hrumsrt

//DK// "Dobrý večer dámy a pánové, dnes večer vás bavíme my." Chris Nolan dostál svému slovu, respektive svojí ochutnávce a nadělil tak celému světu sequel svého Batmana, jen tentokrát to nazval trošku poetičtěji jako "The Dark Knight". Ani nevím odkud začít, jelikož nikdy se mi nekomentovalo nic tak těžce jako tenhle film. Ne proto, že by byl nějak složitý ani proto, že bych na něj neměl svůj názor, nýbrž proto, že jde o pro mě vůbec nejlepší a taktéž můj neoblíbenější film z těch všech. Povýšit už tak výborný první film je něco neuvěřitelného a tady se to povedlo, tvůrci vytvořili naprosté mistrovské dílo, kterému není rovno zhola nic. A co je na tom třeba tak geniální? No prvně třeba jen to, že spousta lidí ten film vnímá jako tuctovou komiksovinku, jako tradiční přídavek do filmografie netopýřího hrdiny. Těchto lidí je mi upřímně líto. Pokud to nechcete vidět, že nemáte rádi filmy o "superhrdinech", či přímo o Batmanovi, tak mi to promiňte, ale jste omezení a hloupí. Jelikož tentokrát to dalekosáhle překročilo hranice samotného Batmana - aneb "Batman nemá hranice." Jak mě bavil první film, tak to vůbec nejde srovnat s druhým. Neuvěřitelné, jaké obrátky to nasadilo, a dokonce již od prvního záběru! Okamžitě Vás to háže do dění prosté bankovní loupeže, za excelentního hudebního doprovodu z hlav stejné skladatelské dvojice jako při prequelu. Úvod v podobě bankovní loupeže je super, vtipný a svižný, kdy navíc i při opakovaném vidění jsem se ztrácel v tom, který z nich je již od počátku pod maskou Joker a okamžitě to uzemní jednou z mnoha perfektních hlášek. Oproti tomu Batman je poprvé zobrazen jako inspirativní symbol, což je lehké nastínění jedné z nejstěžejnějších myšlenek celého filmu. Poprvé se nám přestavuje i Gothamská mafie, které do té doby šéfoval Carmine Falcone, ovšem jak víme z předchozího filmu s pomocí Batmana ho odklidili. Uvnitř mafie je chaos a Joker využije příležitosti a pokusí se obrat mafii o hromadu peněz za protislužbu, že zabije Batmana - po opakovaném zhlédnutí přicházím k názoru, že od prvopočátku nebylo jeho plánem to udělat, ale jako mnoho dalších věcí, lze si to i vyložit jinak. Proti mafii se ve velkém snaží nadále i policista Jim Gordon, ale tentokrát na to není sám a na pomoc přichází nový státní návladní Harvey Dent, údajný "bílý rytíř Gothamu". Všichni se snaží dostat mafiány za mříže, ale malinko podceňují Jokera, na což poctivě i naprosto všichni doplatí... Po tom co je velká část mafie díky Harveymu za mřížemi, tak už tak nějak stojí jen proti tomu šaškovi. Jenže tady to nabírá zcela jiné obrátky.. Pokusí se například dostat Harveyho na večírku jednoho miliardáře Bruce Wayna, kam zase Christian Bale sehrává parádní triatlon, kdy během chvíle zahraje všechny tři role a ještě mezi nimi parádně přepíná. Chválil jsem to při prvním filmu a chválím to zase! Mimo jiné bystrému divákovi neujde několik věcí, že třeba Bruce nepije, či že opravdu tak nějak věřil v Harveyho schopnosti, ale trošku podle za účelem, že by se pak vzdal masky a zůstal po boku Rachel. Celý ten večírek je moje nejoblíbenější scéna filmu! Geniální přepínání Bruce na Batmana a zpět, k tomu famózní projevy Jokera, který s tou svojí lehkostí dodává skvělý drive, každému svému projevu emocí, a že jich to je několik. Perfektně na sebe navazují všechny Jokerovy pokusy o destabilizaci (chce třeba skrze média citově donutit, aby se Batman vzdal masky, přestože moc dobře ví, že to neudělá) až to vyústí, že málem zemře James Gordon. Logicky na Bruce je toho moc a je ochotný se podvolit a obětovat vše jen proto, aby neumírali další lidé. Že by jen ten Batman měl onu hranici? Jenže přichází zase projev geniality filmu a místo Bruce se jako Batman vzdá Harvey, což vede k dopadení Jokera (mimořádně napínavý převoz Harveyho s řadou efektních scén) a Gordonově zmrtvýchvstání. Tady už zase zůstává myšlenka, zda to je nebo není Jokerův plán, jasně jeví se, že celé je, ale fakt od prvopočátku chtěl Harveyho otočit, ukázat kdo má opravdu moc. Je teda Joker plánovač nebo ne. Jen díky benzínu dokáže přetrhnout citové pouto - dovolím si zajímavý detail, který Vám asi na poprvé dojít nemusí (či vlastně třeba nikdy), když Joker prozradí, kde oba jsou tak řekne Batmanovi adresy opačně, čímž docílí, že Batman jede zachránit Harveyho v domnění, že je to Rachel. Což je patrně nejdůležitější okamžik celého filmu. Zlomí to všechny - Batman zůstane prakticky sám a Harvey ztratí smyls bytí, a pak stačí jen příhodná snůška keců (ovšem podpořené geniálním projevem Jokera o plánovačích, což lze aplikovat na kteroukoli společnost) a rázem je z Harveyho ten tzv, Two Face. Tady si dovolím chválu maskérům, jelikož jak úžasně a detailně Harvey vypadá, to by dneska stálo takový prachy a ještě by to nebylo tak detailní - viz scéna, kdy pije v baru. Není ani normální, jak přirozeně tenhle obrat vypadá a hlavně jak se to celé děje vlastně mimo hlavní linku. Two Face je boží postava a díky té minci i zatraceně efektní! Jako nic pak následuje Jokerův "sociální experiment", kdy dvoum skupinám lidí (vězni a lidi z nemocnice) dá krabičku, co odpálí druhou lodičku, aka detonátory k bombě. Ovšem experiment se nezdaří, jelikož nikdo si nechce hrát na boha (ehhm na ďábla) a zabít tolik lidí. Strůjce experimentu je ovšem v jiné pozici než to vypadá a chce si to pojistit, a tak i Joker má detonátor. Ale toho poměrně v klidu zvládne ze hry vyřadit Batman a předat ho do rukou policie. Nicméně paralelně s tím se rozbouřilo peklo a Harvey terorizuje Gotham ve snaze pomstít se všem, kdo můžou za smrt Rachel - zastavuje ho Batman, který veškerou jeho špínu, vraždy a pak i smrt Harveyho samotného, bere na sebe. Opět čirá genialita pochopení a výkladu Batmanovy osoby - on jako symbol bez tváře může na sebe vzít jakýkoli zločin, jelikož souzen bude leda netopýr. Poeticky Joker vyhrál, jelikož rozbořil snahy o lepší Gotham pouhopouhou vizí o chaosu. Mrzí mě, že Heath tak odešel. Touhle