alchac

"You see, in this world there's two kinds of people, my friend - those with loaded guns and those who dig. You dig." Bez jakékoliv debaty nejlepčí existující film a kdo mi bude tvrdit něco jiného, je slepý, totálně blbý, nebo Hodného, zlého a ošklivého ještě neviděl - zkrátka tu jsem tolerantní k jiným názorům asi jako průměrný člen Hizballáhu k existenci Izraele, čili pokud mě chcete vidět srát atomové hřiby (kde jsem to jen ukrad...), tvrďte mi cokoliv jiného. Téměř dokonale napsaný příběh a postavy, které jsou téměř dokonale obsazené a zahrané, téměř dokonalá hudba s téměř dokonalým Sergio Leonem řídícím téměř dokonalý filmový orchestr. Výsledek je proto naprosto dokonalý. Pokud někdy někdo natočí lepší film (což je podle mě objektivně nemožné), tak mi patrně způsobí infarkt. "When you have to shoot, shoot. Don't talk." P.S.: V roce 2013 se mi splnil sen, jelikož jsem měl konečně možnost zhlédnout Hodného, zlého a ošklivého (SE) v kině.

Vizuálně úchvatné, atmosferické, pochmurné. Velmi pochmurné. Depresivní. A v celkovém součtu pro mě doposud ničím nepřekonané sci-fi. Už úvodní obraz Los Angeles roku 2019 podmalovaný Vangelisovou hudbou se mi nesmazatelně vryl do paměti a dal jasně najevo, že půjde o podívanou vskutku nevídanou. A že to tedy byly pořádné orgie! Výtvarné. Zvukové. Pohlcující. Příběh, který je v Blade Runnerovi tak trochu potlačen (což ale nevadí), asi nemá cenu blíže komentovat, protože v případě P. K. Dicka asi nejde sáhnout vedle a natočit podle jeho předlohy blbý film je svým způsobem kumšt (a v tomto ohledu "smekám" před tvůrci rymejku Total Recallu). Jednotlivé obrazy tu na sebe navazují tak perfektně (na storyboardu si tu evidentně dali záležet) a jsou samy o sobě tak výrazné, že by ve filmu snad nemuselo padnout jediné slovo a pořád by to byla stejná palba - např. úvodní návštěva Deckarda u Tyrella, dům J. F. Sebastiana. Opravdu si teď nevybavím jediný film, který by se v tomhle Blade Runnerovi z mého pohledu vyrovnal. No, a jakožto v podstatě věčně nespokojená entita si proto musím položit otázku: jak to, že když tohle šlo v první polovině 80. let (kde Blade Runnera o dva roky později následovala taktéž perfektní Lynchova Duna), tak proč nám, fanouškům sci-fi (a teď myslím fanoušky opravdové sci-fi), jsou v současnosti servírovány povětšinou víceméně fantasy vykrádačky typu Avatar?? Které i se všemi technologickými vymoženostmi a hračičkami nevypadají ani z poloviny tak skvěle, jako právě Blade Runner (o nějaké atmosféře ani nemluvě)? P.S.: A chci to vidět v kině!! P.P.S.: Viděno!

