Lachtaan

Aleš Háma je sympatický týpek a v době vysílání Taxíku jsem každý den vyčkával nový díl. Otázky byly vyvážené v porování s velmi těžkým AZ-kvízem a dalo se hádat i v dost útlém věku. Na některé populární scény nelze zapomenout.

Dávný fenomén Prima COOL nás provázel několika lety základky, pamatuju, že jsme si i na fantasticky upravený Faktor strachu hráli ještě na procházkách ve školní družině. Během onoho dávného vysílání byl v našich končinách námět těchto šílených soutěží dost neotřepaný a dlouho dokázal bavit. Až na momenty, kde se účastníci musejí dostat z kádě plné hadů nebo sníst býčí žlázy, vzpomínám na Fear Factor v dobrém.

Zpočátku jsem měl hroznou radost, že se po tolika letech odvážil Dangl přijít se svěžím vítrem do stále více a více repetetivní Partičky, kde se v posledních dílech už nejednalo o nic jiného než pouze o Geňovu párty. Originální námět se ale hned v druhém díle transformoval v naprosto nemastnou plejádu nevtipných a prapodivných scének. Ještěže se Partička vrátila ke starým dobrým kořenům.

Kdysi dáno mě AZ-kvíz až přímo iritoval, ale když jsme teďko začali doma hrát stejnojmennou stolní hru, tak jsem se i během nudných chvil začal vracet na YT k highlightům tohoto pořadu, ať už těm bizarním či naprosto normálním, a koncept se mi v rámci všech možných patetických vědomostních soutěží líbí zdaleka nejvíce. Sice mi 3/4 otázek přijdou nad síly normálního člověka, ale semtam se dozvím i leccos zajímavého.

Třeba uznat, že Pohlreich se mnohdy tváří jako ten nejarogantnější týpek pod sluncem, zároveň se ale v rámci svého pořadu s cílem pomoci restauracím nejrůznějšího ražení jedná o profesionála, který si na své neústupnosti vybudoval jméno nejen pomocí tohoto prvního pořadu z celé škály inspirací od Gordona Ramseyho. Ke gastronomii nijak zvlášť netíhnu, ale semtam mě ty kulinářské show fakt baví.

Když česká verze Tvojí tváře spatřila světlo českého televizního světa, tak se jednalo o v našich končinách neomílaný koncept a přišla s ním hlavně show, na kterou se dobře koukalo a vizuál mnohdy hezky zastínil zpěv, o který šlo u nezpěváků až ne na druhé, ale třeba i třetí koleji. S každou příchozí řadou se ale jednalo o větší a větší mrhání sobotním večerním časem a proklínal jsem Novu, že ten lukrativní primetime radši nevyplní klidně i postaršími zahraničními filmy.

Jsem z té odnože mužského pohlaví, která odmala k autům vůbec netíhla a dokud jsem neudělal řidičák, tak jsem neznal ani rozdíl mezi polohou brzdového a plynového pedálu. S nabytím řidičského oprávnění a koupí mého prvního vlastního auta jsem ale úplně přepnul a o mašiny silničního provozu všeho druhu jsem se začal nemálo zajímat. A jednou jsem tak na YouTube narazil na skvěle zpracovaný pořad o kárách, kterými se vozí známé osobnosti. Je fajn, že se kromě informací o autech dozvíte leccos i o samotných hostech. Někdy kouknete kvůli autu, někdy kvůli hostu.

Zatím nevím, z jakého důvodu natočil Michael Douglas tolik filmů s tématikou sexuálního harašení, jako správný fanda jeho tvorby je ale určitě postupně doplním. Disclosure je prvním adeptem na dohánění klasik tohoto amerického sympaťáka a musím uznat, že jsem vzhledem k synopsi filmu čekal dravější příběh. Buď jsem kvůli neodolatelné Demi Moore doufal v trochu víc svůdných scén a nebo kvůli mému zalíbení do právničiny ve vícero hádavých scén mezi tvrdohlavými obhájci. Takhle jsem se dostal na pomezí satisfakce z vyvrcholení snímku a zklamání ve vývoji prvotního neprůbojného napětí.

Hranice mezi třetí a čtvrtou hvězdou je asi vůbec nejtenčí ze všech možných pomezí na pětihvězdičkové škále. Dost možná proto se takové množství filmů zde na databázi pohybuje v okolí 70 % procent. A právě přesně tam bych zařadil můj vůbec první snímek nejen nového roku, ale rovnou celého desetiletí. Zásluhou spešl předpremiéry jsem měl možnost vidět velmi moderní kousek, ve kterém se režisér Zelenka rozhodl skloubit současné technologie s nepříjemně aktuálními sociálními problémy a navzdory tomu, že právě tahle kombinace může začít v průběhu filmu nudit, nelze z kina odcházet zklamaný. Pokud máte i přes špatnou pověst české tvorby zásluhou Kameňáků, Babovřesek a dalších paskvilů pořád naše filmy tak rádi jako já, nebudete nad Modelářem remcat. [viděno v Cinestar Plzeň 30.1.2020]

"Real life" dramata jsem už začal pekelně postrádat a kvůli snaze dohnat jedince nominované na Oscary jsem se rovnou pustil do jednoho z nejsilnějších kousků loňského roku. Miluju emoční ždímačky a hlavně mám slabost pro soudní/právnické filmy. Oboje se podařilo v Marriage Story vybalancovat navzdory tomu, že jsem možná čekal nějaké až melodramatické vyvrcholení. Strašně rád bych si dopřál více scén ze soudní síně, kde se mezi sebou budou profesionálně handrkovat Laura Dern (nezaměnitelná podoba s rolí v Big Little Lies) a perfektní Ray Liotta. Adam Driver musí tu sošku získat! [viděno na Netflixu 2.2.2020]