rolí by se mu otevřela dvířka kamkoli, navíc svět přišel o hrozně pozitivního a sympatického člověka. Navíc jak jsem se dočetl, tak bylo v plánu, že by se Joker tedy jako Heath objevil i v následujícím The Dark Knight Rises, ale nezbyde než zamáčknout slzu. Všechny tři hlavní postavy - Batman, Joker a Harvey - jsou tady fenomenální! Nolan tady udělal fakt všechno správně! Nechal Heatha, aby si s rolí poradil po svém, aby si scénář poupravil jak to šlo. Tohle vzešlo do historie v okamžiku, kdy padla poslední klapka! Super práce ve střižně, kdy je to atmosférický a neustále jen stoupající tendenci. Od první scény jen jedete dolů z nějaký horský dráhy a ono to prostě nezpomaluje! Jestli první film byla ukázka toho jak povýšit Batmanovskou značku, tohle je ukázka jak stvořit dokonalý film, který ve mě rezonuje ještě 10 let po jeho prvním vidění. Každé další promítaní je zážitek! Jestli fakt lituji, že jsem na nějaký film nešel do kina je to tenhle! Pokud se Vám to nelíbí, dejte tomu čas.. Musíte se do toho dostat, ale o genialitě tady není pochyb. Na dvouapůlhodinový film to rozvádí takový úvahy a diskuse, že pokud si to dobře sedne, tak lze proklábosit dny o náhledu na tenhle film! Herecky dokonalé, příběhově strhující.. Jednoznačně nejlepší film, jaký jsem, kdy viděl! #Why so serious? #Proč se nesměješ? 100%! 

Nikdy před tím mě žádný film emočně neodrovnal, a dokonce se zadaří opakovaně, jako tomu dokázala nová verze tradičního filmového konceptu jakým je Zrodila se hvězda. Měl jsem možnost vidět to až po dvou letech, slyšel jsem o tom, ale potřeboval jsem do toho jak emočně tak i filmově dozrát. Každá generace měla svoji verzi tohoto konceptu, leč každá je svá. Tentokrát se toho ujal už zkušený herec Bradley Cooper a usedl rovnou i na režisérské a vlastně i za scénáristické křeslo. Nejtěžší úlohou bezpochyby je zvolit ženu, která se ujme hlavní role. A tady je to trefa do té nejčernější černé, jelikož Stefani Germanotta, kterou celý svět zná pod jménem Lady Gaga, má pro tuhle roli naprosto všechno! Má herecké zkušenosti (hlavní role v AHS: Hotel s oceněním), vynikající zpěvačka a taktéž má obrovskou základnu fanoušků. Všechny tyhle vlastnosti v tomhle případě gradují do extrémů. Jedna z hlavních věcí, co na ní v tomhle filmu miluji, je, jak Bradley odhalil ve Stefani její opravdovou krásu a nutil jí hrát to bez make-upu, což pokud nevíte je pro Gagu jedna z hlavních věcí, na kterých si zakládá. Výsledkem je, že řada lidí ji dokonce vůbec na první dobrou nepozná a fanoušci ječí nadšením, jak je nádherná! Úvod toho filmu je naprostá klasika, až do té scény před obchoďákem, kdy Stefani, jakoby z patra bez mikrofonu, zazpívá první verzi "Shallow", kterou právě vymyslela (tady se projeví obrovská výhoda toho, že ty písně opravdu skládala ona sama). Po několikátém zhlédnutí mi to na první dobrou odkazuje k legendárnímu spontánnímu zazpívání "Marry the Night" v dokumentu pro MTV. Tady ta příprava spíše proběhla, ale už jen skutečnost, že je toho opravdu schopná, tomu pak dává sílu. Přejdu-li pozvolna k mojí nejoblíbenější scéně vůbec, tedy ten první koncert, kdy Ally má poprvé zazpívat na pódiu sama za sebe. Právě na téhle scéně miluji naprosto všechno, jak je nesmělá, jak ji musí doslova přitáhnout na pódium, až po to, jak si v průběhu písně zakryje oči. Ta skladba je úžasná, ale spolu s tím provedením je ještě zase někde víš. Z Ally je hitová zpěvačka doslova přes noc... Tady si spoustu lidí mylně myslí, že Stefani to ve skutečném světě měla podobně, že přišel "Poker Face" a rázem jsme tu měli i Gagu. (Ba dokonce se najdou takový, kdo si myslí, že vůbec celý ten film je její životní příběh.) Ne, ve skutečnosti Stefani měla velký problém prorazit, manažeři jí využívali (#MeToo), či psala hity pro jiné interprety - např. Britney Spears, ale zvládla to mnohem dříve. Ve filmu pak začíná ta jejich lovestory... První noc je vlastně až první ráno, ale i tak Bradley měl to štěstí ulehnout vedle Stefani, co by za to jiní dali ;). Vygraduje to až tak, že se vezmou - Stefani se zatím nikdy nevdala (i přes dvě zasnoubení). Následně se rozjede ten tradiční koncept filmu, kdy Ally stoupá výš a výš, až Jacksona přeroste. Tady si myslím, že nebýt alkoholu byl by Jack schopen tu situaci vstřebávat daleko lépe a měl se s ní svést, přece jen ona chtěla hlavně jen ten Shallow duet. Celé to eskaluje až do takových situací, kdy je mi z Jacka zle.. Nakonec, ale uzná chybu a chce se léčit, chce si Ally získat zpět. Závěr je bohužel smutný a takový na první dobrou nepochopený a uspěchaný, ale ne, je tam ta příprava z opakovaného vidění, přesně cítím, kdy Jacka napadne, že už jí tam překáží (když odmítnete i Shallow duet, tak už není cesty zpět). Z Ally se nakonec stane hvězda a svoji poslední skladbu - "I'll Never Love Again" - do filmu věnuje právě Jackově památce, která je navíc emotivní tečkou za celým příběhem. Tahle scéna měla emoce i hlavně kvůli reálné situaci v té chvíli, kdy se to natáčelo, jež Stefani musela úplně zlomit... Tenhle film pro mě hrozně moc znamená, objevil jsem v něm něco, co jsme potřeboval, objevil jsem si v něm vztah k Stefani a vygradoval v obrovský obdiv a mánii v Mother Monster. Možná jsem si to tehdy na poprvé až idealizoval, ale byl jsem toho plný. Pak pokaždé mě to dostane, vždy je pak potřeba nějaký emoční detox, jelikož já si ty dvě hodiny žiji s Ally, takže Jack tak nějak umře i mně. Při každém dalším zhlédnutí je to pro mě zážitek, vždy tam vidím tu svoji Stefani, hrozný fans service. Vždy si to musím prožít pořádně na reproduktory, žádný koulení se špunty v uších. Trošku mě mrzí, že to neposbíralo nějaké ocenění, jako když Vás porazí i nějaká historicko-feministická slátanina, tak pak už nevím. Má to grády, má to svůj příběh a má to Gagu, která je tady rozkošná (navíc i ginger provedení) . Vždy to pro mě bude něco speciálního. Nevím, asi si to jdu pustit od začátku! Stefani Angelina Joanne Germanotta je bohyně! 100%!