Tak jsem si říkal, že pustit si bezprostředně před návštěvou kina původní legendu možná nebude nejlepší nápad. Vskutku jsem totiž ani nedoufal, že by se o pětatřicet let později, v době nemilosrdného podbízení se pubertální přístupnosti a poloopské srozumitelnosti, dalo natočit byť jen z poloviny tak úchvatné, závity namáhající, takřka dokonalé sci-fi. První záběr mě mírně znervózněl dojmem, že půjde o zbaběle prostoduchou kopírku klasiky. Leč to nás jen režisér prefíkaně tahal za fusekli (jak se později ukáže, tak ne jenom jednou). Úvodní scéna vzbudila naděje na nadprůměrné sci-fi. První průlet nad El Ej dokonce na nejlepší sci-fi poslední dekády. A po necelé hodině je vše naprosto jasné – jo, je to tam. Kurrrva, je to tam!! Mistr Villeneuve, před kterým nyní pokorně padám do prachu a biji čelem o zem, dokázal pro mě ještě před několika hodinami naprosto neuvěřitelné, tj. nejen navodit atmosféru původního filmu, ale vytvořit po všech stránkách vymazlené, inteligentní a dospělé sci-fi, které, byť mi to samotnému zní poněkud kacířsky, je v určitých momentech lepší, než jednička. A ještě měl koule natáhnout to na prdel nemilosrdně týrající dvě a tři čtvrtě hodiny, z nichž bych ovšem nevystřihnul ani minutu. A něco takového se za poslední čtvrtstoletí konalo tak nanejvýš... no, s přimhouřením tak maximálně nikdy. Klobouček též tvůrcům scénáře, kteří se nejenže vyhnuli tupému zodpovězení základní otázky spojené s jedničkou, která mučí BR nerdy od úsvitu její kinoverze, ale nadto neodpověď mazaně zakomponovali do příběhu, a též Jendovi Pokojovi, jenž podal podle mě životní výkon, bez čehož by to ostatně nešlo. Pročež k plnému vychutnání budu muset kino navštívit ještě tak aspoň dvakrát (třikrát), páně režisérovu Dunu již očekávám s euforicky natěšeným optimismem a Blade Runner 2049 okamžitě letí mezi tři nejlepší, neb tady prostě není vo čem. Čistá dickovka bez kazu a za mě deset z pěti.

"Hey, Harmonica, when they do you in, pray it's somebody who knows where to shoot..."

Když jsem si Vetřelce (jakože akuzativ plurálu) pouštěl nedávno na doboru noc, mírně jsem se u toho klimbání zkusil dopočítat, kolikrát jsem si již tímto filmem hobloval sítnice. Nedopočítal jsem se, pouze jsem zjistil, že během posledních tří měsíců asi čtyřikrát, a že jsem mou oblíbenou emzáčí genocidu navštívlil dvakrát v kině. Zcela určitě jedno z nejlepších sci-fi a podle mě bez diskuze nejlepší militaří sci-fi evr, které, žel, už asi nikdo netrumfne, když už bylo Blomkampovi zatrženo pokračování (se asi duchovní otec bál, aby opět nebyl někým cizím máznut na krajíc jako zde Cameronem) a nedá se počítat s tím, že by někdo obdobně kvalitně zfilmoval něco ze světa Tannhäuseru (jakože ne Wagner, ale ta deskovka). Naprosto nepřekonatelná ponorkoidní vyvražďovačka nejmariňáčtějších mariňáků a dokonale kreaturitivních (jakože gigrovksých) emzáků, v níž se potoky čerevné a vitriolu rozhodně nešetří. Víc netřeba dodávat.

Můj nejoblíbenější Kurosawa. Děj se moc nevleče a je bez hlušších míst, což mi dost vadilo u Sedmi samurajů a částečně i u Yojimba. Navíc extrémně charismatický Toshiro Mifune opět dokazuje, že podobné role mu padnou jako ulité a místy mění film ve svojí one man show. Komediální prvky mi tu nevadily, naopak jsem se u dialogů mezi Sanjurem a paní správcovou, případně na pitomostech těch samurajských "jelit," kterým tu Mifune šéfuje a častuje je nejednou ironickou hláškou, dobře bavil. Tatsuya Nakadai se pro role padouchů asi už narodil a více než zdatně Mifunemu (stejně jako v Yojimbovi :) ) sekunduje. No a samotný závěr filmu - tak to mi jen padla čelist, vytřeštil jsem oči a nechápavě zíral, přičemž mi hlavou běželo něco ve smyslu "jak to sakra Mifune udělal?!?" Několikrát jsem si to pouštěl zpomaleně, zkoušel to provést s bokkenem, ale přesto pořád nechápu. Určitě nejlepší šermířský souboj, jaký jsem v samurajských filmech viděl. Pro mě neotřesitelných 5*

