje charaktery hlavních hrdinů, kritizovat tenhle film za to, že sem tam něco poupravil, by imho bylo vyloženě pozérství. Jeden z ukázkových příkladů, jak s uměleckou licencí a vůbec s reálným námětem pracovat, aby z toho nebyl další zapomenutelnej biopic, kterých je mraky. Rivalové mě dovedli nadchnout pro Formuli 1, pro Nikiho Laudu, ve kterým jsem našla jednu z nejzajímavějších osobností, a přiměl mě se o ten sport začít trochu víc zajímat. Rivalové jsou jedním z mála filmů, který mě semlely a nepopsatelně zasáhly. Zásah to byl už tehdy v kině a teď po deseti letech, kdy se zas Rivalové objevili v televizi, mě dokázali zničit úplně stejně, možná ještě víc než tehdy. Teď jsem si doopravdy uvědomila, jakej k tomu filmu mám vztah. God, that hit me really hard…  10/10

Napoprvé jen dobře převedený komiks na plátno se zajímavou myšlenkou a vizuální stránkou. Napodruhé geniální podívaná s geniální myšlenkou a excelentními herci, kde na mě dokonale zafungovaly emoce. Vždycky mě braly příběhy o pomstě a tenhle je skvěle natočenej, za mě ještě lepší než komiks (jasnější, přehlednější, emotivnější). Jeden z těch filmů, který jsem musela vidět podruhé (a s časovým odstupem), abych ho docenila, a který mě napodruhé naprosto ohromil svou hloubkou. Jasný důkaz toho, jaký komiks a film můžou mít vliv. Jeden z interpretačně nejbohatších filmů, co jsem kdy viděla. Napotřetí... jeden z nejkrásnějších filmů, co jsem kdy viděla, vyvolal ve mě tolik emocí... při příběhu Valerie, ale hlavně a když se V přiznal, že se do Evey zamiloval, jsem brečela... vlastně ještě při pár dalších scénách mi ukápla slza.... Díky V jako Vendeta jsem si navíc oblíbila Natalii Portman a její postavu Evey, ale hlavně, neskutečně jsem si oblíbila pana V. V je jedna z nejlepších fiktivních postav, co jsem kdy měla tu čest poznat. A to hlavně díky fenomenálnímu výkonu Huga Weavinga, díky tomu jeho nááádhernýmu hlasu, díky každému drobnému gestu dokonale vynikne osobnost V... Weaving pozvedl V oproti komiksu ještě mnohem dál. Nedivím se Evey, že se do něho nakonec zamilovala, i když udělal to, co udělal... Zkrátka ten film mě neskutečně zasáhl, jde do topky... P.S.: Postava detektiva Finche rozhodně není zbytečná, skrze něj a jeho pátrání odhalujeme jak minulost státu a jeho představitelů, tak i samotného V, V Finchovy domněnky akorát potvrdí a jak říká, dá jim "příběh". K tomu proměna Finche je důležitá pro finále - kdyby to všechno s Finchem nic neudělalo, tak by Evey zastavil a ta by nestiskla tu páku. Navíc sám V ve filmu výslovně řekne, že bez Finche by to nešlo. ------ P.P.S.: Scéna, ve které V vychází z ohně + scéna, ve které Evey stojí v dešti jsou jedny z nejpůsobivějších, co jsem kdy viděla. Finále je pak jednou z nejepičtějších scén. Soundtrack zejména ve zmíněných scénách je stejně epický a emotivní, pohlazení pro uši i pro duši. 10/10

Nejpozitivnější film, co znám a nejlepší romantická (!) komedie, kterou jsem kdy viděla. Romantické komedie opravdu nejsou můj žánr (způsobeno hlavně Rosamunde Pilcher a Ingou Lindström) a většinou se jim snažím vyhýbat, ale tohle... to je něco ÚPLNĚ jiného. Tohle je naprostá pecka! Láska nebeská byla láskou na první zhlédnutí, která mi v topce nemohla chybět - po založení účtu zde na ČSFD v ní bez rozmýšlení skončila jako jeden z prvních filmů. A s naprostou jistotou vím, že tam i navždy zůstane. Naprosto