UhLee

(5/10). Na film Přišla v noci jsem se dlouhou dobu těšil. Již po filmovém festivalu v Karlových Varech se šuškalo, že byl mělo jít o jeden z nejlepších filmů, který byl na této oslavě kultury prezentován. Když si navíc hlavní herečka odnesla neprestižnější filmovou cenu - Českého lva za její herecký výkon v hlavní ženské roli, tak očekávání zase o něco stoupla. Výsledný produkt však ani v nejmenším neodpovídal mým představám. Těšil jsem se na mix hororu a komedie - za celý film jsem se ani jednou nezasmál a ani trochu nebál. Musím však ocenit jednu osobu. Herečku, kterou tady vyzdvihují všichni uživatelé této databáze a ani já nebudu výjimkou. Protože herecký výkon Simony Pekové mě naprosto uchvátil a bez ní by se snímek sesypal jako domeček z karet. Její geniální ztvárnění osoby, která vám pije krev bylo vskutku geniální. I přestože mě film mílovými kroky minul, tak je pořád potřeba ocenit odvahu obou režisérů. Jan Vejnar a Tomáš Pavlíček dokázali za málo peněz vykřesat opravdu hodně muziky. Já osobně jsem nikdy takovéto patálie s tchýní nezažil, ale věřím že se u nich skvěle pobaví ti lidé, kteří mají s podobnými situacemi co dočinění. Je sympatické, že takovéto filmy vznikají a je třeba jim dát alespoň šanci. Přišla v noci je však přesně tím filmem, který vás po jeho skončení nechá naprosto prázdným. Žádná dohra, kterou na filmech všichni tak moc milujeme, žádný dozvuk. Moje filmové srdce zelo prázdnotou a to mě vzhledem k takto nadějnému projektu nesmírně mrzí. "Mami co to děláš? - Nene, na mě neberte vůbec žádné ohledy. Jste mladí, hezcí a zdraví. Sex je důležitá věc. - No, tak teď už ho asi dělat nebudeme." 

(7/10). Leave the World Behind je přesně tím filmem, ke kterému jsem byl spíše zdrženlivý. Vzhledem k rozporuplným reakcím jsem jeho prvotní zhlédnutí na nějaký čas odložil na vedlejší kolej, abych se k němu později stejně vrátil. Zasloužil se o něj můj oblíbený podcast Geekec, kde tento film kluci zmiňovali ve svých TOP filmech loňského roku. Nezbývalo mi nic jiného, než se jeden chladnější dubnový večer ponořit do této dystopické podívané. Již od prvních minut na vás promlouvá poctivé filmařské řemeslo, které doslova flexí před divákovým okem. Uměním čišící kamerové záběry Toda Campbella mě vrátily do dob největší slávy Sama Raimiho. Už dlouho jsem neviděl tak nápaditou kameru a po technické stránce nemám filmu co vytknout. Velkým lákadlem pro mě byli také další členové štábu. V čele s režisérem, který nám na televizní obrazovky nadělil jeden z nejlepších seriálů všech dob - Mr. Robot. Již u tohoto seriálu jsme měli možnost pozorovat, že si tento americký tvůrce libuje v tématu rozvrácení společnosti a ani jeho nejnovější počin není výjimkou. Jsme svědky až divadelního představení, které po jednotlivých aktech zobrazuje rozklad lidské rasy. Až s hypnotizující fascinací jsem naskakoval na každou novou vlnu, která markovala další fázi této dystopické tragédie. Bavilo mě sledovat čím dál více se zvětšující paranoidní pocit, který se prohluboval nejen u hlavních hrdinů. V čele této postapokalyptické jízdy stála překvapivě vážná Julia Roberts, která tady hrála velice kontroverzní polohu. Veškerý prostor si však pro sebe kradl můj oblíbenec Mahershala Ali, který pozvedal zejména táhlé dialogové sekvence do nebeských výšin. Když je řeč o dialozích, tak jich tady bylo na můj vkus už kapánek hodně a místo nich bych ocenil mírné stlačení akčního pedálu. Když si však odmyslím táhlá místa, tak jsem se u tohoto mysteriózního počinu skvěle bavil. Byl to přesně ten typ filmu z ranku, které vyhledávám a bavilo mě pomalu odkrývat tajemstvími opředenou zápletku. Rostoucí znepokojivý pocit se mi dostával hlouběji a hlouběji pod kůži. Tento film by šel vnímat také jako naprosto geniální plán, jak destabilizovat lidstvo. Zobrazuje, jak tenká hranice je vlastně mezi pokojem a naprostým chaosem, který spálí všechno na popel. Leave the World Behind je autorským projektem s jasnou vizí, kterou se však nepodařilo náležitě vytěžit. Divák totiž dostane hrubě neuspokojivé rozuzlení, které je vzhledem k dokonale rozehrané partii žalostně nedostačující. Připomínalo mi to filmy pod taktovkou M. Night Shyamalana, které mají na první pohled geniální nápad, ale v jádru je to vlastně hrozně banální. "We fuck each other over all the time, without even realizing it. We fuck every living thing on this planet over and think it'll be fine because we use paper straws and order free-range chicken. And the sick thing is, I think deep down we know we're not fooling anyone."

(6,5/10). Wish od studia Disney je ryzím návratem ke kořenům. Tento film vznikl jako pocta studiu, které v roce 2023 oslavilo úctyhodné jubileum. Mickey Mouse je tady s námi už celé století! To si žádá pořádnou oslavu a spekulace ohledně tohoto filmu byly místy opravdu šílené. Některé slibovaly nějakou šílenou realitu, ve které by existovaly všechny princezny, které jsme doposud měli možnost vidět. Všechny, které se objevily ve filmech od Disneyho. Dále tady byly představy o nějakém šíleném crossoveru, který by do filmu Wish dokázal narvat všechny postavy, které se prozatím ve filmech od Disneyho objevily. Tady jsme si u Disneyho, ale nejsme v jeho pobočném studiu Marvel. Takže se žádné pohádkové Endgame nekonalo. Místo toho jsme dostali poměrně přízemní pohádku, která sází na ověřenou šablonu. Wish je symbolem nejobyčejnější pohádky, která ničím nevybočuje. V konečném důsledku je to vlastně úctyhodná pocta, protože tím studio dnešním divákům ukazuje, kde to všechno začalo. U obyčejného souboje dobra proti zlu. Tato premisa je pro klasické pohádky naprosto stěžení a studio si to velmi dobře uvědomuje. Proto nám servíruje pohádku, která pomocí nejrůznějších odkazů vzdává hold svým starším předchůdcům. Divák se tedy ocitá na lovu za nejrůznějšími Easter eggy - s přibývající stopáží narazí třeba na Sněhurku nebo třeba na Frozen. S čím jsem měl ovšem menší problém byla animace. Kombinace klasické 3D animace se dosti bila s obyčejnou kreslenou animací. Chápu, že to je další z mnoha způsobů, jakým chtělo studio vzdát hold svým starším kouskům, ale tady to rozhodně nebyl oku - lahodící pohled. Někde na pomezí jsem s tolerancí k hudebním vystoupením, kterých bylo na můj vkus přehršel. Já osobně bych se bez některých z nich obešel, ale zase jsme dostali opravdu povedené kousky. Celkově si určitě Wish nezaslouží tak drsné přijetí, jakého se mu dostalo na této filmové databázi. Povedlo mu totiž vykouzlit velice příjemně strávený sobotní večer. "Careful, my mother was shaved for that yarn."