Museli jsme sice čekat o rok déle a Harry Potter se roztáhnul do osmi celovečerních filmů, ale nemůžu si pomoc, ale já nic většího než tohle na poli filmu nezažil. Můžeme nesouhlasit, můžeme se rozčilovat, proč jen nás nechalo studio v napětí.. Nicméně já toho dne viděl největší film svojí doby a něco pro co geek a potterhead ve mně dýchal. Leč se najdou lidé, kteří tvrdí, že rozdělení finální knížky sérii nepomohlo a naopak vytvořilo snímek, jaký není značce hoden. Avšak upozadím-li to, že mám první část pořád hodně rád, tak tohle rozhodnutí způsobilo především to, že finální část mohla vypadat takhle velkolepě a skutečně ty nejlepší body v sedmé knize nacpat až do osmého filmu bez jakékoli nutné vaty... Výsledkem budiž nejen jednoznačně nejlepší díl série, ano vážně pro mě o úroveň nad třetím a pátým filmem, ale současně i jeden z mých vůbec nejoblíbenějším filmů a současně i vrchol jedné filmové éry.. Dodnes si budu vzpomínat, jak moje mladé já nemohlo ani dospat, jak počítalo hodiny než film konečně začne..  Nejslavnější kouzelnická filmová série už bude navždy spojena s dětstvím.. Jak by někteří asi ani nezmínili Yatese v top třech režisérech, kteří se podíleli na filmech z tohoto světa, tak já si myslím, že právě on tímhle filmem se navždy stal legendou.. Při první části jsme se mohli jen domnívat, kde až s příběhem skončíme a co si necháme do tohoto filmu.. No a první část došla daleko a odvedla tu těžkou práci, aby se v tomhle finále nebylo ani jedno slabší místo. A to se povedlo, jelikož osmý film nemá nic, co bych vytknul.. Na rozdíl o dvou předchozích filmů, které se výrazně nesou na temnějších vlnách, kdy dokonce v první části finále si tvůrci už skutečně pohrávali s několika děsivějšími či nepříjemnějšími prvky, tak právě zde se vracíme naplno do té nádherné kouzelnické atmosféry, kterou oplývala úvodní dvojice Columbusových dílů. Přestože se hned od počátku pohybujeme v podstatě podobné depresi, snad i možná ještě větší než na začátku předchozích dvou filmů, jenže tady není čas truchlit, nýbrž je na čase konat. Jak v předchozím filmu všechna důvěra vzešla ve zklamání, tady se to obrací a skutečně všichni cítí, že je na čase konat.. Příběh pokračuje maximálně pár dní po konci první části a bez sebemenšího úvodu se pokračuje v plnění nejtěžšího úkolu, jaký byl kdy komu v kouzelnickém světě svěřen. Tři viteály už Voldemorta nevrátí, jelikož se je podařilo zničit, ale pořád zbývají další čtyři.. Líbí se mi, jak o tom ústřední trojlístek přemýšlí a je jasně vidět, že dospěli, a to přestože by měli ještě jeden rok v Bradavicích pobýt. Dokáží i pod nátlakem pracovat s tím, co jim nepřítel ukáže, co jim nechtěně prozradí, zkrátka všechno dokáží použít. Aniž by Harry musel opisovat z myšlenek Voldemorta jsou si jistí, kde hledat už v pořadí čtvrtý viteál.. A nádhernou oklikou za tolika událostmi a pravidly, které byly postavám představeny se je pokusí obejít. Že je banka u Gringotových nejbezpečnější místo na světě? Že některé jejich trezory dokonce hlídají draci? Tohle všechno ta Rowlingová neříkala jen tak a po letech si na to vzpomíná.. Se třetím čtvrtým použitím mnoholičného lektvaru se v převlečení za smrtijedy musí dostat do jednoho z trezorů.. Čímž získáváme odpovědi na předešlé dvě otázky, když trojlístek obelstí stráže, překoná draka na němž pak i s viteálem v ruce uletí napříč kouzelnickým světem. Neuvěřitelné, jak skvěle tohle vloupání působí, že máte pocit, jakoby opravdu někdy šlo o klasickou bankovní loupež, kde se pokazí přesně ty standartní věci, jen tady v kouzelnickém kabátku.. Trojlístek nějak tuší, že Nagini by měl být viteál, přestože divákovi to není v sérii doposud nikterak představeno. A několikrát tak zmíní, že poslední viteál je tak hradě, ovšem jak poslední? Vždyť z vzpomínek z myslánky to nedává smysl, na základě toho, co bylo ve filmu řečeno, tak Voldemort rozdělil duši na sedm částí, ale s Nagini by jich bylo jen šest.. Neumí tam počítat, nebo od počátku Harry počítal sám sebou, anebo skutečnost, která tvůrce nezajímá!.. Tradičním prvkem sedmé knihy je pátrání Harryho v mysli Voldemorta, pomocí níž se nakonec dozví i polohu pátého viteálu, tedy že je v Bradavicích... Hlavní trojice tak musí nějakým způsobem dojít rovnou do hradu, ovšem jak, když pozemky školy hlídají smrtijedi, které údajně vede ředitel Snape.. Docela pomocí štěstí jim osud přicvrnkne do cesty Aberfortha Brumbála, mladšího bratra Albuse, o kterém jsem se jako Harry poprvé doslechli v předchozí části. Zde je bohužel drobná chybka ve scénáři, že zjišťujeme o původu skleněného střepu, který trojici zachránil na konci předchozí části, ale jak k ní Harry došel, to ve filmu nezazní. A bohužel tohle je jedna z dalších otázek, nad kterou divák úplně nebude přemýšlet.. Inu bohužel druhá větší chybka, kterou Kloves ve finále dělá... Ale neberte mě špatně, tohle nejsou chyby, které by nutně podkopávali film, jen mě to o nich nutí přemýšlet a ve filmu se odpovědi nedočkáme.. Jen za pomoci Aberfotha se podaří Harrymu dostat zpátky do Bradavic a my se tak po jedno-epizodní odmlce zase ocitáme v místě okolo, kterého se točí celý příběh.. Teď je však potřeba ho a všechny v něm využít ve vyšší dobro, aby Harry získal čas a našel viteál..  