PavelU

Wentworth je velmi neotřelým, ponurým, nervy drásajícím, drsným, násilným, psychologickým seriálem, který se divákovi hned vryje pod kůži. Ukazuje, že přežít ve vězení není vůbec snadné. Každá z postav má svůj osobitý profil. Postupně jsou osudy všech vzájemně propletené, což je na tom asi to nejzajímavější. Seriál těží z dvou nejvýraznějších postav, Bea a Franky, které jsou okolnostmi donucené udělat cokoli, aby z toho měly vlastní prospěch. Já upřednostnil Beau, neboť disponovala poměrně věrohodným a odhodlaným chováním. Děj málokdy stojí na místě, byť se může občas jevit, že je tomu přesně naopak. Proto přichází každá série s jinou zápletkou. Odměnou jsou finále jednotlivých sezón, z nichž si sledující odnese nezapomenutelný zážitek.

Čím závažnějších skutků se tu hlavní protagonista dopouští, tím větší gradaci to má. K čemuž také přispívá výtečně vykreslená atmosféra a logicky vystavěný příběh, který nenechá nikoho na pochybách, zda by tu přece jen mohl nějaký nedostatek být. Nakonec ctící realitu do nejmenších podrobností, bez libovolných berliček, co by jen daly vzpomenout na typickou americkou produkci. Zde jsme v Evropě, držíme se svého stylu vyprávění, lpíme na detailech, dáváme si záležet na tom, jak to vnímají i ti nejmenší, umíme zpracovat cokoli, co jen obyčejný život přináší. Tak to má být. Když se k tomu přidá zajímavé podání postav, v tomto případě zkušené policejní vyšetřovatelky a zdatného sériového vraha, je zaděláno na neobvykle působící seriál. V němž napětí stoupá s tím, jak klesá křivka života nebohých obětí. Zažít to zrovna v roli Gillian Anderson a Jamieho Dornana, je prostě úchvatná podávaná, skvěle se sledující v noci. V konečném důsledku dobře namixovaná směs z vražedných ingrediencí.

Buffy má co nabídnout i dnes, neboť disponuje dobře obsazenými herci, strhujícím dějem, dostatkem sezón a skvělou akcí. Je tu u nás rozhodně dost podceněná, větší seriálový kult snad přitom nikdy nebyl. Ať si ale každý na seriálu vidí, co chce. Já jej považuji za nejlepší počin mého mládí, ke kterému se rád vracím, i pro životní roli Sarah Michelle Gellar. Ta tu totiž ukazuje, že byla k hororům předurčena. Potkala se při natáčení s řadou později známých herců, ti parádně okořenili svou přítomností tento skvost od Josse Whedona. Klasické schéma boje proti upírům tu není pokaždé to hlavní, tím jsou mistrně podané charaktery jednotlivých postav. Dalším aspektem je to, jaké následky vaše počínání má, jak to přijme rodina, ovlivní to váš osud. A když čelíte bolestné realitě, nezbude vám, než se s tím nějak vyrovnat a jít dál. To vše Buffy, přemožitelka upírů má, byť gradace celého seriálu dosahuje vrcholu s tím, jak blízko jeho závěru jste.

Kobra 11 je prostě fenomén. Semir, jeho neustále obměňovaní parťáci, Andrea, těžká práce u dálniční policie, ani chvíle odpočinku, častý pocit nebezpečí a záchrany světa, dechberoucí akce, humor, jednotlivé vedlejší postavy, typická atmosféra a spousta dalšího. To vše seriál definuje, proto se také stal legendou. Tím hlavním je ale asi jeho dlouhověkost, ani po dvou dekádách mu nedochází dech. Na Kobře 11 dobře vyniká ta snaha zaujmout, jít s dobou, přizpůsobovat se, nikdy nestát na místě, ačkoli to v některých fázích nebylo rozhodně jednoduché. Scény z řady dílů mají sice dosti šablonovitou strukturu, ve výsledku ale vždy umí seriál překvapit, objevují se v něm lidé všeho věku, příběhy jsou poučné. Co na tom, že realita a brutalita si tu vzaly dovolenou, aby nemusely čelit těm následkům automobilových nehod na německých silnicích a dálnicích? Sledujeme tak notně zjednodušenou parafrázi naší skutečnosti, vyznívající jako obyčejná arkáda pro děcka. Vůbec to naštěstí nevadí, protože jde jinak o nesmírně zábavný kult.