mě uhranula svou atmosférou, a nemyslím si, že to je pouze Vánocemi. Láska nebeská je ohromně pozitivní už jen díky víc než tuctu moc sympatických postav od nového premiéra (nejlepší Grantův výkon), asistentky, spisovatele (od té doby je Colin Firth můj oblíbený herec), čerstvého vdovce (a to jinak Liam Neeson není zrovna můj oblíbený herec) a jeho roztomilého nevlastního syna až po stárnoucího rockového zpěváka a kluka jedoucího do Ameriky nebo manžele v podání Alana Rickmana a Emmy Thompson. Jejich příběhy jsou skvěle napsané tak, že aspoň trochu fandíte i tomu Markovi, který se zamiloval do ženy svýho kámoše. SPOILER: A když se potom (skoro) všichni sejdou v tý škole při velkym finále, já se rozplývám štěstím, to je něco neskutečně nádherného. Konec SPOILERu. Láska nebeská je přesně tím filmem, který dovede dokonale zlepšit náladu - slzy smutku se zaručeně změní v slzy smíchu. Při každém dalším zhlédnutí mě Láska nebeská znovu a znovu nabijí pozitivní energií jako máloco. Vždy mám při jejím sledování vyloženě radost. Zatímco se jiní o Vánocích těší v televizi na Sám doma, Popelku či jiné filmy, já se nemůžu dočkat Lásky nebeské. Bez ní si ty Vánoce nedovedu představit. P.S.: 15.11.2018 jsem konečně měla možnost Lásku nebeskou vidět na stříbrném plátně, čímž se mi splnil jeden můj filmový sen. Projekci spolu s Markem Ebenem a britským velvyslancem uvedl sám Bill Nighy (Billy Mack). V sále zaplněném do posledního místa byla naprosto úžasná atmosféra. Nezapomenutelný zážitek. "Měla jsem tušení, že první den nějak poseru." 10/10

Tohle je pro mě ten film, díky kterému jsem se o filmy začala opravdu zajímat, a na který budu vždy mít ty nostalgické vzpomínky, když jsem ho viděla poprvé. Už tehdy jsem věděla, že je to moje srdcovka. A ani po letech se to nezměnilo a silně pochybuji, že se to někdy změní. Asi proto nikdy nebudu schopna tenhle film zkritizovat. Budu jenom chválit. Pro mě je Iron Man nejlepší superhrdinský origin, zejména díky skvělému castingu (hlavně Robert Downey Jr. a Jeff Bridges!), bez nějž by film nejspíš ztratil velkou část ze svého kouzla. Akce sice není všude tam, kde by si to mnozí přáli (holt nebyly peníze), ale když už je, tak rozhodně stojí za to (třeba Tonyho útěk z jeskyně nebo ty stíhačky...), protože je natočená výborně - poklona společnosti ILM za CGI efekty. K samotnému příběhu pak nemám, co bych vyčetla, já jsem s ním spokojená, ze všech zfilmovaných verzí Iron Manova originu, které jsem dosud viděla, je tenhle zdaleka nejlepší. Zvlášť musím vyzdvihnout soundtrack od Ramina Djawadiho, který Iron Manovi neskutečně sedl a je skvělý i na samostatný poslech (a žádný orchestr ho zahrát nechce!). Škoda že Djawadi nezůstal i u dalších dílů, přestože Djawadiho nástupci byli dobří, na jeho soundtrack prostě nemají. Co ještě dodat? Snad jen to, že díky Iron Manovi máme celý Marvel Cinematic Universe, který přinesl mnoho skvělých i horších filmů a seriálů. A potitulková scéna je geniální. 10/10