Rowlingová a Voldemort v tomhle ohledu byli dosti tradiční a i tentokrát ujmul předmět spojený s historií Bradavic, tedy něco, co není úplně obvyklého, něco co každý dokáže třeba i vydedukovat. Samozřejmě je to efektní, ale veskrze mohl třeba vzít něco všednějšího.. Boj o hrad je největší sekvence v rámci celého oxalogie a skutečně připomene i některé čistě historické či fantasní bitvy, skoro jakoby ani někomu do světa Harryho Pottera neslušela, ale možná opak je pravdou, a jak vždycky kouzelnické souboje byli ozdobou všech dílů, tak ani tady se nezapomíná a poctivé mini příběhy a střety všelijakých kouzelnických formulí... Díky času a oběti mnoha studentů a dospělých kouzelníků Harry nasměruje svoji cestu do finálové uličky, v niž mu však Snape připraví jedno překvapení... Je otázkou, zda to někdo jak v samotném příběhu tušil, tak především z diváctva. Ale vysvětlení skrze Myslánku považuji dodnes za jednu z nejlepších a nesilnějších scén v celé historii filmu... Taky dobře, že nebude jediná.. Jak série nabídla řadu emotivních situací. zejména třeba smrt jedné z postav ve finále předchozího filmu, tak tohle je podle mě naprosto neporovnatelné úplně se vším.. Během pár minut se změní pohled na dvě hlavní postavy a přes příběh přejde zvrat, který může jinak postřehnout jen skutečně osvícený divák.. Pokud mi pak někdo bude chválit Albuse Brumbála, tak tohle je argument, proč zkrátka nemá nárok.. Jak celý osmý film působí jako renesance značky, jak dokáže přicházet s pozitivními linkami, jak krásně nostalgicky působí, tak tímhle změní úplně všechno... A tak jsem si v sále seděl s hlavou v dlaních, na co se to dívám.. Od setkání s Ronem a Hermionou, přes cestu do Zapovězeného lesa, použití kamene vzkříšení, to vše dělá film čím dál více emocionálně náročnějším. Všechen zmar a odvaha vrcholí v tomhle bodě, kdy je Harry ochotný jakovždy konat, a co více i důvěřovat Ronovi a Hermioně, že to má smysl, že dokáží zabít Nagini a samotného Voldemorta... Nádherná ukázka hloubky jejich vztahu nebo naivní očekávání? No bylo by to zajímavé.. Není se pak divit tomu, že když Harry pak vyskočí Hagridovi z náručí, já nevěděl jestli se smát nebo brečet radostí... Miluji tyhle vykupující revalační scény, ale žádná nikdy nebyla takhle epická. Jednu chvíli pláčete jak Ginny, že se Vám zhroutil celý svět a v zápětí s nadšením a úsměvem otevíráte ústa jak Hermiona... Dodnes i po letech se u toho klepu, jak naprosto peckovní to je! Tohle je bod, kdy už je to jasné, kdy je mi zřejmé, že jsme v cíli, i kdybychom toho hada měli uškrtit.. Tohle je ten bod, kdy při Priori incantate přetlačíte svého protivníka... A proč Voldemort nezabil Harryho, a nakonec ho dokázal Harry v souboji přemoci? Chtěl bych po projekci nějakou anketu mezi diváky, proč tomu tak je... Ani Rowlingová to v knize jasně neuvádí a naopak na otázku musel sama odpovídat bokem.. Nemá to spojitost s tím, že by Harry dokázal přežít kouzlo Avada Kedavra (když on ho ani v prvním případě vlastně nepřežil), a ani s tím, že před smrtí našel kámen vzkříšení, jelikož on ho stejně nikdo vlastně pomocí něj nevzkřísil... Může za to Bezová hůlka a skutečnost, jakou o ní Harry pronese před koncem filmu, že byla jeho... Tudíž Voldemort nemohl zabít hůlkou jejího vlastního majitele... Pokud tohle víte, jste šikovní. Ale divili by jste se, kolik lidí v tom má zmatek... Finální Voldemortovo rozpuštění, které se snaší s takovou nevolí mi vůbec nevadí a naopak působí tak nějak baladicky, jako celý jeho příběh.. Finální film se opravdu povedl a dokázal ukončit něco, co to s námi bylo celé dětství.. Navíc přinesl nejlepší díl celé série a nakonec prostě i s přehledem.. A bude vždycky platit, že to pro mě bude něco speciálního.. Série s Harrym Potterem je asi skutečně mojí nejoblíbenější a já se i po letech utvrzuji v její kvalitě. Jak jinde s dalšími zhlédnutími tolik filmů a značek klesá, tak Harry prakticky ve všech dílech při posledním rewatchi vyzrál. A to přesně platí i pro tohle finále, které navždy bude tím největším finále, jaké znám. Mám rád Harryho ve všech jeho ohledech, cením si castingu, kdy se nestydím říct, že právě, třeba všeobecně ne moc dobře přijatý, Daniel Radcliffe je mojí oblíbenou postavou. Líbí se mi, jak dobrý a v tolika ohledech skutečně inspirativní člověk to je. Každý, kdo se na sérii podílel od samotné předlohy Rowlingové až po toho kdo vybíral jaké boty mají mít postavy, když stojí při posledním záběru na nádraží, pomohl stvořit něco velkého. Odvážný nostalgický hudební doprovod Alexandre Desplata dokázal navázat na ikonického Johna Williamse a dehydratovat diváka.. Kloves již po sedmé ukázal neuvěřitelný cit pro psaní Rowlingové a zachytil vše, co měl a spolu s Davidem Yatesem stovřili dokonalé dílko. Takovýhle konec můžou zkoušet opisovat všechny značky, ale už nikdy nebude nikdo, kdo by se Harrymu vyrovnal. Tenhle film má moje srdíčko. Tohle je moje dětství a pořád to funguje.. Jednou budu moci říct, že jsem byl u toho, když končil Harry Potter! /viděno v kině/ 100%!