Kávu mám rád chuťově výraznou, ostře aromatickou, silnou jako polibek Mao Ce Tunga doručený Majkem T. a samozřejmě zcela prostou cukru a černou jako archiv veřejných zakázek na MHMP, nicméně i přes tyto mé vysoké chuťové nároky mi zde můj oblíbený britský barista tentokrát dokázal naservírovat tak drsného Turka, že jsem po konzumaci jen na prdel sednul, heknul, blahem zaslintal a neprodleně vykosil ze své přepečlivě poskládané topky nějaké trochu slabší kapučíno, aby udělalo místo tomuto až leptavě agresivnímu kofeinovému skvostu. V případě Šunkového Jasoně jde zřejmě o jeho dosavadní drsoňovský strop, kterým dle mého soudu vyrovnal i zde často zmiňovaného božského Bobíka, a při detailu přimhouřených očí Blonďáka juniora, který se do sestřihu kulišákovi Gájovi jistě nevetřel náhodou, jako bych slyšel hrát Morriconeho. Tak snad mu papá brzy koupí letenku do Itálie, nebo (a ještě lépe!) se bude režisér tohoto kusu při čtení nějaké další Parkerovky sám ládovat špagetami. To já jsem pro změnu po závěrečném čtení pitevní zprávy dostal neodolatelnou chuť na krvavou tlačenku.

You can't unsee it once you've seen it, can you? Ne, jasně že ne, ba naopak – tento kus si budu vrývat do paměťových buněk pravidelně a intenzivně! Jedním slovem dokonalé…

Konečně sci-fi... sice to trvalo a od Scotta bych po Robinu Hoodovi něco podobného nečekal, ale... sakra.... KOOOOONEČNĚ!!! Prometheus je přesně ten typ filmu, který bych mohl vidět dvakrát za sebou a se stejnou chutí si ho pustím potřetí. O jednotlivostech asi jen to, že o Fassbenderovi jsem si sice myslel, že je zatraceně dobrý herec, ale tímhle mě posadil totálně na prndel - geniální. Je pravda, že Prometheus není naprosto dokonalý film (evidentně byl docela brutálně a nešetrně sestříhán). Ovšem zanícenou nenávistnou žlučovitost protiprométheovské internetové inkvizice (i na tomto serveru značně aktivní (ačkoliv článek a související diskuze na moviezone.cz je tedy jiný "levl")), opravdu nechápu a Prométheus si ji podle mě nezaslouží ani omylem. Na druhou stranu mě docela baví výlevy filmtelektuálů, kteří jsou schopni vyčítat nelogičnosti Prometheovi a přitom ještě nedávno slintali v orgastické křeči nad Avatarem, který co se logičnosti týká je někde na úrovni venezuelských telenovel. Na druhou stranu musím říct, že toto křížové tažení filmtelektuálů shledávám pro mě osobně čímsi přínosným - s definitivní platností už vím, že od Ďuro Červenáka mám napříště číst pouze Dobrodružství kapitána Báthoryho a jeho názory na filmy pečlivě přehlížet (obzvlášť pak vpravdě "inteligentní a objektivní" komenty k Prometheovi z moviezone.cz se musím pokusit vytěsnit), aby mi snad nekazily chuť si přečíst další díl zmíněného románu.

Fakt je, že při prvním sledování v kině mě cca 20 úvodních minut trochu bolela hlava z těch až stroboskopických přechodů mezi jednotlivými příběhy. Ovšem z těch zdánlivě chaoticky rozházených střepů se posléze začne skládat celek, který mi ve finále na tváři vykouzlil úsměv téměř čirého štěstí. Napodruhé už jsem musel uznat, že řazení jednotlivých scén a příběhových přechodů je opravdu rafinovaně promyšleno. A napotřetí jsem se tetelil radostí nad zachytáváním různých drobností, kterých jsem si v přechozích dvou případech nevšiml. Atlas mraků je těžko zaškatulkovatelný film a ne každému asi sedne jeho forma i obsah. Co se mě týká, tak není moc filmů, které by mě i přes svou do očí bijící snahu o morální poselství (což mě obvykle irituje, až sere) dokázaly při každém zhlédnutí dostat do velmi povznesené nálady. P.S.: Nelíbí-li se vám film, zkuste alespoň soundtrack - ten je kapitolou samou pro sebe.