JoeM

Opět se mi potvrdila kvalita a jinakost seriálů od Netflixu. Když se poprvé objevil Punisher ve druhé sérii Daredevila, hned jsem si ho oblíbil. Řekl jsem si, že přesně takový by měl být a hned mě napadlo, že musí na obrazovkách dostat vlastní prostor. Tento názor jsem zřejmě nesdílel sám a stalo se. A to je hodně dobře. Seriál Punisher mě dostal tak, jako každá jeho přesně mířená rána. Řemeslné zpracování odpovídalo stylu Netflixu. S charakterním hercem Jonem Bernthalem, který vytáhl postavu Punishera na vrchol jeho možností, už pak stačilo přidat pouze kapku brutality, kterou prostě seriál o takové postavě mít musí. Z toho všeho vyšla série, která řádně konkuruje kvalitám Daredevila i jiných. Punisher a jeho seriál tak naplnil zásobník, natáhl závěr a pak už zaznělo jen: “One Batch, Two Batch. Penny and Dime.", a strefil se přímo do mého vkusu a očekávání.

Přišlo to jako blesk z čistého nebe. A to právě, když jsem hledal nějaký nový seriál z policejního prostředí. Shlédl jsem tak první díl Chicago P. D. a zprvu mě to nějak moc nezaujalo. Pak jsem si ale řekl proč tomu nakonec nedát šanci. Nyní jsem velmi rád, že jsem seriál nezavrhnul. Opravdu moc mě to chytlo a netrpělivě vyhlížím další epizody. Během toho jsem se kouknul i na pár dílů Chicago Fire a musím říct, že ten podobný styl se nezapře. Tento seriál je stejně výborný jako jeho bratříček Chicago P. D. a nepochybuji o tom, že stejné to bude i u sestřičky Chicago Med, která je už na cestě. Vůbec se mi nechtělo věřit, že ten Hank Voight z Chicago Fire, který hrdinným hasičům zatápěl pod kotlem je ten samý seržant rozvědky z 21. okrsku chicagské policie. Jeho postava mě zaujala hned na začátku stejně tak jako ty ostatní v seriálu. Velmi se mi líbí napětí i akce, které každá epizoda vytváří a i to jak si najdou tvůrci čas pracovat s charaktery postav a jejich životem. Nejraději mám společné crossovery ať už mezi policisty a hasiči, tak i mezi kolegy z New Yorku z Law & Order: Special Victims Unit. Myslím, že jsem právě našel další seriál, který se právoplatně zařadí do mé síně seriálové policejní slávy.

I přes to, že je tomuto seriálu už více než pět let, stále mě nepřestává bavit. Je mi tak trochu líto, že se studio rozhodlo seriál zrušit. Dnes v té spleti stupidit a nezáživností nesoucích neustále to samé téma jen s obměnami postav či prostředí jen těžko najít něco podobného Human Target. Možná jde podle někoho a laciné klišé, ale dle mého názoru mu nelze odepřít akčně nabité tempo s kapkou humoru a dobrodružství, dobře zvládnuté a věrohodné bojové scény a uvěřitelné charaktery postav, kterým vévodí sympaťák Christopher Chance v podání Marka Valleyho. Dále je tu pak jeho věrný parťák Winston a nenápadný muž z podsvětí Guerrero. Druhá série je dle mého názoru o něco slabší než ta první, ale bohatě to vykompenzují zastánkyně opačného pohlaví, které se k týmu přidají. Rád bych, kdyby se takovéto počiny objevovaly přeci jen ve větší míře než ty dnešní rádoby seriály.

I přes tu nedokonalost v podobě laciného herectví, ještě lacinějšího scénáře a bojových scén, při kterých by po tolika kopancích a úderech asi nejeden ten padouch zůstal do konce života ochrnutý ne-li hůř, musím říct, že přeci jen se mi na tomto seriálovém počinu něco líbí. Oproti všem těm neduhům sebou nese dle mého názoru určité morální krédo (vymýcení drog, gangů, domácího násilí, apod.), které je sice prosazováno opět násilím, ale na druhou stránku tím ukazuje, že někdy to tak chodí a člověk se musí v životě prát neustále. Vzhledem k počtu dílů, které vznikly, byl seriál asi také oblíbený u mnoha diváků. Dokonce bych řekl, že jsem si oblíbil více i epizody s postavami Francise Gage (Judson Mills) a Sydney Cookeové (Nia Peeples) a seriál i přes tu scénáristickou plytkost rozhodně zpestřili stejně tak, jako nezapomenutelná znělka seriálu nazpívaná samotným Chuckem Norrisem. Ať už to je jen sentimentální vzpomínka na mládí nebo oblíbenost bojového umění, u mě jsou ty dvě hvězdičky přeci jen zasloužené.