David Fincher je režisérský bůh a není moc z těch, kdo se pyšní podobnými majstrštyky. Od prvních okamžiků si mě ten snímek získal a to jak zobrazuje dobu 60./70. let v USA a jak poutavý příběh razí. Mimořádně napínavý kriminální příběh zobrazený z několika pohledů. Nápad provést tolik vražd z vrahova pohledu a vůbec to tím celé otevřít, je natolik vtahující, že mám problém se soustředit na cokoli jiného. Miluji ty postavy, ten hlavní herecký trojlístek.. Robert Graysmith mi je svojí tvrdohlavou posedlostí za poznáním, tak blízký, že nemám absolutně co dodat. Jeho fascinace Zodiacem je přesně to, co prožívám já u sledování. Jak si skládá teorie, jak chaoticky jedná, jak dychtí po pohledu do jeho očí.. Někdo by řekl, že snímek je delší, nicméně, co od tam chcete vypustit! Snaží se Vám zrychlit to neustálé běsnění, ať nejsou ty články jak přes kopírák, ale patřičně zpomaluje když i samotný vrah utichá.. Stejně jako hlavní hrdina máte před sebou skládačku, která ale v podstatě absolutně nefunguje, jelikož cítíte, že není téměř čeho se chytit. Policejní zmar a bezmoc sálá z celého případu. Snad ani není geniálnější scéna, než když Robert najde ve sklepě ony plákaty, živě si vzpomínám, jak jsem seděl a křičel, že za ním stojí.. A přesně o to jde, tolikrát jsou postavy v tak stísněných situacích, že není nikdo schopen si systematicky vyhodnotit stav... Ti hoši v tom utopili svoje životy a stejně nevylovili nic. Režisérský masterpiece, kde Fincher navždy překonal sám sebe. Můžu to vidět tolikrát a pořád mě to bude bavit, jelikož propracovanost a strhujícnost celého filmu je na takové úrovni, že tohle je zkrátka ta "pure filmařina". Zůstává tolik otázek, tolik úvah... Co ty dopisy, kolik jich napsal on? Napsal si některý z nich někdo z nich jen pro pozornost, jak nám i místy trošku napovídá scéna? Vraždil Zodiac vůbec, nebo si jen přivlastňoval vraždy? Není v tomhle ten snímek tak epický, když vidíte, že se všichni honí jen za představou a mohli by mrhat naším časem.. Napoprvé jsem to viděl snad pětkrát v pěti dnech a pořád jsem jen nasával filmovou genialitu. Umělecké dílo, které navždy bude mít speciální místo. 100%

//∞// Asi chápu, proč vždycky diskuse o nejlepším filmu toho "Knoxvillského šikuly" bude spíš řešit, jestli je to Kill Bill nebo Hanebný pancharti.. Jsem Quentinův velký obdivovatel a v podstatě všechny jeho snímky jsem si nanejvýše užil (i tu Jackie Brown, když přimhouřím obě oči), ale pro mě je tahle diskuse už dávno rozhodnutá. Oba tábory se totiž pletou… On asi The Hateful Eight je snímek, který musel hned několik jeho fanoušků zklamat a i dnes zpětně když si ty filmy pouštíte, tak u tohohle se zastavíte s výrazem, jak moc odlišný se to vlastně může zdát. Jenže když tohle je přesně ten typický Quentin, jen navíc operuje na takovým až divadelním prostoru. Na tomhle snímku je třeba hrozně moc vidět, jak má Tarantino nakoukáno, a že pro něj ty Leoneho westerny něco znamenají… Navíc k jeho štěstí si z nich k sobě mohl vzít i Ennia Morriconeho, kdy třeba jehož hudební doprovody k Leoneho opulentním filmům (a právě třeba i Tenkrát na západě) považuji za jedny v nejlepších v dějinách soundtracku. Ano, ta hudba je tady neuvěřitelná a obzvláště v úvodu při jízdě ve voze, kdy jasně slyšíte, že si s tím dal někdo práci a není to jen další šudlal level Ludwig Göransson (i on má dobrý hudební motivy, ale není to nic, že si pak pustíte třeba jen to OST). Jednoduchý příběhový nástřel, dát dohromady několik zdánlivě různorodých individuí, kteří spolu musí přečkat bouři v jedné chatce. S postupně se rozvíjejícím příběhem se nám všechny postavy poodkrývají a my stejně jako naši úvodní hrdinové z dostavníku zjišťujeme, že horší místo si vybrat už nemůžete.. Můžeme se hádat, která z našich kovbojských figurek byla lepší postavou, jestli bounty hunter John Ruth (Kurt Russell), který pokaždé volí přivést svoji kořist živou, aby si kat vydělal na živobytí, anebo major Marquise Warren (Samuel L. Jackson), hrdina občanské války. Ale když vám povím, že nejlepší scénou je ta Marquisova vyprávěná historka, kterou pozvedávají ty vykulené oči, asi tušíte… Nechybí ani typické Tarantinovy vyprávěcí scénáristické techniky, kde Vám nejprve ukáže vyústění a až pak vám vypráví background. Leckdo by ten flashback nahodil na začátku nebo na konci, ale tady ne, tady ho máte uprostřed… I když příběh je zde na první pohled nejpřímočařejší a nejsterilnější, tak právě na tomhle malém prostoru představil naprosto všechny kličky, jaké tenhle scénárista, kdy dříve udělal a jen potvrzuje svůj profesní primát. O vyšperkované dialogy, pro kterého se na ty jeho filmy díváte, o ně se bát nemusíte. Sice jsou tentokrát daleko více k věci a nefungují jako katalyzátor příběhu a nakonec je neuznávám ani tolik legendární jako v kultovním Pulp Fiction, ale pořád z nich vychází neuvěřitelný důvtip.. Tarantino vám lusknutím prstu z rozjetého westernu udělá takovou archaickou podobu Carpenterovi "Věci", kde sice nepracuje tolik s napětím, ale pěkně skládá obrázek místa, kde holt nechcete být.. Lidi tohoto tvůrce milují pro jeho šmrncovní pomrknutí po legendárních spaghetti westernech nebo asijské kinematografii, ale pokud omezeně tvrdí, že je to jen popularizátor něčeho, co už tu bylo desítky let, nikdy nebudou mít šanci si užít kterýkoli jeho snímek.. Když Vám Osm hrozných naplno odkryjí karty a představí flashbackem svůj twist (je to vlastně ještě twist?), jakoby snímek zahodil veškeré mysteriózní napětí a po uši se ponoří do typického Tarantinovského závěrečného gore festu, který už je jen sladkou polevou na závěr. Ale nebojte, třešnička ještě přijde… Přece nemůžeme nevědět, co