Za mě nejlepší X-Meni, a film, který pro mě znamená opravdu hodně. Nejenže mi představil režiséra Matthewa Vaughna, výborné herce Jamese McAvoye, Michaela Fassbendera a zajímavého skladatele Henryho Jackmana - všichni jsou stále mými oblíbenými tvůrci, ale hlavně je to film, který se mi dostal pod kůži tak, že jsem byla ochotná sledovat jej i ve velmi nuzných podmínkách (třeba na miniaturní obrazovce starého mobilu od Samsungu... prostě jsem tyhle X-Meny musela vidět znova). Tím spíš nikdy nepřestanu litovat, že jsem na X-Men: První třída nešla do kina, protože kdybych se k tomu tehdy donutila (já na ten plakát zírala na Zličíně v Cinema City!), tak bych šla nejméně pětkrát. Proč mě tenhle film tak pohltil? Samozřejmě je tu skvělá akce skvěle využívající schopností všech mutantů, snad nikdo nepřišel zkrátka - i když se třeba na plátně moc neohřál, i jeho schopnost měla v ději filmu své opodstatnění. I speciální triky se povedly (až na Azazelův ocas absentující v jedné scéně, ale to jsem ochotná odpustit). Zejména ti, co nadávají na přeplácané CGI, by zde měli ocenit bohaté využití prostetik a praktických efektů. CGI vůbec je tu přehledné, nikdy není znát, že by do filmu něco "nepatřilo." Tohle má ale hodně filmů. Ne, to, proč jsem tímhle filmem byla jeden čas posedlá, jsou postavy a příběh - příběh dvou přátel na pozadí Kubánské krize (úžasný retro feeling). K vyhrocené situaci se nakonec každý z přátel postaví jinak (ne to není spoiler, přecejenom to, že se rozejdou víme už dávno). Největším potěšením je pro mě ovšem sledovat, jak se setkali, a jak se jejich vztah vyvíjel. Nemalý podíl na tom jistě má i perfektní casting, kdy oba hlavní představitelé jsou takoví borci, že pak válcují všechny ostatní ještě ve třech dalších filmech, a i svoje předchůdce z filmů předchozích. Tady to naštěstí není, že by ostatní byli úplně mimo. Naopak, casting je vyšperkovaný i pro nejmenší role (fandy jistě potěší např. Michael Ironside). Speciální pochvalu si ode mě zaslouží Jennifer Lawrence, protože zde se jedná o její doposavaď nejlepší výkon, kdy nepřehrává a jako nerozhodná postava funguje skvěle. I její vzhled se povedl, oceňuji, že Vaughn držel vzhledu ze Singeorvých filmů (zvláštní, že sám Singer se v dalších dílech toho vzhledu nedržel a Mystique s každým filmem víc a víc bledla, podobně to bylo s Beastem). Film dobře pracuje i s otázkou, jak by to vypadalo, kdyby na Zemi existovali mutanti. To samozřejmě šlo už Singerovi, ale Vaughn okolo vystavěl ještě lepší příběh a ještě lepší herce a i díky fyzickému kontaktu (všimněte si, že v Singerových původních filmech se Magneto s Profesorem sotva dotknou) jsou zde emoce intenzivnější. Můj prožitek z filmu ještě umocnilo několik drobností: skvěle napsaný motiv pomsty a ztráty rodičů, Beastova linie nebo nejlepší vizualizace Charlesových schopností. Nejlepší soundtrack, jaký Henry Jackman dosud vytvořil, je tak už jen třešničkou na lahodném dortu. P.S.: Wolverinovo cameo je jedno z nejlepších ve filmech vůbec. 10/10

Když jsem tenhle Star Trek viděla poprvé, ze Startrekovského světa jsem měla ještě hodně co dohánět, ale zde jsem byla opravdu dojata již při úvodní scéně, jako kdybych už tehdy jedním z "trekkies" byla už léta. V tom momentu se nejspíš zrodila moje láska k fenoménu Star Treku.  Když se sejde poutavě odvyprávěný příběh, velkolepá a přesto přehledná akce (ILM opět boduje), překrásný vizuál, překrásná hudba, perfektní herecké obsazení a zajímavé postavy, nejde dát méně, než pět hvězdiček. Přidejte si k tomu kvalitního záporáka, to, že tu nejsou logické lapsy (v ději) a tunu výtečných hlášek a nezbyde Vám, než jen sedět a zírat. S pootevřenou pusou. Abrams přímo ukázkově představil sérii další generaci a já mu to "sežrala i s navijákem." Další film, u kterého doufám v návrat na stříbrná plátna. P.S.: Zmínka o kapitánu Archerovi potěšila. 10/10

