Jestrab

První třetí díl nastavil laťku dost vysoko. Jak se mu to povedlo? Hodně silným budováním už X filmů dozadu. Tady se cítím jako trefený koláčem do obličeje. Přišlo to z ničeho nic, někdo mi mohl naznačit, co se bude dít, ale i tak to beru jako povedený špás. Kdyby mechanika cestování časem byla představena jako mezidimenzionální či mazirealitní cestování, bral bych to, protože to je už daná věc v této sérii. Ale cestování časem? Bez předchozího naznačení to působí jen jako trapná ohraná ex machina. Pokud vynechám tento detail, který mi pije krev a hyzdí jinak povedený scénář, máme tu ten povedený scénář. Charaktery s duší a dějové volby postav, které jsou jako od skutečných lidí. Omáčka v podobě speciálních efektů je zde naservírovaná přesně tak, aby jsme z jí neměli celou pusu mastnou. Konec velké epochy, která změnila filmovou historii. Konec velké epochy, která na svého nástupce nenechá dlouho čekat. Konec velké epochy, která své finále zvládla a na maličkosti se mi to líbilo.

Lidštější postavy i lidštější děj. No není divu, když je to dvojka... a asi 50 díl série, která se pak rozjela ještě víc. Konečně se může rozjet příběh kterej chtěli. Jednička byla prostě jen akční film s úžasným vizuálem, ale se spoustou nových postav a mechanik, které na první dobrou nechytneme. Zde konečně mohlo jít o epický příběh který nemá obdoby. A je tomu skutečně tak. Bohužel je tak epický, že ho doceníte po 10 shlédnutí a 5 shlédnutí všech předchozích filmů. U nějakých Harry Potterů či Pánů prstenů není divu, že když se kouknete na třetí díl, tak nebudete vědět, co se děje. Tady bych se měl kouknout na první díl a měl bych být allright. Ale eeeeeeeeeeeh..... já i po pěti letech nevim, co se na obrazovce v poslední hodině děje. A to by se dít nemělo. Když už chcete natočit 200, nechcete radši natočit 202 filmů a nadimenzovat děj tak, aby jste pak neměli deprese, že jste už starý na nové filmy?

Co se změnilo od minulého dílu? Šílenější, ulítlejší. A když už chcete udělat bláznivou komedii, tak ať je to sakra bláznivé! Na nic si nehrajou, s předlohu si hrajou jako posledně. J. Debbouze filmu dodává spoustu energie a bez něj by byl film poloviční.

Chybí mi tady francouzský šmrnc. Na úkor toho zde máme odlehčenou komedii s pro své role typickými Ch. Clavierem a především G. Depardieum. Ani moc dobrá adaptace to není, protože si film bere něco asi z 8 původních komixů a ve finále to vypadá jako můj obrázek ze slepených makarónů, který jsem udělal mé mámě v 8 letech. https://www.csfd.cz/film/33554-taxi/prehled/ nastolili nový trend ve Francii. Nové šílené komedie, které nespasí svět. Je na tom něco špatného? Ani ne. Kýčovitý vizuál mi však vždycky hodí tik do oka a hroznej představitel salátu Caesar mi hodí tik do ruky a hodim tučnej facepalm.

Dost zajímavý námět, který je tady zpohádkovněn tak, jak je v pohádkách zvykem. Netušil jsem, že to někdy řeknu, ale hudební doprovod zde poráží velkou konkurenci z Disney. Bohužel někdy jsou scény napsané tak líně a bez nápadu, že mam nutkání vlézt do DeLoreanu, odjet do minulosti s mojí poličkou s kořením a hodit jí přímo na první verzi scénáře. Těžko říct, jestli to bylo brzkou uzávěrkou nebo nízkým rozpočtem, ale film má tak moc prázdného místa. Jestli by si nějaký animák z devadesátek zasloužil remake, tak je to tento.

Surová, gentlemanská gangsterka, která si nehraje na pohádku. Obě dějové linky mají dlouhé segmenty bez ubíhání k té druhé, což filmu neskutečně sedí a máme tak starost o oba hlavní představitele, i když zbraň u hlavy jim zas tak často nevidíme. To je pěkné. Mít starost během běžného dne, protože oba balancují na tenké linii. Osobitý charakter mého oblíbence R. Crowa i mého neoblíbence D. Washingtona mi přirostli k srdci a od shlédnutí tohoto majstrštyku se na něj nedívám tak přes prsty.

Vrchol kinematografie, které působí jako puzzle s několika tisíci dílky, které jsou sami o sobě dokonalými obrázky, ale když se složí, dokonalost nechávají míle za sebou. Jenom pohyby lidí do nepůvodní Mozartovy hudby mě dostávají do jiného světa. Film nemá slabou chvilku. . Herci, kamera, kostýmy (ach ty kostýmy!), výprava. A nejen to, to jak je poskládaný děj, jakou dává hloubku charakterům, symbolika je zde cítit za každým rohem a mrzí mě lidi, kteří zde vidí jenom průměrnost.

Cage je zase pro jednou vysloužilá zoubková víla, která musí vyřešit problém, kterej nezničí svět, ale dokážeme se do něj vcítit. Za mě nejlepší automobilové béčko, které si bere něco z klasických vloupaček. Nemá smysl v něm hledat nějaká skrytá poselství. I po několika shlédnutí mi však vadí až moc velká klišovitost.

Vizuálně i poslechově se jedná o jeden z nejlepších filmů 90. let. Casting i následná výpověď herců je silná stránka filmu. Vadí mi však chamtivost scénáristů. Pojmout tak bohatý námět není lehký úkol. Nadimenzování pak musí každé etapě životopisného filmu dodat život. To bylo cítit během vánoční scény, když jsme mohli cítit vliv Číny na Tibet z hlediska hrdinů. Na druhé straně politické scény s BD Wongem působily jako pěst na oko. Jejich vyškrtnutí ze scénáře by naprosto neškodilo. Vliv jeho kolaborace s Čínou na diváka je zde budován dost dokumentárně, což mi vedle emočních scén hlavních představitelů působí svrbění mezi prsty.

Chtějí nás nalákat na klidný filler a nakonec se z toho stane jedna z nejdůležitějších epizod série. Klobouk dolů!