že to je v tom dopise. Nejkrásnější závěr jednoho masakru, jaký jde dostat.. I když pořád věřím v jeho velký návrat a možná i, že letos opravdu dorazí jeho plánovaný seriál "Bounty Law" (i když o tom je větší ticho než, když měl jít někdo ven vyznačit tu latrínu), tak už Osm hrozných pro mě navždy bude nejlepší „tarantinovka“ a jeden z mých nejoblíbenějších filmů vůbec. Ani jsem si nikdy nevšiml, že to má tříhodinovou stopáž, až dnes, kdy to vidím tak po páté a čtu si, jak je to pro všechny nesnesitelně dlouhé… Neznám krátký western, a když se ještě inspiruje Sergio Leonem, tak jako tím spíš se nebude krátit. Jeden krásný příklad, že když máte sen, musíte si za ním jít… A v momentě, kdy pochopíte, že on i ustřeleným koulím dá dokonalý smysl, tak už není o čem.. Neuvěřitelný, jak to s každým zhlédnutím zraje a pořád fantasticky baví! Skvělý to snímek, který si pokaždé rád pustím, i když o znám už pomalu dialog od dialogu.. 100%

//OUATIA// Tak jsem si konečně našel téměř čtyři hodiny času a odbyl si filmový rest, který se mi připomínal již pár let. A můj závěr? Jsou dva typy lidí, ti kteří si myslí, že Robert De Niro byl nejlepší jako mladý Vito Corleone, a pak ti, kteří mají sílu obětovat čtyři hodinu téhle filmové poezii. Jde o vrcholné dílo největšího italského filmotvůrce, který si zde plnil přes všechny překážky svůj sen. Někteří by určitě řekli, že jsem asi zapomněl na o šestnáct let starší Tenkrát na Západě, což je bezpochyby skvělý snímek a neuvěřitelně cenný přínos filmu, ale zkrátka tohle je ještě o kus výš. Celý snímek se pečlivě připravoval celých 12 let. Mafiánské filmy jsou tak vděčné téma, které baví lidi už několik desítek let, všichni by Vám řekli, že vrchol všeho je série Kmotr a já bych asi neoponoval, jelikož první snímek z roku 1972 je opravdu v jistých chvílích lepší než OUATIA ("Once Upon a Time in America"), a to především na svojí charizmatické postavě Vita Corleoneho, ale tohle je zkrátka jiné a ještě kus výš... Coppola se soustředil na prodání všelijakých mafiánských znaků a vykreslení téhle komunity jako něco neuvěřitelně poutavého, navíc měl zkrátka jiné postavení v branži - dostal nejlepší herce - a výsledkem je obrovský kult, jaký okolo celé trilogie vznikl. Nicméně tvůrci se to zde rozhodli udělat jinak, a ten oblouk, jaký Kmotr dělá napříč celou sérii si OUATIA zvládá představit v jednom celém kuse, čímž v podstatě říkám, že první Kmotr je třetinový... Nicméně kdyby jste si pustili tu skoro desíti hodinovou verzi, tak ani s přidáním všeho extra materiálu, to zkrátka není jako tohle.. Viděl jsem nad stovky filmů, ale je tak pět z nich pro mě má takový nádech velkofilmu, tím jak vypadají. Jde o takový mix romantizace a takové elegance, který zvládá jen pár snímků - třeba Casino od Scorseseho - u nichž máte pocit, že sledujete něco více, že ten film není umělé dílo, ale záznam něčeho, co se mohlo stát, kdy jste v tom dokonale ponořeni. Tohle je zkrátka mistrovský kousek, který by hledal konkurenci hodně obtížně. Táhlé záběry, které využívají možnosti stopáže, díky nimž divák má možnost se pořádně zahledět do každé scény a lépe se vžít do dění. Velkým přispěvatelem kvality jsou také kostýmy, které pomáhají postupovat v čase, a tak je třeba De Niro posouván v čase jen různým líčením a parukami, jenže ono je to tak dobře provedeno, až bych spíš věřil, že je snímek natočen později a jen díky počítačovým efektům je De Niro omlazen. Jak je tomu i u Tenkrát na Západě, i zde má neuvěřitelné kouzlo hudební složka a skladba Yesterday (znám tak nanejvýš dva lepší songy) má takovou sílu, že i přímo na koncertě Beatles by se museli snažit. Tento snímek nevypráví jeden příběh, nesnaží se vést lineárně, ale jde o pečlivý náhled do života jedné skupinky kluků, později mužů... A to já žeru! Nejprve je nám představeno dětství hlavních hrdinů, kde jasně najdeme paralely s našimi Bylo nás pět. Tohle je asi nejzdlouhavější část, která se nám snaží nastínit, jací opravdu jsou naši hrdinové a proč řeší, co řeší. New York pohledem naivních klukovských očí, kteří dělají, co můžou, aby rychle dospěli. Má to skvělou atmosféru a jde o tu opravdovou pohodu, která se přenáší i na diváka, ale jak je všechno krásné, tak se to i rychle zesere. Tohle je to síto, které odradí akorát, že ona je tak hravá a tolik nadčasová. A co více, je důležitá pro nastavení vztahů, ale uznávám, že nemá takový tah a s ohledem i na to co snímek řeší později, nepůsobí tak špičkově. Jakmile ale příběh postoupí a na scénu se dostávají hlavní castingové hvězdy, nemá to chybu. Trošku zamrzí, že skočíme přes ten rozvoj byznysu a ctíme čas podle hlavního hrdiny Noodlese, který kvůli času ve vězení, není u vzestupu hlavních aktérů a přímo se neúčastní vzniku "impéria". Jsem i pro dát si nějakou hodinovou odbočku, kde to krok po kroku uvidíme, ale každý by pak remcal, kdyby se objevil pak Noodles, že už na něj vlastně zapomněli... Jenže aspoň už pak dostáváme plnohodnotné postavy, které díky strávenému času v dětské podobě moc dobře známe. Tady začíná zabírat celou měrou ono žánrové kouzlo a nám před očima roste charakterový vývoj všech postav. Nikoho nenapadne udělat z toho rázem nějaký jednosměrný příběh, že by šlo jen o splnění jednoho úkolu, či projití jedné cesty. Ne, pořád v neuvěřitelně pečlivé filmařské práci proplouváme životem našich hrdinů. Hoši se bavili dobou a využívali ve velkém, jako Al Capone, možnosti prohibice a Noodles jen naskočí do zajetého byznysu. Ale jak to bývá kluci jsou kluci, a tak ve všech těch svých "akcičkách" si pořád dokazují svoji nadřazenost a vybíjejí si ji třeba na znásilňováni žen. I když bych asi čekal, že hlavní