Fantastická superhrdinská týmovka a vůbec jeden z nejlepších komiksových filmů, co jsem kdy viděla. Na Avengers jsem se hodně těšila už od doby, co jsem viděla prvního Iron Mana, a pak, když přišel první trailer... nedokážu spočítat, kolikrát jsem viděla všechny trailery a Tv spoty - tehdy ještě nic z děje nevyzrazovaly, aspoň mě to tak nepřišlo, neměla jsem pocit, že bych byla jsem ochuzena o zážitek z filmu. Vidět Avengers v kině byl fantastický zážitek, hlavně při třetí projekci - ještě si pamatuji to šílenství, když byl asi největší sál v Cinestaru na Andělu zaplněn do posledního místa (tehdy ještě hodně populární 3D za stovku, no nekupte to - mimochodem povedené 3D, zřejmě jsem natrefila na dobrou projekci). A sledování tohohle filmu je pro mě takový malý zážitek pořád, ať už třeba s titulkami na DVD nebo s dabingem v televizi (ano i v televizi s dabingem, mám ráda obě verze a ten dabing považuji za dobrý, slyšela jsem daleko horší dabingy). Možné SPOILERY: Film je nabušený od začátku, kdy Loki v podání skvělého Toma Hiddlestona přijde na scénu a zdemoluje celou základnu. Tempo nastavené v této scéně udrží až do konce, ať už v akčních nebo klidných (=dialogových) scénách, a to přitom dialogové scény jsou v poměru s akčními tak (odhadem) půl na půl, a v polovině filmu je i nejdelší část, kdy spolu jednotlivé postavy "jenom" mluví. V čem je tedy to tajemství, že během těch scén, kdy se nebojuje, to není nuda? Pravdou je, že film staví na postavách a prací s nimi, a ne na těch akčních scénách, ty jsou vlastně jenom jako doplnění, které do příběhu přidává tu epičnost. V Avengers jsou geniálně napsané postavy, geniální dialogy, který mezi nimi probíhají a geniální chemie, kterou mezi sebou mají. Lze se jen domnívat, nakolik je to podíl napsání charakterů jako takových a nakolik je to podíl výběru herců a jejich spolupráci. U každé z postav to bude asi trochu jinak. Třeba u Iron Mana je to obojí - geniálně napsaný charakter v kombinaci s Downeyho projevem, který mi učaroval již v prvních dvou Iron Manech. Steve Rogers mě už jako charakter napoprvé tolik neohromil, ale tady je v kontrastu s Iron Manem, a hned je to jiná, i ten Chris Evans tak víc vynikne. Thor mi z té hlavní trojice vychází jako nejmíň výrazný, ale i jemu prospívá prostředí odlišné od jeho sólovky. Black Widow byla super už v druhém Iron Manovi a je i tady, i když je na úkor mocnějších hrdinů upozaděna. Potěšily ovšem informace o její minulosti. Vlastně od Avengers mě postava Black Widow začala velmi zajímat. Hawkeye je bohužel výrazný ještě míň než Thor, a mám takový pocit, že scénáristé ho nechali Lokim ovládnout především proto, že by v té konfrontaci uprostřed filmu nebyl co k čemu. Chytrý tah, zároveň škoda v tom smyslu, že z Hawkeye se v dalších filmech stane postava velmi zajímavá. Největším překvapením byl ovšem Hulk. Výměna Ruffala za Nortona bylo asi to nejlepší, co se postavě mohlo stát. Ruffalo je o hodně sympatičtější a jeho chemie s ostatními herci (především s Downeym) je úžasná. I nový design Hulka se povedl, nepůsobí už tak divně jako v předešlých filmech (i mimo MCU) a i proměněný Hulk je Ruffalovi podobný. Co se týče postav mimo hlavní tým, tak nikdo nechyběl ani nepřebýval, všichni byli na plátně/obrazovce