Ačkoli je existence paralelních světů jen čirá fikce nebo zatím nepotvrzená teorie, jsou Sliders opravdu zajímavým sci-fi seriálem, který si své místo mezi těmi nej počiny z devadesátých let zaslouží. Když se podíváte na dění jednotlivých epizod blíže, zjistíte, že ukazují to, co by se snadno mohlo stát, kdyby se v naší realitě změnila nějaká drobnost, událost, prostě cokoli. Čímž by ale nikomu nepřišlo zvláštní, že daná věc je ve skutečnosti něčím jiná, protože bychom ji považovali za samozřejmou. Klouzači tedy neustále ukazují řadu nesamozřejmých věcí, díky čemuž si udržují ono kouzlo, mrazení v zádech a to nutkání vidět další epizodu. První dvě série jsou ty nejlepší vůbec, třetí oplývá parádní výpravou a přísným odlišením každého dílu, čtvrtá se vrací spíše ke kořenům seriálu. Pátá je už sice slabší, ale vyvažuje to další nálož zajímavých zápletek a možností, jak různě experimenty s klouzáním a paralelními světy využít. Jedno přitom mají všechny řady společné, každá jsou trochu jiná, drží si nosnou dějovou linku, nechybí jim určitá hloubka charakteru postav a disponují pěknými vizuálními efekty. Nejlepší na celém seriálu je to, jak jsou vždycky všichni paf, když nevěřícně zírají na otevření vortexu a skluz hlavních postav. Rozhodně počin, k němuž se budu vždy po čase vracet, nikdy se mi totiž neokouká.

Opravdu zajímavý seriál, ve kterém tvůrci předkládají divákovi vše, co si od podobného počinu může přát. Ale jelikož jde o velmi vytříbenou práci, tak zůstává v němém úžasu, jak postavy jednají, jaký dopad to má, ať už na jejich práci nebo soukromí. Jisté je jedno, vše se postupně zamotá, vyplyne na povrch, aby pravda byla šokující, příběh měl grády, počínání aktérů logiku. Tudíž nelze čekat obvyklá klišé, právě naopak. Není to primárně o tom, že policisté jednají čestně, v nejlepším zájmu, mnoho jich má vedle svých kladů i zápory. Tato vlastnost je na Mostu asi nejlepší. Umožní zájemci nahlédnout do hloubky jejich duše, ale nejen jich, také pachatelů, obětí a rodinných příslušníků. Na tomto počinu se toho dá jinak obdivovat spousta. Od ponuré atmosféry, úchvatné hudby, dobře obsazených herců, až po to, jak nekonvenčně celý projekt působí, díky tamnímu mostu, autu hlavní hrdinky a tomu, že jde o severskou produkci. Výsledný koktejl chutná o to více, že postavám i tak fandíte, sžijete se s nimi, oblíbíte si je, zajímá vás, jak dopadnou. Famózní závěry všech sezón už pak za sebou zanechají jen zbytky toho, co jste během sledování vypili.

Neustále se vracet do minulosti, říkat si, jak mohlo všechno být jinak, kdyby.., čelit nepřízni osudu, lpět na svých blízkých a kamarádech, pomoci někomu v obtížné situaci, jen si užívat života, věnovat se svým snům, vzdorovat autoritám. Ať už se dotyčný vymyká komukoli a čemukoli, neměla by to pro něj být žádná překážka. Více perspektiv na jedno a to samé, čímž divák lépe pochopí, co mu postavy chtěly sdělit, jaké si z toho vzít ponaučení. Zakládá se to na reálných problémech společnosti, nechybí tu humor a z toho plynoucí zábava, která to povznáší až na úroveň nesmírně neotřelého počinu. Nejdůležitější je ale bezesporu vztah obou matek a jejich dcer, okolo nichž se děj po většinu seriálu točí. Prostor dostávají i všichni ostatní, kteří se nějakou měrou podíleli na směřování ústřední dvojice mladých hrdinek. Charaktery zmíněných dívek podléhají momentálním emocím, nechávají se unášet děním. Skrze jednotlivé série tak vidíme dostatečnou hloubku celého vyprávění, navíc provázaného, jak jen to jde. Switched at Birth by v našich končinách prospěl kvalitní český dabing, dále doplněný o opravdu precizní titulky v momentech, kdy má hlavní slovo znaková řeč. Skvost neuvěřitelného kalibru, o němž jsem dlouhá léta neměl ani ponětí.