hrdina Noodles zde bude polidštěn a toto chování se mu bude příčit, tak na to zapomeňtě. Všichni vědí, že to není svatoušek a má za sebou řadu let ve vězení, což mu ještě více pokřivilo charakter, a tak je v podstatě ze všech nejhorší. Těhle scén dopouštění se nasilí na ženách je zde hodně a nikdo absolutně nemá záměr si nic přikrášlovat (děj si na dával pozor na vývoj i tohohle chtíče, a tak kluci už jako malý měnili sladkosti za povolnost dívek). Impérium vzkvétá a hoši jsou nedotknutelní, anebo je přeci jen doběhne zákon? Divák už na tohle zná odpověď od samého začátku, jelikož OAUTIA je od prvních chvil prodáváno jako vzpomínání starého osamoceného, rukou zákona osahaného, Noodlese... Nejde napsat konstruktivní komentář k něčemu tak masivnímu, tohle si musí každý prožít. Je to o tom si sednout, zapnout to a po čtyřech hodinách zase vypnout. Energicky vyčerpávající jízda, při níž máte pocit, že sedíte 60 let Noodlesovi za krkem. Přelomový kus v dějinách a jeden z nejlepších filmových děl. Snad jen škoda, že finančně šlo o propadák, ale při představě, že si vybíráte film a vidíte zde tu stopáž, tak ať milujete filmy sebevíc, tak OAUTIA a čtyři hodiny pozornosti je opravdu zkouška. Ovšem nelituji ani vteřiny, kterou jsem mohl obětovat spánku a jsem hrdý, že existuje tak láskyplný snímek... Opravdovou láskou k tomuhle filmu je, že si ho zas a znovu pustíte, namísto toho, aby jste třeba strávili celé dopoledne někde v přírodě. Nechápu, jak něco takového mohlo vzniknout a ještě více, že ani po letech další tvůrce nepochopili, kde je ta nádhera, že to není zadarmo, aby mafiáni fungovali po tak dlouhý časový úsek. A i když se o to třeba ten Irčan pár let dozadu pokoušel, tak neměl takovou energii ani na startu. Tohle má všechno a definuje to pro mě film! Děkuji Sergio, děkuji Bobby! 100%

Absolutní fantazie! Neměl jsem žádná očekávání, ale tenhle skvost by je i tak překonal. Opravdu krásný příběh, který navíc čerpá z neokoukaného námětu. Málokdy se mi stane, abych si animovaný film užil tak moc. Rozsah toho filmu je magický, kam až se za něco přes 100 minut dostanete. Krásný, relativně jednoduchý děj filmu vůbec neubírá, ba naopak. Zcela vynikající příběh, a hlavně ta zápletka (zjištění)! No prostě brilantní. Ve finálových 5 minutách už nezůstalo ani jedno oko suché.. Navíc po opakovaném zhlédnutí zážitek i nadále trvá, prostě skvost! Když vás něco takového dokáže rozbrečet jako malého kluka, tak na to prostě nezapomenete... Za mě nejlepší film roku 2017! Vzpomínku mám. 100%

Neodmyslitelná součást mého dětství, kdy spolu s Mayovkami šlo o pravidelně vyhlíženou televizní událost.. A právě vedle zmíněné kultovní dvojice z prostředí "jugoslávského divokého západu" jsou Carlo Pedersoli a Mario Girotti mými dětskými hrdiny.. Cože, o kom to mluvím? Ve skutečnosti se totiž ti dva nejmenují Bud Spencer a Terence Hill, ale poněkud prostšeji prozrazujíce jejich italské kořeny... Původně měl Terence Hill velké herecké ambice, a tak nejprve vyrazil na západ, kde spolu s německou produkcí se vyhrál na menších roličkách právě v mayovkách, proto když se nakonec vrátil zpátky do Itálie, kde vytvořil ono magické spojení s kolegou Budem Spencerem byl docela známou filmovou tváří.. Oproti tomu Bud Spencer neměl tak hvězdné herecké začátky, za to ale sbíral zlaté medaile v plavání a budoval si svoji postavu hromotluka jak při studiích práv, tak i poctivou manuální prací třeba v autoservisu, a že se paralelně s tím díky hudebnímu nadání objevoval v menších roličkách bylo skoro zanedbatelné a jistě ani on nevěřil, jakou profesní kariéru má před sebou. Změnou pro něj bylo setkání s Guiseppem Colizzim, který ho ve spaghetti westernu Bůh odpouští, já ne, který ho na filmovém plátně poprvé propojil s hereckým kolegou Carlo Pedersolim, na což později navázaly v dalších italských westernech, až to nezůstalo jen u nich.. Bylo cítit, že jejich vzájemná chemie na place je unikátní a především producentům se jejich spojení připadalo prospěšné. Ovšem nejlepší krok nebyl je spojit, nýbrž právě přenést z prostředí westernů do obyčejného komediálního.. K němuž došlo až na začátku sedmdesátých let, tedy nějakých pět let se oba toulali po italských prériích, kdy je pak zase oslovil Guiseppe Colizzi, že pro ně má zase filmový příběh pramenící z jejich vzájemné spolupráce, ale najednou už nešlo o western, nýbrž o komedii o dvou pilotech s názvem Dva machři mezi nebem a peklem, která mně zrovna přijde slabší, ale když pak na ni navázali s kultovními Jestli se rozlobíme, budeme zlí započali novou éru akčních komedií, kdy vzájemně bojují s nespravedlností. A bylo jich spousta, někde byli bratry, jinde kamarádi anebo třeba policejní parťáci.. Některý film je trošku napínavější se soustředěním na detektivní prvky a jiný se zase více soustředí na komedii, ale jedno bylo jisté pokaždé byli oba centrem soubojů na pěsti, které i přes absenci skutečných ran bavili skoro každého a všichni okolo pochopili, že tohle je cesta...  No a jak si dvojice postupně podmaňovala evropský kontinent bez ohledu na železnou oponu netrvalo dlouho a tahle italská parta se, i díky dřívějším americkým stykům, zase vrátila za oceán a spojila se s americkou produkcí, kde vytvořili právě i třeba pro mě nejlepší Sudou a lichou... Kouzelný film o bratrské dvojici, kteří zatočí s mafiánskou mafií a pomoci jejich vlastních nástrojů. Jeden chce náklaďák, druhý podpořit sirotčinec, ale především oba si chtějí zahrát partičku pokeru... Terence Hill ve svojí klasické roli frajerského fešáka a Bud Spencer jako flegmatičtější a zásaditější parťák, který k boji proti zlounům potřebuje větší důvod než jen zábavu a peníze... Za pomoci vlastních sil a morálně správných podvůdků dokážou více než jen správně si rozdat karty.. Jedinečná zábava, ve které herecká exhibice ústředního duo dosahuje kariérního vrcholu, že film samotný nemá žádné slabší místo a vlastně jde o neutuchající zábavu, která splňuje všechno, co od kousku se Spencerem a Hillem čekáte, jen tady je to zkrátka jak díky pokeru a všemožných dalších soutěžních aktivit, tak za překrásného letního prostředí a atmostéry, jde ještě o to silnější spojení... Nebojím se to označit za možná nejlepší komedii všech dob, ve které se i ze scénky o pistáciové zmrzlině stala kultovní záležitost.. Kéž by to ještě táhlo i další generace.. 100%