tak akorát. Přiznám se, že Coulsonovu smrt jsem obrečela, tu postavu jsem si nesmírně oblíbila už od prvního Iron Mana. Jeho smrt je ve filmu natolik působivým okamžikem, že ji nedokázalo znehodnotit ani Coulsonovo oživení v Agentech S.H.I.E.L.D.u. ----- Interakce všech těhle postav a jejich rozhodnutí ženou děj kupředu, a když se dají nakonec dohromady, přichází vrchol filmu, extáze. A ta extáze je právě umocněna akcí za bílého dne (za to pochvala, že se nesnažili ušetřit na tricích zasazením finále do noci). ---------- Samozřejmě nesmím zapomenout na potitulkové scény (představení Thanose, Shawarma ;-D). Avengers jsou pro mě zkrátka dokonalým filmem, který funguje ve všech směrech - má skvěle napsané postavy, hodně dobrý příběh, výbornou řádně našlapanou akci, dokonale padnoucí soundtrack - od Silvestriho zatím můj nejoblíbenější - a jako bonus nezapomenutelné hlášky ("Za dva dny zabil 80 lidí." "Je adoptovaný.") A jak mám potvrzeno od spousty lidí, z nichž mnozí podobné filmy nesledují, Avengers jsou také filmem, který dokáže bavit i komiksů či předešlých filmů neznalého diváka. Joss Whedon nejen mně splnil jeden velký sen. Zcela zasloužený finanční úspěch. 10/10

Ano, je to tak, první (a nejspíš i poslední) oscarovka, která mě fakt chytla za srdíčko a už nepustila. Nečekala jsem, že zrovna příběh o nějakým britským králi, kterýho jsem v době prvního zhlédnutí (tuším, že na ČT2 kolem Vánoc to bylo s perfektním dabingem Petra Rychlého - a pak, že dabing posledních let nestojí za nic... jen se musí dělat pořádně a dát do toho i kus sebe) vůbec neznala, mě může tak emočně rozsekat. Vlastně jsem vůbec nečekala, že by se mi mohl takhle líbit historický film, kde se v podstatě jenom mluví. Jasně, hlavní hrdina má nějaký handicap, který mu znesnadňuje život (takoví hrdinové se svými příběhy jsou celkem oblíbení, stačí se podívat na zdejší žebříčky oblíbených filmů) a je tak ideální pro to, aby jsme mu fandili při jeho cestě za zlepšením a při jeho cestě stát se opravdovým králem. A na mě to fungovalo, během filmu jsem hlavnímu hrdinovi fandila a držela jsem mu palce úplně neskutečně, hlavně při tom finálovým výstupu, to byly nervy! A pak jsem plakala dojetím, ten konec je fakt nádhernej. ----- Většinou se můj výběr filmů, které by si zasloužily ocenění (ať už v technických nebo hlavních kategoriích), od výběru Akademie dost liší. Nehledě na to, že mě s prominutím na*ralo, když jsem zjistila, že Akademie v tom samém ročníku udělování Oscarů v technických kategoriích ignorovala Tron: Legacy. Ale tady nastala u mě a Akademie zcela výjimečně shoda, tudíž mohu s nesmírným potěšením napsat, že všechny Oscary pro tenhle film jsou zcela zasloužené, asi nikdy jsem neměla z vítězného filmu takovou radost (nejblíž byl Parazit). Zvláště mě potěšil Oscar pro Colina Firtha, který předvádí neuvěřitelný herecký výkon - jakože naučit se mluvit s vadou řeči a pak zase normálně, to je něco. I ostatní postavy jsem si celkem oblíbila, např. Lionela Logua proto, že ta chemie mezi Firthem a Rushem je neuvěřitelná - i ten Rush by si ocenění zasloužil, a vůbec to obsazení je skvělé, hodně se mi líbili také Guy Pearce jako Eduard VIII., Timothy Spall jako Churchill a Helena Bonham Carter, která konečně hraje jiný typ charakteru, než jaký mívá u Tima Burtona (příjemná změna). Nádherně zfilmovaná část britské historie. 10/10