Slarque

Výkon Kódžiho Jakuša v hlavní roli je výborný, soundtrack postavený na síle desítky let starých songů také, i kameraman evidentně věděl, co má dělat. Jenže jsem měl prostě celou dobu pocit, že sleduji jen Wendersovu variaci na Jarmusche. Poezie obyčejného života jako z Patersona, Japonci, nakonec už jsem při každém spuštění kazety trochu čekal, jestli se neozve Tom Waits, Neil Young nebo Iggy Pop (neozvali). Pro člověka, který své staré kazety také ještě nevyházel (Loua Reeda i Patti Smith bych tam také měl), je to celkem zklamání.

Jako doplněk recitálu Kdo jsem...? to smysl dává. Předpokládám, že autor ani neplánoval z rozhovoru udělat film, ale pak Karel Kryl náhle zemřel...

Karel Kryl zpívá, recituje, vypráví. Ve velkých detailech, v záběru je jeho hlava a občas pravačka. Takže je výborný jen a čistě díky osobnosti Karla Kryla, většinu tvůrčích rozhodnutí Dušana Rapoše přinejlepším nechápu, včetně například místa natáčení. Ale jako recitál výjimečného hudebníka natočený krátce před jeho smrtí, je to prostě výborné.