Před zhruba 15 lety ještě v době, kdy existovaly videopůjčovny a o DVD přehrávačích jsem neměl ani ponětí, jsem si z jedné takové půjčovny s legendární místností do níž vstup byl skrze korálky, přinesl nějakou kazetu, kdy patrně šlo o nějakou kreslenou kravinu nebo o Blbý a blbější, což byl určitě nejdospělejší film, jaký jsem si odtamtud kdy půjčil, jsem v trailerech, které předcházeli onomu hlavnímu kousku uzřel jeden film, který mě hned zaujal charizmatickým řidičem Pontonem z Růžového Pantera a specifickým vizuálem. Neměl jsem ani ponětí, co to je zač a to větší překvapení nastalo o zhruba 15 let později, když jsem náhodou koukal právě na Leona.. Prakticky od prvních chvil jsem s úsměvem chápal, že tohle je to shledání, že sem to celé směřovalo.. Devadesátkový Luc Besson je možná jedním z nejlepších a nejcharakterističtějších tvůrců. A jeho nejslavnější filmový trojlístek, kde spolu s Leonem je ještě Brutální Nikita a Pátý element, čiší autorským pojetím a osobitou vizí, které dělají tyhle jeho kousky tolik specifickými.. Leon tak není jen tak ledajaký film nýbrž naprostý vrchol Bessonovy profesní dráhy.. Prakticky v jednom domě se odehrávající příběh o vztahu dvou lidí, kteří by spolu možná vůbec čas trávit neměli, jinak jeden bude shledán pedofilem a druhý lolitkou.. Co si Besson nacvičil v Brutální Nikitě, včetně postavy čističe Jeana Rena, jen přenáší do svého dalšího projektu. Svět zabijáků a drog, kde vládnou peníze.. Jen tentokrát se snímku dostává daleko propracovanějších postav a takového vymazlení s každým motivem. Spojit vyzkoušeného Jeana Rena, který s brýlemi na očích aspiruje na nejdrsnějšího chlapíka vůbec, s začínající Natalie Portman ve své vůbec první filmové roli, do páru, které vliv nepřívětivých okolností spojil v cestě za jejich osudem. Leon je postava, která celý život obětovala kariéře zabijáka a proto zanevřel nejen na svůj osobní život ale současně zaostal v jakémkoli rozvoji. Konečně pomoc mu se vrátit na cestu se snaží malá sousedka Mathilda. Přes svoji rozdílnost však vidí, že si můžou vzájemně pomoc stát se lepšími… Příběh o drogách, které spojují samostatně existující postavy tíhnoucí k jednomu problému, přes který se všechny společně přenést nemohou. A když se do cesty Leonovy a Mathildě přimotá ještě věčně sjetý Gary Oldman, ve svojí nejšílenější roli vůbec, jsou šance na šťastný konec minimální.. Někdy je to pocta filmovým klasikám, jindy francouzské literatuře, ale pokaždé jde o fantastický zážitek, který rozkreslí snad každou černou chvíli.. A když pokaždé při závěru v slzách vidíte konec, jehož jste se již od začátku mohli obávat, kdy Besson skutečně dostojí jednomu filmovému klišé, i přesto jako divák už věříte, že to bylo blízko a mohlo všechno být jinak.. Někdy vidíte devadesátky jako paletu chutí, kde se točilo vlastně všechno, akční filmy přidávaly na akci, komedie testovaly, kam až můžou zajít. Když tu se ale objeví pár kousků, které jsou jako růže na homogenním smetišti.. A takový je Leon. Ani ne dvouhodinová kombinace nálad, jež dokáží diváka kompletně odzbrojit.. Těžká kvalita, které ani na poněkolikáté nic nechybí a ve všech svých bodech pořád stejně rezonuje. Tohle je svět, kde lidi navazují vztahy s květinami nebo nájemnými vrahy. Tohle je ulice, kde jsou mafiáni správci fondů a finančními poradci.. Fantastický filmový zážitek. 100%

Existují filmové zážitky, které si pamatujete, dokážete si přesně vybavit, co to asi byl za den, kolik bylo hodin, s kým to bylo a jak jste se u toho cítili. A na tohle poprvé si u Charlieho malých tajemství do nejmenších detailů pamatuji, jako bych tam seděl pořád dokola.. Vedle dalších coming out of age snímků je Charlieho příběh jiný, protože on je hrdina, o kterém se v příběhu nemluví, on je postava, která se z nich pro jeho všednost vyškrtává, protože v koutě jako on stojí tucet dalších, akorát možná právě proto se Charliem tak snadno souzní. Kluk, co většinu času jen zasněně kouká a většina jeho přátel jsou mrtví (protože jde především o spisovatele).. Jenže pak jsou tu ta jeho "tajemství", a kde to vypadá, že scénář pouze klouže po povrchu, ve skutečnosti přesně hladí na správných místech. Jako bych žil jeho život, jako bych sdílel jeho pocity.. Třeba proto, že je znám... Bez jediného zaváhání perfektně odvedená sonda do duše dospívajících, která snad jednou pro vždy vyvrací glosu "však kolik ti je, jaké ty můžeš mít starosti..". Miluji, jakým způsobem dokáže tak přirozeně vyprávět o prvních láskách, o trablích ve škole a stejně je všechny téměř ignorovat. Tak snadné se v postavách zorientovat, tak přirozené s nimi trávit čas.. Dokonalá paleta emocí, která Vás umí naprosto hřejivě dojmout nebo rozesmát, jen aby Vás za rohem srazila na kolena.. Jeden z nejhezčích a nejpravdivějších filmů, jaký jsem v životě viděl. Znám Charlieho, prožil jsem jeho život, i když bych jemu i sobě někdy přál opak.. Není dne, kdy by mi neudělala radost další projížďka s Sam nebo Patrickem! 100%